Ročník 2000 · vyšlo 1. dubna 2000

Merkur 2/2000

Obsah čísla

1. Jarní aukce poštovních známek FILATELIE KLIM

   JK
   Aukce se konala u příležitosti pořádání výstavy poštovních známek BRNO 2000 v sobotu 11. března jako obvykle v hotelu International Brno. Byly draženy známky, celistvosti i jednotlivé sbírky známek Československa, České republiky, Protektorátu, Slovenska i větší množství aukčních položek známek evropských zemí a zámoří. Přes skutečnost, že byl poslední den konání výstavy Brno 2000, zúčastnilo se aukce větší množství zájemců-filatelistů z domova i ze zahraničí. Draženo bylo celkem 1763 aukčních položek. Ve stručném pojednání předkládám přehled vybraných položek, které byly vydraženy a které zvláště stojí za povšimnutí. Z Česko-slovenska, emise Hradčany, to byla známka 5 h modrozelená, nezoubkovaná s počítadlem I. typu (ZP 91), která z vyvolávací ceny 1500 Kč dosáhla částky 5 700 Kč. Taktéž levý spodní 9-ti blok téže známky, jako spojené typy, byl vydražen za 8 700 Kč, 15 h hně-dočervená (kat. 7b) byla prodána za 10 000 Kč. Tatáž hodnota se zoubkováním 13 3/4: :10 3/4 II. typu dosáhla částky 7 000 Kč a 25 h fialová (11 H) II. typu byla prodána rovněž za 7 000 Kč. Celá řada známek emise Hradčany byla prodána za 50 až 200% zvýšení vyvolávacích cen. Mimořádně pozornosti se těšila známka 500 h hnědá II. typu s příčkovým typem (ZP 2), kde z vyvolávací ceny 15 000 Kč bylo dosaženo 28 000 Kč.
   Z dalších aukčních položek u emise PČ 1919 to byla 10 f červená s perfínem, která byla vydražena za 11 000 Kč. Mimořádné pozornosti se těšily aukční položky známek emise TGM 1920, zvláště zkusmé tisky, kde bylo dosaženo několikanásobného zvýšení proti vyvolávacím cenám. 10 h zelená Holubice ŘZ 13 3/4 byla prodána za 9 200 Kč. Jedna z hlavních položek této aukce, okrajová pětipáska 40 h hnědá Osvobozená republika HZ 14 se spojenými typy I + II, byla prodána za mimořádně vysokou cenu - 76 000 Kč. Čtyřbloky známek Slet 1926 s deskovými značkami byly vydraženy za 20 500 Kč, kde vyvolávací cena činila 12 500 Kč. Obálka se známkou č. 351 a razítkem CHUST 15.3.39, uprostřed přeložená a s mírným poškozením jednoho rohu obálky, byla prodána za 7 000 Kč. Doplatní známka Osvob. rep. 100 h se zoubkováním ŘZ 13 3/4 s okrajem, byla vydražena za vyvolávací cenu 15 000 Kč.
   Velmi slušných cen bylo dosaženo u položek s přetiskem SO 1920, a to nejen u zná-mek, ale i zvláště u celistvostí, kde např. R-expres dopis s razítkem KARWINÁ 1 - 21.6.20 byl zakoupen při vyvolávací ceně 1200 Kč za 4 000 Kč. Obě položky zkusmých tisků - přetisku ČEŠSKAJA POČTA na 1 kop a 3 kop. známkách byly prodány po 15 000 Kč (v. c. 9 000 Kč).
   Velkému zájmu se těšily celiny, které až na několik málo položek, byly všechny prodány za velmi přijatelné ceny. Terezínský propagační aršík v barvě hnědočervené dosáhl z vyvolávací ceny 12 000 Kč částky 23 500 Kč. Z aukčních položek Československa po roce 1945 uvádím pouze jednu, která dosáhla mimořádně vysoké ceny. Byl to přepážkový list ze série hub, 2 Kč (č. k. 2911) s vynechanou zelenou barvou. Byl prodán za neuvěřitelně vysokou částku 34 500 Kč. (v. c. 8 800 Kč).
   Ze známek a celistvostí evropské provinience uvádím jako přiklad mimořádného zájmu dopis z Bavorska se známkou Mi. č. 7, s kulatým ozubeným razítkem č. 88 a dalšími přídavnými razítky, který byl prodán za 19 500 Kč (v. c. 12 000 Kč) a upotřebený aršík Německa, Nothilfe 1933 s razítkem DEMITZ-THUMITZ 7. 9. 34, který dosáhl částky 185 000 Kč. Za velmi dobré ceny byly prodány rakouské celistvosti z r. 1850 až 1858. Z celkového pohledu lze říci, že aukce opět splnila svůj účel, kde celou řadu významných aukčních položek získali domácí i zahraniční filatelisté do svých sbírek.
   
