Ročník 2003 · vyšlo 3. září 2003

Merkur 3/2003

Obsah čísla

1. Holubice Jaroslava Bendy (4)

   Jiří Stupka
   Souhrn přípravných, kontrolních a zkušebních tisků, známky nevydané, úředně vydané i jejich použití a padělky
   
   Vzhledem k velkému čtenářskému ohlasu a ochotě autora, rozhodli jsme se náš seriál o emisi Holubice ještě dále doplnit. V dnešním čísle přinášíme přehled a popis nejčastějších výrobních vad této emise (podrobný popis deskových vad a retuší se bohužel vymyká možnostem tohoto seriálu), příště nás čekají padělky a jiné zajímavosti.
   
   Nekonečné pásy
   Pro usnadnění manipulace byly pro velké odběratele vyráběny hodnoty 10 h olivová a 20 h oranžová v takzvané nekonečné pásce (podobně jako pozdější svitkové známky). Jejich výroba tehdy ještě nebyla strojová, ale zhotovovaly se ze standardních známkových archů. Známky hřebenově zoubkované byly ručně vytrhávány ze stokusových archů a slepovány po deseti kusech do dlouhých pásů, které obsahovaly celkem 500 kusů známek (obr. 55). prokazatelné jsou tyto kusy prakticky jen na počátku pásu (označení pásu), resp. v místě vzájemného slepení jednotlivých desetipásek.
   
