Ročník 2002 · vyšlo 1. března 2002
Merkur 2/2002
Obsah čísla
Po stopách Londýnské emise
Rudolf FischerCO SVEDLI OBCHODNÍCI SE ZNÁMKAMI
(Pokračování z č. 1/2002)
Poštovní známka je a už tehdy byla výnosným zbožím. Byl si toho vědom Hubert Ripka i Antonín Tichý, když asi zvažovali možný přínos z případného prodeje londýnské emise pro exilovou státní pokladnu. Z dokumentů o londýnském či moskevském vydání není snadné vybrat a utřídit informace o počátcích a průběhu prodeje těchto známek sběratelům. Probíhal v období přibližně jednoho až dvou let od dokončení polygrafické výroby. Zpočátku mě velmi překvapil nečekaný objev nepochybně zvláštní události. Poměrně ucelené záznamy totiž připisují otci londýnských známek činy charakteru závažných prohřešků. Podle nich dr. Antonín Tichý prý se „svou“ sérií obchodoval, ke všemu nevídaným způsobem. Svědectvím o tom mají být archiválie uložené ve fondech SÚA. Je to celý soubor zkonstruovaných obvinění, pracně, avšak profesně rutinérsky sestavený před více než půlstoletím. Dnes je připomínkou obecně neznámé, dávno zapomenuté, ve své době zcela účelově zveličené mezinárodní aféry, poškozující jméno dr. Antonína Tichého. Dnes už se ani neví, že aféru kolem poštovních známek londýnské série zahájily články britských obchodních kruhů, zveřejněné v tamním filatelistickém tisku. Časopis filatelistického obchodu a obchodníků ostře napadl naši vládu článkem nazvaným „Nový podvod, tentokráte Československa“, ve kterém stálo, že kryje prodej těchto známek pod firmou Czechoslovak Stamp Account a používá nepřípustný přepočítací kurs. Pan redaktor tvrdil, že jde o „další příklad špatné vůle uprchlických vlád, které zneužívají pohostinství jim poskytovaného“ a vyzval k tomu, „aby slušný obchod tyto československé známky bojkotoval“ [46]. „Slušnější“ obchodníci obviňovali čsl. úřední kruhy také v článku „Československá chyba“ zveřejněném v dalším měsíčníku [47], avšak i v tomto případně nešlo o nic jiného než skupinové finanční zájmy. Je přirozené, že si redaktor, promlouvající za obchodníky, přál, aby zisk z prodeje čs. známek měli právě oni, nikoliv „výlučně český obchodník se známkami zde (v Anglii), navíc jako agent vlády“. A hned pohrozil příkladem:“Naši čtenáři si pamatují, že jsme protestovali velmi silně, když norská vláda v Londýně svěřila prodej svých známek vedoucí londýnské firmě aukcionářů známek.“
Nespokojení obchodníci napadli dr. A. Tichého, „zaměstnance čsl. vlády, kvůli oběžníku, který vyhlížel jako by pocházel od ministerstva, příslušného pro prodej známek. Obsahoval také pokyny k zasílání objednávek na Czechoslovak Stamp Account – adresu obchodníka, jehož jméno se vyskytovalo ve zprávách jako koncesionáře pro prodej známek…s přemrštěnou cenou na základě příliš vysoké kursovní hodnoty.“ Tento argument, který měl zpochybnit serióznost vydavatele, byl zavádějící. S londýnskou emisí totiž neměl nic společného. Vznikl z kterési nabídky aršíků, kdy: „kresby známek nebyly tytéž jako ty, jež byly vydány v době čsl. výstavy známek v Londýně, asi před rokem nebo dvěma… jak bylo prohlašováno v inzerátech, že miniaturní aršíky byly s kresbami známek, jež budou v Československu vydány ihned, jakmile bude země osvobozena. Kdyby tomu tak nebylo, samozřejmě by aršíky neměly jakoukoli filatelistickou cenu a byly by jen odpadovým papírem“, konstatovali obchodníci.
