Ročník 2004 · vyšlo 30. června 2007
Merkur 2/2004
Obsah čísla
Aršík Pof. A1694 nemá dva typy
F. GramanTento nezoubkovaný aršík, vydaný u příležitosti světové výstavy poštovních známek PRAGA 1968 a 50. výročí vydání první československé známky, byl vytištěn ocelotiskem z plochých desek. Na základě studia většího množství aršíků autoři v [1] dospěli k názoru, že byly zhotoveny a k tisku použity pro každou barvu dvě tiskové formy (TF), obsahující po čtyřech aršíkových polích (AP). Podle drobných deskových vad (DV) na tiskových formách pro černou barvu bylo stanoveno předběžné rozlišení osmi aršíků z jednotlivých AP.
Dvě TF pro červenou barvu se pak od sebe údajně liší tím, že na jedné z nich na všech AP (resp. na aršících z těchto AP) chybí červené či karmínovočervené tečky v plochách vlevo a vpravo od znaku výstavy (v kresbě jsou tedy patrné jen zelené body). Všechny aršíky z AP druhé tiskové formy mají naopak tyto plochy vyplněny i červenými tečkami (v kresbě aršíků jsou tedy patrné červené i zelené body). V [2] je tato nepřítomnost červených bodů vedena jako výrobní vada – nedotisk, v [3] a [4] je ale stejná odchylka vedena jako typ II. Všechny výše popisované poznatky byly ale získány jen na základě studia hotových aršíků a nebyly prověřeny na originálních TD. Proto jsem si v Poštovním muzeu vyžádal ke studiu TF pro červenou barvu, abych mohl ověřit, zda jde opravdu o typ, a také pro černou barvu, abych prověřil skutečnou polohu jednotlivých AP v tiskové formě.
Prohlídkou TF pro červenou barvu byla zjištěna následující fakta:
a) obě TF na všech AP v oblasti ploch vlevo, vpravo a pod znakem výstavy mají vymoletovány svislé vrypy,
b) tyto vrypy na obou TF všech AP mají stejnou velikost a hloubku,
c) v ploše vlevo od znaku (na vytištěném aršíku vpravo) uprostřed je jeden velký a jeden šikmý vryp, a to identicky na obou TF všech AP.
Následným prověřením vytištěných aršíků „jen se zelenou plochou“ pod mikroskopem jsem objevil aršíky, na nichž se vyskytují ojedinělé vrypy červené barvy, a to alespoň v jedné zelené ploše. Objevil jsem dokonce i aršíky „jen se zelenou plochou“, na nichž se vyskytuje i částečný nedotisk jednotlivých zelených vrypů.
Na základě těchto nově zjištěných skutečností pak vyvozuji, že vznik ploch vlevo a vpravo od znaku výstavy jen se zelenými body (vrypy) je zapříčiněn nejspíš nedotiskem červených bodů, jde tedy o výrobní vadu. (zcela jinou otázkou přitom je, proč se tyto nedotisky červených vrypů vyskytují jen u první sady TF.) V tomto případě tedy není vůbec splněna podmínka vzniku typu podle jeho definice, tudíž je třeba přiznat chybu a tzv. II. typ u tohoto aršíku zrušit.
Na závěr uvádím skutečnou polohu AP na TF pro černou barvu tak, jak jsem je ověřil na originálních tiskových deskách podle jednotivých deskových vad.
Tisková forma 1:
aršík A
– skupina teček před „S“ ve ...VENSKO
– skvrnka vpravo od levého dolního srdíčka na známce Hradčan
aršík B
– bez DV
aršík C
– 2 černé skvrny v prostředním ornamentu znaku výstavy
aršík D
– vodorovná čárka před písm. „T“ v POŠTA ve známce Hradčan
Tisková forma 2:
aršík E
– černý trojúhelníček u 3. modrého klínku zleva v portálu Valdštejnského paláce
aršík F
– tečka v mostě nad 1. mostním obloukem (pod 1. sloupem zprava Valdštejn. paláce)
aršík G
– tečka v pravém obdélníčku pod 1. sochou zleva na Karlově mostě
– tečka v pravém dolním rohu známky, někdy i vně rámečku
aršík H
– skvrna nad 2. písm. „V“ slova VÝSTAVA
F. Graman
Literatura:
[1] Kysela, J. – Stádník, D. Zajímavosti výstavního aršíku PRAGA 1968. Filatelie, 1984, č. 15, s. 457.
[2] Kolektiv. Příručka pro sběratele československých známek. Praha : Pofis 1988.
[3] Pažout, Pavel a kol. Československo 1945–1992. Praha : POFIS 1997.
[4] Československo 1945–1992. Specializovaná příručka pro sběratele poštovních známek. Praha : POFIS 2004.Barevné mince – nové cesty v numismatice nebo jen komerce?
JLHNa barevné pojetí cenin jsme byli zvyklí zatím jen u poštovních známek, fiskálních kolků či papírových peněz. Kovové směnné prostředky, tedy mince, jsme dosud pojímali jen jako čistě plastickou záležitost. V několikatisíciletém vývoji mincovnictví se ověřovaly různé výtvarné přístupy ke ztvárnění líce a rubu mincovního střížku a dnešní moderní umělec je v podstatě stavěn před stejné výtvarné úkoly jak starověký řezač želez – jde o to, jak co nejlépe pojednat zadaný motiv na ploše jen několika centimetrů čtverečních. Víme z vlastní zkušenosti, že neexistuje na výtvarnou plastickou stránku mincí stejný názor – jsou mince, které se nám budou líbit a budou vždy mince, kde práci umělce – ať dávného či současného – neoceníme. Ale to jsou většinou subjektivní pohledy.
Pokud se týká barvy mincí, tak jsme (historicky vzato) zatím vystačili se třemi barvami danými samozřejmě použitými kovy. Jde o barvu hnědou (to byly mince měděné či bronzové), barvu stříbrnou (zprvu danou jen skutečným stříbrem, dnes mnohdy nahrazovaným různými slitinami stříbrné barvy) a konečně barvu zlatou (historicky také danou pravým zlatem, i když dnes dovedeme mince zlaté barvy vyrobit i ze slitin běžných kovů, které zlato nikdy neviděly). Víme, že v moderní mincovní produkci se objevují i kombinace různě barevných slitin, kdy hovoříme o mincích bimetalových. Nejbližší je nám asi naše česká oběžná padesátikoruna, kde okraj mince je tmavohnědý a střed zlatavý. Ale ani bimetalové mince, které před několika desítkami let vzbudily oprávněnou pozornost numismatiků, dnes výrobcům současných mincí nestačí.
Do výroby mincí se dostala vedle reliéfní plastiky i barva v celé své škále jako rovnocenný výtvarný prvek. Ještě před pár lety jsem při listování numismatickými časopisy a sledování novinek měnových zemí objevil barevnou minci v celé světové mincovní produkci jen zcela ojediněle. Vloni však již byla emitována celá desítka barevných mincí. Jestli před několika lety šlo o okrajovou záležitost některých ministátů, které spoléhají na přínos do státní pokladny z produkce obrázkového filatelistického materiálu a námětově atraktivních pamětních mincí, dnes mezi emitenty barevných mincí nacházíme i mincovny tak vážených zemí, jako jsou např. Kanada, Austrálie, Japonsko a další.