   Výrobní vady (tisk a perforace)
   Do této skupiny řadíme výrobní vady, které unikly pozornosti a dostaly se na přepážku nebo byly z tiskárny vyneseny. Jde vlastně o výrobní zmetky, které však přesto sběratelé pro jejich relativní vzácnost a zajímavost vyhledávají, a které se proto během doby staly nedílnou součástí specializovaných a studijních sbírek. Tiskových vad je známa celá řada, my zde zmíníme alespoň nejčastější a nejvýraznější z nich.
   Na většině známek jsou doloženy úplné či částečné strojové, vzácněji i archové obtisky. Úplné strojové obtisky známe u následujících hodnot: 5 h modrá, 5 h fialová, 10 h zelená, 10 h olivová, 15 h hnědá, 20 h II. typ, 25 h oba typy a 30 h (obr. 56). Úplné strojové obtisky nalézáme převážně na známkách s Hz. Na známkách s Řz jsou tyto obtisky vzácné; u protichůdných dvojic jsem je zatím neobjevil. U známek nezoubkovaných najdeme úplné strojové obtisky u hodnot: 5 h modrá, 5 h fialová, 10 h zelená, 15 h hnědá a 20 h II. typ (obr. 57).
   U většiny výše jmenovaných hodnot jak hřebenově zoubkovaných, tak nezoubkovaných známe také částečné strojové obtisky (obr. 58). Ty se přitom vesměs vyskytují méně často než úplné strojové obtisky.
   Relativně nejméně často lze u emise Holubice najít archové obtisky (obr. 59). Tyto obtisky jsou známé u hřebenového zoubkování a hodnot 5 h modrá, 5 h fialová, 10 h zelená, 10 h olivová, 15 h hnědá, 20 h typ I a II, 25 h typ II. U známek nezoubkovaných a řádkově zoubkovaných se archové obtisky prakticky nevyskytují, by? ojedinělé nálezy nelze vyloučit.
   Další oblíbenou vadou tisku je dvojitý tisk (obr. 60). Dvojité tisky jsou známé u hřebenového zoubkování u hodnot 5 h modrá, 10 h zelená, 10 h olivová, 15 h hnědá a 20 h II. typ. U nezoubkovaných známek se dvojité tisky (obr. 61) vyskytují pouze u hodnot: 5 h modrá, 10 h zelená, 10 h olivová, 15 h hnědá a 20 h II. typ a jsou všechny (vyjma hodnoty 15 h) vzácné. U řádkového zoubkování známe dvojité tisky dosud jen u nevydané známky 15 h hnědé (obr. 62). Zde je ale dvojitý tisk běžnější než normální nevydaná známka s jednoduchým tiskem.
   Slité tisky, které nalézáme u emise Holubice, jsou na rozdíl od souběžné emise Osvobozená republika poměrně vzácné. Tisk ale bývá slitý obvykle jen v části obrazu, např. v oblasti písmen (viz obr. 63).
   Vada tisku nazývaná tisk na lepu, kdy je potištěna také na rubové straně známky (někdy jsou známky potištěny dokonce jen z rubové strany) je u této emise vzácná. Nalézá se pouze u hřebenového zoubkování na hodnotách: 5 h modrá, 5 h fialová, 10 h zelená, 15 h hnědá, 20 h I. a II. typ (obr. 64) a u řádkového zoubkování pak na 20 h II. typ. U nezoubkovaných známek známe tisk na lepu pouze u hodnoty 20 h II. typ.
   Mezi nejčastější vady zoubkování řadíme u hřebenového zoubkování prodloužený (obr. 65 vlevo) nebo zkrácený úder hřebenu (obr. 65 vpravo). Tyto odchylky jsou sice zajímavé, ale poměrně běžné, a není proto vhodné jim přikládat přehnaný význam. Jednotlivé známky jsou vyšší nebo nižší proti standardním rozměrům známek, kde je ve svislé řadě 18 perforačních otvorů. Známky s těmito vadami se vyskytují u všech vydaných hodnot.
   Mnohem zajímavější a dekorativnější je výrazně posunuté zoubkování do obrazu známky (obr. 66). Může být jak ve vodorovném, tak ve svislém směru, resp. i v obou směrech. Posunuté zoubkování nalézáme u všech vydaných hodnot. Hledané jsou zejména celistvosti s posunem zoubkování (obr. 67 - dole).
   Při hřebenovém zoubkování dochází občas k dvojitému úderu perforačního hřebenu. Toto dvojité hřebenové zoubkování bývá způsobeno špatným nastavením perforačního stroje (obr. 68) a je sběratelsky oblíbené.
   Méně častou vadou zoubkování je vícenásobný úder perforačního stroje v obrazu jedné známky. Na ukázku zde reprodukujeme desetinásobný(!) úder hřebenu (obr. 69).
   Předcházející vady nacházíme převážně v první řadě tiskového archu. Další vadou perforačního stroje jsou dvojnásobné a vícenásobné údery perforačního stroje v poslední řadě tiskového archu (obr. 70). Tyto vady se vyskytují u všech hodnot opatřených hřebenovou perforací.
   Hledanou vadou zoubkování je vylomená perforační jehla. Jde o známky, u nichž v zoubkování chybí perforační otvor (obr. 71). Nejlépe je tato vada vidět ve dvojicích nebo ve větších celcích. U řádkového zoubkování je tato vada vzácnější. Vada se vyskytuje u všech hodnot.
   U hodnot 5 h modrá a 10 h olivová je v pozdějším období doloženo použití jiného perforačního rámce (resp. perforačního stroje?), který oproti standardnímu nemá přesahující perforační otvory do okraje archu. Nejde zde tedy o peforační vadu (vylomenou perforační jehlu), ale o perforační odchylku. Rozdíl obou perforací je patrný z obrázku (obr. 72).
   Zajímavé jsou rozmanité perforační odchylky vzniklé v důsledku přeložek, záložek apod., tj. přehnutím či přeložením papíru při tisku známek, kdy na části známky vidíme nedotisk obrazu. následným zoubkováním takto přeloženého archu známek dochází k neobvyklým perforačním odchylkám (obr. 73). U nezoubkovaných známek jsou přeložky (obr. 74) vzácné. Nacházíme je hlavně u nižších hodnot.
   U emise Holubice se celkem překvapivě málo vyskytují zvrásnění papíru a ještě vzácněji pak výraznější složky (obr. 75), které jsou naopak u jiných emisí tištěných v tomto období celkem běžné. Složky jsou známy u všech vydaných hodnot. Vzázné jsou rovněž všechny celistvosti, na nichž jsou tyto vady (složky či přeložky) doloženy (obr. 76 - dole).
   Při rozřezání papíru na tiskové listy dochází nepozorností obsluhy k tomu, že se mezi dobré archy papíru dostane i arch, kde je nastavený papír (obr. 77). Pro názornost přinášíme obrázek rubové strany takové známky. Toto se ale nestává běžně, a proto jsou tisky na takto nastaveném papíru hledané; vyskytnout se však mohou u všech hodnot i zoubkování. Zatím se mi ale tuto vadu nepodařilo dokumentovat na všech hodnotách emise Holubice. Na celistvostech se nastavený papír vyskytuje velmi vzácně (obr. 78).
   Papír známek je vzhledem k dlouhému období tisku emise Holubice velmi různorodý. Vedle papíru bílého (obr. 79a) a šedobílého, které jsou nejběžnější a nalézáme je u všech hodnot, byl u hodnoty 30 h použit vzácněji i papír žlutohnědý (obr. 79b). U hodnot 5 h modrá a fialová, 10 h zelená a 25 h je doložen hnědožlutý prosvítající papír. Tenký průsvitný papír (obr. 79c) je znám u hodnot 5 h modrá, 10 h zelená, 10 h olivová, 25 h a 30 h. U hodnoty 5 h modrá z pozdějšího tisku nacházíme takzvaný pergamenový (mastný) papír (obr. 79d). Podle tlouš?ky papíru rozlišujeme papír normální, tenký, tlustý a kartonový. Cena papírů by se neměla příliš lišit od běžné ceny známek. Výraznější cenové rozlišení si podle mých zkušeností zaslouží pouze papír pergamenový a kartonový.
   
   Deskové vady a retuše
   Sběratelé specialisté soustřeďují pozornost i na deskové vady a retuše. Od prvních přehledů, seřazených uceleně v Monografii (II. díl), bylo díky sběratelům v knihtiskové sekci rozšířeno a opraveno původní dílo v mnoha příručkách. Podrobnější zpracování tohoto tématu je ale nad možnosti této studie. Přesto bych si dovolil upozornit na několik mimořádně vzácných retuší u této emise.
   Jde zejména o retuš na 45. ZP, která je známa u obou hodnot 5 h (modrá i fialová). Tato „retuš psaníčka“ byla u nezoubkovaných známek (obr. 80) zatím nalezena jen v několika exemplářích. Za zmínku stojí i „retuš čar pod dopisem“ na 100. ZP u hodnoty 5 h fialové (obr. 81) v ležmém hřebenovém zoubkování. Také retuš nazývaná „oválná peče?“ na 20. ZP u hodnoty 25 h zelené (obr. 82) patří mezi vzácné. Zejména celistvosti s těmito retušemi (jako např. obr. 83) se na trhu vyskytují jen ojediněle.
   