   JK

2. FDC z doby Marie Terezie

   ing. Milan Bokvaj
   Určení prvého dne vydání je ve známkovém období už od klasických známek zpravidla jednoduché, nebo? je dáno úřední vyhláškou. Více než toto datum činí občas potíže spíše předčasné použití známky, kterého se výjimečně tu a tam dopouštěli neznalí či netrpěliví poštmistři. Ti nově vydané známky dostávali někdy s několikadenním předstihem a zřejmě nenašli důvod, proč zbytečně čekat.
   Tak tomu bylo už v případě prvé známky světa, britské černé jednopennyovky, která měla vstoupit do historie světového poštovnictví přesně od 6. května 1840. Dopis z tohoto data je proto právem považován za světovou FDC, při čemž však nejde o unikát, nebo? těchto dopisů se přece jen několik zachovalo. Naprostým unikátem však může být dopis ofrankovaný touto známkou již 1. května, tedy o celých 6 dní dříve, než směla být úředně použita. Dopis se před léty objevil na trhu a zapsal se do historie i tím, že byl ve Švýcarsku prodán v “aukci jediné položky” pro zvané hosty za rekordní cenu.
   Jde však skutečně o nejstarší ofrankovaný dopis světa? Dosud jistě ano, protože jiný, starší není znám. Čas ovšem stále ještě přináší nečekané objevy a vnáší tak do sběratelství vzrušující momenty překvapení, i když to právě nemusí být prvý dopis světa.
   V tomto směru to má složitější, ale i zajímavější razítkové období předznámkové filatelie. Její počátky nás v českých zemích posouvají zpět do tereziánské doby takřka o celých 250 let, kdy jako prvá vlaštovka se na frekventovaném hraničním poštovním úřadu v Chebu začalo poprvé v českých zemích užívat k odbavování zásilek poštovního razítka “v. EGER”. Stalo se tak podle dosavadních vědomostí v květnu roku 1755 bez jakéhokoliv úředního nařízení a zřejmě jen proto, že poštmistr občas takové razítko viděl na dopisech přicházejících do Čech z ciziny (v nečeské části monarchie se prvé razítko “V. WIEN” užívalo od r. 1851) a že mu připadlo jednodušší je používat namísto ručního záznamu, který byl nutný pro výpočet poštovného ve vnitrozemí. Abych potvrdil předchozí tvrzení o čase, který posouvá data a přináší nečekané objevy, je třeba říci, že ještě před nějakými dvaceti léty znal Votoček nejstarší dopis z Chebu z r. 1756. Nyní nalezený dopis je tedy o rok mladší a byl odeslán z Chebu do Prahy. O datu svědčí dva záznamy na rubu dopisu. Razítko “v. EGER” je kovové, je čistě a čitelně otisknuté v levé horní části dopisu, kde poněkud zaniká v dobovém ozdobném ornamentu, typickým pro dopisy této doby. Nutno ovšem uznat, že celá před-ní strana je tak zaplněna titulaturou adresáta a ozdůbkami, že bylo nemožné nalézt pro razítko vhodnější umístění.
   Nicméně lze mít tedy za to, že až do případného nálezu staršího dopisu jde o nejstarší známý dopis razítkového předznámkového období v českých zemích (1755 – 1850).
   Třeba říci, že tato vzácná novinka chebského poštovního úřadu se jinde neujala a že trvalo celých patnáct let, než se objevil další poštovní úřad, který ji zavedl do praxe. Nebyly to však Cerhovice v r. 1776, jak uvádí Votoček, ale o pět let dříve zcela jiný poštovní úřad. O tom však až příště.
   