Které náměty budou v barvě převažovat se dá zatím jen těžko určit, ale zdá se, že to bude především živá příroda. V loňské produkci se např. objevili barevní tropičtí ptáci na mincích Cookových ostrovů. Ptačí motiv je také na pamětním stříbrném 1000 jenu Japonska k navrácení Anamských ostrovů. Zambie umístila na své pamětní mince barevné fotografie slonů, Kongo zase chráněnou mořskou faunu (delfín, mořská želva). Najdou se samozřejmě i další náměty z mytologie, historických jubileí či sportovních událostí.
Předlohou barevných částí mince mohou být, jak jsem se zmínil, barevné fotografie, či dokonce barevný hologram. Ten najdeme na kanadském stříbrném 20ti dolaru ze série Přírodní zázraky Kanady s pohledem na Niagarské vodopády. Převažuje ovšem kresebná předloha, kterou najdeme např. na zmíněných ptačích motivech. Mincovní plocha tedy není celá barevná, ale kresba má okolí v barvě kovu mince a je také kombinována s plastikou, kde některé prvky, jako je název země, mincovní hodnota nebo i některý další prvek, je prokomponován s reliéfní plastikou. Zdařilým typem takové barevné mince je mince Ghany, která se připojila k řadě mincí vydaných k 50. výročí panování britské královny Alžběty II. Zde jako portrétní základ byla použita barevná miniatura Alžbětina z r. 1952 (rok nástupu na trůn) v podání vynikající anglické miniaturistky P. Gylesové. V pozadí je reliéfně zobrazen Buckinghamský palác.
Barva může být také použita velmi minimalisticky. Důkazem je např. série mincí na paměť vévody Wellingtona vydaná vloni pro tzv. Channel Islands (Guersney, Jersey), kde jde o celkově plastickou záležitost a na každé ze tří mincí této série je použita barva např. jen na uniformě vojáků či na rodovém znaku, a to skutečně naprosto střídmě.
Opakem zase mohou být mince ČLR s tématikou čínských pohádek, které jsou zcela barevně pojaté v klasickém čínském kresebném stylu bez jakýchkoliv plastických prvků. Jde o dvě 10ti juanové stříbrné kruhové mince, jednu obdélníkovou stříbrnou minci 50 juanů a jednu zlatou 200 juanovou kruhovou minci, které vyrobila mincovna v Šanghaji.
Tyto příklady barevných mincí jsem zde uvedl jako ukázky toho, jaká různá barevná zobrazení jsou moderní mincovny schopny aplikovat na kovová platidla. Jistě si můžeme představit barevné mince jen jako pamětní a příležitostné mince, které se nezúčastní peněžního oběhu, protože barevná aplikace na mincovní plochu by brzy doznala úhony a efekt, kterým měla mince zaujmout sběratele by byl pryč.
Vrátím-li se k otázce v nadpisu článku, asi nemůžeme jednoznačně odsoudit nové experimenty v mincovní výrobě. Doba jistě prověří, zda šlo jen o módní výstřelek, který má mít především kasovní efekt, protože témata jsou zřejmě zaměřena na námětové sběratele mincí.
Na druhé straně barevné mince ale také mohou oživit zájem o numismatiku, neboť se mnohý začínající sběratel může od sbírání těchto atraktivních mincí dopracovat i k pochopení historického významu mincovnictví a pojmout numismatiku ne jen jako sběr exkluzivit, ale i jako historickou vědu.
JLHČeská známková tvorba 2003
Zdeněk FritzZnámková tvorba České republiky v roce 2003 (v 10. roce její existence) si při srovnání s rokem 2002 podle mého názoru v souhrnu zachovala vysoký průměr umělecké i technické úrovně, dokonce se i poněkud zvýšil podíl známek vynikajících, a to většinou díky umělecky hodnotným, originálním známkám, provedeným ocelotiskem z plochy (ať již vícebarevným nebo v kombinaci s ofsetem). Tradičně jsme se však nevyhnuli ani známkám průměrným nebo i slabším, naštěstí nečetným. Bohužel podstatně vzrostl počet emisí a celkový počet známek na 41 (v roce 2002 jen 33), a to zařazením 8 nových známek výplatních, které, ač samy o sobě mají nezvykle dobrou úroveň, ke zvýraznění špičkové úrovně emisního ročníku nemohly přispět. Pro zmíněných 41 známek roku 2003 vypracovalo návrhy celkem 20 umělců a rytecky spolupracovalo 8 rytců. Výčet všech tvůrců uvádíme ve statistickém přehledu v závěru této studie. věnujme ale nyní bližší pozornost jednotlivým námětovým okruhům.
Osobnosti
Toto téma bylo mezi emisemi roku 2003 zastoupeno poměrně skromně pouhými třemi známkami (nepočítáme-li výplatní známky s prezidentovým portrétem). Vyniká mezi nimi oduševnělý portrét Josefa Dobrovského (dlouhodobá emisní řada „Češi Evropě“) v tradičně exaktním grafickém zpracování O. Kulhánka. Škoda jen, že ocelotisk nebyl u této známky výraznější, např. v intenzivní černomodré barvě. Netopilovy portréty Vrchlického a Thomayera s impresivně naskicovanými symbolickými doplňky nesou všechny rysy rukopisu svého tvůrce. Z obou dobře vykomponovaných známek je životností portrétu i barevně lepší známka Vrchlického.
Významná výročí
Karlasova známka na aršíku k 10. výročí ČR sice ve výtvarné soutěži na tuto emisi nezvítězila, ale byla jako druhá v pořadí z technických důvodů nakonec realizována. Český lev na dobře graficky řešeném aršíku působí výborně, snad i majestátně, a jako tradiční symbol české státnosti je lepší než formalistické pokusy o moderní symboliku. Mělo-li být toto výročí přece jen nějak oslaveno, podařilo se to vcelku důstojně tímto aršíkem.
100. výročí elektrické dráhy Tábor – Bechyně připomíná známka navržená i vyrytá Jiřím Boudou. Přináší od tohoto známého mistra železničních námětů našich známek líbivý žánrový motiv elektrického vozu historické úzkokolejky v české krajině, což pomohlo oblibě známky zejména mezi námětovými sběrateli.
Sport
Sport byl vloni reprezentován dosti chudě jedinou známkou k ME ve sportovní střelbě v Plzni. I když barevně pregnantní a graficky dobře řešena, přece jen se tato známka nevymyká z běžného průměru našich známek se sportovní tematikou.
Příroda
Téma bylo zastoupeno bohatě a různorodě devíti známkami velmi dobré až vynikající úrovně. J. Saska vyřešil tříznámkovou emisi chráněných dravých ptáků velmi jednoduše, graficky čistě, s akcentací vlastního motivu párů ptáků s minimálními nebarevnými doplňky (větve, letová schémata ptáků), čímž jakoby připomněl někdejší atlasy K. Svolinského. Obrazy známek jsou doplněny nevtíravými texty. S autorem úspěšně rytecky spolupracoval V. Fajt.