   Jiří Stupka
   (pokračování)
   
   Popisky k obrázkům:
   Obr. 55: Ukázka počátku nekonečného pásu známek 10 h Holubice s označením počtu kusů v pásu (na lepu známek).
   Obr. 56: Úplné strojové obtisky
   Obr. 58: Částečné strojové obtisky na lepu.
   Obr. 67: Pohlednice odeslaná 5.X. 1922 z Prahy a vyplacená dvoupáskou známek 25 h se svisle posunutým zoubkováním.
   Obr. 68: Dvojité Hz (v 1. řadě)
   Obr. 69: Desetinásobné hřebenové zoubkování.
   Obr. 70: Dvojnásobné a vícenásobné údery perforačního hřebenu ve spodní řadě archu.
   Obr. 71: Vynechaný perfor. otvor (zlomená jehla).
   Obr. 72: Běžné hřebenové zoubkování s jedním otvorem vpravo i vlevo na začátku a konci vodorovného úderu hřebenu (nahoře) a pozdější Hz bez tohoto přesahujícího PO (dole).
   Obr. 73 nahoře a vpravo: Přeložky papíru a perforační odchylky vzniklé v důsledku přeložek.
   Obr. 74: Přeložky papíru u nezoubkovaných známek emise Holubice.
   Obr. 75: Ukázky známek se složkami papíru.
   Obr. 76: Výrazná složka na známce 10 h zelené použité na pohlednici odeslané 24.XI. 1920 z Prahy do Vídně.
   Obr. 77: Šestiblok známek 10 h zelená na nastavovaném papíru (pohled na přední a na zadní stranu).
   Obr. 78: Tiskopis vyplacený známkou 10 h zelená na nastavovaném papíru. Tiskopis byl odeslán 29.IX. 1920 z Brna do Jedlí (pošta Šilperk). Pro názornost je část známky v místě nastavení smyta a přiložena vedle.
   Obr. 79a: Papír bílý.
   Obr. 79b: Papír žlutohnědý.
   Obr. 79c: Papír průsvitný.
   Obr. 79d: Papír pergamenový.
   Obr. 83: Psaní vyplacené čtyřblokem známek 25 h Holubice s retuší „Oválná peče?“ odeslané 8.X. 1923 z Prahy do Hradce Králové.

2. Ještě k rámečkovým typům emise Hradčany

   Jaroslav Maleček
   Doc. RNDr. Karel Paděra, CSc. ve svém článku „Kolik je vlastně sběratelsky oblíbených typů u emise Hradčany“ (viz Filatelie 2003/4/2-6) doslova vědecky a přitom přehledně shrnul základní poznatky o spirálových a příčkových typech známek V. kresby emise Hradčany i s upozorněním na různé nejasnosti či odlišné pohledy. Za to mu patří bezesporu dík. Nepochopitelný je však důvod, proč tak učinil. Celé dlouhé pojednání o věcech sběratelům v podstatě známých má totiž zřejmě jen dokázat, že si nedávno objevené a katalogizované rámečkové typy své uznání vlastně nezaslouží. Jako dlouholetý sběratel, ale i znalec této emise však musím po prostudování jeho článku prohlásit, že se mu paradoxně podařil pravý opak. Pominu řadu argumentů, které bych mohl na obhajobu rámečkových typů použít a které v článku nezazněly, a budu se držet pouze vlastních vývodů doc. Paděry:
   1. Rámečkové typy jsou stejně (a dokonce lépe) viditelné pouhým okem jako typy spirálové či příčkové.
   2. Všechny tři typy (spirálové, příčkové i rámečkové) vznikly zcela stejně, tj. vědomým zásahem pracovníka tiskárny na kovových tiskových deskách před zahájením tisku známek.
   3. Identifikace rámečkových typů (včetně jejich ZP) je v principu dokonce snadnější než u typů spirálových a příčkových.
   Pokud tyto důvody dostatečně opravňují uznání spirálových a příčkových typů, musí být logicky i rámečkové typy rovněž „ …klasickými a neoddiskutovatelnými typy první kategorie…“ (citace doc. Paděry z jeho hodnocení typů spirálových a příčkových).
   Jediným Paděrovým „věcným“ argumentem pro to, že u rámečkových typů nejde o typy, ale prý jen o retuše (!), tak zůstává jejich malý počet na tiskové desce. Podle této logiky by však jako typ nemohly být označeny ani rozdílné spirály a příčky u hodnot 5 h a 75 h Hradčany, u nichž se na každé desce vyskytují odlišné typy rovněž jen v jednom kuse. Proč by ale např. známka 75 h ze ZP 82/II měla být typem spirálovým a ze ZP 29/II typem příčkovým, zatímco trojice známek ze ZP l/I, 2/I a 21/I by měly být kategorizovány pouze jako retuše? Jak potom hodlá posuzovat řadu dalších emisí celého Československa, kde se odlišný typ nachází jen na jedné či dvou známkách z TD (viz např. P. Országh Pof. 1174 či Motýli 80 h Pof. 1222 atd.). Bude i zde žádat změny?
   Jako zcela zavádějící a sběratele matoucí pak odmítám příklad a srovnání této problematiky s nedávno řešenými otázkami IV. typu emise Hospodářství a věda 1923.
   Chci věřit, že autor má prostě odlišný názor (a je to jeho právo) na to, jak by měla vypadat typologie čs. známek jako celek. S tím, že tento systém není dokonalý, bude nejspíš souhlasit leckdo z filatelistů. V takovém případě ale dost dobře nelze vybrat „náhodně“ jednu známku, která vyhovuje požadavkům stávajícího systému, a posuzovat ji na základě systému jiného (osobního), o kterém nikdo nic neví. Pokud snad takový systém doc. Paděra má, bylo by jedině správné, aby jej veřejnosti předložil a aby o něm nejprve proběhla odborná debata jako o celku.
   Avšak i kdyby se na tomto či jiném základě podařilo vypracovat nový, přehlednější a lepší systém typologie čs. známek, nemusí to ještě zdaleka stačit k jeho přijetí sběratelskou veřejností. Bylo by nutné totiž přesvědčit většinu sběratelů i obchodníků, že novinka má takové výhody, že stojí za to ji přijmout a podstoupit tak boj s obrovskou řadou praktických problémů. Nejde tu totiž pouze o to, jak efektně se dokážu vypořádat s tradičním označováním typů v nějakém teoretickém článku či studii, ale především o to, jak se případné změny zavedou v praxi, tj. v cítění a zvyklostech sběratelů, v katalozích, na albových listech, v exponátech, ve zkoušení a označování (!) známek, v cenové politice atd., a zda nakonec negativní dopady několikanásobně nepřevýší případné přínosy takových změn.
   
