Ročník 2002 · vyšlo 5. února 2003
Merkur 4/2002
Obsah čísla
Desetikopějková sovětská známka s přetiskem Let Moskva – San Francisko přes Severní pól
Martin KlimO této pozoruhodné známce moskevský filatelista A. Sašenkov před lety napsal velmi zajímavý, fakty podložený článek, který byl otištěn v ruském časopise Filatelie Sovětského svazu – oficiálním orgánu Ministerstva pošt a telekomunikací a filatelistické společnosti VOF (Ruská filatelistická federace). Protože mnozí naši sběratelé, dokonce i specialisté na leteckou poštu, mají o historickém pozadí vydání této známky většinou jen povšechné vědomosti, stojí za to připomenout události, které tuto známku provázely.
V srpnu 1933 vyplul z Murmaňska parník Čeljuskin, aby se pokusil bez pomoci ledoborce projet severní mořskou cestou podél sibiřského pobřeží do Vladivostoku na Tichém oceánu. V říjnu jej však sevřel v Beringově úžině ledový krunýř a v únoru 1934 rozdrtil. Členové expedice, kterou vedl prof. O. I. Schmidt, museli přejít na ledovou kru. Osud ztroskotanců tehdy vzrušil celý svět. O jejich záchranu se zasloužilo sedm letců, jejichž portréty a akce jsou zobrazeny v 10známkové sérii Sovětského svazu z roku 1935, mezi filatelisty známé jako „Čeljuskinci“. Pod portréty letců jsou dvě olivové větvičky, pouze portrét Levaněvského je ozdoben jednou větvičkou olivovou a jednou myrtovou. O této odlišnosti většina filatelistů neví.
S. A. Levaněvskij se pak ještě téhož roku pokusil o rekordní let přes Severní póĺ do San Franciska bez mezipřistání. K tomuto průkopnickému činu zvolil letadlo ANT-25. Sovětská pošta dala opatřit 10kopějkové známky zobrazující Levaněvského v serii „Čeljuskinců“ červeným přetiskem s ruským textem, v překladu znějícím „Přelet Moskva – San Francisko přes Severní pól 1935“ a novou hodnotou 1 rubl. Po oznámení, že letadlo bude převážet jen omezený počet pohlednic a doporučených dopisů frankovaných touto známkou, se v předvečer odletu utvořila před moskevským poštovním úřadem dlouhá fronta filatelistů. Každý si však mohl koupit pouze jednu známku. I když prodej probíhal poměrně krátkou dobu, podařilo se některým vytrvalcům vystát frontu podruhé i potřetí. Jenže na palubu letadla pošta předala jen 150 pohlednic a dopisů frankovaných touto lákavou známkou.
Start letadla se uskutečnil 3. srpna 1935, ale k přeletu do San Franciska nedošlo. Pro námrazu musel být let přerušen a letoun při přistání zachvátil požár. Poštovní zásilky se podařilo zachránit a byly odeslány zpět na moskevský poštovní úřad. Ten pak označil každou pohlednici a dopis textem: „Pro přerušení letu bude korespondence odeslána běžnou cestou“.
V době konání letu nebylo ještě známo, kolik známek s přetiskem bylo vlastně natištěno. Pozdější filatelistický tisk a katalogy z různých zemí odhadovaly tiráž na 10 000 exemplářů. Podle oficiálního údaje archivu Ministerstva pošt a telekomunikací však bylo přetištěno 1 500 archů, každý po 25 známkách (5 řad po 5 známkách). Na každém archu se do přetisku 5 známek ve čtvrté řadě vloudila chyba, a to malé písmeno f v názvu San Francisko místo velkého F. Ze 37 500 známek bylo tedy vytištěno celkem 7 500 známek s malým f. Navíc došlo ještě k dalšímu omylu – na jeden arch byl přetisk natištěn převrácený, což znamená, že z 25 známek pouze pět ze čtvrté řady mělo přetisk nejen převrácený, ale navíc s malým písmenem f. Není divu, že právě těchto 5 exemplářů patří k nejvzácnějším poštovním známkách Sovětského svazu. Jeden z nich se objevil teprve v šedesátých letech minulého století a byl prodán na aukci v New Yorku. Druhý patřil proslulému sběrateli dr. Petru Lavrovovi z Prahy, který vlastnil jednu z největších sbírek poštovních známek Ruska a Sovětského svazu nejen u nás, ale i ve světě. Svědčí o tom řada medailí a pohárů, které získal na výstavách v Praze, Bukurešti, Vídni, Palermu, Záhřebu či Varšavě. V roce 1958 získal v Brně Velkou cenu a v Bukurešti Zlatou medaili, v roce 1960 v Bratislavě opět Velkou cenu a znovu pak v roce 1962 v Praze. Vzácnou známku s převráceným přetiskem a malým písmenem f vystavoval mimo jiné i na Mezinárodní výstavě letecké pošty ve Vídni (IFA Wien 1968) a byla otištěna ve výstavním katalogu na str. 78 pod číslem 126. Kam se poděly 3 zbývající exempláře s chybným f v převráceném přetisku se dodnes neví.
Exemplář vzácné známky s převráceným přetiskem, avšak s velkým písmenem F ve slově Francisko, daroval Stalin prezidentovi Spojených států amerických F. D. Roosevel-tovi v únoru 1945 na Jaltské konferenci. Bylo mu známo, že prezident je vášnivý filatelista a proto takovou pozornost dokáže ocenit.
Vra?me se ještě nakrátko k osudům sovětského letce Levaněvského. První neúspěšný pokus dosáhnout San Franciska letem přes Severní pól v roce 1935 ho neodradil. Za dva roky se vydal s pěti společníky dne 12. srpna 1937 na druhý let, tentokrát se čtyřmotorovým letadlem N-209. I tehdy byla na palubě vezena pošta. V San Francisku však na letoun a jeho osádku marně čekali. Až do jara 1938 se 24 ruských letadel a 7 letadel z dalších zemí marně pokoušelo objevit Levaněvského stroj ztracený neznámo kde v nekonečných pustinách Arktidy.
Na závěr naší exkurse do neobyčejné historie velmi vzácné známky a tragického osudu sovětského letce uveďme, že exemplář pocházející ze sbírky dr. P. Lavrova bude nabízen v 31. podzimní aukci poštovních známek firmy Filatelie-Klim. Martin Klim
Prameny:
Mauritius, 1966, 7
L’Écho de la Timbrologie, 1973, 1436
Katalog IFA Wien 1968
Ilustrace:
Mimořádně vzácná známka ze sbírky dr. LavrovaNeznámé návrhy bulharské bankovky od A. Muchy
Martin KlimDne 18. května 2002 proběhla v pražské pobočce aukční firmy Dorotheum aukce Umění a starožitnosti. Mezi jinými nabízela také ručně kreslené návrhy na bulharskou bankovku 1000 Leva od A. Muchy. Jednalo se o návrh líce a rubu, každý se dvěma variantami alegorických postav, kreslené na kartonu lavírovanou kresbou tuší, tužkou a bělobou s rozměry 16 x 36 cm, nesignované. Za návrh líce zaplatil zájemce 150.000,- Kč z vyvolávací ceny 80.000,- Kč a za návrh rubu 130.000,- Kč z vyvolávací ceny 80.000,- Kč. Součástí nabídky byl také návrh alegorické postavy v rozměru 9 x 20,5 cm s vyvolávací a zároveň dosaženou prodejní cenou 25.000,- Kč.Nedoceňované známky Československa
Jan Karásek(Pokračování z č. 3/2002) V tomto pokračování následují poznatky o leteckých známkách prvního, druhého a třetího vydání (1920, 1922 a 1930). V prvé řadě je třeba si všimnout některých tzv. specialit, zejména tří hodnot 14 Kč/200 h, 24 Kč/500 h a 28 Kč/1000h s převráceným přetiskem, a to hlavně u nezoubkovaných exemplářů, kde cenové záznamy v katalozích i ceny dosahované na aukcích jsou poměrně nízké. Totéž se týká známek 24 Kč/1000 h s převráceným přetiskem u obou druhů zoubkování, a to ŘZ 13 3/4 a HZ 13 3/4:13 1/2. Oba tyto druhy jsou, vzhledem k dosti vzácnému výskytu, značně cenově podhodnoceny. U hodnoty 24 Kč/500 h rozlišujeme tzv. spirálové typy – I. typ otevřená spirála u 2. tiskové desky na 32. a 35. ZP a nově II. příčkový typ na 2. ZP a 15. ZP a II. příčkový podtyp na 46. ZP. Samostatné I. typy (32. a 35. ZP) patří mezi ojediněle se vyskytující a u nezoubkovaných známek představují velkou filatelistickou vzácnost. U známky zoubkované ŘZ 13 3/4 je dosud známo pouze několik exemplářů, které jsou cenovými záznamy velmi podceněny. Exemplář této hodnoty se zoubkováním HZ 13 3/4:13 1/2 dosud nebyl nalezen. Spojené typy patří samozřejmě mezi velké vzácnosti, jejich cenové hodnocení je přibližně správné, i když v poslední době bylo na aukcích dosaženo podstatně vyšších cen. Podobně je tomu u II. příčkových typů i podtypu. Jejich cenové záznamy nedosahují správné výše. Je třeba poznamenat, že s II. příčkovým typem je poněkud více známo těchto exemplářů nezoubkovaných než zoubkovaných. Cenové záznamy spojených příčkových typů jsou v tomto případě přibližně správné.