V článku jsou vyhroceny výhrady k „nepřípustné“ výši přepočítacího kursu: „Poslední stálá kursovní hodnota před německou okupací Československa byla 136 1/2 Kč za _, zatímco navrhovaný kurs byl o 20% vyšší“ (dosud používaný kurs čs. koruny k anglické _ byl 1:140). Obchodníci prý chrání své zákazníky proti přehnané ceně známek: „Zde jde o něco mnohem většího než o přemrštěný kurs několika pencí za sérii pro jednotlivého sběratele nebo několik tisíc liber při celém vydání…Zbytek zásob může býti ponechán nikoliv v rukou vlády, ale v rukou lidí s nevalnou pověstí a s ještě menšími skrupulemi. Dojde k celé řadě zneužití a velmi rychle se ocitneme ve dnech Seebeckových nebo ještě horších.“ I další „argumenty“, se kterými se britští obchodníci takto zhurta obrátili na čsl. úřady, byly přesvědčivé jen na první pohled. Se svým apelem se obrátili i na další obchodníky, významné soukromé podnikatele, a vyzvali je, aby „zaujali pevné stanovisko, když vidíme tak malou jednotu v otázce životně důležité riskovat budoucnost filatelie ve prospěch okamžitého zisku“, atd., atp.
S výzvami, aby „zadrželi objednávky čsl. známek, dokud nedojde ke změně způsobu jejich prodeje i ceny známek“, u většiny obchodníků mnoho neuspěli. Tito obchodníci prohlásili, že známky nakoupí v každém případě nebo již proto, že mají smlouvy, které musí dodržet. Jiní uvedli, že by protest podpořili, kdyby tak učinili také ostatní.
Celá záležitost se odehrávala v době, kdy československá vláda svůj úřad v Londýně již nevykonávala. Aparát vlády byl tehdy v likvidaci a její právní zástupce, kterým bylo velvyslanectví, usnadnilo kritikům práci. Horlivě se případu ujalo a nechtěně jim nahrálo na smeč. Skupinka „ohrožených“ obchodníků vystupňovala záplavou dopisů, články, osobním jednáním a jinými formami nátlaku své úsilí natolik úspěšně, že mohla zveřejnit výsledek: „Vše, co jsme napsali, podtrhuje a zdůrazňuje dopis, který jsme ve chvíli, kdy jdeme do tisku, obdrželi od právního zástupce, jeho excelence čsl. velvyslance…Dopis dává plně za pravdu ostrému článku v Philatelistic Trader i našim protestům.“ Touto cestou mělo být zmanipulováno mínění filatelistů a měli být usvědčeni z mylného postoje ti obchodníci se známkami, „které jsme žádali o spolupráci a z nichž většina nebyla ochotna bojkot respektovat.“ Činy, které následovaly, jen ilustrují poměry panující mezi zbývajícím úřednictvem v Londýně a svědčí o nejednotnosti části exilového odboje ve službách jeho politické orientace a také o dogmatické zaujatosti vůči změnám, ke kterým zatím došlo. Obětním beránkem se stal do té doby nezávislý dr. A. Tichý. Zástupce velvyslanectví totiž obchodníkům sdělil: „Byly učiněny potřebné kroky k odmítnutí činnosti dra. Tichého, k níž neměl souhlasu.“ A ještě přidal dovětek: „Prodej československých známek patří do pravomoci ministerstva pošt a telegrafů (v Praze), jemuž budiž řízena veškerá další sdělení týkající se známek.“
Časopisy britských obchodníků pak celý případ s prodejem londýnské emise vítězně uzavřely se zdviženým prstem varujícím případné další vydavatele: „Tento incident zdůrazňuje všem vládám, které dbají své dobré pověsti, aby co nejbedlivěji sledovaly vše, co je spojeno s vydáváním jejich poštovních známek, ježto nic nepřináší více škody ve světovém rozsahu pro pověst kteréhokoliv státu rychleji, nežli právě nepravidelnosti v této souvislosti.“
