Ročník 2001 · vyšlo 15. května 2001
Merkur 2/2001
Obsah čísla
BOHUMIL HEINZ A JEHO REPRODUKČNÍ UMĚNÍ
Rudolf Fischer(Pokračování z č. 1)
Bohumil Heinz měl z různých příčin smůlu, že je známý „jen“ jako tvůrce poštovních známek – jeho jméno je právě v této oblasti pojmem –, ale bohužel až posmrtně. Heinzova popularita, udržovaná více „propagačním“ a „pedagogickým“ vlivem jeho rytectví, se v přístupu k této osobnosti mnoho nemění, přičemž řada otázek jeho rytecké dráhy není podrobně zkoumána. Většina autorů, kteří Heinze oslavují, vypustila ze svého zorného úhlu rozbor jeho známkových i bankovkových děl a neposkytla vlastní pohled na umělecký systém tohoto výtvarníka. Heinz prohlásil už po ukončení UMPRUM: „Kresbou si vydělám chléb, rytinou čest! Uslyšíte o mně!“ Jenže výsledky celoživotní Heinzovy umělecké činnosti by vyžadovaly jiné srovnání. Značná část Heinzovy výtvarné činnosti není totiž naplněna rytectvím. Heinz maloval obrazy, komponoval volnou grafiku, navrhoval a kreslil plakáty, věnoval se reklamní a merkantilní tvorbě, vytvářel knižní obálky a značky, akcie, novoročenky, atd. Tyto jeho výtvarné práce se nezachovaly, a také proto jsou téměř neznámé. Sám se k nim nevracel, ani je nepřipomínal. Nezdá se mi tudíž nikterak náhodné, že Heinz nakonec zakotvil v umění rytiny. Dokonalá rytina mu byla původním východiskem i dosaženým cílem a vrcholem jeho tvůrčí činnosti.
Dnešní pohled na Bohumila Heinze a jeho život bývá ovlivněn posledním obdobím jeho známkové tvorby a méně známé práce na bankovkách. Do konce roku 1938 to ale byl poněkud jiný Heinz. Vyplývá to z autority, kterou získal v konkurenci s Karlem Seizingerem a po úspěchu svých rytin v těžké konkurenci v zahraničí. Pro mnohé výtvarné umělce – tvůrce poštovních známek – byl Heinz novým objevem. K nim se přidali příznivci a obdivovatelé z řad sběratelů. Patřil k nim zejména Karel Štika [11], který mezi nimi působil a spoluvytvářel názor filatelistů, ovlivněný jeho vlastním sběratelstvím i osobními styky.
Najít tehdy před lety znalce, malíře a grafika na patřičné úrovni, vynikajícího pedagoga a vykladače umění a navíc filatelistu, nebylo právě snadné. To, že prof. Štika byl zárukou těchto vlastností, a že skutečně věděl a znal a nemusel proto improvizovat a nabízel neobvyklé pohledy, jsem sám poznal z osobního styku s tímto nevšedním člověkem. Vzpomínám na zážitky z umělecké komise známkové tvorby na počátku šedesátých let, na mnohá setkání v Koubkově ulici 4 na Novém Městě, když pana profesora Štiku trápila vleklá nemoc a ani činnosti v umělecké komisi se ke své lítosti nemohl účastnit. Nebyl na tom tělesně se zdravím zrovna dobře, zato však vynikal jinými schopnostmi a kvalitami. Měl rád poštovní zámky, lidi kolem nich, a mimo jiné si zakládal na tom, že jeho tatínek byl poštovním zaměstnancem. Možná odtud se odvíjel jeho vztah ke známkám a filatelii vůbec. Byl sice tvůrcem několika československých známek, k většímu počtu nedostal tolik příležitostí, ani k tomu neměl patřičné ambice. Nezdůrazňoval vlastní osobu, nechtěl vynikat, jenže byl to právě on, jehož přičiněním se naší známkové tvorbě otevíraly – v praxi i teorii – nové možnosti.
K Maxi Švabinskému a Heinzovi – ten nás zde bude zajímat především – se váže Štikovo nejvýznamnější literární, uměnovědné, ale také filatelistické pojednání, které umožňuje poznat Heinzovo dílo „uzrálé v pokusech a v oddané práci v české užitkové grafice“. Jeho pozornost poutal Heinzův odkaz, a tak přebíral místo renomovaných kunsthistoriků, například V. V. Štecha, v péči o seznamování veřejnosti s Heinzovým reprodukčním uměním: „Tomu, kdo sledoval vznik a vývoj naší rytiny poštovních známek, neušla jedna její podstatná složka: významný přínos díla Heinzova. Rytcův způsob, zprvu poněkud suchý a studený, dospěl přes krátké období rozpačitosti k hodnotám výrazové jistoty. A třebaže úkol toho druhu grafické práce – tak velmi podřízený předloze a závislý na tradičně ustálené technice – vylučuje ctižádost umělecké individuality, Heinzův způsob došel jisté osobitosti: jeho práce má bezpečné znaky určitého původu. Tento „určitý původ“ však nezáleží v uplatňování jen svého grafického rukopisu, ale v oddanosti, s jakou rytec respektuje předlohy, jež tlumočí. Je v tom jistý heroismus, odmyslil-li umělec svůj osobitý styl, aby se stal citlivým prostředníkem cizí myšlenky – návrhu“ [12].
Platí-li zkušenost (nejen moje), že úroveň tvorby každého rytce je vždy vývojem jeho zrání, tedy vyspění na nejvyšší možnou metu – pak je to podle dosažených vrcholů rytecké práce stejně tak změřitelné v díle Bohumila Heinze. Dumám jen nad tím, je-li tím vrcholem poslední období Heinzova života, kdy se veškerá práce na československých poštovních známkách soustředila právě do jeho rukou. Pokud se sběratel dá zlákat úrovní a grafickým vzhledem protektorátních známek z období od května 1939 do května 1940, nebo si přečte hodnocení z per uznávaných znalců, setká se v podstatě s poznatky a názory dvojího druhu: Jedni se domnívají, že Heinzovo umění tehdy bylo již na sestupu. Poznatky druhých hodnotitelů částečně souvisejí s jejich osobním vkusem a některými podrobnostmi ze života umělce, „jenž se tak svízelně propracovával k metě, pro niž byl svým nadáním a pílí přímo předurčen” (Hirsch). To by odpovídalo i vývoji posledního období Heinzova rytectví a jeho života, kdy se na něj nahrnulo maximální vypětí a nesporná, všestranná zátěž. Tehdy se všechny Heinzovy známky rodily ve spěchu, ”jenž snad představuje rytecký rekord” (J. Franěk). Toto srovnání lze v každém případě vztahovat na dodací lhůty a pracovní tempo, které Heinzovi dovolily v průměru sotva čtyři týdny práce na každé nové rytině.
