Ročník 2000 · vyšlo 1. června 2000

Merkur 3/2000

Obsah čísla

1. Téma roku - 100 LET KRÁLOVNY–MATKY

   Vladimír Ustohal
   Její Veličenstvo britská královna Alžběta, královna–matka, se narodila právě před sto lety dne 4. srpna 1900 jako dcera lorda Glamise, pozdějšího 14. hraběte ze Strathmoru a Kinghornu. Celé její jméno bylo Elizabeth Angela Marguerite Bowes–Lyon. Dětství prožila v domě rodičů v Hertfordshiru severně od Londýna. Byla vychovávána a vzdělávána doma, a to všestranně a nepochybně velmi dobře, jak o tom svědčí například často publikovaný údaj, že už v deseti letech uměla francouzsky. Sídlem rodiny, po předcích ze skotského královského rodu, byl zámek Glamis. Bylo to místo, kde rodina přijímala četné návštěvy přátel často ze vznešených sfér, včetně návštěv nejurozenějších – britského krále Jiřího V. a královny Mary. Alžběta se proto už od dětství znala a přátelila s dětmi královského páru, mezi kterými byl druhorozený syn princ Albert, její budoucí manžel. Bylo jí bezmála 23 let, když v dubnu 1923 stála po jeho boku při svatebním obřadu ve Westminsterském opatství. Z manželského svazku Alžběty a Alberta se pak narodily dvě dcery. První byla princezna Alžběta (současná britská královna Alžběta II.), narozená 21. dubna 1926 v Londýně, druhou princezna Margareta, narozená 21. srpna 1930 na zámku Glamis.
   Po smrti krále Jiřího V., Alžbětina tchána, se následníkem trůnu stal jeho prvorozený syn Edward VIII. Ten však v krátké době dal přednost sňatku s rozvedenou Američankou a 11. prosince 1936 abdikoval (viz Merkur Revue 4/1997, s. 16–17). Na trůn nastoupil jeho bratr princ Albert, do té doby vévoda z Yorku. Dne 12. května 1937 byl korunován jako britský král Jiří VI. a jeho žena Alžběta se stala britskou královnou (obr. 1). Dne 10. května, dva dny před korunovací, byly ve Velké Británii vydány první dvě hodnoty ze série známek s portrétem nového panovníka, a to 1/2 d v barvě zelené a 1 d v červené. Portrét navrhl E. Dulac, rám E. Grill a známky vytiskla tiskárna Harrison & Sons. 13. května, v den po korunovaci. byla k této události vydána pamětní 1 1/2 d známka s portrétem manželského páru (obr. 2), kterou navrhl opět E. Dulac a vytiskla stejná tiskárna. Během první poloviny května se pak v jednotlivých územích britské říše objevovala pamětní vydání v jiné úpravě, zobrazující královský manželský pár. Měla nejen rozdílné výplatní hodnoty, ale i barvy. Na obr. 3 je ukázka tohoto vydání pro Nový Zéland. V Jižní Rhodesii, Austrálii a Kanadě byly při této příležitosti vydány ve zcela odlišné úpravě známky s manželským párem, případně krále i královny zvláš? (obr. 4). Samostatné portréty krále Jiřího VI. a královny Alžběty pak byly použity v roce 1938 také pro známky Newfoundlandu (obr. 5), po druhé světové válce v roce 1948 v Jižní Rhodesii a počátkem 50. let opět na známkách Austrálie. Známky s portréty krále a královny, případně také s oběma dcerami, byly vydávány v některých zemích i při různých příležitostech, jako bylo například tzv. Mírové vydání v r. 1946 na Novém Zélandu, a zejména při příležitosti královských návštěv – v květnu 1939 v Kanadě (obr. 6), v červnu 1939 na Newfoundlandu, v únoru 1947 v Basutsku a Jižní Africe, v dubnu a květnu téhož roku v Jižní Rhodesii.