Vakuum „bezvládí“ v Londýně, vzniklé přesunem exilové vlády do Košic a nové, „košické“ vlády do Prahy, měla vyplnit Likvidační komise za předsednictví vyslance dr. Jaroslava Císaře [48]. V byrokratické síti vztahů, v níž se pohybovaly výměry úředních rozhodnutí o revizích, kontrolách, likvidačních a finančních opatřeních, výměry rozborů, ztrát, výdajů, apod., se tak vytvořila nová konstelace politických i odborných sil. Změnily se i vnitřní poměry v dožívajících administrativních orgánech a celé klima kvalifikovaného rozhodování. To vše mělo obzvláš? neš?astný dopad na dr. Tichého, který kromě své funkce šéfa odboru (pověřeného samostatnými pravomocemi v oblasti pošty, včetně cenin a dopravy, nově i UNRRY, viz pozn. 17 a 19) navíc plnil zvláštní úkoly nezávislého aktivisty ekonomické zpravodajské služby. Byl mimo jiné spoluorganizátorem a patronem skupiny Antimony, kterou byla ukončena činnost všech výsadků vyslaných ze Západu do republiky [49]. Dr. Tichý byl osobností velmi výraznou a současně nenápadnou, osobností s pevnými gentlemanskými zásadami diplomata, člověkem houževnatým a přísného charakteru. To vysvětluje jeho nesmlouvavý postoj vůči nezvykle agresivnímu postupu až posedlosti pověřených právníků a jejich „nadřazené“ roli v rámci exilových ministerstev, které byly v likvidaci. Tento pevný postoj zastával i vůči svým bývalým šéfům – ministrům. Ti na rozdíl od nově dosazeného vykonavatele právní funkce velvyslance dobře věděli o poslání dr. Tichého ve válečných letech, o jeho schopnostech i pravomoci. Kromě Clementise, Masaryka, Nečase, Majera a Löbla to byli zejména Němec a Ripka, kteří měli k Tichému bližší osobní i služební vztah než ostatní a přijímali všechny jeho praxí ověřené precizní postupy a návrhy. Jejich nové státní a politické funkce v Praze však nyní přinášely už jiné starosti, než ověřování pravdivosti detailů a i škrty zjevných nesmyslů advokátních revizorů, zoufale nepoučených o podstatě státně obchodního záměru s prodejem známek londýnské emise, který navíc původně vznikl z iniciativy nikoliv dr. Tichého, ale samotného dr. Huberta Ripky.
Největší chybou a vinou dr. Tichého tak bylo jeho výsostné postavení vládního zmocněnce – to tedy alespoň z pohledu dr. J. Bruegela [50], či právního vyšetřovatele čs. velvyslanectví Mr. Benneta [51] a jejich pomocníka dr. Karla Bály. Způsobů, jak „něco“ na Tichého najít, však tito pánové mnoho neměli. Protože „část spisového materiálu byla již odeslána do vlasti“, bylo nutné na místě vyš?ourat co se dalo: „Neprávem jste použil úřední papír ministerstva pro hospodářskou obnovu…, tedy v okamžiku, kdy toto ministerstvo bylo v likvidaci, a rozeslal jste na tomto papíře, připojiv k českému názvu anglický – a to bez čísla jednacího… bez vědomí zdejšího úřadu, počtu osob úřadu neznámému, nepouživ úředního protokolu, úředního aparátu ani úředního rozmnožovacího stroje…“ Daleko pikantnější argumenty pak citovali a opisovali z filatelistických časopisů. Objektivita těchto revizorů použila jako měřítko informace přímo „od pramene“, ačkoliv ten s případem neměl nic společného: „Protesty byly činěny též předsedou filatelistické společnosti na velvyslanectví u gen. konzula Vaňka a dra. Jansy“ (Důvěrná zpráva Dr. Bruegela čj. 800/dův/45). Filatelistické kruhy na velvyslanectví si zjevně „přisadily“ vzpomínkou na zákrok dr. Tichého, který původně zamýšlel „pojmouti do smlouvy s firmou i doložku o tom, že určité množství sérií bude podléhati předkupnímu právu…označených organizací, institucí a jednotlivců…včetně určitých kontingentů pro čsl. zastupitelské úřady v cizině“ (Č.j. 401/45 ze 17.1.1945. Nové čsl. známky. Za ministra: Dr. A. Tichý v.r.) [52].
Duch „odplaty“ vládnímu zmocněnci londýnské emise zesílil nejen u filatelistů. Tento obrat myšlení pravděpodobně nastal také na MNO za „odmítnutí politického námětu“. Vyložil jsem již (pozn. 35) definitivní výběr „vojenských osob pro chystané známky“, které MNO doporučilo již před Memorandem vlády z 8. 6. 1944. Mou pozornost vzbudil dopis téhož ministerstva z 27. 10. 1944, v němž dodatečně doporučuje a zasílá „snímek bývalého příslušníka čs. jednotky na Stř. Východě kpt. KALÍKA, který padl v bojích u Dukelského průsmyku, jako příslušník 1. čs. arm. sboru v SSSR“ (Čj. 4754-III/3. odděl.1944), atd.