Po odchodu K. Seizingera do nucené emigrace vypracoval Heinz deset, respektive devět, známkových rytin: podle svého návrhu (Karlštejn 50 h), podle předloh J. C. Vondrouše (Praha 1 K, Brno 1.20 K, Zlín 3 K, Bechyně 5 K), podle K. Vika (Jindřichův Hradec 50 h) a Vl. Silovského (Moravská Ostrava 4 K, Pernštýn 80 h, Praha -Valdštýnský palác 10 K); ukázky rozkreseb pro rytinu, viz obr.
Ve výkladu a pochopení Heinzovy tvorby se objevují proti sobě stojící polarity. Rozdílná jsou hlediska na určitá období jeho rytectví, ale protiklady najdeme i v jednotlivých rytinách. Heinz nepatřil mezi tvůrce, kterým šla práce “sama od ruky”, lehce a samozřejmě. V tom bylo i jisté omezení jeho profesionálního vývoje a současně i závislost na “dělbě rytecké práce”, organizované vydavatelem známek nebo bankovek. Kritici Heinzových rytin se v úsudcích na jeho práci různili. J. Franěk chválil „přesné propočítávání a odstupňování plošek a tím i vzorné vyřešení otázky vzdušné perspektivy… (čímž) vyniknou zejména partie architektonické do podrobností vyřešené a jemně propracované.” E. Hirsch uvedl: „V krajinných motivech nedosahoval Heinz oněch výsledků, jaké nám předvedl ve svých figurálních a portrétových pracích”. K. Štika měl opačný názor: „V námětech krajinářských a architektonických osvědčil Heinz tutéž inteligenci jako v motivech figurálních.” A. Matějček: „Figurální kompozice, portrét nebo poprsí figury, působí jako vyrytá známka mnohem krásněji a definitivněji než krajiny, a? jsou sebemalebnějšího motivu.” A ještě jedno vyznání: “Stejné mistrovství osvědčil i v několika rytinách známek krajinářských a příležitostných”. Tak píše prof. A. Matějček o situaci Heinzova díla v protektorátu, které vřele a opravdově promlouvalo k českému národu. Zde byl i zdroj vzniku sborníku, tehdy odvážně vydaného – byl více aktem nesouhlasu s okupací a s potlačováním české kultury a umění než dokazováním, že Heinzovo rytectví je čistý plod domácího vlasteneckého projevu. Nebylo mnoho příležitostí hájit a oceňovat české umělce a připomínat dobu Československé republiky. Permanentní filatelie a obliba poštovní známky to umožňovaly. Zdůrazňované češství značilo víc než jen nekrolog za zemřelého umělce [13]. Celé Matějíčkovo pojednání je však svázáno návratem do tragické skutečnosti, když v závěru konstatuje: „Heinz byl v nejplodnějším a nejslibnějším rozvoji, když náhlá smrt vyrazila mu rydlo z ruky – 22. května 1940” – večer, po návratu z představení Její pastorkyně v Národním divadle, třináct dní po oslavě svých čtyřicátých šestých narozenin.
Ani Švabinský nepodléhal nekritickému vychvalování. Podle jeho názoru nabyl Heinz velkých zkušeností až v závěru svého života a „byl na nejlepší cestě státi se světovým rytcem známek, jako byl Schirnböck světovým rytcem bankovek“, čímž však Švabinský nemyslel Heinzův poslední osudový rok.
Chceme-li věřit v nějakou „proměnu“ reprodukčního umění Bohumila Heinze, nehledejme ji v „novosti“ ani v automatičnosti rytcova uměleckého zrání. To nové umění bývá obvykle umělá konstrukce k rozlišení předchozího vývoje. Daleko určitější a pevnější je Heinz ve vlastním úsilí neslevovat z dosaženého, získávat jistotu v každé nové zkušenosti, z každé nové rytiny. Rozhodující podle Heinze jsou často zdánlivě bezvýznamné situace, právě ty spodní vibrace v ústrojenství rytiny, poznatky ze „společného díla čtyř činitelů – rytcovy trpělivé práce, při níž se nepočítají hodiny, předlohy, návrhu známky a jejího tisku. Na jejím zdaru nemá nikdo většího podílu a na jejím nezdaru nikdo větší omluvy… Podívejte se na malou tu plošku zvětšovacím sklem, jako se na ní tolikráte díval rytec, a pak jistě získáte nový poměr k známkám a budete je míti rádi, i když nejste jejich sběrateli“ [14].
(Pokračování) Rudolf Fischer
Poznámky [11] Karel Štika (1898–1975), předseda sdružení grafiků Hollar, svá studia ukončil na Akademii u Švabinského. Je známý svými publikacemi Co je to grafika (1961) a Obzory (1959), jako autor Soupisu známkové tvorby M. Švabinského (1961), studie Grafický list z nejmenších s ukázkami známek B. Heinze, „jehož pochopení grafických předloh a jejich osobitosti přerostlo běžný ráz ryteckého přepisu a stalo se východiskem vyššího zaměření“ (1942). Byl dlouholetým členem umělecké komise ZT – společně s V. V. Štechem a Janem Kroftou, ředitelem NG, propagátorem filatelie (stál u zrodu klubu filatelistů v Nové Pace 1936), tvůrcem originální filatelistické studie a exponátu Poštovní známka jako dílo grafické k Celoštátnej výstave poštových známok Bratislava 1937 (doplněna pro výstavu Praga 1938 a výstavu Poštovní známka 1840–1940 v Praze).
[12] In memoriam, s. 51–53.
[13] K památce B. H. (In memoriam) zejména přispěli: František Halas, Cyril Bouda, Emil Edgar, Jaroslav Franěk, Eduard Karel, Karel Kinský, Antonín Matějček, Jan Matzner, Jaroslav Pipek, Josef Sejpka, Vladimír Silovský, Otakar Španiel, Karel Štika, Max Švabinský, Mirko Valina, Jindra Vlček, J. C. Vondrouš.
[14] Bohumil Heinz: Jak se ryjí známky (prosloveno v Českém rozhlasu v Praze 19. 11. 1935), publikováno v Tribuna filatelistů 22/1935, Filatelie 8/1970, In memoriam 1942.
K vyobrazení Heinzových prací
* Heinzova rytecká značka.
* Alegorická dívčí hlava en face v oválu (1933) pro bankovku (rytina použita pro ofsetový tisk).
* Alegorie dívčí hlavy (1934) určená pro ofsetový tisk (losy irské dobročinné loterie).
* Španělský malíř Sorolla y Bastida Joaquín (1937) pro bankovku (pro De La Rue).
* Výběr ukázek protektorátních známek – Praha, Bechyně, Brno.HRADČANY na celistvostech tak trochu jinak
Jiří ŠkaloudV minulém roce bylo v časopise Filatelie zahájeno uveřejňování seriálu na pokračování nazvaného „Frankatury československých listovních zásilek v letech 1918–1939“. V druhé části seriálu se autoři věnují existujícím, případně možným jednoznámkovým a násobným frankaturám u výplatních známek Hradčan ve všech čtyřech tarifních obdobích, ve kterých se s těmito známkami můžeme setkat. Jednoznámkové a násobné frankatury rozhodně patří mezi ty nejoblíbenější a nejvíce hledané, nicméně tvoří jen část existujících celistvostí a u některých hodnot Hradčan, jak sami autoři konstatují, vzhledem k výši jednotlivých tarifních poplatků nemohly vůbec vzniknout.