   Královský manželský pár byl velmi oblíben a ctěn. K jejich vážnosti, přirozené úctě a srdečnému vztahu občanů britského impéria ke svým panovníkům přispěla nemalou měrou skutečnost, že v letech druhé světové války, kdy byla Velká Británie vystavena těžkým náletům nacistické luftwaffe, král, královna i obě dcery zůstali po celou dobu ve vlasti, vystaveni stejnému nebezpečí jako jejich poddaní, i když měli možnost být evakuováni do bezpečí v Severní Americe. Dvěma bombami byl dne 12. září 1940 těžce poškozen i Bucking-hamský palác, královské sídlo. Četné fotografie a filmové záběry, retrospektívně při různých příležitostech promítané i u nás, připomínají návštěvy královského manželského páru v pobořených londýnských ulicích, v těžce poškozených budovách, v nemocnicích, továrnách a u vojenských útvarů, kde sloužili i naši letci či příslušníci pozemního vojska.
   Po druhé světové válce Velká Británie vydala 26. dubna 1948 dvě pamětní známky ke stříbrné svatbě manželského páru. Známka s hodnotou 2 1/2 d ve formátu ležatého obdélníka byla vytištěna v ultramarinové barvě (obr. 7), s hodnotou 1 Ł ve formátu většího obdélníka na výšku měla barvu modrou. Portréty páru byly na obou hodnotách stejné. Za předlohu posloužila fotografie pořízená Dorothy Wildingovou. Návrhy připravili G. T. Knipe a J. Hassal. V poněkud pozměněné úpravě a v jiných výplatních hodnotách se stejný dvojportrét objevil také na příležitostných vydáních ke stříbrné svatbě i v některých zemích britské šíře, a to ve vydáních z posledních měsíců roku 1948, jinde však až dokonce z ledna 1949. Na rozdíl od těchto známek obrazově jednotné úpravy Jižní Afrika vydala 26. dubna 1948 ke stříbrnému jubileu známky se zcela jiným grafickým řešením.
   Pro poštovní známky Austrálie byly portréty krále Jiřího VI. a královny Alžběty použity ještě v letech 1950 a 1951. Královský manželský pár se na veřejnosti objevil naposled na podzim v roce 1951. Nedlouho poté, dne 6. února 1952, král Jiří VI. zemřel na rakovinu plic. Poštovní správa Austrálie však tradičně zůstala králi Jiřímu VI. věrná i po jeho smrti a jeho portrét použila pro novou známku ještě v roce 1957.
   Alžběta, královna–vdova, se záhy po manželově smrti přestěhovala z Buckinghamského paláce do Clarence House. V dalším roce koupila zámek Mey daleko na severovýchodě Skotska, kde pak každoročně pobývala na sklonku léta. Měla ráda venkov, sport, rybaření, a především dostihy, které dodnes zůstaly její velkou vášní. V úctyhodném věku, stále však svěží, vždy usměvavá, vlídná a milá, prožívá v rodinném kruhu zbývající roky předlouhého života jako královna–matka, babička a prababička. Pokud jí zdraví dovolí, zúčastňuje se i oficiálních ceremonií jako velice ctěná osobnost. Její prvorozená dcera Alžběta, 2. června 1953 korunovaná jako královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, je neméně váženou osobností.
   Ve Spojeném království a v zemích Britského společenství je při příležitosti stoletých narozenin Jejího Veličenstva královny Alžběty, královny–matky, v tomto roce vydáváno velké množství poštovních známek s jejím portrétem a s nimi předlouhá řada dalších cenin, suvenýrů, uměleckého skla a porcelánu, plaket, mincí a mnohých dalších velmi rozmanitých a zajímavých předmětů zobrazujících její tvář (obr. 8). I po letech budou připomínat mimořádné životní jubileum bývalé spolupanovnice obrovitého britského impéria, které se ještě v první polovině jejího života prostíralo po celé zeměkouli.
   