Téměř za podvratnou akci právníci považovali skutečnost, že „celá záležitost odprodeje známek byla ostatním úředníkům ministerstva úplně neznámá a teprve, když některé šeky omylem se dostaly do rukou jiných úředníků, zahájilo se v této věci šetření.“ Takže: dr. Tichý velice chybil, když celému aparátu úředníků – ba ani filatelistům – nevyzradil přísně utajované skutečnosti známé jen vládě a pověřeným zmocněncům! A pánové si ještě přisadili, „že prodej známek byl monopolně (Tichým) zadán úplně neznámé firmě, jejíž majitel nebo spolumajitel podle tvrzení některých činitelů anglického filatelistického obchodu byl trestán anglickými úřady pro finanční přestupky.“
Laciné výtky advokátů s otázkami zdánlivě „na tělo“, avšak o podstatě věci vůbec nic neříkající, u JUDr. Tichého neuspěly. Od začátku, kdy s nimi vešel ve styk, mu muselo být jasné, že žádat po nich, aby doložili svá tvrzení jako nezvratná fakta, je holý nesmysl. Jejich tlaku se však nepoddal. A tak tento dvoučlenný tým auditorů zformuloval prestižní, obsáhlý „právní rozbor“ a rozeslal činitelům, kteří již v Londýně nebyli. Jediným zbylým delegátem vlády byl dr. Hubert Ripka. Tomu svůj elaborát předali těsně před jeho odjezdem do vlasti. K „úspěšným důkazům“, které dr. Tichému mohly ublížit, přiřadili jeho neformální postup, kterým byla neodkladná, někdy nepodstatná opatření v situaci, kdy dal přednost optimálnímu plnění úkolů bez dodatečného a zbytečného písemného potvrzení. Jenže právě taková potvrzení oba experti vyžadovali. V „chybějících“ papírech spatřovali důkaz neoprávněného počínání.
Druhým důvodným „nedostatkem“ Tichého byla utkvělá představa revizorů o tom, že vše, co vládní zmocněnec pravomocně podnikl, mělo být činěno především v zájmu konkurence, tedy stěžovatelů. Tímto tvrzením ovlivnili i uvažování dr. Ripky, novopečeného ministra zahraničního obchodu. Naléhali na něho, že musí zabránit mezinárodní „obchodní“ ostudě. Ripka opakovaně třikrát vrátil nepřesvědčivý návrh Benneta a Bruegela na suspendování dr. Tichého. Byl mu tedy předložen zmanipulovaný „důkaz“ z Prahy, vyžádaný od V. Majera. Ten se s návrhy Tichého na londýnskou emisi, které vláda přijala, sice seznamoval až po svém nástupu na MHO (viz Memorandum), přesto nyní, ve funkci ministra výživy, vystupoval jako zasvěcený „svědek“.
A co dr. H. Ripka? S kým se v této nečekané situaci měl poradit, aby se rychle rozhodl? Nikoho takového i při nejlepší vůli právě při ruce neměl. A tak v časové tísni „za ministerstvo pro hospodářskou obnovu v likvidaci“ podepsal jako ministr zahraničního obchodu dopis „právního“ zástupce velvyslance (570/dův/45. Důvěrné. Nutné. Odprodej emise nových známek. V Londýně 4. 5. 1945) adresovaný dr. A. Tichému (na vědomí MHO v likvidaci) se závěrem: „Až do vyšetření Vašeho postupu v této věci Vás provisorně suspenduji ze všech Vašich úředních funkcí a žádám, abyste až na další přestal chodit do úřadu, byl však úřadu k dispozici ve všem, co od Vás bude požadovati.“
Taková tedy byla „moc“ aparátu ambiciózních úředníků před ukončením jejich činnosti v exilu. Se zjiš?ováním pravdy si hlavu ani v nejmenším nelámali. Nehorázným způsobem naopak chtěli nezištného Tichého přinutit, aby se veřejně kál za činnost, která by naopak zasluhovala ocenění. Dr. Tichý se žádným závažným skutkem vůbec neprovinil. Nejhorší na tom všem bylo, že jeho nactiutrhačům to bylo až moc dobře známo!
(Pokračování) Rudolf Fischer
Poznámky
[46] Albert H. Harris New Ramp by Czechoslovakia, The Philatelistic Trader and Stationer, č. 702, ze dne 27. dubna 1945.