Vynikající, velmi přitažlivou emisi Krásy naší vlasti, tentokrát s motivy přírodních krás Českého ráje (Hruboskalské skalní město) a Punkevních jeskyní v Moravském krasu, vytvořil A. Absolon, odborník – geolog a zároveň zkušený umělec, jehož působivé návrhy citlivě převedl do vícebarevných rytin M. Srb. Známky patří svými atraktivními tématy, zřídka vídanými na našich známkách, a jemnou vyváženou barevností k nejlepším z celého emisního ročníku.
Mimořádně úspěšným dílem L. a J. Knotkových je aršík s celo-plošnou kompozicí deseti druhů akvarijních rybiček na 4 známkách a 4 kuponech, vymezených v kresbě stylizovaného akvária pouze perforací. Kombinace rytin ve dvou barvách s vícebarevným ofsetem se ukázala jako ideální tiskové provedení pro živou, avšak přirozenou barevnost těchto rybích krasavců v jejich typickém životním prostředí. Na úspěchu díla překonávajícího svou atraktivitou dokonce podobně koncipovanou emisi motýlů modrásků z roku 2002 má velký podíl také rytec M. Srb.
Velikonoce – Dětem – Vánoce
Tři známky k tradičním příležitostem jsou tentokrát značně rozdílné svým pojetím i úrovní výtvarného zpracování. Bornova známka Dětem přináší známé postavičky Macha a Šebestové, vytvořené tímto umělcem s jeho typickým humorem, a je neodolatelně „bornovská“.
To známka velikonoční bohužel pokračuje v sestupném trendu úrovně těchto známek v posledních letech a je podle mne asi výtvarně nejméně zdařilou známkou celého roku. Kladu si proto otázku, zda by tato jednostranně uplatňovaná „moderna“ naivních „veselých“ obrázků, připomínajících nejlevnější velikonoční barvotiskové pohlednice, nemohla být vystřídána např. kultivovaným, pohledným řešením s použitím klasických velikonočních témat starších umělců.
Vánoční známka I. Exnera naproti tomu přináší skromný, přirozený motiv zasněženého smrčku, jenž vkusně, nevtíravě nabízí klid, mír a tichou pohodu Vánoc z tisíců vánočních blahopřání, která tato známka ozdobila.
Technika a technické památky
Rok 2003 přinesl dvě emise odlišné jak zobrazenými objekty, tak i způsobem řešení oběma známými tvůrci. A. Absolon vytvořil historické rozhledny – téma na našich známkách zcela nové – jako realistické barevné obrazy objektů v tradičním přírodním prostředí, jehož se staly nedílnou součástí a dominantou.
B. Housa v emisi Hasičské techniky zobrazuje dva muzejní objekty stříkaček z 19. a 20. století v konfrontaci s moderním současným protipožárním vozem. Housova letitá zkušenost se známkami podobných technických témat je zřetelně patrná v kultivovaném grafickém řešení emise, kterou autor jako obvykle i sám vyryl.
Památky a umění
Tyto motivy jsou mezi emisemi roku 2003. Jde přitom o vzájemně velmi odlišné známky, a to jak konkrétními náměty, tak i způsobem výtvarného řešení a technickým provedením.
Hned první emise roku, Housova „známka na známce“ (Tradice české – spíše československé – známkové tvorby) je vynikající! Přináší proslulý neobvyklý pohled na Pražský hrad z východní strany J.C. Vondrouše (původně volná grafika; zde známka „Malá dohoda“ z r. 1937 – ryl K. Seizinger; později rovněž dvě protektorátní známky v rytině B. Heinze). Housovo téměř faksimilní přerytí staré známky je pozoruhodné.
Lidové umění krajkářské je zastoupeno dvěma známkami málo používaného čtvercového formátu. S originálním námětem měl autor V. Suchánek bez vlastního zavinění nemalé potíže, neboť tiskem technikou WIFAG nebylo možné reprodukovat krásu původně převážně bílých krajek, pokud by měly být provedeny v rytině jakoby negativní kresbou na tmavém podkladu. Barevně provedené krajky na známkách v převažující modré, resp. červené barvě jsou tedy vlastně fikcí, obrazem krajek v těchto tónech v Národním muzeu neexistujících. Z hlediska historicko-dokumentárního i hlediska kvality výtvarného zpracování je to bohužel ke škodě věci.
Tkané artefakty orientálních koberců z Náprstkova muzea na dvou velkoformátových známkách autorů J. Kavana (grafické řešení) a V. Fajta (mnohobarevné rytecké provedení) jsou rovněž na našich známkách novinkou. Známky se opravdu povedly a myslím si dokonce, že jsou v roce 2003 jedny z nejlepších.
Známka EUROPA (umění plakátu) přináší působivý, kdysi populární plakát, který vytvořil r. 1962 Karel Vaca k uvedení Felliniho filmu sladký život. Známka v grafické úpravě prof. Z. Zieglera je dobrým dílem, i když nemusí každého svou tvářností uspokojit. Kombinace ocelotisku s ofsetem je vzhledem k námětu zcela adekvátní.
Léta prosazovaná známka, která měla prezentovat evropsky unikátní raněgotickou památku cisterciácké architektury na našem území „Porta Coeli“, se konečně stala součástí emisního plánu, nicméně musíme objektivně přiznat, že pro znalce a obdivovatele tohoto historického skvostu byla zklamáním. Krása portálu jako celku, který kromě portálů francouzských katedrál nemá sobě rovného, nemůže být suplována pouze jeho tympanonem. To dobře ví i autor výtvarného řešení, ve známkové tvorbě debutující K. Zeman, i výborný rytec J. Tvrdoň, na jejichž vrub malý úspěch emise nepadá. Dělali, co mohli, respektujíce nejmenší ještě přijatelný formát a striktně určenou techniku tisku WIFAG, aby byla naplněna požadovaná kvóta poměrně vysokého nákladu emise jako „avizní“ známky výstavy BRNO 2005 (viz logo jako povinnou neorganickou součást návrhu). Původní návrh celého portálu pro barevný ocelotisk z plochy, připravený již dříve prof. Ranným, iniciátorem této emise, tak přišel vniveč. I stávající známka by patrně působila nesrovnatelně lépe, pokud by byl vzhledem k charakteru námětu použit pouze jednobarevný ocelotisk (dnes z nepochopitelných důvodů používaný jen výjimečně!), bez nevýrazných koloristických doplňků.
Mimořádně úspěšným závěrem emisního roku se jako obvykle stala řada tří známek Umění s rytecky přetlumočenými díly Maxe Švabinského, Antonína Slavíčka a Agnola Bronzina. Rytci B. Šneider, V. Fajt a M. Ondráček odvedli výbornou práci. Zejména Fajtův Slavíček je dílem, které se víc než důstojně řadí k jeho dřívějším slavným rytinám obrazů Chittussiho („Krajina se zámkem v Chantilly“) a Julia Mařáka („Krajina s bažinou“), světově oceněným významnými cenami. Sám rytec „svého“ Slavíčka považuje za dosud své nejlepší a nejprocítěnější dílo. Mělo vynikající ohlas doma (viz výsledky čtenářské ankety v MR 2004/1) a nepochybně bude oceněno i světovou veřejností.
Výplatní známky
Veřejností nejvíce používané výplatní známky jsou tentokrát zastoupeny početněji než v předchozích letech a dodávám, že i kvalitněji. Závěrečná hodnota 26 Kč emise Zvěrokruh je dost realistická (viz jistá neujasněnost jednotlivých známek emise mezi stylizací a reálnem), ale vcelku úspěšná.