   Vladimír Ustohal

2. Známky pro Kosovo

   Ust.
   Dočasná správní mise Spojených národů v Kosovu (United Nations Interim Administration Mission In Kosovo, Mission d’Administration Intérimaire des Nations Unies au Kosovo) vydala 15. března tohoto roku první sérii poštovních známek pro tuto oblast. Známky mají výplatní hodnoty v německých markách, a to 0.20, 0.30, 0.50, 1 a 2 DM. Vydání poštovních známek bylo důležitým mezníkem v historii tohoto území pod administratívní správou Spojených národů. Předznamenalo cestu k obnovení provozu poštovních úřadů, bylo důležitým krokem k normalizaci života v území a humanitárním gestem, přiznávajícím obyvatelstvu právo opět být ve styku se svými nejbližšími a nejdražšími.

3. Soutěž o “Grand Prix” výstavy WIPA 2000 - mimořádný úspěch českých a slovenkských rytců

   Ing. Zdeněk Fritz
   Zatím se nestalo, aby česká a slovenská známková tvorba svorně bok po boku triumfovaly v prestižní světové soutěži o nejkrásnější známky světa. V závěru loňského roku k této neuvěřitelně příznivé shodě došlo, a to při vyhlášení výsledků soutěže “Grand Prix” ve Vídni.
   Z podnětu Organizačního výboru Světové výstavy WIPA 2000 došlo před časem k rozhodnutí uspořádat každým rokem soutěž o nejkrásnější známky světa v absolutním pořadí, tj. bez ohledu na druh a způsob tisku známek, kdy základním kritériem je umělecká hodnota a celkový estetický dojem hodnocených známek. Výsledky bude vyhlašovat speciální odborná jury, ustavená zvláště k tomuto účelu, a to vždy za emise předchozího roku. Vítězná známka bude poctěna Velkou cenou a vydávající poštovní správa obdrží velký reprezentační pohár s vyrytým textem “GRAND PRIX DE L’ EXPOSITION WIPA” a příslušným vročením. Tuto poctu získala v roce 1999 pro rok 1998 poštovní správa Republiky San Marino za známku 1800 lir k výstavě ITALIA ‘98, zobrazující plastiku Emilia Greca “Mladá dívka”. Nás ovšem nejvíce zajímá, že druhé místo celkového pořadí získala krásná Navrátilova – Housova “Přadlena” z emise “Umění 1998” (16 Kč), zároveň nejkrásnější známka České republiky roku 1998!
   A hned v “sousedství” na třetím místě stanula na pomyslném bronzovém stupni známka s vynikající rytinou Fero Horniaka, tlumočící nádherný obraz Martina Benky “Krajina z Terchovej” (10 Sk). Toto třetí místo se slovenskou známkou sdílí známka Austrálie 45 c z emise motýlů.
   Poštovním správám ČR a SR i oběma Mistrům rydla Bedřichu Housovi a Fero Horniakovi srdečně blahopřejeme! My, sběratelé českých a slovenských známek, sdílíme obrovskou radost všech, kdož mají zásluhu na těchto vynikajících úspěších, z dalšího důkazu, jak vysoce je ve světě ceněno umění Mistrů známkové grafiky České a Slovenské republiky.
   