   Jaroslav Maleček

3. Padělky ke škodě pošty na pokračování

   Zdeněk Fritz
   Frekvence výskytu padělků poštovních známek ke škodě pošty za celou dobu existence Československa nebyla nikdy tak velká jako nyní za pouhých deset let od jeho rozpadu. Ke škodě České pošty po roce 1993 bylo dosud neznámými pachateli vyrobeno 8 (!) identifikovaných padělků nových českých poštovních známek. Jsou to vesměs padělky dvou dosavadních emisí výplatních známek „Města“ a „Historické stavební slohy“. Konkrétně jde o známky Pof. 35 (3 Kč Brno, dva různé padělky, 1995), Pof. 52 (6 Kč Slaný, dva různé padělky, 1998), Pof. 118 (4 Kč klasicismus, dva různé padělky, 1998 a 1999) a Pof. 140 (4,60 Kč rokoko, dva různé padělky, 1999).
   Jen několik měsíců po vydání (a to je charakteristické!) nové výplatní známky 6,40 Kč „Maceška“ (vyd. 1.9. 2002, viz obr. nahoře), první z připravované emise „Květiny“, jsme znovu svědky pokusů o další poškození ČP paděláním právě této známky. Padělek byl zachycen a identifikován na běžné korespondenci a byl nalepen na obyčejném dopise odeslaném do Plzně z pošty 397 01 PÍSEK 1, což dokládá otisk strojového razítka s datem 17.4.03.
   Charakteristické znaky padělku v porovnání s originální známkou jsou uvedeny v popisu níže a částečně jsou patrné i z z reprodukcí (horní originál, spodní padělek):
   – padělek je vytištěn nepříliš kvalitním čtyřbarevným ofsetem; použité barvy jsou žlutá, červená, modrá a šedá (ta je pravděpodobně důsledkem nedostatečné sytosti původně zamýšlené barvy černé); jak známo, originál je naproti tomu vytištěn rotačním ocelotiskem v barvě černé (nápisy, hodnotové označení a liniové detaily kresby motivu známky), kombinovaným se čtyřbarevným hlubotiskem (tři kolorující barvy žlutá, červená a modrá jsou výrazné a jasné a v soutisku vytvářejí i jasně zelenou barvu listů a oranžové zabarvení okvětních lístků macešky); čtvrtá barva je novinkou jako protipadělatelské opatření - pokrývá barevný obraz květiny i část plochy mimo něj a je patrná jen v šikmém osvětlení jako jasně zlatistá plocha;
   – bodový rastr modré a červené ofsetové barvy je nesrovnatelně hrubší než u hlubotisku, což je patrné pouhým okem a zvláště při zvětšení; soutisk modré a žluté dává ve výsledku špinavou žlutozelenou barvu, soutisk žluté a červené vytváří špinavou, matnou barvu oranžovou; falzifikátoři se pokusili napodobit i ochranný zlatistý nátisk, což se jim však příliš nezdařilo (zajímavé jsou svítivé izolované částečky, svědčící o nějaké bronzově zlaté příměsi do tiskových barev; tyto body snadno zjistíme již při mírném zvětšení); celkové vyznění obrazu na falzu je matné, primitivní, zvláště nápadná je šedá barva nápisů;
   – perforace falza je nejspíše hřebenová (může být upřesněno dalšími nálezy) a má rozměr 12đ : 11Đ na rozdíl od originální rámcové perforace 11đ : 11Đ; exemplář zachycený na dopise má perforaci silně decentrovanou s posunem doprava, takže na levém okraji falza perforační otvory zachycují písmeno „Č“ označení státu a levou část šedě lemovaného lístku, zatímco na pravé straně je širší bílý okraj;
   – papír oproti originálu je hrubý, našedlý, nelesklý, při osvícení UV-světlem má temný šedofialový tón; patří tedy do kategorie „bp“ (papír bez opticky zjasňujících nebo fosforescenčních přísad); originál jen na bílém španělském fosforescenčním papíru (kategorie „ph“);
   – lep padělku zatím nemohl být prozkoumán, nebo? nemáme k dispozici volný, nepoužitý exemplář.
   Redakce MR vyzývá všechny sběratele českých známek, aby „Macešce“ věnovali zvýšenou pozornost a veškeré případné poznatky o svých nálezech falz neprodleně zasílali na adresu redakce a samozřejmě především Generálnímu ředitelství České pošty (Olšanská 9, Praha 3). Připomínáme dobře známou skutečnost, že boj s padělateli je morální povinností všech našich poctivých sběratelů. Každá vaše informace může mít při pátrání po původcích tohoto i jiných falz svou cenu a může přispět k jejich odhalení a zneškodnění.
   