Do nové emise Květiny k první známce „Maceška“ přibyly „Chrpa“ a „Jiřina“. Obě jsou dílem A. Khunové a důsledně zachovávají zvolenou míru stylizace ku prospěchu výrazné estetické hodnoty a jednotného pojetí emise.
Portrét nového prezidenta se díky změně tarifu objevil dokonce hned na dvou výplatních známkách stejného grafického řešení, avšak odlišné barevnosti. Obě nesou charakteristický rukopis autora O. Kulhánka a jeho uznávanou uměleckou kvalitu. Lépe působí druhá známka (bez krémového celoplošného podtisku). Tiskově by známka „unesla“ výraznější barvu ocelotisku.
K výplatním známkám řadíme i tři známky s tzv. personalizovanými kupony. Oba návrhy K. Zemana Růže nad Prahou a Pražská lucerna (první ve dvojím barevném provedení a s různým nominále) jsou velmi zdařilé s citem pro romantický kolorit dominant staré Prahy a jejích zákoutí (zejména hodnota 9 Kč). Ofsetové provedení není na závadu, je kvalitní, a tak jsou tyto známky (i když byly vydány mimo původní plán) spíše přínosem.
V souhrnu si dovolím obecně pochválit celý emisní rok 2003, tvůrce a rytce drtivé většiny jeho známek, jakož i vydavatele a tiskárnu. Přejme si jen, aby v letošním roce všechny vyjmenované složky ve svém úsilí na poli emisní činnosti nepolevily a abychom se dočkali známek ještě úspěšnějších.
Zdeněk FritzVýnimočná celistvosť známok Holubice
Jozef TekeľVýplatné známky Holubica (5 h fialová, 10 h olivová, 20 h oranžová) a Oslobodená republika (40 h hnedá, 50 h žltozelená, 60 h modrá) boli vydané nielen v hárkovej úprave (PA 100), ale boli pripravované na vydanie aj v úprave pre známkové zošitky. Tlačová doska pre všetky nominálne hodnoty mala 90 známkových polí a obsahovala 10 úzkych a 10 širokých protichodných dvojíc (tęte-bęche). Hodnota 20 h bola výnimkou, tlačová doska tejto známky obsahovala iba 60 známkových polí a 30 známkových polí boli iba prázdne kupóny. Takto vznikla mimoriadna široká protichodná dvojica (známka – kupón / kupón – známka) a priehradkový hárok obsahoval 10 širokých protichodných dvojíc.
Známkové zošitky, ktoré objednala pražská reklamná firma PIRAS, neboli nakonec vydané, pretože s účinnosťou od 1. januára 1922 boli zvýšené poštové poplatky za listové zásielky v tuzemskom aj medzinárodnom poštovom styku. Známky, pôvodne pripravené pre výrobu známkových zošitkov, boli zaradené do voľného predaja. Niektoré hodnoty (5 h, 10 h, 40 h, 60 h) sa dostali do predaja 5. decembra 1921 a ďalšie hodnoty (20 h, 50 h) sa dostali do voľného predaja až 8. júna 1923 na väčších poštových úradoch. Známky zo zošitkov sa stali všeobecne obľúbené a zberatelia ich často používali na účelovo pripravené zásielky. Svedčí o tom empirický poznatok, že protichodné dvojice sa objavujú iba obmedzene na firemných zásielkach.
Celistvosti vyplatené štvorblokmi alebo väčšími časťami priehradkového hárku zošitkových známok s protichodnými dvojicami sú vzácne. Výnimku tvoria hodnoty 5 h a 10 h (Holubica), ktoré sa objavujú pomerne často, ale zberatelia ich trochu podceňujú. pozornosť si zaslúžia najmä doporučené zásielky alebo zásielky adresované do zahraničia.
Celistvosti vyplatené širokou protichodnou dvojicou hodnoty 20 h sú všeobecne vyhľadávané, pretože použitie protichodnej dvojice na liste bolo problematické z praktických dôvodov. Zo všetkých protichodných dvojíc sa na celistvostiach nachádzajú najvzácneji. Nález celistvosti (viz obr.) s použitým blokom piatich protichodných dvojíc s okrajom priehradkového listu možno preto označiť ako výnimočný. List podaný v Prahe (Praha 5 / 12.VI. 23 / ČSP / 4b) bol doručený adresátke už o tri dni (LIVORNO / 15.VI. 26). Výška poštového poplatku [5x (20 + 20 h) = 2 Kč] súhlasí s výškou zníženého poplatku za obyčajný list 1. hmotnostného stupňa (20 g) do Talianska v období od 1. apríla 1922 do 8. marca 1928 (V. TO). Táto celistvosť je príkladom poštového použitia veľkého bloku známok z tlačovej dosky pre pripravované známkové zošitky, navyše ukazuje viacnásobné použitie protichodnej dvojice.
Len na okraj poznamenávam, že známky pre známkové zošitky majú RdZ 13đ, a preto možno považovať za zaujímavé aj celistvosti, na ktorých sa nachádzajú väčšie bloky známok nižších hodnôt (5 h a 10 h) bez protichodnej dvojice. Tieto známky pochádzajú z tlačových dosiek bez počítadla na dolnom okraji známky. Špecialisti vyhľadávajú opísané celistvosti, najmä v prípade zaujímavej destinácie do cudziny.
Jozef Tekeľ„Superofsetové“ aršíky a jejich falza
Zdeněk FritzVšichni sběratelé současných slovenských známek již leccos vědí o „radikálním řezu“ nejvyšších představitelů Slovenské pošty (dnes ještě státního podniku, ač jsou tlaky na jeho „privatizaci“). Byla jím od 1.1. 2004 totálně odmítnuta dosavadní koncepce slovenské známkové tvorby, založená dosud na technice tisku známek z rytiny, tj. rotačním ocelotiskem nebo ocelotiskem z plochých desek (vč. kombinací s hlubotiskem či ofsetem). Tisk, jak známo, zajišťovala PTC Praha.
Místo toho mají být slovenské známky nadále tištěny výhradně ofsetem. Kupodivu ne domácím, jímž Slovensko na rozdíl od ocelotisku disponuje hned v několika firmách, nýbrž anglickým (!). Letos až dosud vyšlo v tomto provedení 5 emisí nevalné úrovně, nicméně signálem této „úřední revoluce“ byly již dvě emise ročníku 2003 v aršíkové úpravě, obě mimo emisní plán a obě „mimořádné“, jak způsobem tisku, tak náležitým nominále. Sběratelé je byli nuceni zaplatit, pokud chtěli oba aršíky získat. O průlomovém hokejovém aršíku a jeho umělecké úrovni bylo napsáno již dost (např. MR 2003/4/13).
Další „dílem“ byl samolepicí čtyřblok známek na kartonovém „aršíkovém“ podkladu, vydaný k návštěvě papeže Jana Pavla II. na Slovensku. Celková úroveň tohoto tisku – zejména na ploše mimo známky – je opět nevalná. Přinášíme vyobrazení této známky na FDC. Obálka je ještě ozdobena rytinou Krista na kříži a opatřena dvěma otisky vkusného příležitostného razítka (rytina i návrh razítka jsou dílem F. Horniaka).