   Ing. Zdeněk Fritz

4. Mistrovství světa v rybolovné technice 1966

   Ing. Zdeněk Fritz
   Úvod
   
   Poněkud obsáhlý název v titulu je oficiálním pojmenováním šestiznámkové příležitostné emise z roku 1966, která je mezi sběrateli známá spíše pod stručným označením “Ryby” (Pof. 1517 – 22). Je emisí tématicky i výtvarně přitažlivou, graficky řešenou velmi čistě a originálně. Jako teprve třetí emise v čs. známkové tvorbě je vytištěna vícebarevným ofsetem (nepočítáme košický aršík s jednobarevnými známkami), jehož kvalita je na svou dobu velmi dobrá.
   V současné době emise nevyvolává zvláštní filatelistický zájem. Ukážeme, že ne zcela oprávněně. Zatím se má za to, že veškeré zajímavé aspekty těchto známek byly zmapovány, že nejvýznamnější zajímavostí je existence dvou typů u hodnoty 1 Kčs (“rovná” a “šikmá” pata jedničky) [6] a dále už jen nevelké množství výraznějších charakteristických vad (DV) na některých známkových polích (ZP) jednotlivých hodnot [4, 5, 7]. Současný speciál POFIS jich eviduje u 5 hodnot celkem 13. Tím se zájem o emisi jakoby vyčerpal a o dalším jejím zkoumání nenajdeme v existující odborné literatuře s výjimkou studie [7] (1981) žádné informace.
   Konkrétně je tedy známo, že tzv. II. typ hodnoty 1 Kčs (“šikmá” pata číslice “1”) existuje v celém 2. a 7. sloupci každého stokusového přepážkového listu (PL). Toto rozložení je evidentně důsledkem vytvoření tiskové formy (TF) užitím pětikusového pásku pomocné sestavy (5 ZP vedle sebe), která byla do sestavy PL překopírována celkem 20krát, a to ve dvou fázích – nejprve vznikl 50kusový “půlarch”, tj. pětipás 10x pod sebou, následně překopírováním byl vytvořen 100kusový “PL”, avšak jen pro 5 hodnot – kromě hodnoty 1,60 Kčs. Odlišnou jedničku na pásku obsahoval druhý diapozitiv (pro černou barvu). Rozdílnost obou detailů je poměrně jemná, ale protože byla jasně patrná (nebyla skryta v kresbě obrazu ryby), byla zřejmě rychle identifikována a brzy akceptována jako typologický rozdíl [6]. Na tomto místě je třeba říci , že představa vyslovená v [7] o jakémsi “vlepování” hodnotového označení do volných míst na obraze známky pro 5 ZP pomocné sestavy a tím vzniklé tvarové diference “l” je přinejmenším pochybná. Ofset je totiž, jak známo, v podstatě kopírovací technikou výroby TF. Metoda výměny hodnotového označení vlepováním odlišných číslic do stejného obrazu se používala v “archaických” dobách knihtisku (Osvobozená republika, Holubice, novinové atd.). Dnes je však málokomu známo, že uvedený princip přípravy TF, platný pro všechny hodnoty a jejich barvy, vedl i u některých jiných hodnot k analogickému jevu typických odchylek, které jsou svou zřetelností stejně významné jako u hodnoty 1 Kč, ba dokonce v jednom případě i výraznější. Rovněž je velmi málo známo, že u samotné hodnoty 1 Kč existuje opět v celých sloupcích – tentokrát ve čtvrtém a devátém – odchylka u paty “rovné” jedničky, kterou by bylo možno nazvat podtypem Ia, a dále že typ II má kromě sešikmení “l” ještě jeden výrazný znak rovněž v červené barvě na jiném místě kresby známky (blíže viz u popisu známky 1 Kč). Podrobné studium bloků a archového materiálu všech hodnot dále odkrylo množství někdy i výrazných vad původu primárního i sekundárního, a to prakticky u všech barevných fází.
   Všechny uvedené okolnosti vedly autora k sepsání seriálu speciálně zaměřených statí o jednotlivých hodnotách této – jak je dnes již nepochybné – velmi zajímavé emise, který hodláme uveřejnit v několika nejbližších číslech MR. Každá ze statí bude věnována jedné nebo nejvýše dvěma jednotlivým hodnotám emise. Dnešní úvodní studie zpracovává hodnotu 1,40 Kč, která podle našeho názoru nejlépe dokazuje, jak zmíněný způsob přípravy TF ovlivnil typologii emise.
   