Všechny ostatní frankatury, které vznikly kombinací různých hodnot známek jedné emise, jsou rozdělovány pro sběratelské účely na tzv. dvou, tří či vícebarevné frankatury. Samostatnou skupinu pak tvoří frankatury smíšené se známkami jiných platných emisí.
V několikaletém období, ve kterém se věnuji mimo jiné sbírání hradčanských celistvostí, jsem si vymezil ještě jednu skupinu celistvostí, o které se žádná odborná literatura podrobněji nezmiňuje, kterou však považuji za velmi zajímavou a o které jsou následující řádky. Jsou to celistvosti, které pracovně označuji jako skládané. Co považuji za celistvost se skládanou frankaturou? Jedná se o celistvost, na které je úhrada poštovních poplatků provedena kombinací známek (skladbou) výhradně těch hodnot, které vyjadřují příslušnou část poštovního tarifu. Každá jednotlivá známka na celistvosti vyjadřuje hodnotou určité stanovené části poštovního tarifu. Např. poštovné za dopis do 20 g zaslaný
doporučeně v I. tarifním období bylo složeno z částky 20 h za dopis do 20 g a příplatku 25 h za doručné, celkem tedy 45 haléřů. Skládaná frankatura je tvořena pouze kombinací známek 20 h + 25 h. Jako jiný příklad může pro názornost sloužit poštovné za spěšný doporučený dopis do 40 g ve II. tarifním období. Poštovné bylo složeno z částky 25 h za dopis do 20 g + 5 h příplatek za hmotnost + 50 h za doručné
+ 60 h příplatek za spěšné zacházení. Celkem činilo poštovné 140 h. Takováto celistvost se skládanou frankaturou musí obsahovat kombinaci 4 známek hodnot 25 h + 5 h + 50 h + 60 h.
V každém tarifním období a u každého druhu listovních zásilek existuje několik možných kombinací, které odpovídají charakterem skládaným franka-
turám. Vždy? i běžné poštovné za dopis o hmotnosti do 40 g v kterémkoliv období se skládá z částky za dopis do 20 g a příplatku za hmotnost nad 20 g. Pokud bylo poštovné uhrazeno známkou odpovídající svou nominální hodnotou výplatnému za dopis do 20 g a známkou ve výši příplatku za hmotnost, pak se jedná o skládanou frankaturu.
Na přiložených obrázcích je ukázka několika základních skládaných frankatur hradčanských známek na dopisech a pohlednicích (dopisnicích).
Zajímavá situace existuje u zásilek do ciziny v I., II. a III. tarifním období, ve kterých je příplatek za doporučenou zásilku ve stejné výši jako poplatek za dopis základní hmotnosti. Poštovné za doporučený dopis v I. období činilo 25 h za dopis do 20 g a 25 h za doručné. Skládaná frankatura má podobu 25 h + 25 h. Vzhledem k existenci pouze jediné výplatní známky této hodnoty, pomineme-li platnost známek souběžných, měla skládaná frankatura vlastně podobu násobné frankatury tvořené dvojicí známek 25 h. Obdobně ve II. a III. tarifním období, kdy uvedené poštovní sazby byly shodné, poštovné za doporučený dopis bylo složeno z částky 50 h za dopis do 20 g a příplatku 50 h za doručné. Skládaná frankatura má podobu 50 h + 50 h. V případě použití dvou známek III. kresby, nebo dvou známek V. kresby, se opět jedná současně o násobnou frankaturu (obr. 9). Skládaná frankatura v klasické podobě by měla podobu 50 h III. kresby + 50 h V. kresby. Tuto kombinaci však ve své sbírce nemám.
Ve IV. tarifním období jak u doporučených dopisů v tuzemsku, tak i doporučených dopisů do ciziny nemohla za použití hradčanských známek skládaná frankatura vzniknout. Příplatek za doporučenou zásilku byl stanoven v hodnotě 125 h a takováto hodnota u Hradčan neexistuje. U smíšených frankatur však za použití známky 125 h TGM vznikly skládané frankatury i v tomto období.
Sbírání skládaných frankatur není samozřejmě omezeno pouze na známky s motivem Hradčan a není omezeno pouze na první čtyři tarifní období. Na důkaz tohoto tvrzení je na obrázku č. 10 vyobrazena pohlednice (dopisnice) z V. období poslaná Poste restante, která je vyplacena v souladu se shora uvedenými pravidly. Poštovné ve výši 50 h bylo uhrazeno jednou známkou OR a zvláštní příplatek ve výši 30 h za uložení Poste restante byl uhrazen příjemcem doplatním provizoriem 30/3 h Doplatit.
Z obsahu článku je zřejmé, že sbírání celistvostí (nejen hradčanských) skýtá řadu možností jak celistvosti sbírat, třídit, ale i hodnotit. Co se týče hodnocení celistvostí se skládanými frankaturami, pak lze obecně říci, že skládané frankatury tvořené pouze dvěma známkami se vyskytují relativně běžně. Skládané frankatury tvořené třemi známkami jsou vzácné a čtyřznámkové skládané frankatury se vyskytují zcela ojediněle. Skládanou frankaturu o pěti a více známkách jsem dosud neviděl. Jiří Škaloud
Obr. 1 Doporučený firemní dopis odeslaný z Plzně do Prahy dne 15. 4. 1919 (I.TO). Skládaná frankarura je tvořena 20 h za dopis do 20 g + 25 h R-příplatek. Znárodněné rakouské můstkové razítko a rakouská R-nálepka.
Obr. 2 Hmotnější firemní dopis odeslaný z Ústí nad Labem 21. IV. 1919 (I.TO). Skládaná frankarura je tvořena 20 h za dopis do 20 g + 5 h příplatek za hmotnost nad 20 g.
Obr. 3 Doporučený dopis odeslaný z Kaplice do Prahy dne 10. VI. 1919 (II.TO). Skládaná frankarura je tvořena 25 h za dopis do 20 g + 50 h R-příplatek. Rakouské dvoukruhové razítko a CS R-nálepka. K úhradě použity známky č. 10 + 15.
Obr. 4 Doporučený soukromý dopis odeslaný z Brna 2 do Prahy dne 11. V. 1920 (III.TO). Skládaná frankarura je tvořena 30 h za dopis do 20 g + 50 h R-příplatek. Znárodněné rakouské můstkové razítko a R-nálepka CS 3. K úhradě použity známky č. 12 + 15.
Obr. 5 Spěšný dopis odeslaný z Moravské Ostravy do Vídně dne 6. VIII. 1919 (II.TO). Použita tuzemská sazba do tzv. blízké ciziny, skládaná frankarura je tvořena 25 h za dopis do 20 g + 60 h Ex-příplatek. Znárodněné rakouské můstkové razítko. K úhradě použity známky č. 10 + 17.
