Ročník 2004 · vyšlo 30. června 2007
Merkur 3/2004
Obsah čísla
Objev vlastnoručních poznámek prof. Bendy k emisi Holubice 1920
Milan KračmarPřes skutečnost, že zpracování problematiky knihtiskové emise výplatních známek s alegorií holubice z roku 1920 navržených Jaroslavem Bendou byla věnována velká pozornost různými autory příruček, monografie, studií, článků a v poslední době i odborným časopisem Merkur-Revue, objeví se občas dosud neznámý doklad. Při diskusi o emisi Holubice 1920 si můj dříve narozený kolega zavzpomínal na začátky svého sbírání a bádání. Nakonec mi ukázal krátký třístránkový elaborát (psaný strojem i rukou, obsahující i fotografie) k návrhům poštovní známky Holubice 1920, který sepsal po prostudování dostupné literatury při budování svého exponátu a který se nerozpakoval zaslat (9.6. 1958) k vyjádření přímo prof. Bendovi.
– 1. strana, 2. odst., 2. řádek k * je v textu dole napsáno: Česká akademie věd a umění na návrh Jana Štursy sochaře udělila autoru známky výroční cenu 1920.
– 1. str., kap. Původní návrh: v nové kresbě hvězdy vynechány.
– 1. str., na konci strojopisu: a svévolné číslice.
– 2. strana, v textu Po neuspokojivých zkouškách neotypií... slovo neuspokojivých škrtnuto a nahrazeno autorem odmítnutých.
– 2. str., ke slovu knihtiskem: autorem předepsaným.
– 2. str., 2. odstavec – dáno do závorek [nebo s číslicí 5?]: Ne.
Z jeho průvodního dopisu cituji: „Pokud se týká vlastního návrhu, obstaral jsem si některé údaje z literatury a nemám možnost si je ověřit. Prosím Vás proto o lask. přečtení přiloženého popisu návrhu a případné opravení nebo doplnění. Chtěl bych, aby sbírka měla dobrou úroveň, a proto si Vás dovoluji obtěžovat. Za Vaši ochotu Vám, pane profesore, předem děkuji.“ Nutno ještě dodat, že adresu ateliéru sdělila Ochranná organizace autorská při Českém fondu výtvarných umění, která navíc s prof. Bendou celou záležitost předjednala. Jak jsem již uvedl, dopis byl odeslán 9.6. 1958 a obratem byl prof. Bendou zpracován. Důkazem toho je datum 11.6. 1958, včetně vlastnoručního podpisu na každém ze tří listů formátu A5. Poněvadž poznámky prof. Benda učinil do zaslaného elaborátu pouze tužkou, přepisuji pro jistotu jejich doslovné znění (viz popisky pod obr.).
– 3. str., k bodu 2, čísl. 0 (20 h) I. typu: zcela špatně.
– 3. str., k bodu 3, oba typy čísl. 2 (25 h): Obě špatné kresby.
– 3. str., k bodu 4, hodnota 30 h: Není mi známo.
Tento zajímavý doklad vyjadřuje po neuvěřitelných 46 letech dobrý vztah autora návrhu alegorie Holubice k filatelii i k tehdy mladému a neznámému filatelistovi. Je to vlastně i ocenění začínajícímu specialistovi za jeho zájem.
Milan KračmarKuriózní, ale autentická novinová zásilka
Zdeněk FritzCelistvost, či spíše část celistvosti, kterou dnes předkládáme našim čtenářům (viz vyobrazení), nepatří zrovna k obvyklým. Jde o čelní, adresní část obalu balíku, jímž byla přepravena větší zásilka novin nebo jiných tiskovin přípustných podle platného „Poštovního novinového řádu“ (dále jen PNŘ) k používání novinového výplatného. Jakých – to se lze jen dohadovat. Vzhledem k adrese napsané strojopisem a částečně ručně na úzké adresní pásce nalepené v horní části fragmentu obalu „P.T. Orchestr České filharmonie / Rudolfinum / Praha I“ se můžeme domnívat, že kromě novin mohlo jít např. o periodickou tiskovinu vztahující se k hudebnímu životu v Praze, ale i o rozmnožené notové záznamy apod.