   Zdeněk Fritz

4. Vyznamenání za poštovní zásluhy

   Josef Hrdý
   Záslužná vyznamenání mohou mít různou formu - může to být diplom (o to lépe, je-li provázen i nějakou zajímavou finanční odměnou), může to být etuiová medaile, kterou si vystavíme doma ve vitrínce, ale může to být také medaile či předmět tomu podobný na stuze, který lze nosit viditelně na obleku či uniformě. Právě touto poslední skupinou vyznamenání, kterou studuje nauka zvaná faleristika, se v tomto článku budeme zabývat.
   Záslužná vyznamenání za pracovní úspěchy nejsou zdaleka doménou socialistických režimů, jak jsme se donedávna domnívali, a byli bychom překvapeni, kolik západoevropských států umí dělnické, řemeslnické a ostatní zaměstnanecké profese ocenit.
   Podíváme-li se do některých publikací o starých vyznamenáních, zjistíme, že neexistovala jen vyznamenání za zásluhy na poli válečném, ale i na poli občanském, za věrnost či dobrý výkon v povolání (ovšem dlužno dodat, že ta nikdy nebyla tak atraktivní jako vojenské dekorace). V 19. století však civilní vyznamenání nebyla rozdělena pro různé obory lidské činnosti do té míry, jako je tomu dnes. Snad první oblastí, kde se byl dobrý výkon oceňován prostřednictvím vyznamenání, bylo zemědělství; již v roce 1883 Francouzská republika založila řád Za zemědělské zásluhy, který se uděluje dodnes. Přesto ani dnešní státy nejdou tak daleko, aby pro každou hospodářskou činnost zakládaly speciální vyznamenání.
   