Ze zkusmých tisků je třeba se zmínit o jednom, poměrně zřídka se vyskytujícím, a to 28 Kč/20 h červené, nezoubkované. Jeho ocenění je také nízké. Je třeba upozornit, že je dosud je znám pouze jediný exemplář I. typu (otevřená spirála). Katalogy tuto skutečnost dosud neuvádějí, cenový záznam tedy chybí a na filatelistickém trhu a na aukcích se známka tohoto druhu dosud v nabídce nevyskytla.
Z druhé letecké emise představované také třemi známkami, které byly vydány po snížení leteckých příplatků, patří k dosti nedoceňovaným známky s převráceným přetiskem. Mimo dvou hodnot, nejnižší 50/100 h zelené a 100/200 h fialové, je to zejména hodnota 250/400 h šedohnědá, která se vyskytuje na filatelistickém trhu opravdu velmi zřídka. Vzácnost těchto tří hodnot není v katalozích dosti správně oceňována. Další vzácná známka 250/400 h šedohnědá s černým přetiskem je ceněna poměrně dosti vysoko, i když dodnes není známo, zda se jedná o zkusmý tisk nebo chybotisk v barvě přetisku. Při naprosté vzácnosti výskytu (dosud je známo pouze několik málo exemplářů) je hodnocení této známky nižší než by si zasloužila. U třetí letecké emise již definitivního vydání je třeba si všimnout oceňování pouze dvou známek, a to 5 Kč světle hnědé se zoubkováním ŘZ 12 1/4 a 20 Kč šedomodré se zoubkováním ŘZ 13 3/4:12 1/4. I když obě známky mají zdánlivě správné cenové hodnocení v katalozích a dosahují podobných cen na filatelistických aukcích, je zřejmé, že vzhledem k jiným známkám, které nacházíme v tomto malém počtu, jsou rovněž cenově podhodnoceny. Při jejich skutečné vzácnosti by ocenění mělo být o několik desítek procent vyšší.
Jan Karásek
Texty k obrázkům:
Obr. 1 28 Kč/1000 h fialová, převrácený přetisk, ŘZ 13 3/4.
Obr. 2 28 Kč/1000 h fialová, převrácený přetisk HZ 13 3/4:13 1/2.
Obr. 3 24/500 h hnědá, nezoubkovaná, I. typ – otevřená spirála (35. ZP).
Obr. 4 24/500 h hnědá, ŘZ 13 3/4, I. typ – otevřená spirála (32. ZP).
Obr. 5 28 Kč/20 h červená, nezoubkovaná, zkusmý tisk, černý přetisk, I. typ – otevřená spirála (34. ZP). Dosud je znám pouze tento jediný exemplář.
Obr. 6 24 Kč/500 h hnědá, nezoubkovaný čtyřblok, spojené spirálové typy (I. typ – 32. ZP).
Obr. 7 24 Kč/500 h hnědá, ŘZ 13 3/4, spojené spirálové typy (I. typ – 35. ZP).
Obr. 8 Série leteckých známek z r. 1922 s převráceným přetiskem.
Obr. 9 250/400 h šedohnědá, černý přetisk.
Obr. 10 5 Kč světle hnědá, okrajová dvoupáska, ŘZ 12 1/4.
Obr. 11 20 Kč šedofialová, rohový exemplář, ŘZ 13 3/4:12 1/4.Osvobozená republika
Jiří StupkaDokončení článku Jiřího Stupky z č. 3/2002 – str. 10–12
Padělek 60 hal (2) (obr. 138) rozdíly v kresbě:
1. B v monogramu VHB prodloužené dolů.
2. Barevný bod vpravo od konce šrafování.
3. Dolní čárka v levé ruce spojená s podpaždím.
Padělek 60 hal (3) (obr. 139) rozdíly v kresbě:
1. Písmeno V v monogramu VHB menší.
2. Zářez v levé straně pravé nuly.
3. První čára na krku slitá v barevnou skvrnu.
Padělek 60 hal (4) (obr. 140) rozdíly v kresbě:
1. Pravá vidlice V v monogramu VHB přerušena.
2. V pravém rohu dole barevná skvrna.
3. Zářez do N vpravo ve …NSKÁ.
Padělek 60 hal (5) (obr. 141) rozdíly v kresbě:
1. Háček nad Š v POŠ… spojen s rámem.
2. Háček nad Č v ČES… spojen s rámem.
3. Šestka vpravo s výrůstkem na levé straně.
Padělek 60 hal (6) (obr. 142) rozdíly v kresbě:
1. Dole přerušené O v POŠ…
2. Pravá šrafa v pravé šestce krátká.
3. Šikmé B monogramu VHB.
4. První čára na krku jako háček.
Padělky se na trh dostaly zoubkované (obr. 143) řádkovým zoubkováním 13 3/4. Zoubkování je proti originálu při zvětšení rozdílné (obr. 144). Perforační otvory jsou větší.
Porovnáme-li padělky popsané v knihách „Padělky československých poštovních známek“ autorů ing. Jana Karáska, Zdeňka Kvasničky a Břetislava Paulíčka, vydané v roce 1963 NADAS (1), nebo „Československé poštovní známky a jejich padělky“ autora ing. Jana Karáska, vydané v roce 1998 nakladatelstvím Merkur-Revue (2), zjistíme následující:
Padělky 40 hal v (1) na str. 147 a ve (2) na str. 130 jsou shodné padělky, které pocházejí ze šestiznámkového soutisku. Jednotlivá známka je i přes špatnou černobílou reprodukci v obou publikacích ze známkového pole 5 a protichůdná dvojice je ze známkových polí 1 a 2.
Padělky 50 hal v (1) na str. 152 označené jako C a ve (2) na str. 132 označené jako A jsou shodné padělky a pocházejí ze soutisku. Jednotlivá známka je ze známkového pole 1 a protichůdná dvojice ze známkových polí 2 a 1.
Padělek 50 hal v (1) na str. 153 označený jako D a ve (2) na str. 134 označený jako C jsou shodné padělky a pocházejí ze soutisku, kde jej můžeme nalézt na známkovém poli 3.
Padělky 60 hal v (1) na str. 157 označené jako C a ve (2) na str. 136 označené jako A jsou shodné padělky a pocházejí ze soutisku. Jednotlivá známka je ze známkového pole 3 a protichůdná dvojice ze známkových polí 5 a 4.
Další padělek protichůdné dvojice (obr. 145) je poměrně primitivní, protože padělatel si spletl polohu známek v protichůdné dvojici, kde známky sestavil obráceně. Levá známka je vzhůru nohama a pravá v normální poloze. Tento padělek je vyroben reprodukční technikou. Kresba je velmi nedokonalá, jakoby rozmazaná, barva tmavší než u originálu. Kresba se liší ve všech bodech. Poloha známek vůči sobě nevyrovnaná (šikmá). Papír bílý, lep hladký a lesklý. Zoubkování řádkové přibližně 14. Jiný celkový padělek nalezneme u hodnoty 150 hal, která nebyla jako nezoubkovaná vydána. Padělky jsou tištěné na bílém známkovém papíru se světlým lepem, který se u tohoto vydání nachází. Barva je červená, ale sytější, nebo zelená (obr. 146). Rozměry obrazové části u tohoto padělku jsou 18,4x22,3mm.
Na zvětšeném obrázku padělku (obr. 147) hodnoty 150 hal můžeme v kresbě nalézt celou řadu odchylek: 1. V nápisu je P spojeno s O….POŠT…
2. V nápisu je O spojeno se S….ČESKOS….
3. V nápisu je O spojeno s V….LOVENSKÁ.
4. Háček nad Š v POŠ... je více otevřen.
5. Písmeno A v POŠTA nemá barevnou tečku.
6. Celkový tvar písmen je jiný než u originálu.
7. Hodnotové číslice mají jiný tvar.
8. Šrafování paží a okovů chybí a na hlavě je jiné.
9. Čárky v sukni jsou jiné a chybí první krátká čárka vlevo.
10. Říp a Kriváň mají místo šraf čárky.
11. V monogramu VHB je H spojeno s B.
Částečným padělkem u této emise je odstřižení zoubkování (obr. 148) a následné vyrobení známek nezoubkovaných u všech hodnot, zvláště u hodnoty 40 hal I. typ a u hodnoty 50 hal zelená, kterých je na trhu méně. Správná nezoubkovaná známka musí mít okraje na všech stranách minimálně 1,6 – 1,7 mm.
Obdobné částečné padělky jsou padělky známek již zoubkovaných hřebenovým zoubkováním na vzácné známky s řádkovým zoubkováním 13 3/4, nebo známek nezoubkovaných přezoubkováním na vzácné řádkové zoubkování 13 3/4 (obr. 149).
Dalším částečným padělkem je padělání ležmého hřebenového zoubkování přezoubkováním (obr. 150) jak použitých, tak nepoužitých známek a vyrobením vzácnějšího zoubkování. U známek hodnoty 40 hal ale padělatel zapomněl, že ležmé hřebenové zoubkování nalézáme pouze u známek I. typu s devíti lipovými lístky. Na zvětšeném obrázku je lístků deset a jsou II. typu.