3. Jak začínal holocaust

   Vratislav Palkoska
   Dne 15. září 1935 odhlasoval v Norimberku říšský sněm v době říšského “Dne strany” tři zákony, později všeobecně známé jako zákony norimberské. Jeden z nich stanovil, kdo má být považován za žida a vytvořil tak podklad pro další následná protižidovská opatření, na jejichž konci mělo být úplné vyhlazení židů.
   V září 1938 byli na jejich podkladě v Německu vyřazeni z veřejného života židovští advokáti. Po obsazení čs. pohraničí nacisty v říjnu 1938 byly židovské kanceláře dány pod správu arijských komisařů (obr. 1 – Komis. Leiter Ferd. Sakar, Aussig).
   Co se dělo od roku 1935 na území říše, to se v menších obměnách později promítalo i na území tehdejšího protektorátu. 21. června 1939 vyšlo první nařízení, kdo má být považován za žida. Farní a matriční úřady byly zavalovány žádostmi o zjištění nežidovského původu babiček a dědečků a mnozí naši tehdejší spoluobčané začali studovat své rodové a rodinné souvislosti a dopracovali se mnohdy úctyhodných výsledků znalostmi svých předků do minulých století.
   Protižidovská nařízení se téměř denně objevovala v tehdejším protektorátním denním tisku, některá dokonce jen v Židovských listech, snad aby zbytečně nejitřila českou veřejnost. Vše směřovalo k vysídlení židů z území Německa včetně protektorátu a k příštímu řešení židovské otázky. Po dobytí Polska začali nacisté především v Polsku se shromažďováním židovského obyvatelstva do větších míst. V Polsku totiž tvořili židé velké a kompaktní etnikum.
   První pokus o přesídlení židů z protektorátu se odehrál v říjnu 1939. Muži ve věku od 16 do 70 let z okresů Ostrava, Frýdek a Místek byli sepsáni a 17. října odesláni vlakovým transportem v počtu 1000 osob a do konce října ještě v jednom transportu o síle 291 mužů do Niska nad Sanem, do kraje mezi řekami Bugem a Sanem, v té době obsazeném německým vojskem, které bylo téměř liduprázdné a v blízkosti nové německo – sovětské hranice se měl stát shromaždištěm a budoucím pobytem vysídlených židů z říše, Rakouska a protektorátu. Účastníci prvých transportů z Ostravska museli podepsat prohlášení, že se dobrovolně hlásí do přeškolovacího tábora. Prvé dny byli pro nově příchozí úděsnou skutečností. Ubytování žádné, a tak všichni žili a spali za mrazivých nocí v lese. Teprve přišel materiál na stavbu baráků. Ale již za několik dní po příjezdu zahnali esesáci asi 600 mužů za strašného hulákání střelbou k německo – sovětské hranici. Části deportovaných se podařilo dostat za sovětskou hranici, ale ani tam neměli na růžích ustláno. Můj bývalý spolupracovník jednou vyprávěl, jak jim ruští partyzáni nedůvěřovali a zkušebně je používali k různým službám, aby osvědčili své myšlení. On např. prokázal svůj postoj tím, že jako poslední službu musel přivést ze vzdálené osady živého koně. Pak byl přijat mezi partyzány. Jiní jeho druhové, kteří se dostali hlouběji do sovětského území, skončili v různých táborech nucených prací a nakonec se dostali do Svobodovy armády. Mnoho jich v bojích padlo a jen část se vrátila na konci války do vlasti.
   Do Niska byly následně vypraveny ještě další transporty z Vídně, Těšína, Bílska a Katovic. I je stihnul obdobný osud mužů z prvých dvou transportů. Část deportovaných z Ostravy a z Vídně zde prožila celou zimu až do jara, kdy byl tábor podle dochovaných pramenů 13. dubna 1940 rozpuštěn. Asi 460 mužů z Ostravy se vrátilo domů, aby později byli deportováni do Terezína a jako můj známý pak na východ do Osvětimi a dalších táborů.
   Z Niska nad Sanem mohli deportovaní psát domů. Doklady, které mám ve své sbírce (obr. 2 a 3) jsou adresovány do Ostravy, odesílatelem je manžel adresátky a zpáteční adresa zní “Centralstelle für Jüd. Umsiedlung Nisko an San”. Obálky, které si odesílatel nejspíše přivezl z domova, jsou ofrankovány známkami 50 Groschen přetiskové série Deutsche Post Osten, znehodnoceny otisky ručních jednořádkových gumových razítek NISKO nebo Nisko a otisky velké nebo malé datumovky 16. DEZ. 1939 a 13. FEB. 1940. Cenzura dopisů se v táboře zřejmě neprováděla. Pravost takovýchto dopisů lze ověřit jedině znalostí pravosti otisků tehdejších provozních poštovních razítek, ale především znalostí jmen odesílatelů, účastníků oněch shora zmíněných transportů.
   