Kdo zásilku odeslal, není z fragmentu obalu zřejmé (odesílatel by na zásilce podle PNŘ správně být uveden měl, zřejmě však zůstal na odtržené části). Nevíme ani, odkud byla zásilka odeslána. Protože se novinové známky obvykle znehodnocovaly až na doručovací poště, je dvoukruhové razítko „PRAHA 1 / 8.VII.46–12 / 6b / xxx“ na zásilce zřejmě její (tento předpoklad potvrzuje i adresa příjemce). Zřetelnější otisky razítka jsou jen na levém dolním okraji fragmentu obalu, ostatní otisky na známkách jsou velmi nezřetelné až nečitelné, což svědčí o chvatném a tudíž nepečlivém razítkování velkého množství známek poštovním úředníkem (část známek 4. a 5. řady není dokonce znehodnocena vůbec, což odporuje předpisu PNŘ).
Podle povinného označení na adresní pásce jen víme, že těchto tiskovin bylo 120 kusů. Na poštu zásilka dorazila 8. července 1946, takže poštovné se vypočítávalo podle sazeb tzv. VIII. tarifního období (1.12. 1945 až 31.12. 1947), v němž již platily jednotné sazby pro celé území ČSR. Protože šlo o zásilku novinového charakteru, odesílatel mohl využít zvýhodněnou sazbu podle PNŘ, což znamenalo 10 h za každý kus tiskoviny v balíku obsažený*, souhrnně tedy 120x 10 h = 12 Kčs. Až sem je vše vlastně standardní. To co činí celou zásilku kuriózní, je frankatura.
PNŘ totiž výslovně doporučoval frankování novinových zásilek co nejmenším počtem známek. Protože novinová emise z let 1945/47 obsahovala 8 známek vyššího nominále (15 h – 5 Kč), stačilo by v tomto případě vylepit dvojici známek 5 Kčs a další dvě známky 1 Kč. Odesílatel disponující právem používání novinových známek podle předpisu PNŘ však zřejmě momentálně neměl k dispozici jiné novinové známky než nejpoužívanější hodnotu 10 h (Pof. NV 24). Proto uhrazení výplatného 12 Kčs musel stvrdit vylepením celého 100kusového přepážkového archu známek hodnoty 10 h, dokonce včetně okrajů s otiskem ochranných lišt a deskových čísel „1–45“ vlevo a vpravo.
Vzhledem k tomu, že zásilka měla rozměr „jen“ cca 26x30 cm, tedy nestandardní oproti běžně přípustnému největšímu rozměru 21x30 cm (výjimky ale byly možné!), nebylo na čelní straně obalu možno umístit větší množství známek než uvedený arch v hodnotě 10 Kčs. Lze tedy předpokládat, že na zadní (neadresní) straně zásilky byl vylepen ještě blok dalších 20 známek hodnoty 10 h, čímž byly uhrazeny zbývající 2 Kčs výplatného. Protože se ale tato strana obalu nedochovala, jde pochopitelně jen o spekulaci.
Vrátíme-li se k celému archu známek na adresní straně, můžeme konstatovat nepříliš kvalitní tisk známek a všech ostatních prvků, především DČ, což svědčí o opotřebení této desky 1–45. Další zajímavostí frankatury je neúřední perforace přepážkového archu, a to řádková rozměru 11Đ (na přepážkách se prodávaly novinové známky jen neperforované).
Za poskytnutí celistvosti k prostudování autor děkuje prodejně „Alfafila“ v Praze.
Zdeněk Fritz
(Psáno pro Merkur-Revue a Zpravodaj SSČSZ)
* Původní sazba 5 h z předchozích tarifních období – viz PNŘ 1937 – byla od 1.12. 1945 zdvojnásobena analogicky s většinou nenovinových tarifů.Kdy vyšla první československá poštovní průvodka?