Obr. 6 Firemní doporučený dopis do tzv. blízké ciziny, podací razítko Kelčany (do Vídně) 16. VII. 1919 (II.TO). Použita tuzemská sazba, skládaná frankarura je tvořena 25 h za dopis do 20 g + 50 h R-příplatek. Znárodněné rakouské můstkové razítko a rakouská R-nálepka. K úhradě použity známky č. 10 + 15.
Obr. 7 Spěšná dopisnice (pohlednice) odeslaná z České Třebové do Brna dne 15. I. 1920 (II.TO). Skládaná frankatura je tvořena 15 h za dopisnici + 60 h příplatek za spěšné zacházení. Znárodněné rakouské můstkové razítko. K úhradě použity známky č. 7 F + 17.
Obr. 8 Doporučená dopisnice (pohlednice) z Kladna do Mšena u Mělníka z 29. VIII. 1919 (II.TO). Skládaná frankarura je tvořena 15 h za dopisnici + 50 h R-příplatek. Rakouské můstkové razítko a rakouská R-nálepka. K úhradě použity známky č. 7 A +15.
Obr. 9 Úřední obálka použita na doporučený dopis do ciziny odeslaný z Prahy 1 do Polska dne 10.IV.20 (III.TO). Cenzurní razítko a na zadní straně příchozí razítko Gask, 21.4.20. Skládaná frankatura je tvořena 50 h za dopis do 20 g + 50 h R-příplatek. K úhradě poštovného použity dvě známky č. 16. Skládaná frankatura je v daném případě i frankaturou násobnou.
Obr. 10 Pohlednice zaslaná na adresu Poste restante v V.TO z Olomouce do Prahy (22.VIII.1924). Poštovní tarif tvořen 50 h za dopisnici + 30 h příplatek Poste restante. Výplatné 50 h uhrazeno při podání známkou 50 h OR zelená. Poplatek za uložení zásilky uhrazen příjemcem doplatní známkou (provizoriem) 30/3 h.Poklady s rodokmenem
Otto Hornung, překlad Vladimír UstohalVe zprávě z Buckinghamského paláce určené pro tisk bylo oznámeno, že královna dala souhlas k aukčnímu prodeji některých vybraných položek z její soukromé sbírky dle doporučení Charlese W. Goodwyna, kurátora Královské filatelistické sbírky. Je to událost velice neobvyklá. Během bezmála jednoho sta let se položky z Královské filatelistické sbírky nikdy neobjevily na trhu, kromě vzácné výjimky, kdy nějaká položka byla věnována na dobročinné účely.
Tvůrcem Královské filatelistické sbírky byl král Jiří V. Byl-li v Londýně, bývalo po nějakých 30 let pro něho pravidlem, že se třikrát v týdnu v odpoledních hodinách věnoval své sbírce. Získal do ní několik nejvzácnějších kusů jako byly dvě známky z ostrova Mauritius – Post Office One Penny a Two penny. V roce 1904, kdy byl ještě princem z Walesu, koupil Two penny – dvoupencovou známku Mauritius Post Office – za 1 450 liber. Jeden z dvořanů se ho tázal, zda četl v novinách, že nějaký blázen zaplatil za známku 1 450 liber. „Ano, četl jsem,“ – pravil Jiří, „s tím bláznem právě hovoříte“.
Rozhodnutí prodat několik dopisů a známek ze Sbírky se nezrodilo přes noc. Takový je nový přístup a jsou pro to velice rozumné důvody. Královská filatelistická sbírka jde s dobou, což je dnes více než kdy jindy prokazováno na důležitých filatelistických výstavách. Smyslem prodeje je získat finanční prostředky na další materiál, kterým by byla tato unikátní sbírka obohacena a obsahově rozšířena. Je známo, že Její Veličenstvo královna souhlasila s koupí slavné Kirkcud-brightovy obálky odeslané v první den, tedy 6. května 1840, frankované desetiblokem Černé pennyovky. Do Královské filatelistické sbírky tak časem přibudou další přírůstky.
Výběr vhodných položek pro aukci si vyžádal mnoho času, jak ani jinak nemohlo být, když bylo třeba prohlédnout materiál v 328 červených albech, 40 modrých albech a v řadě krabic. Doslova měsíce se kurátor Královské filatelistické sbírky a zástupci firmy Spink probírali materiálem a vybírali vzácné a proslulé dopisy a známky z Velké Británie, dominií a zemí Společenství spolu s dalšími položkami. Přitom bylo třeba dávat bedlivý pozor, aby vybraným materiálem byly duplikáty a nadbytečné kusy ve Sbírce, které její rámec a úplnost neovlivní.
Položky, které budou nabídnuty v prodeji, budou opatřeny neobvyklým průvodním listem. Kde to bude možné, bude každý aukční los provázen atestem Královské filatelistické společnosti v Londýně s konstatováním, že položka byla předložena k expertíze kurátorem Osobní pokladny spolu s dobropisem z veřejného důchodu určeného pro panovníkovy soukromé výdaje. Aukci bude pořádat slavná aukční firma Spink, založená v roce 1666. Bude se konat ve čtvrtek 17. května 2001 v Londýně a samozřejmě bude uvedena zvláštním aukčním katalogem. V prodeji bude kolem 200 losů s vyvolávacími cenami od několika set liber až po asi 25 000 liber, takže šanci získat do vlastní sbírky takovou věc s rodokmenem bude mít velmi široký okruh filatelistů. Očekává se, že předpokládaný objem této aukce bude celkově někde mezi 300 000 a 400 000 librami.
Katalog bude k prohlédnutí na webové stránce firmy Spink www.spink-online.com asi tři týdny před aukcí. Katalogy lze získat na adrese Spink, 69 Southampton Row, Bloomsbury, London WC1B 4ET.
Otto Hornung
Překlad z angličtiny Vladimír Ustohal
Obr. 1 Dvanáctiblok (bez lepu) modré dvoupennyovky, tisková deska 2, kontrolní písmena vespod PG-PJ, QG-QJ a RG-RJ. Vyvolávací cena odhadem _20 000–_25 000.
Obr. 2. Velká Británie, stříhaná 5 šilinků, deska 4 (1874) z imprimatur archu (poslední zkušební tisk ke kontrole před vlastním tiskem), kontrolní písmena AD-DA. Cena _1200–_1500.
Obr. 3. Austrálie, dvojice _2 z roku 1913, s lepem, svěží.
Cena _2000–_2500. Obr. 4. Hongkong, poštovní kolky $ 2, $ 3 a $ 10 z let 1874–1902, (na ukázce je $ 10). Cena _2500–_3000.