Velmi nebezpečným částečným padělkem je padělek tak zvaných spojených typů známek 40 hal – spojení I. typu a II. typu. Tento částečný padělek je vyráběn zabarvením desátého lipového lístku na jedné nebo více známkách II. typu podle toho, jedná-li se o dvojpásku nebo víceblok. Dnes již je prokázáno, že pouze u páté tiskové desky, která obsahuje 99 známek I. typu (s devíti lipovými lístky) je pouze na 96. známkovém poli jedna známka (s deseti lipovými lístky). Pravé spojené typy u hřebenového zoubkování – známkové pole 95, 96, 97 a 98 (obr. 151).
U padělané dvojpásky se spojenými typy je právě na 97. známkovém poli (nad počítadlem 28,-) zabarven desátý lipový lístek (obr. 152). Na tomto známkovém poli u tohoto padělku nalezneme tiskovou vadu (světlé místo) mezi levou nulou hodnotového údaje a levým prsem alegorické postavy. Tato tisková vada zatím nebyla u 5. tiskové desky prokázána.
Dnes již známe dostatečné množství kontrolních znaků 96. známkového pole a polí okolních. Uvedu zde několik identifikačních znaků 96. známkového pole. Při identifikaci musíme na známce z tohoto pole nalézt alespoň tři až čtyři kontrolní znaky. Ne všechny se nám na jedné známce podaří nalézt. Při knihtisku se tyto znaky objevovaly a naopak zase v průběhu tisku zanikaly.
Kontrolní znaky 96. známkového pole:
1. Na vnitřní vodorovné lince v pravé hodnotové číslici je barevný bod (obr. 153).
2. Písmeno B v monogramu VHB má ve spodním obloučku jeden až tři výběžky a písmeno V v monogramu VHB mívá na levé straně čárku (obr. 154).
3. Nad levým kolenem je vyštípnutá čára (obr. 155).
4. Deformovaná levá hodnotová číslice nula, zvláště u známek s ležmým hřebenovým zoubkováním (obr. 156).
5. Vybíhající pravý dolní roh, který je dobře viditelný u známek s hřebenovým zoubkováním, u ležmého hřebene nevýrazné (obr. 157). 6. Vryp do dolní části hrany levé ruky, který je někdy v důsledku tisku nevýrazný (obr. 158).
7. Barevný bod pod svislými linkami pasu – pouze u části nákladu (obr. 159).
8. Vryp do druhého lipového lístku - pouze na části nákladu (obr. 160).
Celkové padělky zkusmých tisků se hlavně v poslední době rozšířily díky dokonalé reprodukční technice u černotisků. Tyto padělky unikají pozornosti sběratelů, protože jejich pořizovací cena není vysoká. Jedná se o různé xeroxové kopie. Zde je nutné zaměřit se na papír, na kterém jsou natištěny (obr. 161).
Dalším z celkových padělků zkusmých tisků je padělek soutisku hodnot 20+25+30 hal (obr. 162) publikovaný v časopisu Merkur Revue. U tohoto soutisku byl použit obyčejný, mírně nahnědlý papír bez lepu. Padělek byl označen padělanou značkou znalce „Karásek“ i přídavnou značkou „zkusmý tisk“ (pravá znalcova přídavná značka je „zkusný tisk“).
Padělek poštovního razítka se vyskytl u celistvostí z poštovního úřadu Pardubice, ke kterému se dostala úředně nevydaná nezoubkovaná známka 40 hal II. typ. Tyto celistvosti jsou vzácné a hledané. Ukázka jednoho z pravých razítek je na obr. 163. Poslední ukázka není padělkem ve vlastním slova smyslu, ale pokusem o uvedení sběratelů v omyl. Tento novotisk, který se ve všech bodech liší od zkusmých tisků, byl v roce 1982 použit jako přítisk pro celinovou obálku k výstavě poštovních známek ve Valticích. Při vlastním neúředním tisku přítisku na tyto obálky mohly vzniknout i otisky štočku (obr. 164), který je v rukou jednoho známého vystavovatele a sběratele československých známek. Přesto oklamaly znalce, který je označil a na aukcích dosahují cenově slušných záznamů. Tyto tisky jsou v barvě černé a červené, papír je slabší bílý až nažloutlý, pod UV lampou s vlákny. Kresba prosvítá do rubové části. Velikost obrazu je 44,5x54,3 mm.
Pro zajímavost uvádím ukázku podpisů a monogramů V. H. Brunnera (obr. 165), které při své tvorbě používal. Tato studie si neklade za záměr uzavření možností výskytu zkušebních tisků, ale pouze se snaží posunout poznatky, které byly uveřejněny v již dříve vydané literatuře a časopisech. Teprve ohlasy a další doba zase tuto studii doplní. Velké množství zkušebních tisků u této jediné emise mě přesvědčuje, že většina zkušebních tisků měla spíše charakter komerční a ne srovnávací pro účely výroby známek. Zejména to platí pro soutisky s jinými emisemi.
Chtěl bych poděkovat za pomoc ing. Janu Karáskovi, JUDr. Svätopluku Šablatúrovi, Jiřímu Hečkovi a mnoha dalším sběratelům za materiální i odbornou pomoc.
Použitá literatura:
1. Časopis Tribuna filatelistů.
2. Časopis Český filatelista.
3. Časopis Filatelie.
4. J. Šula: Novotisky a padělky čsl. známek soukromých i oficielních. 1928.
5. J. Vondruška: Padělky známek typu „Osvobozená republika“. 1928.
6. L. Novotný: Speciální příručka pro sběratele čs. známek. NADAS, 1970.
7. J. Karásek, A. Michele, B. Svoboda: Monografie československých známek, 2. díl. NADAS, 1971.
8. J. Karásek, Z. Kvasnička, B. Paulíček: Padělky československých známek. NADAS, 1963.
9. J. Karásek: Československé poštovní známky a jejich padělky 1918 – 1939. Merkur Revue, 1998.
10. Aukční katalogy: Profil, Majer-Thraumb, Brnofila, Filatelie Klim a další, zahraniční.Návrhy, tiskové zkoušky, nátisky, bankovní vzory, další odchylné tisky a nevydané státovky, bankovky
Josef MoravecNepoužité varianty protektorátních přetisků státovek po 5.000 Kč vzoru 1920 Dokončení z čísla 3/2002.
Další osudy nominální hodnoty 5.000 Kč
Nominální hodnota 5.000 Kč byla ve výtvarné a technické návaznosti na 100 Kč vzoru 1931 a 1.000 Kč vzoru 1934 připravována v novém vzoru19, který označujeme jako nerealizovanou 5.000 Kč III. Jejím ústředním motivem měly být alegorické postavy na obou stranách a portrét Antonína Švehly na rubu. Od února do května 193520 vypracoval Max Švabinský nejméně tři díla, z nichž dvě v kolorované tužce lze označit jako skici lícní a rubové strany a třetí v obyčejné tužce jako konečný návrh rubové strany21. Tato díla jsou někdy zaměňována se Švabinského skicami či návrhy téže nominální hodnoty, ale z dubna 192022, o jejichž tvorbě však existuje jen zmínka v literatuře23. Přestože konečný návrh lícní strany už pravděpodobně nevznikl, v ateliéru Tiskárny bankovek NBČ pokračovaly v letech 1935-1937 dílčí práce na realizaci24 a rytec Karel Wolf připravil nejméně jednu liniovou rozkresbu rubové strany25. K dokončení a vydání bankovky však nedošlo, snad pro opatření spojená s válečnými přípravami (zejména tisk tzv. mobilizačních státovek) a následnou okupaci26. Vzor 1920 tak zůstal jediným zákonným platidlem své denominace i nadále.
5.000 Kč vzoru 1920 byla v Protektorátu Čechy a Morava zákonným platidlem do 31. 8. 194427, s možností výměny u všech pokladen NBČM do 30. 11. 194428 a jen u hlavního ústavu NBČM v Praze do 31. 12. 194429. V Slovenské republice byla zákonným platidlem do 26. 4. 193930, s možností výměny za přetištěné bankovky NBČ 500 Kč/Ks vzoru 1929/1939 a 1.000 Kč/Ks vzoru 1934/1939 u pokladen Slovenské národní banky (dále jen „SNB“), bank, spořitelen, Rolnické vzájemné pokladny, Živnostenského úvěrního ústavu a poštovních úřadů ve dnech 26. a 27. 4. 193931.
Po osvobození byla v Čechách a na Moravě (přesněji „na území zemí České a Moravskoslezské“) - nikoliv na Slovensku - obnovena vyhláškami ministra financí zákonná platnost některých československých mincí, drobných papírových peněz a státovek, stažených v době nesvobody. Platnost bankovek sice obnovena nebyla, ale Národní banka československá (dále jen „NBČS“) obnovila možnost jejich výměny od 25. 8. 194532 do 31. 10. 194533.