   Francie
   Známe ovšem i případy opačné. Takovou zemí byla a je rozhodně Francie. V rozsáhlém repertoáru jejích řádů a vyznamenání jsou hojně zastoupeny resortní medaile pro různé obory činnosti, tedy nejen pro zemědělce, ale i pro železničáře, umělce, lodníky, ekonomy, celníky apod. Patří k nim též resortní vyznamenání ministerstva pošt, telefonů a telekomunikací. Tuto medaili, udílenou ministrem, může získat za pracovní úspěchy a zásluhy každý, kdo má co do činění s poštovnictvím a telekomunikacemi počínaje prostým poš?ákem až po ředitele pošt v některém francouzském departementu či ministerského úředníka. Medaile je udělována ve třech stupních: jako zlatá, stříbrná a bronzová (označení zlatý či stříbrný zde znamená barevné označení, nikoli skutečnou charakteristiku kovu). K této medaili musím přidat jednu svou osobní zkušenost. Kdysi jsem v Paříži navštívil mj. mincovnu, kde se řády a vyznamenání vyrábějí a kde si je lze v podnikové prodejně pro doplnění sbírky zakoupit. Zaujalo mne, že státní vyznamenání je možné si objednat podle katalogu, kdežto resortní ministerská vyznamenání jsou neprodejná, takže i tato prostá medaile ministerstva pošt je relativně vzácná, pokud ji nezískáte přímo od vyznamenaného.
   Ve Francii se vyvinula soustava státních záslužných vyznamenání na úrovni řádů pro množství činností. Uvedl jsem již řád Za zemědělské zásluhy, potom následoval řád Za zásluhy v námořnictví a po druhé světové válce se s nimi doslova roztrhl pytel – byly založeny řády za zásluhy v sociální péči, ve zdravotnictví, také ve sportu či turistice, národním hospodářství atd. Tato ocenění měla zvýšit prestiž Čestné legie, která se dříve udělovala za všechny možné zásluhy, a hrozila tedy devalvace jejího významu. Specializované resortní řády měly tuto hrozbu odstranit. Proto také mezi těmito speciálními řády nalézáme i řád Za poštovní zásluhy – Mérit postal.
   Byl založen 14. listopadu 1953 a jako ostatní speciální řády měl tři třídy: 1. třída – komandér, kdy klenot byl nošen na náhrdelní stuze, 2. třída – důstojník, nosí se na náprsní stuze s rozetou, a konečně 3. třída – rytíř, byla na prosté náprsní stuze. Klenotem tohoto řádu byla bíle smaltovaná pěticípá hvězda se středovým pozlaceným medailonem. Na jeho lícní straně lze vidět plasticky modelovaného boha Merkura v typické okřídlené čapce s kaduceem v ruce. Na rubu je vyobrazena poštovní trubka, dopisy a blesky a rovněž opis REPUBLIQUE FRANCAISE – MERIT POSTAL. Mezi cípy hvězdice je vavřínový věneček, u nejnižší třídy postříbřený, u vyšších tříd pozlacený. Klenot řádu je převýšen rozepjatými zlacenými křídly, která jsou u nejvyšší třídy samostatná, a celek je zavěšen na plochém prstenci pro náhrdelní stuhu. U náprsních dekorací jsou křídla přímo součástí závěsu, jímž prochází stuha. Ta je sytě žlutá a po stranách má vždy po dvou úzkých černých proužcích. Bohužel, tento výtvarně krásný řád neměl dlouhého trvání. Prezident de Gaulle jej, jakož i celou řadu ostatních speciálních řádů, zrušil k 1. lednu 1964 a nahradil všechny Záslužným řádem Francouzské republiky ve tvaru šestiramenného modrého kříže na modré stuze, který se uděluje dodnes. Ale to je již jiná kapitola francouzské faleristiky.
   
   Belgie
   Dalším západoevropským státem, který vyznamenává pracovníky v poštovním provozu a telekomunikacích, je Belgické království. Belgie má vypracován podrobný a poměrně složitý systém pracovních vyznamenání, kde figurují i některé královské řády. Pro nás jsou ovšem zajímavé dvě pamětní medaile, které se přímo vztahují k 1. emisi belgických známek a k Mezinárodní poštovní unii (U.P.U.).
   První z nich byla založena královským nařízením z 2. května 1924 při příležitosti 75. výročí první emise belgických známek v roce 1849 a k 50. výročí přistoupení Belgie k U.P.U. v roce 1874. Medaile je bronzová, na líci je známý emblém Mezinárodní poštovní unie zobrazující dvě dívky, které oblétávají Zemi a předávají si dopisy. Na rubu mezi vavřínovými snítkami je zobrazena hromádka dopisů na nichž leží zvětšená známka s poprsím krále leopolda I. Tato medaile byla udělována zaměstnancům pošt za 25 let služby. Protože v Belgii, jak známo, žijí dva národy – Vlámové a Valoni –, musela medaile vyjít ve dvou jazykových mutacích: francouzské (opisy na líci UNION.POSTAL.UNIVERSELLE 1874–1924, na rubu LE TIMBRE – POSTE EN BELGIQUE 1849-1er JUILLET 1924) a vlámské (na líci WERELDPOSTVEREENIGING 1874–1924, na rubu DE.POSTZEGEL.IN BELGIE 1849 – 1ste JULI – 1924). dlužno říci, že francouzská verze je častější.
   Druhá pamětní belgická medaile byla založena 2. května 1949 k příležitosti 100. výročí první emise belgických známek a k 75. výročí vstupu do U.P.U. Je de facto identická s první, jedinou odlišností byla změna dat v opisech. Také stuha je totožná – je světle modrá s okrajovými červenými pásky. I tuto druhou medaili udělovalo tamní ministerstvo spojů za 25 let v poštovní službě.
   
   Španělsko
   Nakonec se zmíním o dvou španělských řádech. Oba pocházejí ze závěrečných let frankistického režimu, kdy se Španělsko snažilo postupně demokratizovat politické poměry a kdy se normalizovala situace i v udělování řádů a vyznamenání. Nutno uznat, že oba řády jsou zdobné a výtvarně dobře zvládnuté.
   Prvním z nich je řád Za poštovní zásluhy – Merito Postal. Klenot poštovního řádu tvoří pozlacený osmiramenný kříž, středový medailon je smaltovaný červeně s bílým psaním a modrým mezikružím, na němž je název řádu v barvě kovu. Na středový medailon je položena plastická stříbrná poštovní trubka. Kolem něho jsou navíc zeleně smaltované ratolesti, vlevo vavřínová, vpravo palmová. Celek je potom převýšen královskou korunou. K tomuto řádu náleží jasně červená stuha, která je po obou krajích zdobena přitištěnými zlatými poštovními trubkami.
   Podobně je koncipován telekomunikační řád Za zásluhy v telekomunikacích – Merito de telecomunicacion. Zde je základem kříž s rozeklanými konci ramen, kde špice jsou ukončeny kuličkami. Mezi rameny kříže se nacházejí kovové paprsky různých délek. Středový medailon – zřejmě modrý – nese svazek blesků svázaných stužkou a v širokém bíle smaltovaném mezikruží je název řádu. I zde jsou kolem medailonu zeleně smaltované ratolesti (vavřínová a palmová) a také v tomto případě je klenot převýšen královskou korunou. Stuha je modrá a při okrajích je opět zlatě přitištěn motiv ze středového medailonu (svázané blesky).
   Bližší podrobnosti o těchto španělských řádech jsem zatím v literatuře nenašel. Jistě by bylo zajímavé vědět, kdo a za co jimi mohl být vyznamenán, už s ohledem na to, že každý tento řád je navíc rozdělen do několika tříd. Zatím jediná poznámka v literatuře říká, že velkokříž těchto řádů se širokou stuhou přes plece a s náprsní hvězdou může obdržet výhradně kandidát ve funkci ministra.
   