Miroslav ŠtefekNa jedné aukci se mi dostala do ruky československá balíková průvodka s českým textem „Poštovní průvodka“, monogramem ČSR, pod kterým je prodejní cena formuláře 12 haléřů, orámovaná dvojitou tenkou čarou, modrý tisk na nažloutlém papíru. Podle katalogu čs. celin 1918–92 Františka Beneše jde o balíkovou průvodku (kat. č. CPP2), která měla být dána do provozu nejspíš v únoru 1920. Zkušenějšího sběratele na první pohled zaujme smíšená frankatura 2x 100 haléřů Hradčany a čs. souběžná známka rakouského původu 30 haléřů Karel, jinak však celkem běžná položka. Při bližším zkoumání však zjistíme, že zásilka byla odeslána z Prahy do Žebráku už 21. února 1919, tedy přesně o rok dříve, než uvádí výše jmenovaný katalog.
Pokusil jsem se zjistit, čím je tento rozpor způsoben, tzn. zda jde o antedatovaný podvrh, neúmyslný omyl, nebo o zajímavý filatelistický nález dokladující dřívější použití (a vydání) těchto průvodek. Rozhodujícím pro toto zjištění je ověření pravosti průvodky a způsobu i doby její poštovní přepravy. Postupně jsem se zaměřil na tři znaky:
1. Možnost použití antedatovaného razítka.
Na odesílací poště byla balíková průvodka opatřená vylámaným můstkovým razítkem typ M.12z, Praha 1, 2a, s datem 21.2. 1919. Datum na tomto razítku mohlo být omylem či úmyslně nastaveno na rok 1919, nejpravděpodobněji však bude v pořádku, protože daný typ razítka byl podle Votočkovy Monografie používán jen v roce 1919. Podívejme se však na druhou stranu průvodky, která je opatřena příchozím vylámaným dvoukruhovým razítkem dodací pošty typ D.17z, Žebrák, b, s datem 22.2. 1x. Devítka v ročníku 19 je sice nečitelná, ale s jistotou se nejedná o ročník 20. Zadní strana je dále opatřena potvrzením, že paní Obrmanová z Žebráku převzala zásilku dne 22.2. 1919. Je asi velmi malá pravděpodobnost antedatování všech tří záznamů.
2. Možnost použití smíšené frankatury definitivních čs. známek emise Hradčany a souběžných známek rakouského původu. Známka 100 haléřů Hradčany byla vydána 14. ledna 1919, mohla být tudíž na této zásilce použita, stejně jako známka 30 haléřů Karel, jejíž platnost byla ukončena 28.2. 1919. Použití těchto známek bylo tedy ke dni podání (21.2. 1919) možné.
3. Správnost použitého poštovního tarifu. Únor 1919 spadá do I. tarifní období, kdy sazba za vnitrostátní přepravu balíku do 10 kg činila 2,20 Kč a pojistné 10 haléřů za každých 300 Kč udané ceny. Poštovné uhrazené výplatními známkami na průvodce tedy odpovídá platným tarifům.
Na průvodce jsem dále nenašel žádné stopy po dodatečné manipulaci, ani nic, co by naznačovalo jakékoliv nepoštovní úpravy. Ze všech těchto důvodů se domnívám, že předložená balíková průvodka je autentická a že byla skutečně odeslaná již 21.2. 1919.
Další světlo do této záležitosti vnáší pečlivé prostudování Věstníků ministerstva pošt a telegrafů z roku 1919, z nichž vyplývá následující:
1. Ve Věstníku číslo 5 z roku 1919 je pod číslem 2774-VI/18 uvedeno, že: „V nejbližší době budou vydány nové poštovní průvodky, na nichž prozatím místo dosud užívaného finančního kolku otištěna je desetihaléřová poštovní známka. Poštovní úřady se upozorňují, že tato známka nesmí býti započítávána do frankatury. V Praze dne 30. prosince 1918.“
Podle tohoto oznámení byly československé poštovní průvodky s natištěným obrazem známky Hradčany používány teoreticky hned od počátku roku 1919, jejich praktické použití už v lednu 1919 je však nutno doložit nálezy.
2. Ve Věstníku číslo 17 z roku 1919 je pod číslem 10.613/V-1919 uveřejněno Nařízení vlády republiky Československé ze dne 23. dubna 1919 o nové úpravě poštovních sazeb a prodejních cen poštovních a telegrafních celin od 15. května 1919. V tomto věstníku je mimo jiné uvedeno, že „prodejní cena Průvodky s finančním kolkem se stanovuje na 15 haléřů“.