Obr. 5. Suezský průplav, 4 kusy 5 centů z roku 1868 na dopisu do Port Saidu. Cena _2500–_3000.Nepoužité varianty přetisků státovek po 5 K b.l. (1938/1940)
Jaroslav MoravecOkolnosti vzniku státovek Protektorátu Čechy a Morava po 1 a 5 K bez letopočtu (dále jen „b.l.“) s pomocným označením vzor 1938/1940 (Bajer 28 a 29 , Sém 227 a 228 ) jsou dostatečně známé. Připomeňme jen, že v roce 1938 (a podle některých informací i na začátku roku 1939) byly v Tiskárně bankovek Národní banky československé v Praze tištěny státovky po 1 a 5 Kč b.l. s pomocným označením vzor 1938 (Bajer N 1 a N 2 ), zvané mobilizační, nebo? měly nahradit mince týchž nominálních hodnot v případě tezaurace kovového oběživa, očekávané v souvislosti s nebezpečím válečného konfliktu.
V období první ani druhé republiky však pro zajištění hotovostního peněžního oběhu použity nebyly a patří tak mezi státovky nevydané. Na tomto faktu nic nemění ani skutečnost, že se v roce 1940 jejich menší množství dostalo neoficiálně do oběhu. Tolik jeden právní názor. Podle jiného lze i nepřetištěné 1 a 5 Kč považovat za vydané, by? za zvláštních okolností a vlastně omylem. Tento názor snad podporuje i skutečnost, že přetištěné státovky byly vydány do oběhu bez obvyklého vyhlášení v publikační sbírce zákonů. I Sém nepřetištěné státovky staví vedle státovek s ručním a strojovým přetiskem, tedy vlastně všechny tři jako varianty téže emise.
OBR 1-2
Číslo: N 34
Platidlo 1 Kč b.l. (1938)
Citace Bajer N 1
Účel nevydaná státovka
Pramen různé soukromé sbírky
Rozměr: 105x59 mm
Papír: tzv. přírodní odstín, bez ochranných prvků
Líc: v kruhu s giloší a dvouřádkovým opakujícím se pozitivním mikrotextem .REPUBLIKA.ČESKOSLOVENSKÁ mezi dvěma svazky květin, text JEDNA KORUNA / ČESKOSLOVENSKÁ, opis REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ, PADĚLÁNÍ SE TRESTÁ, v květinovém kruhu hlava dívky zpředu s čapkou, opis REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ, v rozích čtyři číslice 1, květinové dekory.Barva modrá a vodorovně irisující zelená-šedá, tisk s plochy.
Rub: v rámci s opakujícím se pozitivním mikrotextem .REPUBLIKA.ČESKOSLOVENSKÁ na giloši malý státní znak Republiky československé, text REPUBLIKA / ČESKOSLOVENSKÁ / JEDNA KORUNA / ČESKOSLOVENSKÁ / ОДНА Kč EINE Kč EGY Kč, série, v rozích čtyři číslice 1, ve čtvercích střídající se lipové listy, státní monogram RČS a dekor v plošném reliéfu.Barva vodorovně irisující červená-modrá, tisk s plochy.
Číslování: bez čísla, série označená ŘADA skládající se ze sériového písmene a tří sériových čísel, barva modrá, tisk s plochy (tištěno v jedné operaci s hlavním tiskovým obrazcem)
Podpis: bez podpisu
Autoři: Bohumil Heinz, Bedřich Fojtášek
Tisk: Tiskárna bankovek Národní banky československé, Praha
OBR 3-4
Číslo N 35
Platidlo 5 Kč b.l. (1938)
Citace Bajer N 2
Účel nevydaná státovka
Pramen různé soukromé sbírky
Rozměr: 130x63 mm
Papír: tzv. přírodní odstín, vodoznak průběžný kombinovaný (ve sběratelské praxi tzv. klínový, typ 4 )
Líc: v oválu malý státní znak Republiky československé, text PÄ? KORÚN / ČESKOSLOVENSKÝCH / FALŠOVANIE SA TRESTÁ, v rozích rámce čtyři číslice 5 ve věncích se stuhami, opakující se pozitivní mikrotext PÄ? Kč proložený lipovými listy, v oválu se dvěma stuhami a opisem JOS.JUNGMANN poprsí Josefa Jungmanna částečně zleva, v rozích rámce čtyři číslice 5, stylizované květy, na okraji číslice 5, série a číslice 5 ve věnci se stuhou.Barva vodorovně irisující fialová-modrá a vodorovně irisující světlomodrá-šedá, tisk s plochy.
Rub: v rámci hlava dívky zprava s čapkou a květinovým věncem, v rámci text REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ / PÄ? KORÚN ČESKOSLOVENSKÝCH / ПЯТЪ Kč - FÜNF Kč - ÖT Kč, malý státní znak Republiky československé mezi dvěma číslicemi 5, v čtyřúhelnících střídající se lipové listy, státní monogram RČS a dekor v plošném reliéfu, na okraji v gilošovém rámci dvě číslice 5 a opakující se pozitivní mikrotext REPUBLIKA ohraničený dvěma dvojicemi lipových listů / ČESKOSLOVENSKÁ.Barva modrá a vodorovně irisující okrová-světlomodrá, tisk s plochy.
Číslování: bez čísla, série označená RAD skládající se ze sériového písmene a tří sériových čísel, barva fialová, tisk s plochy (tištěno v jedné operaci s hlavním tiskovým obrazcem)
Podpis: bez podpisu
Autoři: návrh Bedřich Fojtášek s použitím portrétu Josefa Jungmanna od Antonína Machka , liniový přepis Jindra Schmidt
Tisk: Tiskárna bankovek Národní banky československé, Praha,dle Séma též Václav Neubert a synové, Praha
Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zůstávaly ještě po určitou dobu v peněžním oběhu mince, státovky a bankovky československé, záhy však byla připravována tzv.formálně správná platidla, tedy znějící na koruny a s názvem nového státního útvaru. Při přípravě nových platidel byly vzaty v úvahu i (zřejmě vysoké) zásoby zmíněných nevydaných státovek a nakonec skutečně padlo rozhodnutí o jejich využití, by? jen na krátkou dobu.
Obě státovky však zněly na koruny československé a nesly název již neexistujícího státního útvaru, Republiky československé. Vcelku logicky bylo proto rozhodnuto o jejich dodatečném označení. Jako nejpřijatelnější způsob označení takto nízkých nominálních hodnot byl zvolen přetisk, provedený za daných okolností nejvýhodnější technikou, tiskem s výšky.
U obou státovek existují dva typy (či dvě varianty) přetisku, tzv. přetisk ruční a přetisk strojový. Ruční přetisk, vlastně ruční flexografie (gumotisk), je otiskem k tomu účelu vyrobeného resp. vyrobených (nebo? bylo více kusů) gumotypů (razítek). Ruční přetištění prováděli někdy na přelomu let 1939 a 1940 úředníci Národní banky pro Čechy a Moravu (dále jen „NBČM“) a najaté pomocné síly, zejména studenti-brigádníci. Ruční přetištění bylo u některých státovek opomenuto, a to jak neúmyslně (nedbalost, nepozornost, „slepení“ dvou kusů při odkládání), tak i úmyslně, z vlasteneckých pohnutek. Do peněžního oběhu tak bylo neoficiálně uvedeno menší množství nepřetištěných exemplářů, tedy vlastně de facto nevydaných státovek po 1 a 5 Kč vzoru 1938, ale de iure nikoliv bezvadných státovek po 1 a 5 K vzoru 1938/1940, tedy vlastně výrobních zmetků, chybotisků.