   Vydání známek a základní technické údaje
   
   Vydání emise bylo oznámeno opatřením č. 128 Věstníku Ústřední správy spojů č. 16/1966, str. 75 ze dne 21.4.1966 [1] s platností známek od 25. dubna 1966. Jejich platnost zanikla až po 27 letech (!) dnem 30.9.1993 v souvislosti s rozpadem Československa. Příležitostí k vydání bylo mistrovství světa v rybolovné technice, konané ve dnech 3. až 5. září v Československu, a to ve Svitu pod Tatrami, pod patronátem Mezinárodní konfederace sportovního rybářství (CIPS) [2]. Emise obsahovala 6 hodnot: 30 h, 60 h, 1 Kčs, 1,20 Kčs, 1,40 Kčs a 1,60 Kčs. Obrazové předlohy vypracoval Vincenc F. Vingler, akad. sochař a malíř. Jejich reprodukce zhotovily Polygrafické závody a tisk barevným ofsetem provedl Kartografický a reprodukční ústav, obojí v Bratislavě. Tvrdí se [3], že ofsetové fólie (TF) obsahovaly pro prvních pět hodnot vždy 2 x 100 ZP (tedy 2 přepážkové listy), zatímco pro nejvyšší hodnotu 1,60 Kčs pouze 2 x 50 ZP. Zatímco poslední údaj je jistý (mj. i Věstník uvádí tisk “v listech o 50 kusech”, a to nesprávně dokonce u všech hodnot!), TF 2 x 100 je sice pravděpodobná, ale podle odlišností výskytu různých vad na PL a také podle identifikačních znaků na okrajích PL prokazatelná jen na některých hodnotách, na ostatních nikoli, což by mohlo vést k názoru také o tisku TF 1 x 100. Proč byla u jedné hodnoty použita TF 2 x 50, je a asi už zůstane otázkou; snad to souviselo se skutečností, že hodnota 1,60 Kčs byla zvolena vydavatelem na tzv. hodnotu “vázanou” s minimálním nákladem pouhých 380 000 kusů, což je např. cca 8krát méně než u nejpotřebnější hodnoty 60 h (3,13 mil. kusů). Zde by definitivní názor mohla poskytnout pouze konzultace s pamětníky tisku.
   
   Formát známek je dán rozměry mezi osami sousedních perforačních řad (obrazy nemají rámečky!), a to 30 x 40 mm pro hodnoty ostatní. Perforace je hřebenová rozměru 13 1/4: 13 1/2 (30 h), resp. 13 1/2:13 1/4 (ostatní hodnoty). Postupuje u hodnoty 30 h zprava doleva, u dalších hodnot shora dolů s výjimkou hodnoty 1,60 Kčs (zdola nahoru). U hřebenové řady přesahují do okrajů archu vlevo a vpravo 4 perforační otvory. Zajímavé, i když dosud neověřené tvrzení se traduje od uveřejnění článku [3], že perforace známek prý nebyla prováděna v Bratislavě, nýbrž po rozřezání TL na PL až v tehdejší Tiskárně spojů v Praze, kde byla údajně instalována nová hřebenová perforačka rozměru 13 1/2 (evidentně nesprávný údaj!). Rozpor s tímto tvrzením vykazuje také hodnota 1,60 Kčs, u níž se zdá, že celý tiskový list byl nejprve operforován před rozřezáním na 50kusové PL.
   
   Papír známek je spíše bílý nebo mírně nažloutlý, i když je rozšířen názor, že častěji je až silně krémově nažloutlý, u některých hodnot obojí, u hodnoty 1,60 Kčs jen bílý. Zbarvenost papíru na líci má však jiný původ – celoplošný tónový podtisk krémového odstínu v různé intenzitě, rovněž ofsetový. Důkazem jsou ojedinělé výskyty zcela zřetelného rozhraní tohoto podtisku na okraji archu, kde je mnohem světlejší barva samotného papíru dobře patrná. Tento jev se vyskytuje především u hodnoty 1,40 Kčs, jak bude zmíněno dále.
   