Z výše uvedeného vyplývá, že poštovní průvodky s natištěnou prodejní cenou 12 haléřů (tedy CPP1 a CPP2) byly vydávány jen do 14. května 1919. Poštovní průvodky vydané po tomto datu již musely mít natištěnou prodejní cenu 15 haléřů. Průvodky s cenou 12 haléřů však bylo možno používat až do vypotřebování zásob.
Na základě těchto skutečností se domnívám, že poštovní průvodka označovaná jako CPP2 byla vydána a tištěna v období leden až 14. květen 1919 a od této doby také v poštovním provozu používána, byť zřejmě v omezeném množství.
Miroslav Štefek
Použitá literatura:
[1] BENEŠ, F. Československé celiny 1918–1992. Praha : Pofis 2001. II. díl.
[2] BENEŠ, F. Československo 1918–1939. Praha : Pofis 2002.
[3] VOTOČEK E. Monografie čs. známek. Popřevratová razítka 1918–1920. Díl 16, sv. I., II. Praha : Pofis 1982.
[4] Věstník ministerstva pošt a telegrafů. 1919, č. 5 a 17.Typy známek Československa a České republiky
F. Graman, Z. KoupalVe Filatelii 2004/1/16 byl uveřejněn článek M. Arbeita „Dvě tiskové desky s obrazem rozhledny Slovanka“. Jeho zjištěním jsme se věnovali v minulém čísle. Tento článek je ale zajímavý i z hlediska způsobu, jak se zde autor dopracoval k návrhu dvou typů. Proto bychom se dnes chtěli podrobněji podívat na vlastní pojem „typ“, který je ve filatelistické praxi často různě vykládán, někdy překrucován.
V poslední době se setkáváme s dotazy, především mladších filatelistů, které se týkají problematiky typů československých i českých známek a dají se shrnout zhruba takto: Jaká je vlastně definice typu a je pro všechny, kteří se zabývají těmito známkami, závazná? Kdo vlastně vyhlašuje nový typ? Nese za toto vyhlášení nějakou zodpovědnost? Jestliže byl nějaký typ v minulosti vyhlášen neoprávněně, tedy ne na základě platné definice, měl by se rušit? Pokusme se na tyto otázky odpovědět.
Poslední oficiální a podle předmluvy závazné definice základních filatelistických pojmů, tedy i typu, byly publikovány v [1]. Zde je typ definován takto: „Typ je podstatný, pravidelně se opakující rozdíl v kresbě známky, aršíku či přepážkového listu téhož druhu a téže hodnoty, vzniklý v průběhu zhotovení tiskové formy nebo jejich soustavy jako přirozený důsledek zvolené tiskové techniky nebo zvoleného pracovního postupu; typ může být charakteristický pro celý přepážkový arch (list) známek, nebo se v archu (listu) může vyskytovat jen ojediněle; přirozeným důsledkem zvolené tiskové techniky může být např.: zhotovení tiskové formy z předloh, štočků či galvan různého typu (u knihtisku), zhotovení duplikátních rytin s následným dorýváním vzájemně se lišících prvků (u ocelotisku); úpravy na výchozím diapozitivu nebo jeho vznik z předloh různých typů (u hlubotisku a ofsetu); přirozeným důsledkem zvoleného pracovního postupu může být např.: úprava či oprava provedená na výchozím negativu nebo tiskové formě jak před leptáním, tak po něm (u knihtisku), prorývání některých partií kresby známky po moletování na tiskovou formu (u ocelotisku), retušování výchozího diapozitivu nebo úpravy tiskové formy (u ofsetu, hlubotisku); pro posouzení vzniku typu není rozhodující velikost rozdílů v kresbě známky, sběratelsky únosné je však rozlišování typů zjistitelných běžně dostupnými zvětšovacími prostředky (s dvou- až pětinásobným zvětšením); podmínky uvedené v definici typu musí daný rozdíl v kresbě známky splňovat souběžně.“
Od uveřejnění této definice uplynulo hodně vody a dnes ve filatelistické praxi používáme i pojmy, které v této publikaci nejsou uvedeny, na což jsme upozorňovali v [8]. Pokud se týká typů, bylo uveřejněno několik článků, které se zabývaly typologií především československých známek (viz [3], [4], [5], [6]). Autor článku [3] se snažil na toto téma svými návrhy rozproudit diskusi. Jediným výsledkem bylo oznámení „o vytvoření pracovní skupiny, která má projít všechny dosud platné typy (čs. známek) a zaujmout k nim stanovisko z hlediska nové definice typu, získané poznatky zveřejnit v podobě studie, skupina nebude rušit typy jednou již označené... z důvodů kontinuity“ – viz [3], poznámka redakce.