OBR 5-8
Strojový přetisk provedla v samostatné tiskové operaci knihtiskem z kovových tiskových desek (štočků) zřejmě Tiskárna bankovek NBČM v Praze . Autorovi není přitom známo, zda byl strojový přetisk proveden na exempláře ze zásob NBČM (tedy rozřezané) nebo na nerozřezané archy, tedy vlastně výrobně nedokončené a nevyexpedované státovky z výrobního procesu tiskárny. Obě možnosti jsou reálné. Každému z těchto postupů by pak zřejmě odpovídala použitá technologie. Zatímco v prvním případě by muselo být zřejmě použito jednoúčelových nebo alespoň přizpůsobených tiskařských zařízení, v druhém případě by mohlo být využito standardní tiskařské vybavení. Teoreticky není vyloučen ani dotisk nevydaných státovek za účelem přetištění celých archů. I tento postup má svou logiku a analogii v jiné době, nebo? tisk nové emise vyžaduje podstatně delší přípravu než dotisk z hotových tiskových desek nebo alespoň hotových tiskových podkladů. To vše jsou ovšem jen spekulace. Nejvíce pravděpodobný je tisk na rozřezané exempláře ze zásob bývalé Národní banky československé. Podle Šustka byla totiž značná část nevydaných státovek uskladněna na Slovensku a NBČM je (pravděpodobně od Slovenské národní banky) odkoupila za cenu sběrového papíru. Přesto však na Slovensku zůstaly velké zásoby, ničené v polovině čtyřicátých let. Není vyloučeno, že většina nepřetištěných exemplářů v bezvadném stavu, nacházejících se dnes ve sbírkách notafilistů, pochází právě z těchto zásob a nikoliv z protektorátního peněžního oběhu, kam se dostaly omylem.
OBR 9-14
Nepoužité varianty přetisků, dochované v různých sbírkách na pětikorunových státovkách (předpokládejme, že byly uvažovány i na korunové státovky), svědčí o tom, že podoba přetisku nebyla od začátku přípravy konečná. Existují nejméně tři nepoužité varianty ručního přetisku a nejméně jedna nepoužitá varianta návrhu, snad pro ruční i strojový přetisk. Všechny zde publikované exempláře s nepoužitými variantami přetisku zřejmě pocházejí z bývalého majetku NBČM, ministerstva financí a Tiskárny bankovek NBČM. Všechny autorovi dosud známé nepoužité varianty jsou na státovkách po 5 K vzoru 1938/1940 (vlastně 5 Kč vzoru 1938) série A035.
Tři nepoužité varianty (Moravec N 37, N 38 a N 39) jsou otisky razítek a připomínají tak ruční přetisk. Zatímco jeden kruhový otisk (N 37) je obdobou realizované varianty, další dvě (N 38 a N 39) jsou otisky razítek s texty v řádcích resp. „němými“ otisky pouze k zakrytí původního textu (N 37). Jedna z variant (N 39) je snad dokonce otiskem běžného úředního razítka, používaného i k jiným účelům. Čtvrtá nepoužitá varianta (N 40) není vlastně vzorovým nátiskem či tiskovou zkouškou, ale návrhem (snad pro ruční i strojový přetisk), nebo? se jedná o ruční kresbu černou tuší na nevydané státovce, ačkoliv na první pohled připomíná spíše nepoužitou variantu strojového přetisku. S ohledem na přesnost, s jakou byl návrh nakreslen, lze jeho původ hledat nejspíše v ateliéru Tiskárny bankovek NBČM.
Dvě nepoužité varianty (N 37 a N 39) mají oboustranné řešení (úplné nebo částečné překrytí jak názvu peněžní jednotky na líci, tak i názvu státu a názvu peněžní jednotky na rubu) a další dvě nepoužité varianty (N 38 a N 40) řešení jednostranné (přetištění pouze na líci). Při konečném rozhodnutí byla dána přednost jednostrannému řešení přetisku, zřejmě z důvodů technických (potřeba menšího množství gumotypů a štočků), provozních (rychlejší odkládání ručně přetištěných státovek a jediný průchod tiskovým strojem, tudíž přibližně poloviční doba tisku), personálních (nižší potřeba lidské síly zejména u ručního přetištění) a v konečném důsledku tedy z důvodu nižší cenové náročnosti akce.
OBR 15-18
Číslo N 37
Platidlo 5 K b.l. (1938/1940)
Citace Bajer 29
Účel vzorový nátisk ? přetisku
Pramen soukromá sbírka 1, Praha
Popis rozdílů:
vydané platidlo
na líci dvojitý kruh o průměru 38-40 mm (ruční přetisk) resp. 40 mm (strojový přetisk) rozdělený vodorovnou linkou, nad linkou opis a nápis Protektorat / Böhmen / und Mähren, pod linkou nápis a opis Protektorát / Čechy a Morava, sedm / tři čtvercové dekory, barva fialová, šedofialová, šedá, šedočerná až černá v různých odstínech, gumotisk (ruční přetisk) resp. barva černá, knihtisk (strojový přetisk) rub bez přetisku
odchylný tisk
na líci kruh o průměru cca 40 mm rozdělený vodorovnou linkou, nad linkou opis a nápis Protektorat / Böhmen / und Mähren, pod linkou nápis a opis Protektorát / Čechy a Morava, tři nestejně dlouhé vodorovné linky, barva černá, gumotisk na rubu „němé“ přetisky, obdélník cca 44x5 mm zakrývající text REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ, obdélník cca 45x5 mm zakrývající text PÄ? KORÚN ČESKOSLOVENSKÝCH a obdélník cca 36x5 mm zakrývající text ПЯТЪ Kč - FÜNF Kč - ÖT Kč, barva černá, gumotisk
číslo, zvláštnosti exempláře
A035
OBR 19-22
Číslo N 38
Platidlo 5 K b.l. (1938/1940)
Citace Bajer 29
Účel vzorový nátisk ? přetisku
Pramen soukromá sbírka 1, Praha,soukromá sbírka 2, Praha
Popis rozdílů
vydané platidlo
na líci dvojitý kruh o průměru 38-40 mm (ruční přetisk) resp. 40 mm (strojový přetisk) rozdělený vodorovnou linkou, nad linkou opis a nápis Protektorat / Böhmen / und Mähren, pod linkou nápis a opis Protektorát / Čechy a Morava, sedm / tři čtvercové dekory, barva fialová, šedofialová, šedá, šedočerná až černá v různých odstínech, gumotisk (ruční přetisk) resp. barva černá, knihtisk (strojový přetisk)
odchylný tisk
na líci nápis nahoře Protektorat / Böhmen und Mähren cca 54x13 mm, dole PROTEKTORÁT / ČECHY A MORAVA cca 43x8 mm , barva fialová, gumotisk
číslo, zvláštnosti exempláře
A035
OBR 23-27
Číslo N 39
Platidlo 5 K b.l. (1938/1940)