   Několika uvedenými příklady chci upozornit na to, že i ve sběratelství je třeba vyvarovat se stereotypního posuzování některých jevů. Mnohdy se můžeme domnívat, že nějaký námět je typický jen pro určitý stát v určitém společenském řádu a že se nemůže vyskytovat nikde jinde. Při hlubším studiu však často zjistíme svůj omyl. Je tomu tak i při studiu řádů a vyznamenání.
   
   Josef Hrdý

5. Neobyčejné „obyčejné“ tiskopisy

   Vladimír Schödelbauer
   Najdete je takřka v každé krabici s levnými celistvostmi vedle obyčejných dopisnic či dopisů frankovaných těmi nejběžnějšími známkami. Není divu, však jich taky prošlo poštou srovnatelné množství. Jde o tiskoviny či postaru „tiskopisy“, používané zejména v obchodní či spolkové korespondenci (pozvánky, oznámení, nabídky, objednávky, reklama atd.), ale také při distribuci knih, časopisů i některých novin, kterým z důvodů technických (např. náklad, periodicita aj.) nebo politických (např. nacionalistické či komunistické tituly) pošta nepovolila používat výhodnější novinovou sazbu (více viz katalog ČSR I - Merkur-Revue str. 393, 405 a 586). Zkrátka jde o tu nejběžnější korespondenci, která končívá v koši a nemívá ani „zajímavou“ frankaturu – vždy? nejnižší sazba pro tiskoviny, která např. v letech 1900–18 činila jen 3 h (viz obr. vlevo), neumožňovala použití mnoha známek, natož jejich různých kombinací. dvojnásob to pak platí o období ČSR I, kdy většina emisí neměla pro tiskoviny ani dostatečně nízké nominále (začínalo se obvykle na sazbě pro dopisnici).
   Ze všech těchto důvodů věnovali sběratelé tiskovinám dlouhá léta jen minimální pozornost a i proto se jich nejspíš nakonec dochovalo méně než dopisnic a psaní. To je ovšem u tuzemských zásilek poněkud vyváženo již zmíněnou „omezeností“ možných frankatur. Zato u tiskovin zasílaných do ciziny je jejich výskyt již výrazně nižší. Už pouhá dokumentace použití některých nominálně vhodných známek bývá obtížná, vícenásobné či barevné franktury se zde objevují spíše vzácně až ojediněle a řada z nich není ani doložena.
   A to zatím mluvíme jen o tiskovinách základní hmotnosti, tj. do 50 g. Těžší tiskoviny do 100 g či do 150 g jsou totiž výrazně vzácnější a na tiskoviny nad 150 g (v dobrém stavu) narazíte na trhu spíše jen náhodou (situace je tu tedy obdobná jako u těžších psaní).
   Jak je vidět, tiskoviny mohou být zajímavější, než by se mohlo zdát. A to jsme teprve na samém počátku. skutečnými sběratelskými lahůdkami jsou totiž hlavně tiskoviny, které byly podrobeny zvláštnímu zacházení. O nich teď trochu podrobněji.
   Prvním a zcela specifickým druhem takové zásilky jsou tiskoviny zasílané přednostně. Ano, to jsou ty s tzv. „spěšnými“ známkami, které ve skutečnosti žádnými spěšnými známkami (ve smyslu spěšného doručení) nejsou. Spěšné známky sloužily jen k úhradě příplatku, který je zrovnoprávňoval s obyčejnou listovní zásilkou při doručování adresátovi. To znamená, že zatímco listovní zásilky (a přednostní tiskoviny) musely být doručeny první obchůzkou listonoše po jejich příchodu na poštu, obyčejné tiskoviny mohly být doručeny i pozdeji (v praxi obvykle obchůzkou, která byla méně vytížena). Aby bylo odlišení přednostních tiskovin výrazné, vydala pro ně rakouská pošta zvláštní známky odlišného formátu hodnot 2 h a 5 h; nejprve trojúhelníkové (ty jsou běžnější, zejména se známkou 2 h), později úzké obdélníkové (ty jsou už výrazně vzácnější). Tři spěšné známky atypického obdélníkového formátu vydala i ČSR; tiskoviny dokumentující jejich použití se však objevují jen ojediněle. Poznámky k vzácnosti výskytu se ovšem vztahují jen na zásilky se spěšnými známkami použitými ve své původní funkci, tj. na přednostních tiskovinách! Použití spěšných známek na jiných druzích zásilek ve funkci výplatních či vzácněji doplatních provizorií je naopak poměrně časté.
   Tiskoviny bylo možno zasílat i letecky. Takové doklady jsou dosti časté a mají až na výjimky filatelistický původ (snaha co nejlevněji dokladovat leteckou tra?). Proto je hodnotíme jako obdobné zásilky dopisnicové.
   Tiskoviny se však daly posílat i jako zásilky zapsané (doporučené), s návratkou (doručenkou), spěšné (expres), spěšné a doporučené nebo dobírkové. Pokud jsem mohl takové doklady vidět, šlo obvykle buď o pozvánky či upomínky (menší formáty), nebo o zásilky knih, časopisů, resp. fotografií (větší formáty). Většinou byly nefilatelistického původu, atypického formátu s menšími či většími stopami poštovního provozu. Mnohdy se dochovaly jen velké výstřižky či přední strany obálek v průměrné až nedostatečné kvalitě. Je to logický důsledek způsobu balení a distribuce těchto zásilek - např. u časopisů se známky lepily na pásky, resp. na list papíru, který se položil navrch balíčku a převázal. Knihy se obvykle balily do archu papíru, který se opět jen převázal a nezalepoval, aby se vyhovělo nařízení, že tiskopis musí být otevřený a přístupný kontrole.
   Z výše uvedených druhů zásilek se asi „nejčastěji“ dochovaly doporučené tiskoviny. Četnost jejich výskytu je malá – za dvacet let, kdy se jimi zabývám, jsem osobně viděl asi jen 200 R-tiskopisů z celého rakousko-Uherska (1850–1918) a jen něco přes 100 kusů z období ČSR I (sem ale nepočítám letecké doporučené tiskopisy, které se objevují častěji).
   Druhé místo v pořadí výskytu zaujímají tiskoviny zaslané na dobírku, které byly používané např. při úhradě objednaného časopisu, knih či fotografií (viz obr. titul). Znám ale i případy, kdy byl tímto způsobem vyúčtován nějaký poplatek či dlužná částka. Osobně jsem viděl jen kolem 20 kusů dobírkových tiskopisů jak z období Rakouska, tak i ČSR I.
   Za mimořádné bych označil tiskoviny zaslané spěšně (expres). Z období Rakouska jsem měl možnost vidět méně než 5 exemplářů, z období ČSR I jen dva (opět sem ale nepočítám letecké expres tiskoviny).
   Nejvzácnější jsou tiskoviny zaslané spěšně a doporučeně (viděl jsem zatím jen dva kusy) a patrně i tiskoviny zaslané s doručenkou (takto frankovanou zásilku jsem ale zatím neviděl). Setkal jsem se jen s úředními upomínkami ap. doklady ve formě tiskovin, kde poštovné za tiskovinu hradil příjemce (zúčtováno doplatní známkou), ale fakt, že byly odeslány s doručenkou, zde šlo dovodit jen nepřímo (poplatek nebyl zúčtován).
   Pro ilustraci jsem nakonec zvolil rakouské tiskoviny z let 1916-18, nebo? se mi nepodařilo získat obdobný materiál z období ČSR I. Možná ale něco zajímavého máte ve sbírce Vy. V takovém případě Vám budeme vděčni za informaci a kopii celistvosti.
   