Jak jinak a lépe mohla známka vypadat, můžeme posoudit z autorského otisku rytiny F. Horniaka (viz obr.), provedené dle Činovského rozkresby staršího návrhu J. Baláže (1995). Rozměr obrazu měl být 23x30 mm, barva jasně fialová. Takto plně připravená známka však realizována nebyla. Ke škodě věci, slovenské známkové tvorby, její dosavadní pověsti i ke škodě sběratelů…
To, že nový způsob tisku je přinejmenším problematický, dokazuje i záplava „kuriozit“ a „raritních“ tisků (rozuměj padělků), které se v poslední době na trhu vyrojily a které oba kontroverzní aršíky doprovázejí. Na ukázku uvádíme typický „raritní aršík JP II. s tzv. nedotiskem obou horních známek čtyřbloku“. Jde o primitivní falzum, kdy z originálního aršíku byly známky „smazány“ chemickým činidlem. Nejde tedy o sloupnutí těchto známek; obě ZP jsou totiž normálně zaplněna papírem známek s „perforací“ naznačenou průsekem. O setření svědčí zbytky písmen „S“ a „O“ nápisu SLOVENSKO na levém a pravém ZP a dále zmatovění povrchu hlazeného papíru v důsledku chemické úpravy, což je viditelné v šikmém pohledu proti světlu. Jaká chemická činidla byla použita, úmyslně neuvádíme, abychom neposkytovali dalším padělatelům návod, ale jsou snadno dostupná.
Kromě tohoto exempláře jsme dále podrobně prohlédli celkové padělky obou zmíněných aršíků, provedené rovněž ofsetem, ovšem „domácím“, slovenským, které jsou na první pohled k nerozeznání od originálů! Svědčí to přinejmenším o třech skutečnostech:
1. Falza, před nimiž filatelistická veřejnost důrazně varovala v souvislosti s „novou (ofsetovou) koncepcí“, jsou na světě v hojném počtu a fantastických variantách.
2. Padělatelnost ofsetových výrobků je snadná a legenda o „superofsetu“ anglické provenience se sesypala jako domeček z karet (viz nestabilní, rozpustné barvy použité k tisku). Stejné (ne-li lepší) výsledky by dal i ofsetový tisk domácí provenience.
3. Výroba padělků takového typu a úrovně je u emisí tištěných ocelotiskem nemyslitelná, neboť ochrana spočívá už ve specifice tohoto tisku z rytin a použitých barev.
Tyto argumenty však zřejmě činitele ze Slovenské pošty nezajímají. Snad tedy bude naše upozornění alespoň varováním před nadcházející ostudou a snad také částečně ochrání sběratele slovenských známek před možnými škodami.
Zdeněk Fritz36. aukce Filatelie-Klim
Vladimír DražanNa první dubnovou sobotu připravila brněnská firma Filatelie-Klim svoji v pořadí již 36. aukci, která se uskutečnila v hotelu international Brno. Aukce nabídla na 2.500 položek, z nichž téměř celou polovinu tvořil filatelistický materiál čs. provenience. Kromě velmi zajímavé nabídky ČSR I a ČSR II zaujala nabídka Německa a Rakouska. Rovněž Francie, Maďarsko, Rusko vč. SSSR, Švýcarsko a Velká Británie byly dobře zastoupeny. Oživením celé aukce byla nabídka kvalitních sbírek a sběratelsky zajímavých pohlednic. Dobře zaplněný sál se postaral o řadu špičkových cen, které v řadě případů činily i několikanásobek vyvolávacích.
Úvod aukce patřil celistvostem s čs. předběžnými známkami, za něž byly mnohdy zaplaceny zajímavé ceny. Např. maďarská celinová R-obálka 15f dofrankovaná Hradčany č. 4A, 5 a 15, s podacím raz. Liptovská Teplá / 27.5.20, změnila majitele za 5.200 Kč a maďarský formulář s frankaturou P52 vpředu a 6x P44 vzadu, s podacím raz. Mezölaborcz / 24.12. 1918, dokonce za 10.500 Kč.
Z nabídky Hradčan (170 položek) bych chtěl upozornit na špičkovou cenu 11.500 Kč, dosaženou za čtyřznámkové protisměrné meziarší 10 h s průsekem a s populární DV „hodiny na věži“. Luxusní krajový čtyř-blok 15 h červenohnědá se spirálovými ST (I. typ ZP49/1) byl přiklepnut za 63.000 Kč. R-dopisnice 10 h (CDV 10) dofrankovaná známkami Hradčany 5 h (zelená) a svislou dvoupáskou 2x 25 h (fial.) se spojenými příčkovými typy byla prodána za mimořádných 45.500 Kč.
Pokud jde o emise Legionářské 1919 a PČ 1919, mohl bych opsat předchozí komentář o aukci firmy Majer. Na trhu ojediněle se vyskytující Legionářské známky s odlišnými variantami perforace se prodávaly za ceny, které byly před pár lety nemyslitelné. Např. známka 15 h se smíšeným zoubkováním (Mer. 27H) za 11.000 Kč a poměrně běžná 50h známka (Mer. 29C) se ze 1.400 Kč vyšplhala na rekordních 7.400 Kč! Naopak drahé položky z emise PČ 1919 při nynější úrovni vyvolávacích cen, tj. asi 70–85 % katalogu Pofis, jsou téměř neprodejné. Přestože tato emise byla na aukci velice dobře zastoupena (117 položek), výsledky byly v tomto segmentu podle očekávání slabé. Kdysi u nás téměř nedostupné známky 70 f Turul, 10 K Parlament či 12 f černé číslo zůstaly neprodány. Snad jen 140.000 Kč za doplatní známku 2 h velké číslo (Mer. 65) mohla potěšit původního majitele.
Živý zájem byl naopak o materiál z let 1920–26. Z emise TGM 1920 se prodalo téměř vše, např. nezoubkovaná série (Mer. 140–142N) za 2.400 Kč, hodnota 125 h ultramarin II. typ (Mer. 140c) za 1.700 Kč a ceny různých zkusmých tisků kolísaly od 300 do 950 Kč. U emisí Holubice a OR nedošlo k významnějším výkyvům, výrazně nad katalog se prodala jen hodnota 40 h OR s Řz 13đ (za 4.200 Kč). U obou emisí H+V se ceny jednotlivých známek s okraji PA a deskovými čísly pohybovaly v rozpětí 3.800 Kč až 4.800 Kč za kus, vyjma hodnoty 300 h III. typ (Mer. 175A), které byly realizovány za 10.500 Kč (s DZ 3), resp. 11.000 Kč (s DZ 4). Z emisí po roce 1926 se trochu překvapivě neprodalo dvou-známkové meziarší Nitra (za 6.500 Kč) ani aršíky „Kde domov můj?“ (za 14.000 Kč).
Z I. emise čs. leteckých známek byla přiklepnuta série s převrácenými přetisky a navíc s hodnotou L3a (modrofial.) za 24.500 Kč, o hodnotu 28 Kč s Řz 13đ (Mer. L3A) za 20.000 Kč neprojevil nikdo zájem, R-dopis s I. emisí adresovaný do Německa byl prodán za 18.500 Kč. Z nabídnutých více než 50 leteckých celistvostí s II. a III. emisí jich bylo prodáno přes 60 %. Poněkud menší zájem byl o známky z emise „SO 1920“. Podobně jako na aukci u Majera se ani zde neprodaly nezoubkované Hradčany 10 h a 20 h (Mer. SO4 a SO7). Ze 70 položek zůstalo 23 neprodáno. Specialisté v poslední době hledají zejména hodnotné celistvosti, což dokazuje i cena 21.500 Kč, kterou zaplatil nový majitel za R-dopis s tříbarevnou frankaturou adresovaný do Švýcarska.