   Lep známek je bílý nebo mírně nažloutlý, vždy však čtvercově rastrovaný na uhlopříčku. Hodnota 1,40 Kčs (lipeň, lipan – Thymallus thymallus L., obr. 1) Na velkém množství ZP přepážkového listu lze nalézt výrazné i drobné až velmi drobné deskové vady. Tato skutečnost je ostatně vlastní všem hodnotám emise. V našem detailním popisu se však věnujeme jen takovým, které jsou dobře rozeznatelné buď pouhým okem nebo pod nevelkým zvětšením 2x až 3x. Jsou to tyto (vyobrazení s odkazy na ZP číslicemi viz na obr. 2): ZP 1 – modrá oblouková čára rozpětí cca 2,5 mm mezi okem a obrysem žáber, přetínající malý růžový trojúhelník na hlavě ryby; pravidelně se opakuje v celém 1. a 6. sloupci, tj. na ZP 1, 11, 21 atd. až 91 a také 6, 16, 26 atd. až 96. ZP 2 – černá šikmá čárka (hnědočerná) v horním cípu ocasu ryby; pravidelně se opakuje v celém 2. a 7. sloupci, tj. na ZP 2, 12, 22 atd. až 92 a také 7, 17, 27 atd. až 97. ZP 38 – drobná modrá svislá čárka pod “40”. ZP 45 – vodorovná modrá čára u konce hřbetní ploutve vpravo; – dvě modré tečky nad písmeny “en” (ensko); obojí se opakuje na ZP 50 (souvislost s překopírováním 50kusového “půlarchu” na 100kusový PL). ZP 48 – svislá černá čárka délky cca 2 – 3 mm (různě zřetelná) se 2 černými body vlevo od ní v pravém horním rohu ZP těsně u křížení perforace. ZP 50 – viz totéž jako na ZP 45. ZP 51 – vodorovná světlá čárka délky 4 mm (vynechání šedé barvy) přes levou skupinu kamenů. ZP 53 – šedá svislá čárka a vpravo od ní ještě krátká červená přímo u perforace resp. v ní v pravém horním rohu na úrovni mezi 3. a 4. otvorem shora; – kontrolní vada: modrý bod těsně vlevo u břišní ploutve. ZP 58 – viz totéž jako na ZP 53. ZP 60 – červená skvrna u břišního obrysu ryby. ZP 62 – velká žlutá skvrna jako pátý kámen pravé skupiny kamenů pod břichem ryby – velmi výrazná vada! ZP 67 – velká žlutá skvrna dole u obrysu ocasní části ryby – velmi výrazná vada! ZP 68 – drobný červený bod za písmenem “o” (nsko) těsně u perforace. ZP 69 – drobná svislá červená čárka pod slovem “Lipeň”. ZP 77 – zelenomodrý řetízek bodů (jakoby vodorovná čárka délky 1,2 mm) v pravém horním rohu u perforace. ZP 79 – černá vodorovná čárka délky 8 mm mezi písmeny “oven” a pravou skupinou kamenů – velmi výrazná vada! ZP 83 – drobná červená čárka pod “0” hodnotového údaje “140”. ZP 97 – zbarvení posledního kamene levé skupiny kamenů a prvního kamene pravé skupiny výrazně světlejší.
   
   Identifikační znaky na okrajích archů (na dosud prověřeném materiálu jsou tyto charakteristiky shodné, což svědčí spíše proti TF 2 x 100 stejně jako identické DV na jednotlivých ZP – a žádné další): a) horní, dolní a levý okraj bez jakýchkoliv rozeznatelných znaků; b) pravý okraj: v některých případech rozhraní krémového podtisku, jak zmíněno výše (obr. 1).
   
   Závěry Známky hodnoty 1,40 Kčs jsou pozoruhodné a významné tou skutečností, že na PL existují výrazné deskové vady, které lze oprávněně spíše nazvat deskovými odchylkami: na všech známkách 1. a 6. sloupce je to výrazná mírně prohnutá čára rozpětí cca 2,5 mm modré barvy (v místech překryvu se žlutou barvou působí jako modrozelená) mezi okem a obrysem žábry ryby. Je opravdu s podivem, že tato tolikrát se v PL opakující zvláštnost nebyla dosud nikde popsána, či snad ani objevena. Dále na všech známkách 2. a 7. sloupce se vyskytuje černá šikmá čárka délky cca 0,6 mm v horním cípu ocasu ryby. Tyto vady jsou patrné pouhým okem a v prvním případě daleko větší než tolik uznávaná “l” s šikmou patou (cca 0,5 mm)! Vznikly také naprosto stejně jako vada zmíněné jedničky – jako chyby dvou z pěti diapozitivů pásku pomocné sestavy. Je nutno říci zcela kategoricky, že v žádném z těchto případů včetně sešikmené “1” nešlo o záměrný zásah do kresby známky. Naopak však – aniž byly v kopírně či přípravně tisku tyto vady odhaleny a odstraněny – byly diapozitivy jako součást pětipásku pomocné sestavy záměrně překopírovány do celé sestavy TL. Vznikly tak deskové odchylky, splňující podmínky definice odlišných typů. Pakliže tedy byla “1” s “šikmou patou” uznána za II. typ hodnoty 1 Kčs, pak také musíme – chceme-li být důslední a nepředpojatí – prohlásit za odlišné typy i odchylky hodnoty 1,40 Kčs. V opačném případě by ovšem z logiky věci bylo obtížné akceptovat i dosavadní vžitou typologii hodnoty 1 Kčs. Navrhuji tedy, aby všechny známky 1. a 6. sloupce TL byly nazvány II. typem (obr. 3) a všechny známky 2. a 7. sloupce III. typem (obr. 4). Znamená to pak, že PL obsahuje 20 známek II. typu, rovněž 20 známek III. typu a konečně 60 známek I. typu (všechna ostatní ZP). Dále to následně znamená, že ve vodorovném směru existují trojpásky a čtyřpásky spojených typů, a to ve sloupcích 1 až 3 v pořadí II + III + I (10krát) a ve sloupcích 5 až 8 v pořadí I + II + III + I (také 10krát). Levý horní krajový čtyřblok těchto známek se dvěma dvojicemi typů II + III vidíme na obr. 5. Návrh této typologie hodnoty 1,40 Kčs předložíme ke schválení pracovní skupině pro typologii SSČSZ. V nejbližších číslech přineseme studie o dalších hodnotách této zajímavé emise ve vzestupném pořadí hodnot.
   