5.000 Kč vzoru 1920 tedy byla v českých zemích zákonným platidlem více než 20 let, aniž byl zaznamenán výskyt jediného padělku34. Je tak jediným československým prvorepublikovým papírovým platidlem, které nebylo napadeno paděláním! Soudě podle existence padělků jiných nominálů a vzorů tištěných v ABNCo nebyla důvodem její nepadělatelnost, i když se platidla z produkce této tiskárny skutečně padělala obtížněji, než výrobky tuzemských obchodních tiskáren až do vydání prvních hlubotiskových bankovek z Tiskárny bankovek NBČ. Několik odhalených padělatelských dílen dokonce po prvních pokusech upustilo od záměru padělat právě tyto emise a přešlo na jiná platidla. Jako příklad může sloužit i padělání 10 Kč vzoru 1927 typu 3 a pokus padělání 100 Kč vzoru 1920 v případu Jozef Kadlec a spol. v Michalovcích35.
Důvodem absence padělků mohla být spíše skutečnost, že se tato státovka v peněžním oběhu příliš nevyskytovala, resp. nebyla často používána při „běžném“ hotovostním platebním styku (druhá formulace je přesnější, nebo? všechna vyrobená a úředně nezničená platidla nacházející se mimo zásoby centrální banky jsou z emisního hlediska v peněžním oběhu podle vzorce: výroba – ničení – zásoby = oběh).
Na těch místech (např. v bankách) a v těch případech (např. známými majetnými osobami), kdy používána byla, mohl být pokus o udání padělku příliš riskantní. Třeba proto, že byla příliš vysoká pravděpodobnost okamžitého odhalení padělku (např. zkušeným bankovním personálem) nebo proto, že předkládající osoba mohla být nápadná a identifikovatelná i s časovým odstupem. Právě tato státovka nebyla příliš frekventovaná nepochybně pro svou vysokou nominální hodnotu, která na konci 30.let představovala 5-7 násobek měsíční mzdy většiny práceschopného obyvatelstva. Proč ale předcházející 5.000 Kč vzoru 1919 (soudě dle případů udání padělků) byla k placení běžně používána v tuzemsku i v zahraničí? Nejspíše proto, že byla vydána o více než dva měsíce dříve než 500 Kč vzoru 1919 a o čtyři měsíce dříve než 1.000 Kč vzoru 1919 a byla tak částečnou náhradou za okolkovanou 1.000 K vzoru 1902. Konstatují to právní předpisy (...státovky budou částečnou náhradou za tisícikorunové bankovky Rakousko-uherské banky, opatřené kolkem...)36 a i obchodníci byli v denním tisku vyzýváni, aby ji akceptovali a umožnili tak stažení kolkované emise. Kromě toho lze spekulovat, že v období po relativní stabilizaci peněžních poměrů odpadly důvody pro velké platby v hotovosti. Malé frekventovanosti vzoru 1920 odpovídají i údaje o kusové skladbě oběživa v letech 1926-193537. Až na menší výkyvy oběh nominálu 5.000 Kč klesal a k 31. 12. 1935 bylo v oběhu pouhých 45.649,13 kusů38. Situace se výrazně neměnila ani později, čemuž nasvědčuje údaj o hodnotové skladbě oběživa k 31. 12. 193739, podle něhož se nominál 5.000 Kč podílel na oběhu bankovek hodnotově jen 4,25 %, což představuje cca 58.667 kusů v peněžním oběhu. Nejedná se přitom o skutečné množství bankovek v oběhu, jak by napovídal název, ale přesněji řečeno o množství bankovek v oběhu evidovaných emisní bankou. Nelze totiž zjistit, jaké množství platidel skutečně plní funkci oběživa a jaké množství bylo zničeno mimo úřední ničení emisní banky, vyvezeno do ciziny, thesaurováno (v tresorech, slamnících ...) či jinak odňato „praktickému“ peněžnímu oběhu. Lze však předpokládat, že u takto vysoké denominace bylo toto množství malé, podobně jako u vzoru 1919 se po skončení možnosti výměny nevrátilo z peněžního oběhu pouhých 97,98 kusů40.
Podle výkazu NBČ41 byly vyrobeny jen 2,799.995 kusů, z toho 799.995 kusů do 31. 12. 1925 a 2,000.000 kusů v období 1. 1. 1926-31. 12. 1935. Ačkoliv rozložení použitých sérií a čísel do nejméně dvou dodávek („původní“ tisk v době působnosti BÚMF a dotisk v době NBČ) není známé, uvedená množství mohou napovídat, že série B a C pocházejí až z dotisku v prvním desetiletí činnosti NBČ. Další dotisk po 1. 1. 1936 už je z více důvodů nepravděpodobný. Také podle pozorování sběratelské praxe byly vyrobeny jen tři série (A,B,C), což při použitém šesticiferném čísle představuje nejvýše 2,999.997 kusů. Pro srovnání uveďme, že platidlo téže nominální hodnoty předcházející emise, tedy 5.000 Kč vzoru 1919, byla vyrobena v množství 500.599 kusů42, přičemž v oběhu byla jen necelé dva roky, od 7. 8. 191943 do 15. 4. 192144 s možností výměny u BÚMF do 31. 1. 192345.
Už vyrobený náklad byl tedy s ohledem na dlouhou dobu platnosti velmi nízký a navíc je pravděpodobné, že jeho nikoliv malá část zůstala pro peněžní oběh zcela nevyužita. Ze sběratelské praxe jsou totiž známé neperforované exempláře převážně jen série A46, což při šesticiferném čísle představuje nejvýše 999.999 kusů a podle vyrobeného množství ještě méně. Neperforované exempláře sérií B a C sice také existují, ve sběratelské praxi jsou však vzácné47 a výborná zachovalost většiny známých exemplářů svědčí o tom, že fakticky neobíhaly. Mohou být sice dochovány jako zapomenutá hodnota thesaurovaná v průběhu 20. až 40.let v nových platidlech, existují však i jiná vysvětlení. Aniž to snižuje jejich vzácnost, mohou pocházet např. přímo ze zásob československých emisních institucí. Pro sběratelské účely byly sice darovány a prodány zřejmě jen znehodnocené exempláře (viz výše), perforování však mohlo být v některých případech neúmyslně (např. nedbalost, nedůslednost) či záměrně (např. exempláře do alb prominentním osobám) opomenuto (jako u nevydané 5.000 Ks vzoru 1944) nebo se může jednat o exempláře, které se dostaly do soukromých rukou jiným způsobem a v době před uskutečněním perforace (např. jako vzorky tiskárny zahrnuté či nezahrnuté v dodávkách, exempláře vyčleněné ze zásob za účelem zkušebního přetištění, k němuž nedošlo nebo poskytnuté subjektům, u nichž se nepředpokládalo nebezpečí zneužití apod.). Z těchto poznatků vychází domněnka, že exempláře sérií B a C nebyly nikdy uvedeny do peněžního oběhu48 a mohou být považovány i za platidla nevydaná49.
Jsou-li vyslovené domněnky o malé frekventovanosti vzoru 1920 správné, a úřední záznamy to potvrzují, pak po dlouhou dobu neexistovala v Protektorátu Čechy a Morava potřeba této nominální hodnoty a tedy ani potřeba vydání jejího nového vzoru. Tato potřeba, či spíše její předpoklad (emisní banka musí umět reagovat na změny vývoje hotovostního peněžního oběhu s poměrně velkým předstihem), mohl nastat až v druhé čtvrtině 40.let. Tomu nasvědčuje i oběh bankovek, který se z 6,5 miliard K v roce 1940 zvýšil až na 34,9 miliard K v roce 1944 a největší roční nárůst byl právě v roce 194350. Použití dostatečných zásob vzoru 1920 nemuselo vyhovovat z formálních důvodů (neodpovídající název státního útvaru a peněžní jednotky) a příprava nového vzoru vždy vyžaduje podstatně větší časový prostor. Za této situace mohlo padnout rozhodnutí o přípravě a později i sériové výrobě přetisku na stávající emisi, tedy vzor 1920.
Potřeba vyšší denominace dlouho neexistovala ani na Slovensku. Nominál 5.000 byl už v roce 1939 zrušen a vážně se uvažovalo také o zrušení nominálu 1.000, jelikož nominál 500 by jako nejvyšší denominace pro praktický oběh postačoval. Znovu byl nominál 5.000 připravován jako bankovka SNB až na podzim roku 1944, kdy se výše oběživa 1,3 miliard Ks v roce 1939 zvýšila na 4,5 miliard Ks a v průběhu německé okupace stoupala každý měsíc o další cca 1 miliardu Ks až na 6,5 miliard Ks v roce 194451.
Příprava vzoru 1943 V každém případě byla část nepoužitých zásob vzoru 1920 (zřejmě jen série B a C, viz níže) opatřena v pravé horní části bankovky přes pravou sérii oválným červeným přetiskem s nominální hodnotou 5.000 K, datem 25.X.1943 a textem s oficiálním dvojjazyčným názvem emitenta NATIONALBANK FÜR BÖHMEN UND MÄHREN IN PRAG - NÁRODNÍ BANKA PRO ČECHY A MORAVU V PRAZE. Dosud není zjištěno, jaké množství exemplářů bylo skutečně přetištěno. Zcela určitě to nebyl úplně celý náklad sérií B a C (viz výše), nebo? tyto série se vyskytují i nepřetištěné a jsou běžné. Každopádně však bylo přetištěno množství, z něhož lze usuzovat, že přetištění probíhalo sériově. Žádný z použitých pramenů výslovně neuvádí, kde byly bankovky přetištěny. Mlčky se předpokládá, že přetisk provedla Tiskárna bankovek NBČM v Praze. Stejně tak nebyla dosud zkoumána resp. publikována otázka autorství, které se ústní tradicí připisuje ateliéru tiskárny, tedy nejspíše někomu z osvědčené „protektorátní“ dvojice autorů Bedřich Fojtášek-Jindřich Schmidt. Grafický návrh přetisku však nemusel být nutně dílem zaměstnanců tiskárny.