[47] Gibbons Stamp Monthly, Vol. XVIII, June 1, 1945, No. 10. Redaktor tohoto časopisu byl již předtím hlavním iniciátorem protestů a stížností; požadoval oficiální prohlášení čsl. úřadů, navštívil jejich „nejvyššího činitele v této zemi a byl zdvořile přijat vysokými úředníky jeho jménem“, ti mu slibovali zjednání nápravy, aniž by věděli, oč vlastně běží. Vyzvídal a kladl poslušným představitelům otázky, na které neuměli odpovídat, což sice bylo krajně podezřelé, ale pro následný vývoj „účinné“.
[48] Vzpomínky na dr. Císaře, někdejšího osobního tajemníka presidenta Masaryka, viz Prokop Drtina Československo – můj osud, svazek I., kniha 1, s. 382.
[49] Antonín Tichý: Nás živé nedostanou (Historie parašutistické skupiny ANTIMONY), Středočeské nakladatelství v Liberci 1969. Svým čtenářům doporučuje tuto dokumentární publikaci Prokop Drtina v memoárech Československo – můj osud. Jiří Šolc, autor knihy Ve službách prezidenta, Vyšehrad 1994 uvádí: „Operace ANTIMONY zatím nejlépe zpracována“ (A.Tichým). Václav Černý, „Paměti (Křik koruny české)“ o knize A. Tichého: „Je to práce velmi spolehlivá a záslužná, trpí poněkud faktografickou přeplněností…“
[50] Bruegel – Brügel Johann Wolfgang – vystudoval právnickou fakultu německé university v Brně; působil jako advokát v Brně, Praze aj. Jako odpůrce henleinovské SdP těsně před okupací emigroval, žil v Londýně, částečně zde spolupracoval i s čs. exilovou vládou.
[51] Bennet byl najatý advokát londýnské firmy právníků Messrs. Blyth Dutton Martley and Blyth. Po poradě s Bennetem prohlásili příslušní činitelé, že „smlouva, uzavřená drem Tichým s (českou) firmou J. V. Rouber Ltd. byla neoprávněná.“ Tichému pak uložili, aby Benneta navštívil a „zodpověděl otázky na věc se vztahující.“
[52] Podle sdělení Tichého: „zajištění známek státním úředníkům a vojákům, jak slíbeno, odpadá pro příliš malou diferenci mezi nominální cenou a cenou v drobném prodeji – a protože by bylo možno zajistit jen skutečně zcela nepatrný počet, ne 10.000 sérií, jak původně bylo předpokládáno“ (MZV Č.j. 1224/45 ze 16. 4. 1945).
Škpt. Řídký s praporem věnovaným jeho oddílu krajany v Londýně (snímek byl podkladem pro rytinu známky).
Z válečné korespondence zraněného kadeta Otty Hornunga časově se shodující s termíny zkusmých tisků schvalovaných editorem Tichým.
Ukázky použití známek londýnského vydání.Osvobozená republika
Jiřího StupkyPokračování článku Jiřího Stupky
z č. 1/2002 – str. 10–12
Vady tisku
Jsou to vady, které unikly pozornosti tiskárny nebo byly z tiskárny vyneseny.
Obtisky
Úplné strojové obtisky (obr. 97) jsou známy na všech hodnotách mimo hodnoty 150 hal. Úplné obtisky na známkách nezoubkovaných (obr. 98) známe také na všech hodnotách mimo hodnotu 150 hal. Částečné strojové obtisky (obr. 99) jsou vzácnější a známe je na stejných hodnotách jako úplné strojové obtisky. Archové obtisky (obr. 100) jsou známé u hodnot 25, 30, 50 červená, 60, 100 a 185 hal.
Dvojitý tisk
Dvojitý tisk se objevuje také na všech známkách vydaných s HZ 14 a na známkách nezoubkovaných mimo hodnoty 50 zelená, 150 a 185 hal (obr. 101). Z nevydaných na známce 25 hal ŘZ 13 3/4 (obr. 102).
Slitý tisk
Známky se slitým tiskem nalézáme u hodnot 25, 30, 40, 50 obě barvy a 100 hal (obr. 103). Tisk na první pohled připomíná olejovitou skvrnu.