Málem jsme přehlédli fakt, že v [10] byla uveřejněna upravená definice typu, která většině filatelistů zůstala utajena. Tato definice upravující výše uvedenou začíná slovy: „typ je záměrně vzniklý, pravidelně se opakující…“ a je zde vložen za „prorývání některých partií kresby známky po moletování na tiskovou formu“ doplněk „resp. další moletování s prokazatelným záměrem zlepšení kvality tisku“. Zde si ale musíme položit některé otázky: Co s typy, které vznikly nezáměrně, tj. omylem? Jak se bude prokazovat záměr zlepšení kvality tisku, vždyť o toto se snaží i kdejaká retuš, atd.? Domníváme se, že tato úprava asi měla a má hlavně legalizovat některé dvojité moletáže známek jako typy.
Na základě „nulové diskuse“ a nové úpravy definice typu oznámilo vedení Společnosti sběratelů čs. známek SČF, že doporučuje návrh na úpravu typologie u některých československých a českých známek [2]. Rovněž jsme se dozvěděli, že tato, či jiná komise má doplnit stávající definici typu tak, aby odpovídala nově použitým technikám tisku (OTp+OF) i automatovým známkám. Pokud je nám ale známo, tato komise se dva roky nesešla.
V životě platí, že na základě nových poznatků, znalostí, informací musím poopravit, měnit své názory, postoje, vztahy apod., protože bych jinak ve společnosti, v pracovním prostředí ani jinde neobstál. Jestliže někdo na určitém stupni vědění cosi prohlásí (např. „Země je placatá“) a někdo jiný získá informace nebo se dopracuje na základě nových poznatků k odlišnému názoru (např. „Země je kulatá“), tak přece nebudeme tvrdit, že stále platí ono vyhlášené dogma, ale v jiných případech je tomu jinak. To by mělo platit i ve filatelii.
Definovat typ, tedy vrcholnou filatelistickou kategorii, je zajisté obtížné. Domníváme se však, že by stačilo z výše uvedené definice vypustit formulaci „typ je podstatný, ...“ a nahradit ji formulací „typ je rozlišitelný, ...“ (tak jak také navrhuje autor v [7]) a za pasáž „... a téže hodnoty“ vložit text „(jde-li o známku, na které je hodnota dotištěna prodejním automatem, podmínka „téže hodnoty“ se neuplatňuje)“.
Dalším krokem by mělo být naplnění filatelistických kategorií (kategorie typ, desková chyba, desková odchylka, atd.) konkrétními příklady známek a aršíků (Československa, případně České republiky). To, že nejsou naše návrhy zbytečné, si ukažme např. na dvojitých moletážích. Pokud například řekneme, že vícenásobná moletáž je důvodem k vyhlášení typu (viz čs. známky Pof. 1828, 2129, A2520 atd.), pak musíme podle tohoto pravidla posuzovat i ostatní dvojité moletáže (viz čs. známky Pof. 1780, 2330, 2679, 2799, A2852A, B, 3023 atd.) vedené jako desková odchylka či dokonce jen vada.