Číslo: N 68
Platidlo: 5.000 Kč 6.7.1920/ 5.000 K 25.10.1943
Citace: Bajer N 3
Účel: nevydaná bankovka
Pramen: různé veřejné a soukromé sbírky
Popis
Líc: v pravé horní části přes pravou sérii oválný přetisk 37x16 mm, nominál 5.000 K mezi dvěma květy, datum 25.X.1943, ornament, opis . NATIONALBANK FÜR BÖHMEN UND MÄHREN IN PRAG . NÁRODNÍ BANKA PRO ČECHY A MORAVU V PRAZE, barva červená, knihtisk
Rub: bez přetisku
Autor: ?
Tisk: Tiskárna bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu, Praha (?)
Jak již bylo zmíněno, platnost vzoru 1920 byla v Protektorátu ukončena 31.8.1944, avšak přetištěný vzor 1943 nebyl vydán a nikdy tak nezasáhl do peněžního oběhu. Důvod nepoužití přetištěných platidel pro platební styk konstatují použité prameny podobně, avšak bez bližšího komentáře či odkazu: „příprava nouzové emise“52, „i když šlo o přechodné řešení nedostatku vyššího nominálu, okupační správě zřejmě nevyhovoval přetisk, jímž nebyl název republiky nijak dotčen“53, „přetiskem ale zůstal původní text ... nedotčen ... to se jistě nelíbilo německému zástupci u NBČM, takže bankovka nebyla schválena“54, „toto provizorium mělo dočasně pokrýt nedostatek papírových platidel vyšších hodnot, ale v této době již byl by? jen dočasný oběh někdejší československé bankovky shledán nevhodným“55. Tedy jinak řečeno: pro osoby nebo orgány vyjadřující se k podobě platidel nebylo přijatelné provedení přetisku, nejspíše jeho malý rozměr, nevýraznost a nedostatečné zdůraznění změny názvu státního útvaru a peněžní jednotky, případně i vůbec přetištění stávajícího platidla jako způsob získání potřebné denominace (např. problém padělání přetisku, viz níže). Pak je ovšem zvláštní, že orgánům s tak velkou pravomocí, jakou nepochybně je zastavení emise již připravených platidel s určitými výrobními náklady, nebyly předloženy ke schválení už grafické návrhy přetisku či jeho vzorové nátisky. Vysvětlení však může být velmi prosté, jak už to v životě a úřední praxi bývá. Stačilo opomenutí jednoho úředníka nebo náhlá změna názoru jedné mocné osoby.
Lze vytvořit i jiné domněnky, aniž zcela vylučují tu předchozí, tedy nepřijatelnou podobu přetisku pro schvalující orgány. Přetištěné platidlo mělo mít nepochybně přechodné určení a po určité, relativně krátké době (nejspíše několika málo měsíců) mělo být nahrazeno novou, definitivní emisí. Tomu by odpovídalo i označení vzoru 1943 jako nouzové emise56. Jiným důvodem nevydání přetištěného platidla mohlo být např. urychlení přípravy či vlastní výroby definitivní emise, tedy 5.000 K s datem 24. 2. 194457 (dále jen „vzor 1944“), která byla vydána 29. 8. 1944 nebo menší akutnost potřeby tohoto nominálu, než se původně zdálo (emisní banka musí být vždy připravena na nejhorší možnou variantu vývoje hotovostního peněžního oběhu). Troufám si tvrdit, že i za tíživé podřízenosti, v níž se NBČM nacházela za Protektorátu58, by odvrácení hrozícího kolapsu peněžního oběhu dostalo přednost před nevyhovující formální podobou platidla. A tak jsem spíše zastáncem domněnky, že k zastavení této „nouzové emise“ byly spíše ekonomické, než „politické“ a formální důvody.
Zajímavá je rovněž skutečnost, že od ukončení platnosti vzoru 1944 dne 31. 10. 194562 do vydání 5.000 Kčs s datem 1. 11. 1945 dnem 3. 5. 194663, tedy 6 měsíců, pětitisícový nominál nebyl vůbec součástí soustavy československých platidel. Nelze to však považovat za jednoznačný důkaz zbytnosti této denominace, nebo? k 1. 11. 1945 došlo k závažným úpravám peněžních poměrů a srovnávání úlohy jednotlivých nominálních hodnot v peněžním oběhu je tak velmi nesnadné. Musely by být k disposici alespoň přesné měsíční údaje o struktuře oběživa. Není totiž vyloučeno, že absence nominálu 5.000 Kčs byla kryta zvýšenou emisí nominálu 1.000 Kčs, podobně jako tomu bylo mnohokrát v minulosti, např. když bankovky 500 Kčs vzoru 1973 kryly až do roku 1985 potřebu neexistující denominace 1.000 Kčs64.
V každém případě nebyl vzor 1943 vydán a patří tak do kategorie sériově vyráběných, ale nevydaných platidel. Podle dosavadních poznatků65 byly sériově přetištěny jen exempláře sérií B a C, které bez přetištění možná nebyly nikdy použity v peněžním oběhu (viz výše) a jejichž celá zásoba byla zřejmě několik let uložena v trezorech emisní banky. Naopak sériově vyrobené přetisky nebyly dosud zaznamenány na bankovkách série A66.
U takto vysoké denominace není rovněž vyloučeno, že NBČM mohla požadovat možnost jednoznačné identifikace nepřetiskovaných a přetiskovaných platidel podle série. Měla už totiž neblahé zkušenosti s odstraňováním přetisku SLOVENSKÝ ŠTÁT na bývalých československých bankovkách, přetištěných v roce 1939 pro oběh na území Slovenské republiky. Důvodem odstraňování přetisků mohla být zpočátku rozdílná hodnota protektorátní a slovenské měny mimo clearingový obchodní styk, způsobená větší devalvací slovenské měny v důsledku rozdílného způsobu stanovení parity protektorátní a slovenské koruny k německé marce v roce 193967, i když kupní síla dvou samostatných měn v částech bývalého Československa byla až do německé okupace Slovenska opačná (až 1:4, později se rozdíl reálné hodnoty opět snižoval až na 1:1,16). Později se odstraňovaly přetisky ze 100 Kč/Ks vzoru 1931/1939 a 1.000 Kč/Ks vzoru 1934/1939 zřejmě proto, že nepřetištěné platily v Protektorátu o 38 resp. 28 měsíců déle, než přetištěné v Slovenské republice. U 500 Kč/Ks vzoru 1929/1939, která zůstala v platnosti po celou dobu existence Slovenské republiky, nebylo odstraňování přetisků zaznamenáno vůbec, což nasvědčuje druhému důvodu.
Odstraňovaly se však také padělané přetisky, buď proto, že se exempláře s přetisky padělanými v Protektorátu nepodařilo propašovat na Slovensko v době platnosti „přetištěné emise“ a mohly tak být uplatněny už jen v Protektorátu bez přetisků nebo proto, že bankovky s padělanými přetisky byly odebírány předložitelům bez náhrady resp. poskytnutí náhrady nebylo obligatorní, i když nakonec SNB většině předložitelů náhradu přiznala a vyplatila68. V mnohých případech však bylo odstranění přetisku rozpoznáno a předložené bankovky byly v Protektorátu nemilosrdně odebírány bez náhrady, i když podle jednoho záznamu v dokumentaci NBČS za ně Slovenská národná banka (od 26. 11. 1945 Národná banka československá, oblastný ústav pre Slovensko69) vyplatila k 30. 10. 1945 50 % náhradu.
Odstraňování pravých přetisků bylo považováno za padělání, zatímco z pohledu současné právní úpravy by se spíše jednalo o pozměňování slovenských korun na koruny protektorátní. Případy odstraňování padělaných přetisků byly kvalifikovány stejně, jako kdyby k odstranění nedošlo, tedy jako padělky slovenských korun. Zda byl odstraněný přetisk pravý či padělaný se přitom podařilo stanovit jen v některých případech. Někdy to možné nebylo pro nepatrné zbytky přetisku a celkovou devastaci místa jeho lokalizace v důsledku použití chemických a mechanických prostředků. Určitou možností je zkoumání materiálových vlastností tiskových barev přetisků, pokud jsou však zachovány jejich dostatečné zbytky a podstatné vlastnosti. Taková zkoumání zřejmě neprováděla Banknotenprüfungsstelle-zkušebna bankovek (tehdejší oficiální název) NBČM, která tehdy ještě neměla potřebné technické vybavení a personální obsazení, ale mohla být prováděna v Tiskárně bankovek NBČM, jejíž součástí v té době zkušebna byla. Zkoumání pravosti přetisku však nebylo podstatné pro právní kvalifikaci, která byla v obou případech stejná. Pravost přetisku mohla být také někdy známa z okolností případu a policejního vyšetřování.