Z bohaté nabídky různých celistvostí čs. polních pošt se kvalitní dopis ze Sibiře s dvoukruhovým razítkem „Ústřední tábor příslušníků / Ruský ostrov / 38.pluk“ prodal za 3.000 Kč, dopis od čs. interbrigadisty ze Španělska za 3.600 Kč a sbírka celistvostí a výstřižků čs. polní pošty v Anglii byla přiklepnuta za 6.000 Kč. Pokud jde o celiny ČSR I, zůstal výsledek aukce za očekáváním. Prodejnost byla menší než 50 %, poštovně prošlá dopisnice do USA (CDV 16a) byla prodána jen za 8.000 Kč a o řadu dalších zajímavých losů neprojevil nikdo zájem.
Protektorát Čechy a Morava (včetně Sudet) byl zastoupen téměř stovkou losů, dosažené ceny však byly spíše podprůměrné. Naopak u Slovenského štátu dosažené ceny za známky s odlišným zoubkováním (např. 6.800 Kč za č. 27B nebo 6.000 Kč za č. 31C) potvrdily skutečnost, že po různých odchylkách poptávka trvá.
Odpolední část byla zahájena nabídkou celistvostí z různých koncentračních táborů a věznic, přičemž projevený zájem o tuto oblast byl příjemným překvapením. Po několikaleté stagnaci našly tentokrát téměř všechny položky svého kupce.
Československo 1945–92 bylo zastoupeno zhruba 150 losy, včetně celistvostí a celin, dosažené výsledky však jsou spíše rozpačité a ceny zůstaly většinou pod katalogem. Např. hledaný IV. typ nezoubkovaného aršíku Praga 1955 byl přiklepnut za 8.200 Kč (kat. 12.000 Kč), PL 1574 s populární DV „slza“ jen za 600 Kč, aršík A2597B bez čísla za 1.400 Kč. Úředně nevydané letecké L22 N byly prodány za 2.800 Kč, resp. 2.700 Kč. Z celistvostí převažovaly dopisy z r. 1945, zájem o ně byl ale slabší.
V bohaté nabídce pohlednic (cca 280 položek), obsahující jak český i zahraniční místopis, tak i různé náměty (např. judaika, lodě, osobnosti, propaganda, vojenské, reklamní atd.) dominovaly pohlednice od A. Muchy. Přestože celková prodejnost pohlednic nebyla nijak oslnivá (51 %), bylo dosaženo několika zajímavých cen. Nejdražší byla právě francouzská „muchovka“, přiklepnutá za 4.500 Kč.
Mezi nabídnutými sbírkami byla řada zajímavých položek, např. větší sbírky Francie (1849–1970) a Švýcarska (1854–1969), obě však zůstaly neprodány. Ze 12 sbírek s požadovanou cenou nad 10.000 Kč se prodala jen jediná, a to Československo 1945–1981 za 11.000 Kč (kat. 35.000 Kč). Z celkem 57 sbírek jich zůstalo 30 neprodáno, což zřejmě zapříčinily příliš vysoké vyvolávací ceny. Pokud jde o celistvosti zepelínové nebo katapultové pošty, i nadále přetrvává stagnace, prodalo se jen několik položek.
Již tradičně je na Klimových aukcích velmi dobře zastoupeno rakousko. To potvrdila nabídka více než 280 losů prakticky ze všech sběratelských úseků, od předznámkových dopisů, přes léta 1850–1918, I. i II. republiku, celiny, polní a lodní pošty, až po různé poštovní formuláře. Solidní zájem byl o levnější předznámkové dopisy a výstřižky se známkami I. emise, naopak překvapivě slabá byla prodejnost celistvostí z let 1850–1918. Rennerovy aršíky (Mi. 772–775B) byly prodány za vyvolávací cenu 31.200 Kč.
Ačkoliv nabídka Německa (přes 180 losů) byla více než solidní, začíná se zřejmě už i u nás projevovat přetlak nabídky, který v sousedním Německu trvá už minimálně 3 roky. Prodalo se pouze cca 45 % položek, přičemž největší zájem byl o doporučené celistvosti z obsazeného Srbska z let 1942–44 (10 losů) s dosaženou průměrnou cenou 3.200 Kč za kus. Nečekaně malý zájem byl o položky Itálie a Maďarska (prodejnost 20 %) a zcela propadl Izrael. Z 19 nabídnutých losů se neprodal ani jeden.
Přestože v nabídce zámoří (přes 70 losů) převažovaly celistvosti, prodejnost v tomto segmentu byla slabá. Za zmínku stojí pouze přetrvávající zájem o celistvosti ze Severní Koreje, dosažené ceny za dopisy z let 1954–61 se pohybovaly v rozmezí 1.300 Kč – 2.000 Kč za kus. Jako jediná aukční firma nabízí Filatelie-Klim i odbornou literaturu a potvrdilo se, že je o ni zájem. Např. specializovaný katalog „Inflation in Österreich 1918–1923“ z roku 1990 byl prodán za 2.700 Kč a katalog pohlednic Alfonse Muchy za 550 Kč.
Příští, již 37. aukce byla ohlášena na začátek října 2004. Do této aukce už nyní můžete nabídnout zajímavý filatelistický materiál! Předplatitelé časopisu Merkur-Revue, kteří si katalogy objednali, je obdrží automaticky v rámci předplatného, ostatní zájemci si o něj mohou napsat na známou adresu: Filatelie-Klim, P.O.Box 472, 660 72 Brno 2.
Vladimír DražanJarní aukce firmy Majer
Vladimír DražanOd rozdělení původní aukční firmy Majer a Thraumb v pořadí 6. a celkově již 26. aukce proběhla v sobotu 20. března 2004 v pražském hotelu Olympik. Na pořadatele čekal zcela zaplněný sál, stovky dalších zájemců poslalo své nabídky písemně a někteří účastníci dražili po telefonu. Po stažení 10 položek před zahájením aukce bylo nabídnuto celkem 1.499 losů, všechny výhradně čs. provenience, v cenovém rozpětí od 100 do 1.490.000 Kč. Těžištěm aukce byly už tradičně položky Československa z let 1918–1939, včetně celistvostí celkem cca 1150 losů. Prodáno bylo 1120 losů, tj. přes 75 %. Škoda, že dopolední část byla narušena opakovanými výpadky jednoho z počítačů, takže aukce musela být několikrát přerušena. Odpolední část již proběhla bez komplikací.