Tisk na lepu
Tisk na lepu se vyskytuje poměrně zřídka u hodnot 20, 30, 40, 100, 185 a 250 hal (obr. 104). Vady zoubkování
Vyskytují se větší i menší perforační nedokonalosti. K menším se řadí zkrácené (obr. 105) i prodloužené (obr. 106) hřebenové zoubkování, vynechaný jeden (obr. 107) nebo dva perforační otvory (zlomená jehla). Tyto nedokonalosti se vyskytují u známek všech hodnot.
Z větších vad zoubkování je zajímavá vynechaná perforace ve spodní nebo horní části archu (obr. 108). Často se nachází dvojitá nebo vícenásobná perforace (obr. 109). Zajímavá je perforace různě posunutá do obrazu známky (obr. 110). Přeložky
Jsou známy přeložky tiskové a perforační, kdy se arch skrčil, shrnul nebo přeložil a vznikly tak různé zajímavosti (obr. 111).
Složky
Je to vada tisku, kdy bylo tištěno na přeložený nebo zvrásněný papír. Složky se poměrně často objevují u upotřebených známek. To znamená, že se k poštovním přepážkám dostaly archy s touto vadou, které se vlastně objevily až po odlepení známky z celistvosti narovnáním papíru (obr. 112).
Vynechané zoubkování
U známek s řádkovým zoubkováním 13 3/4 (40, 50 a 60 hal pro známkové sešitky) se nacházejí ojediněle vynechaná zoubkování ve vodorovném nebo svislém směru. Vynechané zoubkování se nachází také u archového vydání hodnoty 100 hal (obr. 113).
Nastavený papír
Nastavený papír se vyskytuje vzácně. Pro ilustraci je uvedena i zadní strana (obr. 114).
Padělky ke škodě pošty
Poměrně jednoduchá knihtisková technika tisku známek umožnila padělatelům již brzy po vydání známek dát do oběhu některé hodnoty (50 zelená, 60, 100, 185 a 250 hal).
Nejznámější je padělek hodnoty 100 hal nazývaný „košický“ (obr. 116). Tento padělek z roku 1922 se podařilo zachytit již před jeho uvedením do oběhu. Správa pošt o padělku uvědomila poštovní úřady zvláštním oběžníkem, na kterém byla vždy jedna nebo dvě padělané známky vylepeny (obr. 115). Dále je v oběžníku poměrně obsáhlý popis rozdílů proti pravé známce. Padělek je tištěn knihtiskem s řádkovým zoubkováním 11 1/2 na silnějším papíru s lepem. Barva padělku je světle hnědá. Proti originálu vykazuje celou řadu odchylek. Nejmarkantnější je jiný nápis, provedení rukou, hlavy, číslic 100 a další. Padělek se nedostal do oběhu, proto neexistují upotřebené kusy. Přesto si někdo z poštmistrů nebo zaměstnanců vzal padělanou známku z oběžníku, nalepil ji na obálku a dal orazit na poštovním úřadě ve Starém Městě u Uherského Hradiště razítkem s datem 15. XII. 1922. Vyrobil tak maché padělku ke škodě pošty (obr. 117).
V oblasti Košic a Lučence se v roce 1922 vyskytly také další padělky, které jsou si podobné. V čísle 3 časopisu Donaupost ze dne 5. 3. 1922 oznamuje redaktor Dezsö, že policie v Košicích zajistila skupinu dvaceti rozšiřovatelů padělků. Jakási dáma padělky rozprodávala po trafikách. Například hodnotu 250 hal prodávala za 2,25 Kč a hodnotu 60 hal za 40 haléřů. Tímto se stala nápadnou. Policie zjistila, že padělatelé dali do oběhu z opatrnosti minimální množství. Teprve podle potřeby měla následovat větší část. K tomu již ale nedošlo.
Jako první byly dány do oběhu už v lednu roku 1922 hodnoty 60 a 250 hal. V říjnu roku 1922 dva padělky hodnoty 60 hal. Začátkem prosince roku 1922 padělek hodnoty 100 hal. Koncem prosince padělek hodnoty 185 hal. Padělek hodnoty 60 hal není na obrázku, proto mohu pouze citovat z dobového tisku: Padělek je tištěn kamenotiskem v arších po 80 kusech velice primitivně. Barva je břidlicově modrá, od světlé až po tmavou. Lep nanášen ručně a na lepu známek jsou často archové obtisky. Zoubkování řádkové 12 1/2, často jde až do obrazu, někdy téměř do poloviny obrazu.