Možnost jednoznačného odlišení nepřetištěné a přetištěné emise však v případě nevydané 5.000 K vzoru 1943 mohla být požadována z opačného důvodu, tedy pro snadnější identifikaci padělaných přetisků na exemplářích série A vydaných do oběhu, jejichž platnost by byla zřejmě ukončena krátce po vydání přetištěného vzoru 1943 (pro odlehčení: škoda, že k jeho vydání nedošlo, mohly by existovat pravé bankovky s padělanými přetisky a pozměněnými sériovými písmeny z A na B nebo C!). V této souvislosti lze spekulovat i s dalším, by? podpůrným důvodem nevydání vzoru 1943, totiž obavou z padělání přetisků. Po neblahých zkušenostech s paděláním kolků vzoru 1919 považovala NBČM přetisk vzoru 1939, který technicky zajiš?ovala ve své tiskárně pro SNB, za dostatečně bezpečný proti padělání70, případy výskytu padělaných přetisků na Slovensku i v Protektorátu však tento předpoklad vyvrátily.
Další osud přetištěných exemplářů Celá zásoba vzoru 1943 zůstala zřejmě uložena v NBČM. Zbývající zásoba vzoru 1920 zůstala také uložena v NBČM, či přesněji řečeno v emisních bankách na území bývalého Československa. Lze totiž předpokládat, že část zásob převzala také SNB a emisní banky států, jímž připadly části československého území v letech 1938-1939. Není však vyloučeno, že tyto zásoby i další mince, státovky a bankovky, v Protektorátu nadále platné, získala NBČM zpět, nebo? podle archivních záznamů převzala v roce 1940 několik vagónů bývalých československých platidel, stažených na území Slovenska a Maďarska. Od NBČM převzala zásoby v roce 1945 obnovená NBČS a v roce 1950 Státní banka československá (dále jen „SBČS“). NBČM zahájila ve 40.letech proces darování reprezentačních alb s neplatnými československými platidly, které byly do té doby až na menší výjimky určeny výlučně ke služebním účelům (viz výše). Za působení NBČS a SBČS tento proces v 40. až 70.letech postupně přerostl v masové uvolnění těch emisí československých platidel, jejichž zásoby byly dostatečné. V rámci této akce byla darována či prodána i téměř celá zásoba nepřetištěných exemplářů sérií A,B,C a přetištěných exemplářů sérií B,C. U všech sérií (včetně nepřetištěné série A) se jednalo převážně o exempláře zcela nové, v peněžním oběhu nikdy nepoužité. Skutečné množství do oběhu vydaných 5.000 Kč vzoru 1920 tak bylo ještě menší a nepochybně nepředstavuje ani celý náklad série A.
Stejně jako za Protektorátu platidla nepřetištěná, tak po zániku Protektorátu platidla přetištěná nevyhovovala formálně a mohla být uvažována nanejvýš jako náhradní platidla, tedy jako krátkodobá záloha pro případ neočekávaných událostí. Pokud však vůbec bylo přetištěno množství potřebné k zajištění reálného oběhu, nebo? výroba „nouzové emise“ mohla být zastavena ještě v průběhu aplikace přetisku.
Bankovní vzory a způsoby
znehodnocení vzoru 1943
V přesně nezjištěné době, nejspíše krátce po roce 1945 a zřejmě nejpozději do roku 1953 byla zřejmě větší část zásob úředně zničena. Menší část pak byla ihned nebo později, najednou nebo postupně opatřena perforací a postupně sběratelsky realizována. Sém71 uvádí, že pro sběratelské účely byly uvolněny pouze perforované exempláře a tuto skutečnost na rozdíl od mnohých jiných emisí zvláště zdůrazňuje: „jen a jen perforované exempláře“. S ohledem na znalost bankovní praxe existenci neperforovaných exemplářů nevylučuji, v badatelské a sběratelské praxi však dosud nebyly popsány72. Neperforované exempláře se nenacházejí ani ve fondu NBČM a není proto vyloučeno, že někdejší celá zásoba byla opatřena perforací důsledně.
Typ N 68
Také u vzoru 1943 je nejběžnějším typem znehodnocení jeden vodorovný perforační nápis SPECIMEN při horním okraji bankovky sérií B a C.
Typ N 102
Méně běžné jsou pak dva svislé perforační nápisy SPECIMEN při levém a pravém okraji bankovky série C.
Stejně jako u 5.000 Kč vzoru 1920 lze jen spekulovat o době a důvodu vzniku dvou typů znehodnocení. Opět jen podle četnosti a okolností výskytu lze předpokládat, že vodorovná perforace SPECIMEN byla aplikována na exempláře určené ke sběratelské realizaci po roce 1945, zatímco svisle perforované exempláře sloužily jako bankovní vzory. I u 5.000 K vzoru 1943 bankovní vzory existovaly, když jich bylo 20. 10. 1944 připraveno 100 kusů. Protože však bankovka nebyla vydána, vzory nebyly rozeslány zahraničním emisním bankám ke standardní výměně a až do 2. 6. 1946 neměly žádný pohyb. Teprve v období od 3. 6. 1946 do 13. 1. 1954 bylo více než 30.000 kusů předáno k realizaci pro sběratelské účely.
Nátisky přetisku
Kromě exemplářů s přetiskem z uvažované sériové výroby je v různých soukromých sbírkách dochováno nejméně pět exemplářů s přetisky téhož grafického provedení a zřejmě i tištěných z totožných tiskových forem, ovšem v odlišných barevných provedeních a rozdílné lokalizaci na bankovce. Existence těchto exemplářů resp. alespoň některých z nich je obecně známá73, dosud však nebyly podrobně popsány.
Popisované exempláře jsou tiskové zkoušky nebo pravděpodobněji vzorové nátisky přetisku (dále jen „nátisky“). Základní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami spočívá v tom, že tiskové zkoušky vznikají na kontrolu tiskařské produkce (např. kvalita tiskových forem, vlastnosti papíru a barev, přenos barvy na papír apod.), zatímco vzorové nátisky jsou konečnými tiskařskými produkty pro orgány schvalující výrobu peněz a posuzující jejich kvalitu. Jednoznačné zařazení do některé z těchto skupin je však nejen v tomto případě značně riskantní, už proto, že oba důvody mohou částečně prolínat. Čtyři nátisky jsou provedeny na sériově vyrobených státovkách série A, tedy série, která nakonec sériově přetiskována nebyla, snad proto, že nebyly dostatečné zásoby nebo v zájmu odlišení od obíhajícího nepřetištěného množství (viz výše). Zkušební přetisky mohly být provedeny na exempláře série A například proto, aby nemohlo dojít k záměně se sériovými přetisky, zamýšlenými jen na série B a C. Jiným důvodem mohlo být účetní a fyzické usnadnění celé akce tím, že na zkušební přetištění nebyly použity exempláře ze zásob peněz, ale bankovní vzory, již dříve účetně zničené a uložené ve zkušebně bankovek. Ta sídlila v budově Tiskárny bankovek v Růžové ulici, zatímco většina ostatních útvarů NBČM sídlila v budově v Bredovské ulici. A bankovní vzory byly zřejmě připravovány jen ze státovek série A.
Všechny nátisky jsou znehodnoceny, snad až příliš důsledně, pěti perforačními nápisy NEPLATNÉ v různých polohách a čtyřmi perforačními otvory. Dva perforační nápisy jsou vodorovné při delších stranách bankovky, dva svislé při kratších stranách a pátý šikmo ve střední části. Zatímco na nátisku N 85 je dolní perforace otočena po svislé i vodorovné ose, u nátisků N 90, N 69 a N 101 se zdá, že polohy perforací jsou shodné a lze tedy uvažovat, že tyto tři exempláře byly vloženy do perforačního zařízení současně. Při komparaci perforací však zjistíme, že společně byly perforovány zřejmě jen exempláře N 69 a N 101. Malé odchylky v překryvu lze přitom přičíst drobným nepřesnostem v procesu pořízení a úpravy grafických informací.
Jeden nátisk je však proveden na anulátu série A s vodorovným červeným přetiskem SPECIMEN, dvěma svislými perforačními nápisy CANCELLED při levém a pravém okraji a třemi perforačními otvory. Tento exemplář tedy nepochybně pocházel ze souboru bankovních vzorů popsaných výše, které NBČM zdědila po NBČ a NBČ po BÚMF.
Jak již bylo řečeno, všechny nátisky nesou přetisk totožný s konečným provedením, liší se však jeho barva a umístění. Rozdíly jsou stručně vyjádřeny v tabulce a podrobně pak popsány v závěrečném přehledu.
Jak vyplývá z přehledu, přetisky jsou umístěny vodorovně jako na konečném provedení, ale i šikmo na různých místech bankovky. Barvy přetisků jsou různé, červené, rubínové, fialové a v různých odstínech zelené. Exempláře však nemohly být při přípravě tohoto článku zkoumány současně a jednotlivé barvy nebyly posouzeny objektivně. Jejich pojmenování je proto třeba brát jen jako orientační.