Již tyto rozdíly v hodnocení známek zařazených či nezařazených do kategorie typ ukazují na velmi neutěšenou situaci v dané problematice. Zároveň musíme poukázat na fakt, že v našich studijních materiálech máme dalších cca padesát v literatuře dosud nepopsaných vícenásobných moletáží (některé jsou i trojité!) na čs. známkách. I z těchto důvodů jsme přesvědčeni, že vícenásobná moletáž známek by měla být zařazena do kategorie desková chyba (odchylka) nebo mezi retuše jako její zvláštní druh, ale nikdy bychom ji neměli posuzovat jako typ. Jestliže totiž vznikne při výrobě více tiskových forem (TF) jednoho aršíku nepřesným moletováním jeho jednotlivých částí měřitelný (tedy rozlišitelný) rozdíl těchto částí vůči sobě, byl by to důvod pro vyhlášení typů. A tak by nám například u aršíku Květen 1946 vzniklo 24 typů (!), tedy co deska, to typ. Taková inflace „typů“ není asi žádoucí pro nikoho... Ale na druhou stranu, jestliže řekneme, že nepřesná moletáž není důvodem k vyhlášení typu (bude to jen desková odchylka), rozlučme se i s dosavadním II. typem tohoto aršíku.
Domníváme se dále, že s návrhem na zavedení nového typu, případně na zrušení již dříve zavedeného typu, může přijít každý sběratel nebo zasvěcený specialista, pokud svá tvrzení podepře pádnými argumenty. Tyto své poznatky může i uveřejnit, např. ve filatelistických časopisech (předpokládá se přitom určitá uměřenost, soudnost a míra znalostí jak u autorů, tak i lektorů a samotné redakce). Stejně zde však musí být v konečné fázi někdo, kdo se k těmto návrhům vyjádří a s dostatečnou autoritou potvrdí (či vyvrátí), že nové „objevy“ jsou (či nejsou) v souladu s platnou definicí typu. Toto své stanovisko musí dostatečně široce a včas zveřejnit.
Otázkou je, kdo by měl takovou oponenturu garantovat. Myslíme si, že by garantem měl být Svaz českých filatelistů, případně jím ustanovená, odborně kvalifikovaná komise. Ta by se měla scházet alespoň dvakrát do roka a výsledky svých jednání řádně zveřejňovat. Pokud by např. vydavatelé katalogů uváděli nesprávné typologické informace, pak by tato komise měla sběratele na takovéto „prohřešky“ upozorňovat. Není možné, abychom např. našli v renomovaném specializovaném katalogu čs. známek u aršíku Pof. A 1694 dva typy, když poznatky, které patrně vedly k jejich zavedení, byly získány jen na základě studia aršíků a nebyly prověřeny na příslušných tiskových deskách. Je přitom zajímavé, že v [9] je u stejného aršíku uvedena jen výrobní vada – nedotisk.
To, že můžeme pozorovat tento neprofesionální přístup k typologii už i u známek České republiky, dokazuje známka Pof. 144 – Pověsti o Bruncvíkovi PL D ZP 3 (čára na ruce), u které došlo podle našeho názoru rovněž k neoprávněnému zavedení typu. I když hledisko rozlišitelnosti zde bylo s přehledem splněno, souběžné hledisko vzniku typu ne. Pokud totiž existují PL, kde na tomto ZP popisovaná odchylka vůbec není, takže zřejmě vzniká až postupně v průběhu tisku (a kromě ní souběžně i další DV na stejném ZP), není to ještě důvod pro vyhlášení typu. Podle našeho názoru jde v tomto případě nejspíše o prasklou tiskovou desku, což je vada jistě zajímavá, ale s typem nemá nic společného. V tomto případě by tedy měli zastánci vyhlášení typu nejprve přinést přesvědčivé důkazy o tom, že nejde jen o výraznou deskovou vadu, ale opravdu o typ, tj. o odchylku která splňuje i druhou podmínku typu (např. výměnu TD nebo její úpravu).
Závažnost problému dále vynikne v souvislosti s avizovanou tvorbou nových dílů Monografie československých známek 1945–1992. Stěží si totiž dovedeme představit, že by zůstala nevyřešena dosavadní nejednotnost (či spíše chaos) při používání filatelistické terminologie a současně bylo možno zpracovat seriózní monografické dílo založené z velké části na systematickém zpracování informací o průběhu tisku známek a popisu i roztřídění jeho odchylek. Je tedy nejspíš už nejvyšší čas, aby se pod záštitou Svazu českých filatelistů (koho jiného?), začal tento neutěšený stav řešit.
F. Graman, Z. Koupal
Použitá literatura:
[1] Kolektiv. Československá filatelie – světová výstava poštovních známek PRAGA 1988, část Základní filatelistická terminologie. Praha : RAPID 1988.