Ze 170 položek Hradčan vzbudila zaslouženou pozornost unikátní sestava vejprtských padělků ke škodě pošty, obsahující kromě ústřižků průvodek i neupotřebené známky 100 h a 200 h (Pof. F20 a F22), a dokonce i 4-bloky (!) hodnot 25 h a 300 h (č. F10 a F23) v neupotřebeném stavu. Vzácnosti této sestavy odpovídala i cena: 790.000 Kč. Ojedinělá položka však zůstala neprodána a znovu se tak potvrdilo, že na našem filatelistickém trhu zcela evidentně chybějí investoři. O jednotlivé položky Hradčan byl naopak velký zájem (prodalo se přes 85 % losů), v řadě případů za překvapivě vysoké ceny. Např. 20 h červená s I. typem spirály (Pof. 9 I, ZP34) byla prodána za 43.500 Kč, 120 h stříbřitě šedá (Pof. 21b) za 18.000 Kč a 15 h cihlově červená s II. typem příčky (Pof. 7H, ZP4) za 15.000 Kč. Až za několikanásobky vyvolávacích cen se prodaly známky s přetiskem „Vzorec“. Dvoupásky 10 h a 20 h nepřijatých návrhů E. Karla změnily majitele za překvapivých 5.200 Kč, resp. 6.200 Kč. A tak nenalezly kupce (již potřetí za sebou) jen razítkované vejprtské padělky 100 h, 200 h a 300 h. To asi nebude náhoda.
Přetrvává solidní zájem o emisi Legionářské 1919. Např. světlá 25 h s Řz 11Đ : 13đ (Pof. 28Ba) byla přiklepnuta za 7.300 Kč, 100 h s Řz 10Đ : 13đ (Pof. 31D) za 4.800 Kč a nezoubkované 100 h (Pof. 31Na) se z požadovaných 600 Kč vyšplhala na 5.600 Kč! Cenový boom u tohoto vydání dosáhl za 3 roky takové úrovně, že stávající katalogy jsou, pokud jde o cenové relace, prakticky nepoužitelné.
Poněkud jiná je situace u emise Pošta Československá 1919. Přestože nabídka byla opět úžasná, zájem zvláště o drahé položky byl slabší. Neprodaly se např. obě známky 10 h Merkur (Pof. 59), jedna 2 h velké číslo (Pof. 65), 20 f Magyar posta (Pof. 107a), svěží 10 K Parlament (Pof. 118) a další. Za zmínku stojí 110.000 Kč dosažených za známku 12 f černé číslo (Pof. 129y) a 148.000 Kč za doplatní známku 2 h velké číslo (Pof. 65). Existují však i exempláře, za které jsou specialisté ochotni slušně zaplatit. Spěšná 2 h známka s nepřetištěným dolním kuponem (Pof. 57 Bk) a vynechanou perforací mezi kuponem a známkou (katalog 20.000 Kč) byla vyvolána za 75.000 Kč a prodána dokonce za 84.000 Kč! Ze 185 položek emise PČ 1919 se jich neprodalo 45, což lze považovat za dobrý výsledek. Dlouhodobý převis nabídky nad poptávkou se ale do cen této emise asi dříve či později promítne.
Z dalších emisí ČSR I zaujal úspěch knihtiskových emisí. Z emise TGM 1920 se prodaly téměř všechny nabídnuté losy. Hodnota 125 h ul-tramarin II. typ (Pof. 140 IIa) za 2.200 Kč, nezoubkovaná 125 h modrá II. typ za 3.600 Kč a dvoupáska se spojenými typy (Pof. 140N ST) dokonce za 7.100 Kč. U emisí Holubice a OR se výrazně nad katalog prodávaly prakticky všechny hodnoty s Řz 13đ (např. 5 h modrá za 17.000 Kč!). V nabídce emisí TGM 1923–1925 nechyběly ani ‡ známky 40 h neotypie (Pof. 187B) s průsv. č. 5 a 8, požadovaná cena 150.000 Kč za kus však byla nereálná (Pofis 70.000 Kč). Dvoupáska 2 Kč (Pof. 195 II.) s průsvitkou 4 byla přiklepnuta za 80.000 Kč. Zaujaly i různé hodnoty Jubilejní 1928 s Řz 12Ń, dosažené ceny však nedosáhly úrovně katalogu. Po dlouhé době se na trhu objevilo i svislé meziarší 3,50 Kč Křivoklát (Pof. 265), nabídnuté za 240.000 Kč, které však nebyl nikdo ochoten zaplatit; problém zde ale byl spíše v kvalitě (horní známka byla reparovaná) než v ceně.
Ceny leteckých známek lze označit jako střízlivé, z I. emise se pouze 1 položka (Pof. L 2BI.) prodala za cenu převyšující katalog. Mnohem větší zájem byl o zkusmé tisky I. i II. emise (15 losů), které se prodaly všechny, často za zajímavé ceny. Nejdražší nabízená známka 5 Kč III. emise s Řz 12Ń (Pof. L 12A) za 30.000 Kč zůstala neprodána.
Z doplatních se za překvapivé ceny (13.000 Kč, resp. 13.500 Kč za kus) prodaly všechny čtyři známky Hradčan s nepřijatým návrhem přetisku „ČSP/Doplatit“. Z emise „SO 1920“ bylo nabídnuto přes 70 položek, výsledky však jsou poněkud rozpačité. Např. ze čtyř nezoubkovaných známek 10 h Hradčany (Pof. SO 4) v cenách od 6.000 Kč (s nálepkou) do 10.000 Kč (svěží) se neprodala žádná.
Z položek čs. polní pošty na Sibiři se dosažené ceny za série (Pof. PP 2 – PP 4) s přítisky „Balíčky do vlasti“ nebo „Prvi jugoslavenski puk“ pohybovaly v rozmezí od 16.000 Kč do 25.500 Kč.
Dobře se prodaly i všechny série s revolučními přetisky z roku 1918, např. Hlubocké (Mareš) za 19.000 Kč, Skalické za 8.200 Kč a Žilinské (Šrobár) za 20.500 Kč. Zájem o zkusmé tisky z 30. let byl přiměřený a jejich prodejnost celkově dobrá. Protektorátní připouštěcí známka Terezín se prodala za 4.800 Kč (nezoubkovaná za 6.200 Kč a ZT v černé barvě na papíru s lepem za 12.000 Kč). Poškozený Heydrich-Blok byl přiklepnut za 67.000 Kč.
Odpolední program byl zahájen nabídkou položek Československa 1945–1992. Hned na úvod se překvapivě neprodaly Košické velké kříže, a to ani svěží (za 24.000 Kč), ani razítkované (za 19.000 Kč). Naopak Košický aršík (Pof. A360/2) s výrazným posunem červené barvy byl přiklepnut za 10.500 Kč. Zájem byl o všechny losy Moskevského vydání s vynechanými či dvojitými perforacemi. Nejzajímavější losy byly dvojice svislých meziarší známek K. Gottwald, prodané za 60.000 Kč (1,50 Kčs, Pof. Ms 485), resp. 92.000 Kč (3 Kčs, Pof. Ms 486)!