Citace Bajer 29
Účel vzorový nátisk ? přetisku
Pramen soukromá sbírka 1, Praha
Popis rozdílů
vydané platidlo
na líci dvojitý kruh o průměru 38-40 mm (ruční přetisk) resp. 40 mm (strojový přetisk) rozdělený vodorovnou linkou, nad linkou opis a nápis Protektorat / Böhmen / und Mähren, pod linkou nápis a opis Protektorát / Čechy a Morava, sedm / tři čtvercové dekory, barva fialová, šedofialová, šedá, šedočerná až černá v různých odstínech, gumotisk (ruční přetisk) resp. barva černá, knihtisk (strojový přetisk) rub bez přetisku
odchylný tisk
na líci nápis NÁRODNÍ BANKA PRO ČECHY A MORAVU V PRAZE / TISKÁRNA BANKOVEK cca 64x8 mm, barva fialová, gumotisk na rubu nápis nahoře Protektorat / Böhmen und Mähren cca 54x13 mm, dole PROTEKTORÁT / ČECHY A MORAVA cca 43x8 mm, barva fialová, gumotisk
číslo, zvláštnosti exempláře
A035
OBR 28-30
Číslo N 40
Platidlo 5 K b.l. (1938/1940)
Citace Bajer 29
Účel návrh přetisku
Pramen soukromá sbírka 1, Praha
Popis rozdílů
vydané platidlo
na líci dvojitý kruh o průměru 38-40 mm (ruční přetisk) resp. 40 mm (strojový přetisk) rozdělený vodorovnou linkou, nad linkou opis a nápis Protektorat / Böhmen / und Mähren, pod linkou nápis a opis Protektorát / Čechy a Morava, sedm / tři čtvercové dekory, barva fialová, šedofialová, šedá, šedočerná až černá v různých odstínech, gumotisk (ruční přetisk) resp. barva černá, knihtisk (strojový přetisk)
odchylný tisk
na líci kruh o průměru cca 40 mm rozdělený vodorovnou linkou, nad linkou opis a nápis Protektorat / Böhmen / und Mähren, pod linkou nápis a opis Protektorát / Čechy a Morava, dekorační ornament, barva černá, ruční kresba tuší
číslo, zvláštnosti exempláře
A035Nevydaná modifikovaná emisia československých vojenských poukážok z roku 1944 pre územie Protektorát
Zbyšek ŠustekRozdielne hospodárske pomery, ktoré sa po rozbití Československa vyvíjali v protektoráte a na Slovensku viedli k postupnej divergencii cenových hladín a k rozdielnej vnútornej hodnote oboch mien. Situáciu v protektoráte charakterizovala na jednej strane síce stabilná hladina cien na dôsledne kontrolovanom viazanom trhu, kde však bol nedostatok tovaru, a na druhej strane enormný rast cien na čiernom trhu, ktorý odrážal skutočné cenové relácie a silnú inflačnú emisiu obeživa. Na Slovensku, napriek zavedeniu určitej formy prídelového systému 1. septembra 1941, bol po celú vojnu relatívny dostatok potravín a ostatného tovaru, ktorý bránil vzniku čierneho trhu a prudkému poklesu kúpnej sily slovenskej koruny.
Protektorátna a slovenská koruna neboli v priamom devízovom vz?ahu. Ich pomer mohol by? určovaný iba prepočtom cez ríšsku marku a nadiktovaný, tzv. clearingový kurz slovenskej koruny k marke (1 RM = 10 K, 1 RM = 11.62 Ks) zodpovedajúci predvojnovej (nereálnej) zlatej parite československej koruny a ríšskej marky. Tým bola slovenská koruna oproti protektorátnej síce nominálne znehodnotená (1 Ks = 0,86 K), ale vzhľadom na situáciu na vnútornom trhu sa jej reálna hodnota až do jesene 1944 výrazne zvyšovala. I keď určova? vz?ah oboch mien je problematické, ich skutočný pomer vyplýva z reálneho kurz ríšskej marky na bratislavskej burze, ktorý až do jesene 1944 predstavoval 4 Ks za 1 RM. 1 Ks teda zodpovedala zhruba 2,5 K, v dobových prameňoch (list min. financií z 4. 3. 1945 adresovaný min. zahraničiu, archív MZV ČR v Prahe, fond Londýnský archív) sa uvádza až 3 K, ale zároveň sa tento pomer spochybňuje. Po začiatku priamej Nemeckej okupácie Slovenska 29. 8. 1944 však enormná inflačná emisia obeživa na Slovensku (mesačne cca 1 mld. Ks) priblížila hodnotu slovenskej koruny korune protektorátnej. Preto sa v lete 1945 používal na prepočet oboch mien iba pomer 1.16 K = 1 Ks a pri menovej reforme 31. 10. 1945 boli obe koruny postavené na rovnakú úroveň (1 K = 1 Ks = 1 Kčs), i keď i v tomto prípade bola slovenská koruna hodnotnejšia. Rozdiely v hodnote meny i v cenových hladinách v protektoráte a na Slovensku si uvedomovala i československá exilová vláda v Londýne. Preto pri objednávke tlače vojenských poukážok sa na jeseň 1944 objavil názor, že na území Moravy a Čiech by sa mali vydáva? poukážky odlíšené farebne alebo pretlačou (MIXA 1987). Zabezpečením ich výroby bol poverený vtedajší veľvyslanec ČSR v Moskve Dr. Zdeněk Fierlinger, ktorý však zastával názor, že medzi hodnotou vojenských poukážok na Slovensku a v protektoráte by sa nemal robi? rozdiel.
Ako je všeobecne známe, na celom oslobodzovanom území ČSR sa nakoniec používali poukážky rovnakého tvaru. Až v lete 1945 boli vyššie nominále vojenských poukážok obiehajúcich na Slovensku (100, 500 a 1000 Sk) oddelené od rovnakých poukážok v protektoráte kolkovaním. Z doteraz publikovaných dokumentov (MIXA 1987) však nevyplýva, že by československé vojenské poukážky boli v odlišnom prevedení alebo s pretlačou vôbec vyrobené. V archíve MZV ČR sa však podarilo nájs? dokumenty, ktoré ukazujú, že sovietska strana odmietla z technologických dôvodov pretláča? už vytlačené poukážky a navrhly vytlači?poukážky s rovnakým obrazom, ale v iných farbách a s bielymi okrajmi. Vzhľadom na kapacitu tlačiarne a vyšší stupeň znehodnotenia protektorátnej koruny však bolo rozhodnuté tlači? najprv poukážky pre protektorát iba v hodnotách 20, 100, 500 a 1000 K. Minister financií Dr. Feierabend dal súhlas k tlači protektorátnych poukážok 2. 12. 1945. Otázku tlače nižších denominácií odsunul na neskoršiu dobu. 20. 12. 1944 Dr. Ripka dal veľvyslancovi z ZSSR predbežný pokyn na vytlačenie protektorátnych poukážok v hodnote 2 miliard korún. 6. februára 1945 žiadalo ministerstvo financií v Londýne vytlačenie ďalších protektorátnych poukážoch v hodnote 5 miliárd korún.