4. K historii ozdobných dopisů

   Ing. Milan Bokvaj
   Ozdobné dopisy vždy patřily ke klenotům klasické filatelie a to a? už jsou barevné, nebo s bezbarvou promačkávanou ornamentalistikou. Jednak proto, že jich je zoufale málo a jednak i z toho důvodu, že náročný sběratel jich nikdy nemá dost, když je adresa úhledně napsaná, razítko a frankatura čisté a dopis celkově zachovalý. Praxe klade počátek výskytu těchto dopisů do období prvé rakouské emise, tedy do padesátých let devatenáctého století. Tu se ponejvíce vyskytují vedle ornamentálních mačkaných ozdob již dopisy barevné, vícebarevné a dokonce i ručně vymalované. Frekvence výskytu těchto dopisů se pak snižuje a 6. emise již v podstatě toto období zakončuje. Řeč je tu o obálkách, tedy nikoliv o skládaných dopisech.
   V této kategorii dopisů, tak typických pro předznámkové období, se prvé pokusy o zdobení dopisů vyskytují ve čtyřicátých letech. Ponejvíce šlo o jednoduché prvky, jako např. černý rámeček na okraji nesloženého dopisního archu, který po složení dopisu vlastně vůbec nebyl vidět. Do tohoto období též spadají rytinky krajiny nebo sídla odesílatele, které byly umístěny v záhlaví dopisu a jejichž užívání brzy zaniklo úplně. Zcela ojediněle se pak v tomto období vyskytují obálky s nebarevnou mačkanou ornamentalistikou, nebo s jednoduchým zlatým orámováním.
   Zcela unikátním úkazem předznámkového období je vyobrazená 4 barevná obálka s ornamentálním a dokonce i figurálním zdobením církevního charakteru. Podle modrého razítka “Hohenmauth 3/11” je její vznik možno datovat nejdříve do r. 1837. Dopis odešel z Chocně (vzadu je tužkou psaná poznámka “Absender Prinzessin Kinsky geb. Otsse de Colorado Mansfeld a neosobní peče?) adresátce Catherine de Pohl v Kinského paláci na Staroměstském náměstí v Praze.
   Litografický tisk je výborné kvality, čistota a jas tisku dobře korespondují s pečlivou návazností bez překryvů u všech 4 barev. Je pravděpodobné, že tisk byl proveden pro výlučnou potřebu objednatele dobrou, ale neznámou tiskárnou v nemnoha exemplářích, z nichž se zřejmě zachoval jenom tento.
   Po mnoha a mnoha dotazech se zdá, že jde o jediný barevně zdobený dopis z předznámkového období. Jeho mimořádnost jistě spočívá i v náboženské tématice jeho grafického projevu a jemu odpovídající volbě barev. Nic podobného z předznámkového období není známo ani ve fondu jiných evropských zemí.
   