   Ing. Zdeněk Fritz (Pokračování)
   
   Literatura:
   [ 1 ] Věstník Ústřední správy spojů č. 16/66, Praha 1966. [ 2 ] Filatelie č. 3/66, ročník XVI, Praha 1966. [ 3 ] P.M.: “K emisi známek Ryby”, Filatelie č. 10/66, Praha 1966. [ 4 ] Šmogrovič J. K. Dr.: “ Niektoré tlačové nedokonalosti na známkach z emisie Ryby”, Filatelie č. 1/97, ročník XVII, Praha 1967. [ 5 ] –p–: “ Vady, chyby, nahodilosti”, Filatelie č. 7/67, Praha 1967. [ 6 ] Bernášek V. Dr.: “Různé typy poválečných čs. známek”, Filatelistické statě 1974, str. 45 – 48, příloha Filatelie č. 12/74, ročník XXIV, Praha 1974. [ 7 ] Ondrášek H. Ing.: “Studie příležitostných poštovních známek emise Ryby”, Zpravodaj KČSZ, č. 18–19/81, Praha 1981.

5. STUDENÁ SPRCHA

   Otto Hornung, překlad Vladimír Ustohal
   Když jsem loni poprvé psal o 1 centové Britské Guayaně na fuchsinovém papíru, kterou koupil pan Peter Winter od jedné rumunské tanečnice (Jsou dnes už dvě? Merkur Revue 1999, č. 2, s. 14 – 15), zmínil jsem se o panu Wolfgangu Jakubkovi, velmi známém, renomovaném německém znalci v oboru filatelie. Údajnou historii této známky popsal “Nachrichtenblatt”, měsíčník Společnosti německých filatelistických obchodníků APHV. Zveřejnil i názor pana Jakubka, který zmíněnou známku viděl. Jak známo, Komise znalců Královské filatelistické společnosti v Londýně pravost oné známky zpochybnila. Podrobné vyjádření pana Jakubka je natolik zajímavé a ukazuje známku i další exemplář, který je ve Spojených státech, v jasnějším světle, že jsem ho požádal o souhlas s překladem a zveřejněním jeho článku, který tu uvádím.
   Britská Guayana “ONE CENT” na fuchsinovém papíru Příspěvek je určen členům APHV, kteří se o tuto záležitost zajímají. Zveřejnění celé věci v říjnu 1999 v žádném případě nebylo ke škodě filatelie. Povídání o “raritě” nebylo ničím jiným než vzrušující “historkou”. Pisatel se nijak neodhalil, ale to, co nám předložil ke čtení, byl “Schmonzette”, po?ouchlý příběh. Bral-li jej někdo vážně, je to pouze jeho chyba. A nyní několik zřejmě skutečných faktů: 1. V roce 1856 korunní kolonie Britská Guayana vydala dvě známky. Obě měly nominální hodnotu “FOUR CENTS”. Jedna byla na fuchsinovém papíru, druhá na modrém papíru. 2. Zajímá nás pouze exemplář na fuchsinovém papíru. Byl vytištěn v kolonii primitivním knihtiskem. Hodnotový údaj “FOUR CENTS” je na pravém okraji a čte se odspodu nahoru. 3. Prý asi v roce 1876 místní školák jménem Vaughan při prohlížení starých papírů objevil osmiúhelníkovou známku (vydání 1856), která namísto hodnotového údaje “FOUR CENTS” měla údaj “ONE CENT”. Příběh pak dále vypráví, že nevinný klučina tuto “raritu” střelil za buráky jednomu z mála sběratelů, kteří tehdy v Britské Guayaně byli. 4. Je skutečností, že známka byla o mnoho let později ve vlastnictví anglického obchodníka Thomase Ridpatha. Poté se hledal bohatý zájemce a byl nalezen v osobě legendárního Philippe la Renotiere de Ferrari.