Rozdíly v kresbě: • nad písmenem Č není háček a nad písmenem Á není čárka ve slově Československá
• levá dlaň alegorie má čtyři zřetelné puntíky
• řetěz na levé ruce má pouze tři články
• řetěz na pravé ruce má dva články
• monogram pod obrazem je VHV místo VHB
Padělků bylo zhotoveno 400 listů, tedy 32 000 kusů. Z toho přišlo do oběhu 17 200 kusů, policie zabavila 14 000 kusů a padělatel zničil 800 kusů.
Padělek hodnoty 250 hal (obr. 118) je znám pouze z několika málo exemplářů a to jak čistých, tak razítkovaných. Velikost obrazu je 18,4x22,2 mm. Papír dřevitý a poměrně nekvalitní. Tisk je proveden kamenotiskem. Upotřebené padělky nesou datum konce ledna a února 1922. Padělků bylo vytištěno 1000 archů, to znamená 80 000 známek. Do oběhu se dostalo 48 000 kusů padělků a zabaveno bylo 32 000 kusů padělků. Ze zabavených známek byl jeden tiskový list přiložen s předchozí hodnotou 60 hal. Na trhu se tyto padělky prakticky neobjevují a jsou ozdobou specializovaných sbírek. Také říjnové padělky 60 hal nejsou známé z obrázků, proto tedy pouze popis: Druhý padělek 60 hal je tištěn kamenotiskem. Rozměry obrazové části jsou 17,1x20,0 mm. Papír je horší, namodralý.
Rozdíly v kresbě:
• kresba obrazce je hrubá
• prsty rukou splývají
• stínování vlasů a prstů je jiné
• čárkování sukně je nepravidelné
• nuly u 60 jsou hrubé a křivé, pravá nula zasahuje do rámu.
Třetí padělek 60 hal je co do velikosti totožný s druhým padělkem a vznikl dodatečnými úpravami na kamenu. Rozdíly v kresbě:
• nedokonalé provedení nadpisu Pošta Československá
• v obličeji téměř úplně chybí nos
• místo očí nesouměrné tečky
• číslice 60 nepravidelné a odchylné od druhého padělku.
O padělku hodnoty 100 hal (obr. 116) se v dobovém tisku píše:
3. prosince 1922 byl v Lučenci na Slovensku zatčen šofér Julius Sczegeczky, příslušný do Miskolce, který se snažil prodávati padělané 100 hal známky. Celkem byly zatčeny čtyři osoby, které byly později odsouzeny až na čtyři měsíce tuhého vězení. Sám Sczegeczky byl odsouzen k šesti měsícům tuhého žaláře. Padělky byly vyrobeny v Maďarsku a prodávány hlavně v Košicích. Ministerstvo pošt a telegrafů má v majetku 21 661 kusů padělků této známky kromě 700 kusů, které rozeslalo poštovním úřadům, aby usnadnilo pátrání po rozšiřovatelích padělků. Padělky byly zhotoveny v listech o 100 kusech známek.
Také padělek 185 hal není znám z obrázku, a proto pouze popis:
Koncem roku 1922 byl zjištěn další padělek, a to známky 185 hal. Tento padělek, ačkoliv vykazuje celou řadu chyb a odchylek, byl uznán za podařený a schopný oklamati toho, kdo nemá možnosti s pravou známkou porovnat. Padělek je tištěn knihtiskem. Barva tisku hnědooranžová, papír je našedlý, dřevitý. Zoubkování řádkové 11 1/2. Padělek nepůsobí ostře.
Rozdíly v kresbě:
• stínování sukně má řadu odchylek
• jiná písmena nápisu Pošta Československá
• stínování hory Říp odlišné
• v číslicích jiné jedničky a pětky.
Padělky ke škodě pošty v Čechách jsou známy celkem tři. Je to hodnota 50 hal zelená a dva padělky hodnoty 60 hal. Padělek hodnoty 50 hal se nazývá „vejprtský“ (obr. 119) podle výskytu s razítky poštovních úřadů Vejprty a Most. Je tištěn knihtiskem, papír je našedlý a silnější. Barva je zelená, totožná s barvou vydaných známek. Řádkové zoubkování je nečisté a přibližně rozměru 11 1/2.
Rozdíly v kresbě:
• písmena v nápisu Pošta Československá jsou odlišná
• kresba postavy a celé známky hrubší
• jiný monogram VHB.