Materiálnym dokladom prípravy tlače protektorátnych poukážok (v dobových prameňoch sa nazývajú aj poukážky nového vzory, zatiaľ čo dovtedy tlačené poukážky sa nazývajú obyčajné, starého vzoru alebo slovenské) sú vzory nátlačkov poukážok v hodnote 100, 500 a 1000 korún, ktoré sa podarilo nájs? v archíve tlačiarne Goznak v Moskve. Od všeobecne známych vydaných poukážok sa odlišujú farbou hlavnej tlače, číslovania a absenciou ochranných kolorujúcich podtlačí zasahujúcich na celú plochu poukážok (Obr. 1-9).. Nevydaná modifikácia 100-korunáčky (Obr. 1 a 2) má na oboch stranách rovnakú zelenú vedúcu farbu ako vydaná poukážka (Obr. 3). Podtlač na oboch stranách je svetle zelenkastá, leží však iba pod hlavným obrazom. Sériové písmená a čísla poukážky sú čierne, rovnakého tvaru ako na jednom z dvoch variantov vydanej 100-korunáčky. Sériové písmená sú AE, číslovanie vzoru je šes?miestne 123456. Na rozdiel od vydanej podoby poukážky je však číslovanie umiestnené na nepotlačenom okraji, pod hlavným obrazom.
Nevydaná modifikácia 500-korunáčky (Obr. 4 a 5) má na oboch stranách fialovo-hnedú vedúci farbu a svetle zelenkastú podtlač rovnakého pseudoreliéfneho ochranného rastra ako na vydanej poukážke (Obr. 6). Podtlač leží tiež iba pod hlavným obrazom. Sériové písmená a čísla 500-korunáčky sú čierne.. Sériové písmená sú tiež AE, číslovanie vzoru je šes?miestne 123456, rovnakého tvaru ako na vydaných i nevydaných 100-korunových poukážkach, ale menšie ako na vydanej 500-korunáčke.
Nevydaná modifikácia 1000-korunáčky (Obr. 7 a 8) má na oboch stranách čiernomodrú vedúcu farbu a ružovú podtlač rovnakého pseudoreliéfneho ochranného rastra ako na vydanej 1000-korunáčke (Obr. 9). Podtlač leží tiež iba pod hlavným obrazom. Sériové písmená a čísla 1000-korunáčky sú čierne, menšie ako na vydaných 1000-korunáčkach a rovnakého tvaru ako na nevydanej 100 a 500-korunáčke. Sériové písmená sú na rozdiel od oboch nižších denominácií AH, číslovanie vzoru je šes?miestne 123456. V právnej klauzule “TATO POUKÁZKA PLATÍ” chýbajú na nevydanej poukážke dĺžne nad A v slove POUKÁZKA a nad i v slove PLATÍ (Obr. 10).
Vzory sú vytlačené na prírodne žltom papieri viditeľnom na širokých nepotlačených okrajoch všetkých poukážok. Papier má rovnakú vodotlač ako vydané poukážky. Poukážky sú vlepené do zošitku z hrubého prírodne žltého kartónu o rozmeroch 190 x 100 mm. Na jeho prednej strane je v dvoch riadkoch čierny ruský nápis ДЕНЕЖНЫЕ ЗНАКИ ЧЕХОСЛОВАКИИ. Vlepenie vzorov do zošitku dokazuje, že s nižšími hodnotami sa pri tejto modifikovanej emisii naozaj nerátalo. Bezprostrední dôvody nevydania opisovanej modifikácie vojenských poukážok, resp. toho, že ich sériová tlač sa ani nezačala nie sú zatiaľ z pôvodných dobových prameňov explicitne známe. Môžeme preto vyslovova? len viac alebo menej pravdepodobné hypotézy. V ich pozadí však bezpochyby stoja protesty sovietskej strany, ktorá už pri úvahách o tlači protektorátnych poukážok sa čudovala, že československé orgány chcú udržiava? menové rozdelenie oslobodeného územia. Týmto námietkam československé orgány oponovali tým, že tak ako tak sovietske vojská bez prekážok operujú na niekoľkých menových územiach. Nepriamo tieto naznačujú aj protesty veliteľstva Červenej armády proti kolkovaniu peňazí na Slovensku v lete 1945, ktoré v konečnom dôsledku malo rovnaký účinok ako neuskutočnené vydanie odlišných poukážok v protektoráte a podľa veliteľstva s?ažovalo pohyb sovietskych vojsk medzi Slovenskom a Moravou. Na jeho protest bolo príslušníkom Červenej armády umožnené plati? na Slovensku aj nekolkovanými poukážkami. Existencia drobných pravopisných chýb na nevydanej modifikácii 1000-korunáčky (Obr. 10) nemá s nevydaním modifikovanej emisie preukázateľne nič spoločného. Drobné pravopisné chyby spôsobené neznalos?ou jemných rozdielov medzi češtinou a slovenčinou i úpravami niektorých pôvodne českých textov na slovenské . Takýchto chýb je aj na vydaných poukážkach viacej.
Literatúra
MIXA, M., 1987: Starosti s papírovými penězi ČSR za 2. světové války. Poukázky 1944 a měnová opatření. První část. Hradec Králové ŠUSTEK, Z., 1998: Neznáme návrhy československých vojenských poukážok z roku 1944 a štátoviek a bankoviek z roku 1953. Numizmatika, 16: 40-64.
Pramene
Archív MZV ČR, Londýnský archív.
Texty pod obrázky:
Obr. 1. Líce nevydanej modifikácie poukážky v hodnote 100 korún z r. 1944 (165 x 85 mm).
Obr. 2. Rub nevydanej modifikácie poukážky v hodnote 100 korún z r. 1944 (165 x 85 mm).
Obr. 3. Líce vydanej poukážky v hodnote 100 korún z r. 1944 (165 x 85 mm).
Obr. 4. Líce nevydanej modifikácie poukážky v hodnote 500 korún z r. 1944 (175 x 90 mm).
Obr. 5. Rub nevydanej modifikácie poukážky v hodnote 500 korún z r. 1944 (175 x 90 mm).
Obr. 6. Líce vydanej poukážky v hodnote 500 korún z r. 1944 (185 x 92 mm).
Obr. 7. Líce nevydanej modifikácie poukážky v hodnote 1000 korún z r. 1944 (185 x 98 mm).
Obr. 8. Rub nevydanej modifikácie poukážky v hodnote 1000 korún z r. 1944 (185 x 98 mm).
Obr. 9. Líce vydanej poukážky v hodnote 1000 korún z r. 1944 (185 x 100 mm).
Obr. 10. Detail pravopisne správnej právnej klauzule na vydanej poukážke v hodnote 1000 K z r. 1944 a chybnej klauzule na jej nevydanej modifikácii.