   

5. Z Londýna do Vídně

   Otto Hornung, překlad Vladimír Ustohal
   Letošní rok bude filatelisticky velmi rušný. V rychlém sledu se střídají čtyři velké mezinárodní výstavy známek. Je to londýnská Stamps Show 2000, po ní následuje WIPA 2000 ve Vídni, pak INDONESIA 2000 v Jakartě a nakonec ESPAŇA 2000 v Madridu. I když se to oficielně nepřiznává, nejde jen o soupeření mezi vystavovateli, ale také mezi samotnými výstavami. Dvě velké loňské výstavy – IBRA 99 v Norimberku a PHILEXFRANCE 99 v Paříži – organizátorům letošních výstav pořádně zamotaly hlavu. Jak docílit stej-ného úspěchu nebo ještě lepšího! WIPA 2000, vtěsnaná mezi Londýn a Jakartu a po nich Madrid, má nesnadnou pozici. Od poslední WIPA ke všemu uběhlo už 19 let. Termínově nejblíže je Londýn, od 22. do 28. května. Vídeňská WIPA po něm následuje jen o pár dnů později, od 30. května do 4. června. Byla už učiněna opatření, aby vystavovatelé stačili své sbírky z Londýna dodat do Vídně včas. Ještě větší starosti mají obchodníci se známkami, jak to všechno zorganizovat, aby se mohli zúčastnit obou výstav. Pokud jde o sběratele, Londýn i Vídeň dostaly žádostí o vystavování víc než dost a značnému počtu uchazečů muselo být oznámeno, že pro jejich exponát místo není. WIPA 2000 bude mít asi 2700 výstavních rámů, zatímco žádostí přišlo na 9000. Je to o málo méně než v Londýně s 3500 rámy, kde také byli nuceni zklamat mnoho sběratelů. Místa pro stánky obchodníků na londýnské Stamps Show 2000 jsou prakticky vyprodána, i WIPA má všech 150 možných stánků už obsazených. Zato mnohé návštěvníky lačné stihnout obě výstavy takové starosti netrápí. Prohlédnou si výstavu v Londýně, a pak odletí do Vídně, a toto řešení budou jistě volit mnozí. Rakouské dráhy a Rakouské aerolinie nabízejí návštěvníkům WIPA zvýhodněné přepravné.
   WIPA má ve filatelii zvučné jméno. Mezi skvosty, po kterých filatelisté prahnou, je samozřejmě slavný aršík WIPA 1933 a známka WIPA s normálním a zejména pak s žilkovaným papírem. Katalog Michel oceňuje aršík WIPA 1933 bez nálepky na 7500 DM, poštovně použitý na 8000, ale jak jsem slyšel, ceny už poněkud klesly. Také letošní WIPA se může honosit velmi atraktivními aršíky. Byly vydávány každoročně od roku 1997 a zobrazovaly čtyřblok “známek na známkách” spolu s klasickým poštovním vozem. Čtvrtý aršík v sérii byl vydán 21. ledna 2000. Spojuje tři předchozí známky a kupon, oslavující 150. výročí rakouských známek, což je hlavní důvod pořádání WIPA 2000. WIPA 1933 byla pravděpodobně nejslavnější výstavou známek ve Vídni. Nebyla tu však výstavou první. Hlavní město Rakouska se honosí tím, že se v něm konala “První veřejná výstava poštovních známek všech zemí ve Vídni od 15. do 20. listopadu 1881”. Existuje dokonce krásná rytina této výstavy konané před 119 lety a rád vám jeden takový exemplář představuji.
   