   Jak je dobře známo, Ferrari se vždy obzvláš? zajímal o všechno, co mělo nádech jedinečnosti. K ukojení jeho vrtochu už tehdy – zejména v Paříži – měli “umělci” pokyny jak vylepšit jinak zcela pravé známky, aby velký Ferrari mohl získat dosud neznámou raritu. Takové úpravy jsou dodnes známy jako “ferrarity”. Mnozí staří obchodníci s raritami onu “ONE CENT” považovali také za takovou “ferraritu”. Paul Morgoulis z Paříže, mezinárodně uznávaný obchodník s raritami, mi v šedesátých letech řekl: “Nejvzácnější známka světa, slavná unikátní “ONE CENT” Britská Guayana, je, jak známo, značně vylepšená “kost”. Je tomu tak proto, že ten, kdo známku reparoval, se buď záměrně nebo nevědomky dopustil omylu. Velcí znalci takové podezření měli už kolem přelomu století.“
   Jestliže se už o tomto prvním exempláři “ONE CENT” soudí, že byl zhotoven úpravami, z pravé známky “FOUR CENTS”, čím je potom druhý exemplář? Na každý pád je to také upravená “kost”. V tomto případě pak máme potěšení přečíst si krásný příběh se starým pánem Friedrichem Breitfussem na začátku, s pokračováním přes velkovévodu Alekseje Michailoviče, až ke krásné rumunské tanečnici Mia Moldoveanu (zřejmě Corojeanu). “Skvostná” rarita se tak pojí s kaleidoskopem lidských tragedií. A je-li tomu tak, potom nepřekvapuje, že taková věc musí být drahá, ba velmi drahá. Důkazem je konečná cena 1,9 milionu DM, která byla použita v internetové aukci na PHILATELIA ‘99 v Kolíně nad Rýnem. Svůj názor o “druhé” Guyaně jsem vyjádřil v červenci 1998. Mimo jiné v něm stálo, že jsem nevyslovil verdikt ve vztahu k samotné hodnotě “ONE CENT”, vše ostatní bylo pravé. Kromě toho, účet za atest včetně fotografické dokumetace byl vystaven na základě vynaloženého času. Obnos činil 600,–DM plus daň z přidané hodnoty. Obě známky jsou mi známy. První “ONE CENT” jsem měl příležitost zkoumat po několik dní, druhou několik týdnů. Dospěl jsem k tomuto závěru: Dle mého soudu jsou obě tyto známky “turínským plátnem filatelie”. Je však třeba jasně říci: Použít u těchto známek označení FALSUM není na místě, nebo? v případě falsa se vždy předpokládá existence originálu. Není možné padělat něco, co jako originál neexistuje! Asi před 120 lety Meyerova encyklopedie uvedla: „Falsum je kopií originálu zhotovenou za podvodným účelem.” To je tedy v úplnosti názor pana Wolfganga Jakubka. Jistě vede k zamyšlení. Co jeho názoru přidává na váze je skutečnost, že pan Jakubek je zřejmě jeden z velmi mála těch, ne-li jediný, kterým se dostalo možnosti obě známky zkoumat zblízka a podrobně. Aspoň jsem neslyšel o jiném znalci, který by měl takovou příležitost. Komise znalců Královské filatelistické společnosti se určitě pokoušela prohlédnout si první exemplář a oba spolu porovnat. Myslím však, že neuspěla.