   Vladimír Schödelbauer
   
   Popisky k obr.
   Tiskovina do 50 g odeslaná v říjnu 1917 z Vídně do Nizozemí - běžná frankatura 5 h.
   Tiskovina do 150 g odeslaná v září 1917 v tuzemsku – 3x 3 h (trojnásobná frankatura).
   Páska z časopisu zaslaného jako přednostní tiskopis do 200 g (4x 3 h + 2 h). Hezká smíšená frankatura.
   Přednostní tiskovina do 50 g zasílaná 27.11. 1917 po Vídni – hledaná jednoznámková frankatura se spěšnou známkou 5 h.
   Doporučená přednostní tiskovina (část přebalu) do 400 g odeslaná 5.11. 1917 z olomouce do Vídně (porto 8x3 h + 2 h + 25 h).
   Ttulní str. (nahoře): Doporučený přednostní tiskopis (obálka) do 100 g zaslaný na dobírku (4,15 K) dne 4.1. 1917 z Karlových Varů. Zásilka obsahovala jen fotografie a účet za jejich zhotovení (tiskovina 2x 3 h = 6 h, přednostní doručení + 2 h, doporučné + 25 h a předložné za dobírku + 10 h = celkem 43 h).
   Titulní str. (dole): Přednostní tiskopis (adresní část balíkového přebalu) do 350 g (porto 7x3=21 h + 2 h) zaslaný spěšně (+ 30 h) dne 20.12. 1916 z Brna do Vídně. Zásilka odcházela z tiskárny a obsahovala nejspíše objednané tiskoviny nebo např. obtahy pro korektury, resp. signální výtisk.