   Rakouské centrum – místo konání WIPA 2000 Organizátoři WIPA 2000 jsou si vědomi, že půjde o velkou soutěž. Proto i přes omezené finanční prostředky, pouze 30 milionů rakouských šilinků, věnovali přípravě výstavy co největší pozornost. Filatelisté, kteří v roce 1981 navštívili WIPA ke stoletému výročí, pořádanou v poněkud těsných prostorách vídeňského Hofburgu a Výstavním paláci naproti, budou letos příjemně překvapeni. Na severovýchodě města, mezi dvěma říčními rameny, Starým a Novým Dunajem, je vybudována impozantní pobočka Spojených národů včetně úřadů vídeňské poštovní správy Spojených národů, futuristický komplex výškových budov. Zde je také Rakouské centrum, moderní několikapodlažní výstavní hala, ve které bude WIPA, tentokrát celá pod jednou střechou, pořádána na ploše 13000 m2. Rakouské centrum má i místnosti pro konference a setkání, vlastně vůbec všechno, co lze v takovém moderním komplexu očekávat. Bude tu dostatek prostoru nejen pro filatelistické exponáty, klasická poštovní vozidla a další pozoruhodnosti, ale také pro děti a jejich Dětskou poštu. K ní bude vydána zvláštní “Bonbónová” známka, kterou bude možno použít k vyplácení poštovních zásilek.
   Jízda podzemní drahou ze středu města k Rakouskému centru trvá jen asi 10 minut. Vstupné na výstavu je 80 šilinků, permanentní vstupenku pořídíte za 150 šilinků. Každý, kdo si takovou permanentku koupí, obdrží zvláštní aršík, který bude k dispozici jen na výstavě. Počet aršíků vydaných 21. ledna 2000 je omezen, nikoliv však na pouhých 10000 jako tomu bylo v roce 1933, ale i tak je malý, jen 100000, možná o něco víc. Známka s výplatní hodnotou 10 šilinků na aršíku zobrazuje baziliška, o kterém se vypráví ve veršovaném příběhu: V roce 1212 se v Garhiblově pekařství v ulici Schönlaternengasse číslo 7 strhla pěkná mela. Jistá Marie šla pro vodu do studny, ale v mžiku byla s jekotem zpět. Na dně studny trůnil hrozný netvor vysezený ropuchou z kohoutího vejce. Měl čtyři nohy s velkými pazoury, mrskal šupinatým ocasem, na krku ohnivou kohoutí hlavu a odporně páchl. Jeden učeň se odvážil spustit se k němu po provaze, ale byl rád, že si zachránil holý život. Právě šel kolem vzdělaný, moudrý muž jménem Politzer. Nakoukl do studny a pravil, že baziliška je třeba usmrtit, jinak dojde k neštěstí. Jediná možnost jak to provést bylo nastrčit obludě zrcadlo, a? uvidí, jak je šeredná. Věci se dobrovolně ujal jeden z Garhiblových pomocníků, ale pouze pod podmínkou, že dostane za ženu jeho dceru. Když Garhibl souhlasil, mladíka spustili i se zrcadlem do studny. Vzápětí se ozval obrovský lomoz, ze studny lítalo všechno možné – a bylo po baziliškovi. A ten mladý pár? Jak německé pohádky obvykle končívají: “Und wenn sie nicht gestorben sind, so leben sie noch heute!” (A jestli neumřeli, žijí dodnes).
   Nepřipomíná vám to řeckou bajku o Perseovi, který zabil Medusu – taky pomocí zrcadla? Až budete ve Vídni, najměte si některý z místních fiakrů tažených párem koní. V takovém kočáře lidé jezdívali po Vídni už před sto lety. K pohodlné a hlavně neuspěchané prohlídce tohoto pozoruhodného města s mnoha historicky významnými budovami a pamětihodnostmi je to určitě lepší dopravní prostředek než taxi. A také nezapomeňte na kulinářské speciality, kterými je Vídeň proslavená. Je to jedna báseň!
   
   

6. Zajímavost

   JK
   Do filatelistických rukou se dostala tato zajímavost – celistvost adresovaná na Josefa Rösslera (Ořovského), známou osobnost. Text na celistvosti je velice zajímavý (citujeme doslova):
   
   “Kr. Vinohrady, dne 19.9.1919. Velevážený pane ! Děkuji Vám srdečně za Váš milý dopis. Kdyby bylo libo v pondělí odpoledne o 4 hod. mne navštíviti, připravil bych pro Vás leccos pěkného. Kdybyste mohl mi přinésti nějaké skauty bez i s přetiskem, nějaké chybné tisky, zadní obtisky, dvojité tisky ap., dále 10 K Vaši II. vydání, a cokoli jiného z Vašich tisků, uherské přetisky apod., byl bych velice rád ! Bude dobře, když si také promluvíme o příšerné situaci filatelistické a uradíme se, co podniknouti, abychom nebyli ve světě úplně diskreditováni. Těším se na Vaši návštěvu velice a jsem Vám vždy zcela oddaný Lešetický” (podpis).
   Toto sdělení není třeba komentovat. Lze jen konstatovat, že vztahy mezi tehdejším vedoucím pracovníkem poštovního regálu Jaroslavem Lešetickým a dr. Rösslerem – Ořovským byly velmi přátelské, ale také obchodní.
   
   J.K.