Číslo: N 90
Platidlo: 5.000 Kč 6.7.1920/ 5.000 K 25.10.1943
Citace: Bajer N 3
Účel: vzorový nátisk ? přetisku
Pramen: tuzemská soukromá sbírka
Popis
Líc: tři přetisky, (1) vodorovný ve střední části přes obraz krajiny, barva zelená, (2) vodorovný v pravé horní části přes pravou sérii, barva červená, (3) vodorovný v pravé dolní části přes portrét, barva červená, všechny oválné 37x16 mm, nominál 5.000 K mezi dvěma květy, datum 25.X.1943, ornament, opis . NATIONALBANK FÜR BÖHMEN UND MÄHREN IN PRAG . NÁRODNÍ BANKA PRO ČECHY A MORAVU V PRAZE, knihtisk
Rub: bez přetisku
Autor: ?
Tisk: Tiskárna bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu, Praha (?)
Série, číslo a způsob znehodnocení: A 227721, 5x perforace NEPLATNÉ, 2x vodorovně při delších stranách bankovky, 2x svisle při kratších stranách bankovky, 1x šikmo ve střední části, 4x perforační otvor 4 mm
Číslo: N 69
Platidlo: 5.000 Kč 6.7.1920/ 5.000 K 25.10.1943
Citace: Bajer N 3
Účel: vzorový nátisk ? přetisku
Pramen: tuzemská soukromá sbírka
Popis
Líc: čtyři přetisky, (1) šikmý v levé horní části u levé série, barva zelená, (2) vodorovný ve střední části přes obraz krajiny, barva zelená, (3) vodorovný v pravé horní části přes pravou sérii, barva zelená, (4) vodorovný v pravé dolní části přes portrét, barva rubínová, všechny oválné 37x16 mm, nominál 5.000 K mezi dvěma květy, datum 25.X.1943, ornament, opis . NATIONALBANK FÜR BÖHMEN UND MÄHREN IN PRAG . NÁRODNÍ BANKA PRO ČECHY A MORAVU V PRAZE, knihtisk
Rub: bez přetisku
Autor: ?
Tisk: Tiskárna bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu, Praha (?)
Série, číslo a způsob znehodnocení: A 227722, 5x perforace NEPLATNÉ, 2x vodorovně při delších stranách bankovky, 2x svisle při kratších stranách bankovky, 1x šikmo ve střední části, 4x perforační otvor 4 mm
Číslo: N 101
Platidlo: 5.000 Kč 6.7.1920/ 5.000 K 25.10.1943
Citace: Bajer N 3
Účel: vzorový nátisk ? přetisku
Pramen: tuzemská soukromá sbírka
Popis
Líc: čtyři přetisky, (1) šikmý vlevo od obrazu krajiny, barva fialová, (2) vodorovný ve střední části přes horní část obrazu krajiny, barva červená, (3) šikmý v pravé horní části přes pravou sérii, barva fialová, (4) vodorovný vpravo od obrazu krajiny, barva zelená, všechny oválné 37x16 mm, nominál 5.000 K mezi dvěma květy, datum 25.X.1943, ornament, opis . NATIONALBANK FÜR BÖHMEN UND MÄHREN IN PRAG . NÁRODNÍ BANKA PRO ČECHY A MORAVU V PRAZE, knihtisk
Rub: bez přetisku
Autor: ?
Tisk: Tiskárna bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu, Praha (?)
Série, číslo a způsob znehodnocení: A 227723, 5x perforace NEPLATNÉ, 2x vodorovně při delších stranách bankovky, 2x svisle při kratších stranách bankovky, 1x šikmo ve střední části, 4x perforační otvor 4 mm
Číslo: N 85
Platidlo: 5.000 Kč 6.7.1920/ 5.000 K 25.10.1943
Citace: Bajer N 3
Účel: vzorový nátisk ? přetisku
Pramen: tuzemská soukromá sbírka
Popis
Líc: čtyři přetisky, (1) vodorovný ve střední části přes horní část obrazu krajiny, barva světlezelená, (2) vodorovný ve střední části přes dolní část obrazu krajiny, barva tmavozelená, (3) vodorovný v pravé horní části přes pravé číslo a sérii, barva fialová, (4) vodorovný v pravé dolní části přes portrét, barva červená, všechny oválné 37x16 mm, nominál 5.000 K mezi dvěma květy, datum 25.X.1943, ornament, opis . NATIONALBANK FÜR BÖHMEN UND MÄHREN IN PRAG . NÁRODNÍ BANKA PRO ČECHY A MORAVU V PRAZE, knihtisk
Rub: bez přetisku
Autor: ?
Tisk: Tiskárna bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu, Praha (?)
Série, číslo a způsob znehodnocení: A 332453, 5x perforace NEPLATNÉ, 2x vodorovně při delších stranách bankovky, 2x svisle při kratších stranách bankovky, 1x šikmo ve střední části, 4x perforační otvor 4 mm
Číslo: N 84
Platidlo: 5.000 Kč 6.7.1920/ 5.000 K 25.10.1943
Citace: Bajer N 3
Účel: vzorový nátisk ? přetisku
Pramen: tuzemská soukromá sbírka
Popis
Líc: vodorovný přetisk v pravé horní části přes pravou sérii, barva tmavozelená, oválný 37x16 mm, nominál 5.000 K mezi dvěma květy, datum 25.X.1943, ornament, opis . NATIONALBANK FÜR BÖHMEN UND MÄHREN IN PRAG . NÁRODNÍ BANKA PRO ČECHY A MORAVU V PRAZE, knihtisk
Rub: bez přetisku
Autor: ?
Tisk: Tiskárna bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu, Praha (?)
Série, číslo a způsob znehodnocení: A 000000, na líci vodorovný červený přetisk SPECIMEN 20x4 mm knihtiskem, 2x perforace CANCELLED svisle při kratších stranách bankovky, 3x perforační otvor 4 mm
Poděkování
Autor děkuje PhDr.Jaroslavu Šůlovi, CSc. za upozornění na literaturu, ing.Zbyšku Šustkovi, CSc. za připomínky a významná doplnění, Pavlu Milkovi za upozornění na způsoby perforací, ing.Jiřímu Daňkovi a Martinu Klimovi za upozornění na nátisky v soukromých sbírkách a zprostředkování možnosti jejich studia.
Jaroslav Moravec
LITERATURA:
ADLER 1937: Adler, H.: Handbuch der Banknoten und Münzen Europas, Sonderband der „Erkennunszeichen“, Bankenverband, Wien 1937. • BAJER 1991: Bajer, J.: Povídání o nevydaných aneb bankovky, které nikdy neplatily, Sběratelské zprávy 67, Česká numismatická společnost pobočka Hradec Králové, Hradec Králové 1991. • BAJER 1999: Bajer, J.: Papírová platidla Československa 1919-1993, České republiky, Slovenské republiky 1993-1999, Elektris Jindřich Holna, Praha 1999. • BRÝDL 1988: Brýdl, J.: Státní tiskárna cenin, Státní tiskárna cenin, Praha 1988. • FILATELIE KLIM 2001: 17. písemná aukce poštovních známek a papírových platidel Filatelie Klim, Brno 2001, položka č.1882. • HLINKA 1987: Hlinka, B.: Atentáty na peníze, Svoboda, Praha 1987. • MFČR 2002: http://www.mfcr.cz /scripts/hp/default.asp?HistMin, stav k 22.4.2002. • MIXA 1978: Mixa, M.: Jak putovaly naše peníze přes Atlantik, Notafilie 6, Česká numismatická společnost pobočka Klub sběratelů papírových platidel, Praha 1978. • MIXA 1979: Mixa, M.: Jak naše peníze putovaly přes Atlantik v letech 1921-1924, Příloha k 27.číslu „Sběratelských zpráv“, Česká numismatická společnost pobočka Hradec Králové, Hradec Králové 1979. • MIXA 1987: Mixa, M.: Návrhy bankovek Maxe Švabinského, Notafilie 26, Česká numismatická společnost, pobočka Papírová platidla, Praha 1987. • MORAVEC 1995: Moravec, J.: Dílčí informace o státovkách 5.000 Kč I, Notafilie 35, Česká numismatická společnost pobočka Papírová platidla, Praha 1995. • MORAVEC 4/2000: Moravec, J.: Náklady mincí České republiky 1993-1999, Merkur Revue 4/2000, Brno 2000. • MORAVEC 5/2001: Moravec, J.: Ještě k sériování a číslování československých bankovek „hlubotiskových emisí“ 1958-1992, Merkur Revue 5/2001, Brno 2001. • NBČ 1937: Deset let Národní banky československé, Národní banka československá, Praha 1937. • NĚMEČKOVÁ, PEKÁREK, ŠůLA 1991: Němečková, V., Pekárek, J., Šůla, J.: Nerealizované návrhy československých papírových platidel 1918-1988, Muzeum východních Čech, Státní banka československá, Česká numismatická společnost pobočka Hradec Králové, Hradec Králové 1991. • NOVOTNÝ, KOŠTEL 1993: Novotný, J, Koštel, M.: Československá cedulová banka v letech 1919-1992, Československé bankovky, státovky a mince 1919-1992, Česká národní banka a Lunarion, v.o.s., Praha 1993. • PEKÁREK 1984: Pekárek, J.: Půl století tisícikoruny Maxe Švabinského, Hlas banky 10/1984, Státní banka československá, Praha 1984. • Sb.: Sbírka zákonů a nařízení, Praha 1919-1946. • SÉM 1977: Sém, J.: Papírové peníze na území Československa 1762-1975, Česká numismatická společnost pobočka Hradec Králové, Hradec Králové 1977. • Sl.z.: Slovenský zákonník, Bratislava 1939-1945. • SURGA 1994: Surga, L.: Pátá pětitisícikoruna, Bankovnictví 1/1994, Česká národní banka, Praha 1994. • ŠŮLA 59: Šůla, J.: Proponovaná československá pětitisícikoruna s portrétem Antonína Švehly, Sběratelské zprávy 59, Česká numismatická společnost pobočka Hradec Králové, Hradec Králové 1988. • ŠŮLA 75-76: Šůla, J.: Ještě jednou o Švabinského pětitisícikoruně, Sběratelské zprávy 75-76, Česká numismatická společnost pobočka Hradec Králové, Hradec Králové 1995. • ŠUSTEK 2000: Šustek, Z.: Falšovanie pretlačí SLOVENSKÝ ŠTÁT na československých bankovkách 100 Kč III 1931, 500 Kč III 1929 a 1000 Kč III 1934, Numizmatika 17/2000, Slovenská numizmatická spoločnos?, Bratislava 2001. • VLČKA 1941: Vlčka, F.: Mince, státovky a bankovky české korunové měny, Josef Fišer, Praha 1941. • VOREL 2000: Vorel, P.: Od pražského groše ke koruně české, Rybka Publishers, Praha 2000.