[2] Vedení Společnosti… Typologie československých a českých známek. Filatelie, 2000, č. 6, s. 13.
[3] Gerec, M. K definícii typu. Zpravodaj Společnosti sběratelů čs. známek, 1998, č. 73, s. 11–15.
[4] Ondrášek, H., Švejnar, P. Odchylky čs. a českých známek v průběhu moletování. Zpravodaj Společnosti sběratelů čs. známek, 1997, č. 71, s. 6–15.
[5] Mysliveček, A. Ještě jednou k typům čs. známek. Zpravodaj Společnosti sběratelů čs. známek, 1996, č. 66, s. 22–23.
[6] Gerec, M. Typy?. Zpravodaj Společnosti sběratelů čs. známek, 1996, č. 65, s. 8–11.
[7] Fritz, Z. Problémy, neujasněnost a váhavost v typologii čs. známek. Merkur-Revue, 2001, č. 2, s. 29–30. 2001, č. 3, s. 6–7.
[8] Graman, F., Koupal, Z. Zápisník specialisty – Několik slov úvodem. Merkur-Revue, 2003, č. 2, s. 25.
[9] Kolektiv. Příručka pro sběratele československých známek 1988.
[10] Výbor SSČSZ. Změna v terminologii - typ - upravená definice. Zpravodaj: Časopis pro členy Společnosti sběratelů čs. známek, 1998, č. 72, s. 2.
Obr. 1: Známka č. 2129 má na ZP 35/2 dvojitou moletáž v květu růže (vpravo). Tato odchylka byla uznána jako II. typ.
Obr. 2: Známka č. 2330 DO 36/1 (vlevo) má dvojitou moletáž kresby chodníku, která je mnohem větší a výraznější než u známky předešlé. Jako typ však přesto (a podle nás právem) uznána nebyla.Filatelistické úsměvy
Zdeněk FritzDoporučený dopis, odeslaný z pošty při Poslanecké sněmovně Národního shromáždění ČSR, jehož vyobrazení přinášíme, jistě není obyčejnou celistvostí. Kromě toho, že je frankován celým výstavním aršíkem BRATISLAVA 1937 (taková frankatura se nevyskytuje příliš často) s doplněním výplatného na potřebné 3 Kč emisí „Zborov“, je tento aršík neobyčejný vzájemným přehozením pořadí obou známek (nejprve 1 Kč, potom 50 h)! Avšak pozor: je skutečně autentický, raritní?! Samozřejmě nikoliv! Jde o podařený „šprým“, který si ztropil ze slovutného adresáta Ervína Hirsche odesílatel (nepochybně přítel) MUDr. A. Winczer z Prahy II (uveden na rubu obálky), když obě známky z aršíku opatrně vyřízl a poté znovu vlepil do prázdných políček již nalepeného aršíku na obálce dopisu, ovšem v opačném pořadí.
Odesílatel si to mohl dovolit a nedopustil se žádného přečinu vůči této státní cenině, neboť bylo dovoleno nejen frankování celým aršíkem, ale také jednotlivými známkami či celou spojkou z aršíku vytrženými. Výměna pořadí tedy nehrála roli. Teprve po této manipulaci odesílatel zcela regulérně podal dopis u přepážky, kde byly známky velmi čistě orazítkovány dvojkruhovým razítkem s texty „PRAHA 29 / 20.I.38 - 19 / b / SNĚMOVNA POSLANECKÁ N.S.“
Co myslíte, jak asi reagoval redaktor Hirsch? Odhalil tento žert na první pohled, nebo si té záměny hned nepovšiml, jak se stává často, vidíme-li před sebou věc zdánlivě zcela běžnou, a přesto jinou? Vyzkoušejte si postřeh u svých filatelistických přátel... Za příjemnou zábavu děkujeme našemu bratislavskému spolupracovníkovi Dr. Svätopluku Šablatúrovi, který redakci tuto celistvost předložil.