O chybotisky 30 h A. Novotný (Pof. 1091X) nebyl zájem, 60 h Orsách II. typ (Pof. 1174 II.) se prodal 3.000 Kč a další za 3.200 Kč zůstal neprodán. Jiné II. typy se však prodaly nad katalog: 60 h Mrštík (Pof. 1175 II.) za 2.600 Kč a 40 h Beethoven (Pof. 1813 II.) za 2.800 Kč. Známky vydané na odlišných papírech, vyjma doplatních (DL 93xb a DL 102yb) a desetibloků (PL L 77xb, A 2215xa), opět zcela propadly a neprodala se ani nevydaná známka k OH v Los Angeles (Pof. 2663N). A jak dopadly desetibloky? O J. Fučíka (PL 574) za 4.500 Kč nebyl zájem, I. kroje z roku 1955 (PL 840–43) s podpisem J. Schmidta docílily 8.200 Kč, Horská služba s Rz 11đ (PL 2369A) za 3.500 Kč nikoho nezaujala. současný trh se známkami ČSR II lze tedy hodnotit jako silně rozkolísaný.
U nabízených celistvostí a celin (téměř 250 losů) nebyly zaznamenány žádné významné cenové výkyvy. Letecký dopis I. emise z 30.3. 1921 adresovaný do Londýna byl přiklepnut za 42.500 Kč, celistvosti vyplacené leteckými známkami II. emise se tentokrát, díky přijatelným cenám, prodaly téměř všechny. Přetrvává menší zájem o celistvosti přepravené zepelínovou poštou. Naopak přední strana obálky s oběma skautskými známkami s přetiskem „Příjezd presidenta Masaryka“ (Pof. SK 3 a SK 4) byla prodána za 143.000 Kč.
Pokud jde o celiny, nelze přehlédnout trvající nezájem o celiny velkých formátů. Naopak velmi dobře dopadly sbírky. Z nabídnutých 35 položek jich zůstalo neprodáno pouze 8, přičemž absolutně nejvyšší částka na celé aukci (1,490.000 Kč) byla docílena právě za sbírku.
Celkový dojem, navíc podpořený kvalitním zákaznickým servisem a bohatým občerstvením, je kladný. Šestkrát byla překonána psychologická hranice 100.000 Kč za 1 položku a jedna sbírka byla dokonce prodána za téměř 1,500.000 Kč.
Příští aukce se uskuteční v sobotu 11. září 2004 u příležitosti mezinárodního veletrhu Sběratel. Zájemci mohou požádat o zaslání katalogu telefonicky resp. faxem na čísle 281 970 425, nebo písemně na adrese Jiří MAJER – AUKCE, Klešická 941, 190 16 Praha 9.
Vladimír DražanPočet známkových emisí ve světě poklesl
Otto HornungNetrpělivě očekávaný přehled počtu známek vydaných ve světě v roce 2002 se objevil v lednovém čísle německého časopisu „Michel Rundschau“. Přinesl dobré zprávy, protože celkový počet vydaných známek se za rok 2002 snížil na 11.319. Protože v roce 2001 vyšlo 12.577 známek, činí rozdíl 1238 položek. Porovnáme-li rok 2002 s „rekordním“ rokem 2000, kdy bylo vydáno 15.949 známek, pak se za dva roky emisní aktivita snížila o 4.630 známek ročně, tedy o více než jednu čtvrtinu. To je relativně nadějná zpráva, byť se v počtu nově vydaných známek svět jen „vrátil“ na úroveň roku 1996.
Také počet aršíků se snížil z 1302 na 1213, což je i tak stále mnoho. Lze to vysvětlit tím, že poštovní správy hledají větší zdroje příjmů a uchylují se k aršíkům. Ty jsou totiž „atraktivnější“ než samotné známky, neboť se dá na ně nasadit vyšší nominále.
Ani množství nelegálních vydání známek bohužel neochabuje. Zdá se, že výrobci nelegálních známek mají stejný „problém“ jako poštovní správy, tj. nižší prodej, neboť trh je legálními i nelegálními emisemi přesycený. Pokouší se tedy svou výrobu nějak „zpestřit a zefektivnit“. Jeden příklad za všechny: „Linn´s Stamp News“ zveřejnili nedávno případ australského obchodníka Maxe Sterna. Tomu jiný australský obchodník nabídl za lákavou cenu aršíky USA vydané v roce 1998 ke Kongresu UPU s tím, že je získal od Australana, neobchodníka, který je koupil v Lotyšsku. Soubor obsahoval 20 tisíc těchto aršíků, každý s výplatní hodnotou 1,8 USD, tj. celkem 36.000 dolarů. Tyto aršíky jsou v katalozích oceněny na 4,75 dolaru, ale u řady amerických obchodníků je lze získat za cenu jen o málo vyšší než je jejich výplatní hodnota. Není známo, kolik Max Stern za aršíky zaplatil, ale musela to zřejmě být „výhodná“ koupě. Max Stern aršíky obratem prodal obchodníkovi v USA. Jenže ten zjistil, že aršíky jsou padělané a vrátil mu je. Poté oba případ oznámili úředníkům Poštovní služby USA ve Washingtonu a jejich informace byla postoupena inspekční službě Pošty USA.
Tento případ podle mého soudu dokazuje, že výrobci nelegálních emisí začínají přecházet i do jiných oblastí, než byla jejich dosavadní doména. Tentokrát totiž nevyrobili neexistující známky některé země, ani „známky“ země smyšlené, ale přímo padělali poštovní ceniny Spojených států. Výrobci tak překročili nepsanou hranici, když místo parazitování na prodeji bezcenných nálepek zhotovili a dali do oběhu nebezpečná falza platných poštovních cenin. Doufejme, že neujdou trestu. Nebezpečí podobných aktivit však roste a v budoucnu se asi dočkáme více takovýchto „výrobků“.
Ale zpět k řádným poštovním vydáním. Pokles množství emitovaných známek přináší určitou naději, že se emisní politika obrací k lepšímu. Mnoho poštovních správ poč-ty emisí výrazně zredukovalo, a to dokonce i ty země, které dosud vedly tuto „emisní hitparádu“. Tak Grenada & Grenadiny, které v roce 2001 vydaly 680 známek a aršíků, snížily v roce 2002 tento počet na 400 (i tak si udržely druhé místo). Počet emisí o něco snížila i první Guinea. Třetí příčku obsadila (rovněž po menším snížení) Libérie. Čtvrté místo zaujaly Spojené státy americké, což je smutné zjištění. V roce 2001 totiž vydaly jen 155 známek a aršíků, zatímco v roce 2002 už jich bylo 264 (to je o 70 % více!). Naproti tomu Japonsko, které v roce 2001 vydalo 286 položek, snížilo v roce 2002 jejich počet na 169 (tj. více než o třetinu) a zaujalo tak v pořadníku dvanácté místo.
Michel ve svém seznamu uvedl ještě jednu zajímavost. Celkově roste počet emisí samolepicích známek, zatímco známky stříhané již nejsou v oblibě.
Nakonec můžeme konstatovat, že se potvrzuje stará pravda, že z hlediska sběratelů, ale i poštovních správ je nadměrná emisní politika kontraproduktivní. Čím více a dražších známek totiž emitent vydá, tím víc klesá sběratelská hodnota těchto známek (i celé známkové země) a tím méně sběratelů o ně má z dlouhodobého hlediska zájem a míň se jich prodá. Výsledkem je začarovaný kruh, kdy počet emisí a náklady na jejich tisk a distribuci rostou, zatímco příjmy z prodeje a zisk naopak klesají. Po roce či dvou nadprůměrných výdělků totiž přichází dlouhé období nezájmu a cejchu neserióznosti se mnohé známkové země už možná nikdy nezbaví…
Otto Hornung
překlad V. Ustohal