Číslo soupisu Série a číslo Počet přetisků Barva a umístění přetisků Způsob znehodnocení
N 90 A 227721 3 1x zelený vodorovně perforace 5x NEPLATNÉ, 4x otvor 4 mm
2x červený vodorovně
N 69 A 227722 4 1x zelený šikmo perforace 5x NEPLATNÉ, 4x otvor 4 mm
2x zelený vodorovně
1x rubínový vodorovně
N 101 A 227723 4 2x fialový šikmo perforace 5x NEPLATNÉ, 4x otvor 4 mm
1x červený vodorovně
1x zelený vodorovně
N 85 A 332453 4 1x světlezelený vodorovně perforace 5x NEPLATNÉ, 4x otvor 4 mm
1x tmavozelený vodorovně
1x fialový vodorovně
1x červený vodorovně
N 84 A 000000 1 1x tmavozelený vodorovně perforace 2x CANCELLED, 3x otvor 4 mm,
přetisk SPECIMEN
19) SÉM 1977, s.115; ŠŮLA 59, s.273-277.
20) ŠŮLA 75-76, s.157-158.
21) PEKÁREK 1984, s.233; MIXA 1987, s.15,17; NĚMEČKOVÁ, PEKÁREK, ŠůLA 1991 č.48-50 (zde je však zaměněna skica s návrhem a lícní strana s rubovou, na s.20 je vyobrazen návrh rubové strany).
22) BRÝDL 1988, s.23; SURGA 1994, s.28.
23) ŠŮLA 75-76, s.156,159.
24) ŠŮLA 59, s.276-277.
25) BRÝDL 1988, s.23 (zde také vyobrazení rozkresby); ŠŮLA 75-76, s.157-158.
26) SÉM 1977, s.115; ŠŮLA 59, s.277.
27) Vyhláška ministra financí č.180/1944 Sb., kterou se uveřejňuje oznámení Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze o stažení bankovek pětitisícikorunových (tvaru II.) s datem 6.července 1920.
28) Tamtéž.
29) Tamtéž.
30) Nariadenie ministra financií č.70/1939 Sl.z., o výmene bankoviek Národnej banky Česko-Slovenskej.
31) Tamtéž. V obcích, kde sídlil hlavní ústav nebo filiálky SNB, prováděly uvedené instituce výměnu ihned, v ostatních obcích jen pokud postačovala zásoba přetištěných platidel. V opačném případě byly uvedené instituce povinny převzetí bankovek písemně potvrdit na tiskopisu SNB a příslušnou částku vyplatit v přetištěných platidlech proti vrácení potvrzení do 4 dnů počínajíc dnem 29.4.1939.
32) Obnovení možnosti výměny na rozdíl od obnovení platnosti nebylo vyhlášeno ve sbírce zákonů, ale jen sděleno úředním oznámením NBČS, publikovaným v denním tisku.
33) Ukončení možnosti výměny rovněž výslovně nestanovuje žádný právní předpis, lze je však vyvodit z dekretu presidenta republiky č.91/1945 Sb., o obnovení československé měny.
34) Dle evidence padělků Bankovního úřadu ministerstva financí, Národní banky československé a Národní banky pro Čechy a Moravu.
35) HLINKA 1987, s.14-18.
36) Nařízení vlády č.395/1919 Sb.; vyhláška č.396/1919 Sb.
37) NBČ 1937, s.296.
38) Necelá čísla vznikají tím, že za poškozené necelé bankovky poskytuje emisní banka náhradu poměrné části, zbývající část je evidována jako peníze v oběhu.
39) SÉM 1977, s.116.
40) MORAVEC 1995, s.2.
41) NBČ 1937, s.298.
42) MORAVEC 1995, s.2.
43) SÉM 1977, s.101.
44) Nařízení vlády republiky Československé č.97/1921 Sb., o stažení státovek na 5000 Kč s datem 15.dubna 1919.
45) Tamtéž.
46) BAJER 1999, s.49.
47) FILATELIE KLIM 2001, s.46 (vyvolávací cena 25.000 Kč, docílená cena 48.500 Kč).
48) BAJER 1999, s.49.
49) BAJER 1991, s.198.
50) SÉM 1977, s.125.
51) SÉM 1977, s.143.
52) SÉM 1977, s.124.
53) BAJER 1999, s. 141.
54) BAJER 1991, s.198.
55) VOREL 2000, s.430.
56) SÉM 1977, s.124.
57) Vyhláška ministra financí č.179/1944 Sb., kterou se uveřejňuje oznámení Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze o vydání bankovek pětitisícikorunových s datem 24.února 1944. SÉM 1977 č.242; BAJER 1999 č.41.
58) NOVOTNÝ, KOŠTEL 1993, s.24-26.
59) MFČR 2002.
60) NOVOTNÝ, KOŠTEL 1993, s.37.
61) NOVOTNÝ, KOŠTEL 1993, s.37.
62) Dekret presidenta republiky č.91/1945 Sb.
63) Vyhláška ministra financí č.85/1946 Sb., kterou se uveřejňuje oznámení Národní banky československé o vydání bankovek pětitisícikorunových s datem 1.listopadu 1945. SÉM 1977 č.359; BAJER 1999 č.79.
64) MORAVEC 5/2001, s.19.
65) BAJER 1999, s.141.
66) BAJER 1999, s.141.
67) ŠUSTEK 2000, s.17.
68) ŠUSTEK 2000, s.24-28.
69) Dekret presidenta republiky č.139/1945 Sb., o přechodné úpravě právních poměrů Národní banky československé.
70) ŠUSTEK 2000, s.18.
71) SÉM 1977, s.124.
72) BAJER 1999, s.141.
73) BAJER 1999, s.141.
Detaily návrhu rubové strany nerealizované 5.000 Kč III (920x480 mm, tužka).
Rubová strana státovky po 100 Kč vzoru 1920 z případu Jozef Kadlec a spol. Vlevo originální roztisky jednotlivých tiskových operací z ABNCo, vpravo Kadlecovy rozkresby a retuše pro jednotlivé tiskové operace (úředně zhotovené pozitivy ze zabavených negativů). I když padělatel mohl postupovat jen kresbou a retušemi fotografické reprodukce pravé státovky, dosáhl poměrně vysokého stupně podobnosti. Přesto však od tisku upustil.
Oběh bankovek 5.000 Kč vzoru 1920 v kusech k poslednímu dni roku v letech 1926-1935.
Na vzoru 1920 je podepsán Univ. prof. JUDr. Karel Engliš, ministr financí v období 26. 5. 1920-15. 9. 1920, 15. 9. 1920-21. 3. 1921 (jako správce), 9. 12. 1925-25. 11. 1928 a 7. 12. 1929-16. 4. 193159 a guvernér NBČ v období 23. 2. 1934-20. 2. 193960.
Nejvyšším představitelem emisní banky v době přípravy vzoru 1943 byl JUDr. Ladislav František Dvořák, guvernér NBČM v období 31. 3. 1939-18. 5. 194561.
100 Kč/Ks vzoru 1931/1939 s odstraněným pravým přetiskem (zadržela NBČM Olomouc 10.4.1942).
1.000 Kč/Ks vzoru 1934/1939 s odstraněným padělaným přetiskem (zadržela NBČM Jihlava 19.3.1941).
Schéma znehodnocení exempláře typu N 68.
Schéma znehodnocení exempláře typu N 102.
Průčelí budovy pražské filiálky (později hlavního ústavu) Rakousko-uherské banky (později BÚMF, NBČ, NBČM, NBČS a SBČS) v Bredovské ulici (dnes Politických vězňů), kde sídlila zkušebna kolků (později zkušebna státovek a zkušebna bankovek) v letech 1919-1928 a 1950-1953.
Průčelí budovy Tiskárny bankovek (později Tiskárny platidel a Státní tiskárny cenin) v Růžové ulici, kde sídlila zkušebna bankovek v letech 1928-1950.
Překryv perforací nátisků kromě nátisku na anulátu.
Detail přetisku na nevydané bankovce a přetisků některých odlišných barevných provedení z nátisků.