Zdeněk FritzMimořádný nález
Z. FilípekNedávno se mi podařilo do sbírky zařadit dvě mimořádně vzácné známky 15 h Hradčany s přetiskem SO 1920 (SO 5b). Obě známky mají kromě vzácně se vyskytující řádkové perforace Řz 13đ společný i mimořádný barevný odstín, jde totiž o známky červenohnědé. Při podrobnější prohlídce jsem dále zjistil, že první známka (obr. nahoře) je II. spirálového typu a katalog ji vysoce oceňuje. Druhá známka (obr. dole) je však dokonce prvního spirálového typu, jehož existenci katalog sice předpokládá, ale cenu vzhledem ke zcela ojedinělému výskytu neuvádí.
To mne pochopitelně velmi zaujalo, takže jsem známky podrobil detailnímu zkoumání, které přineslo další zajímavá zjištění. Obě 15h červenohnědé známky totiž pocházejí ze stejného přepážkového archu, což dokazuje jak použitá přetisková deska B/2b, tak přesné proměření zoubkování a centrování obrazu známek. Obě známky přitom pochází ze stejného PA (TD1): známka II. typu ze ZP11/1, zatímco známka I. typu ze ZP21/1. To znamená, že právě tyto dvě známky byly v minulosti od sebe odděleny, což nepřímo dokladuje existenci spojených typů (autoři katalogu jejich existenci sice připouštějí, ale není jim známa)! Vzhledem k tomu, že známek v této vzácné barvě bylo zřejmě přetištěno maximálně několik archů, je dokonce pravděpodobné, že se spojené typy nedochovaly vůbec.
Jen jako perličku na okraj uvádím, že známka I. typu pochází původně ze sbírky pana O. Tovačovského, našeho nejvýznamnějšího sběratele a znalce emise SO 1920, kde prý ležela více jak 40 let. Její sestřička, která byla vydražena nedávno v aukci firmy Majer v Praze, byla naproti tomu dovezena z USA, kde prý také přebývala po dlouhá desetiletí v jedné významné sbírce. Po letech odloučení se tedy nyní opět sešly ve stejném albu spojené alespoň blízkostí, když už ne zoubky. Těm, kdo umí naslouchat, vypráví další záhadný, až magický příběh o cestách i cestičkách radosti nazývané filatelie.
Z. FilípekČeský filatelistický trh 2003
V. DražanJaká byla celková situace na českém filatelistickém trhu v loňském roce? Tak zvaná "silná pětka" (Brnofila-BLÁHA, Filatelie-KLIM, FOS spol. s r.o., J. MAJER a PROFIL) uspořádala 9 veřejných sálových aukcí, na kterých bylo nabídnuto celkem 15.034 položek, tj. téměř o 1.700 losů méně než v roce předchozím. (Důvod je prostý: fa Brnofila-BLÁHA v roce 2003 neuspořádala žádnou sálovou aukci, ale pouze 2 aukce písemné).
Téměř jednu třetinu segmentu tohoto trhu, s nabídkou více než 4.900 položek, ovládla loni firma J. Majera (podíl 32,6 %). Souhrnná prodejnost na všech těchto sálových aukcích činila 70,5 %. Největší zásluhu na tomto, z celoevropského pohledu stále velice lichotivém čísle má pražský PROFIL s prodejností přesahující 90 %. Přesto 4.435 aukčních losů z našich významných sálových aukcí zůstalo v loňském roce neprodáno. To je pouze hrubý a neúplný, ale přesto charakteristický obrázek o našem filatelistickém trhu.
Desítky dalších subjektů pořádají u nás jak aukce sálové, tak zejména aukce písemné, přičemž celá řada z nich je na velmi dobré úrovni. Jsou to např. ALFIL, R. Burda , ing. M. Černík, P. Sova a další, přičemž jak počet pořadatelů aukcí, tak i počet nabízených položek zejména u písemných aukcí rok od roku vzrůstá. Jen kolegové P. Bláha, R. Burda a M. Černík nabídli v loňském roce, každý na svých 2 písemných aukcích, celkem 13.760 položek. Jejich celková prodejnost se překvapivě pohybovala v intervalu 60 - 70 %, což znamená, že dobře zavedené písemné aukce pracují téměř se stejnou procentuální úspěšností, jaká je dosahována u aukcí sálových. Otázkou zůstává, jak dopadne letošní rok.
V. Dražan