Ročník 2003 · vyšlo 4. září 2003

Merkur 4/2003

Obsah čísla

1. Holubice Jaroslava Bendy (5)

   Jiří Stupka
   Souhrn přípravných, kontrolních a zkušebních tisků, známky nevydané, úředně vydané i jejich použití a padělky
   
   Padělky
   U emise Holubice na rozdíl od osvobozené republiky nebo Hradčan nejsou známy padělky ke škodě pošty. Podle mého názoru byl důvodem nejspíš fakt, že se padělatelům vzhledem k nízkému nominále (5 h – 30 h) vůbec nevyplatilo je vyrábět. Známé jsou tedy pouze padělky ke škodě sběratelů. Jde většinou o falza částečná, kdy pravá, více či méně běžná známka je padělateli upravena na některou vzácnější variantu.
   Mezi tyto částečné padělky řadíme například padělky řádkového zoubkování 13 3/4 kde vlastní známka je sice pravá, ale zoubkování falešné. V tomto případě padělatelé použili nezoubkované známky 5 h modrá, 10 h zelená nebo 15 h hnědá, a dodatečným perforováním se snažili vytvořit hledané známky s Řz 13 3/4 (obr. 79).
   Dosti častá jsou též falza ležmého hřebenového zoubkování (obr. 80). Na reprodukované svislé dvoupásce vidíme hřebenové zoubkování postupující odshora dolů. padělatel se snažil tuto dvojici vylepšit a vytvořit výrazně dražší kus. K prvnímu perforačnímu otvoru, kterým hřebenové zoubkování ve vodorovné řadě začíná, padělal směrem k levému okraji dalších pět perforačních otvorů. V detailu je však zřejmé, že padělané perforační otvory jsou větší. Rovněž nedokonalé perforační otvory na horním i dolním okraji prozrazují zásah padělatele. Ten si navíc vybral dvojici, kde prostřední úder hřebene odskakuje mírně doleva, čímž identifikaci padělku usnadnil. Pokud by šlo o ležmé hřebenové zoubkování, musela by být svislá řada perforačních otvorů vyrovnaná.
   V dalším případě padělatel využil prodlouženého úderu perforačního hřebene (viz též obr. 65, MR 3/2003) a odstřihnul horní i dolní řadu vodorovných perforačních otvorů. Tím se snažil padělat vzácné vynechané vodorovné zoubkování (obr. 81). Známky sice mají rozměr vodorovného okraje větší než požadované 2 mm, což je pro stříhanou známku dostatečné. To nás však nesmí mýlit. Takto vynechaná perforace je totiž u hřebenového zoubkování z principu nemožná, protože hřeben postupující odshora dolů musí mít vždy horní a boční perforační řady (při výpadku perforátoru by tedy mohla být vynechána nanejvýš spodní řada zoubkování). Jen na okraj poznamenávám, že některé z padělků, které sám vlastním, byly odzkoušeny jako pravé (!) a mají tedy znaleckou značku. Jak vidno, nelze se na tyto značky slepě spoléhat, a i zkoušené známky je záhodno podrobit vlastnímu kritickému posouzení.
   Další skupinou částečných padělků jsou padělky nezoubkovaných známek vzniklé odstřiženým zoubkováním běžných perforovaných kusů (obr. 82). Tato falza nebývají nebezpečná. Stačí, když sběratel pomocí měřítka zkontroluje okraje nezoubkované známky, které musí mít šířku nejméně 1,6 mm svisle a 1,8 mm vodorovně.
   Zvláštní skupinou jsou celkové padělky, které se podle dostupných informací objevily v r. 1935. Podobně jako u emise Osvobozená republika je padělatel zhotovil nalepením šesti originálů známek na papír do dvou řad, kdy prostřední známky vložil obráceně (protichůdně). Ze vzniklého šestibloku pak fotochemickou cestou zhotovil štoček. Takto padělány byly šestibloky s úzkými protichůdnými dvojicemi hodnot 5 h fialová (obr. 83), 10 h olivová (obr. 84) a 20 h oranžová II. typ (obr. 85), které se na trh dostaly jak v nezoubkované, tak i zoubkované podobě. Šestibloky padělků byly vytištěny knihtiskem na tužším, hladkém, mírně nažloutlém papíře o rozměru 152x115 mm. Lep je bílý, hladký a lesklý. Rozměry obrazu padělané známky jsou poněkud menší (18x21,5 mm) než u originálu (18,2x21,7 mm). Použité barvy jsou velmi podobné originálním; hodnota 5 h je fialová s šedým odstínem, hodnota 10 h olivová má barvu téměř totožnou s pravými známkami a většina padělků 20 h má červeno-oranžový, méně pak oranžový odstín. Padělky v šestibloku jsou umístěny v rovině a kresba jednotlivých známek padělku je dosti věrnou napodobeninou originálu.
   Nejspolehlivěji se proto jednotlivá falza dají rozeznat podle řady tiskových vad a odchylek, z nichž uvádíme u každé padělané hodnoty alespoň ty nejzákladnější. Šestiblok dělíme na jednotlivé známky označené zleva doprava písmeny a - f (více viz další strana):
   Známy jsou i otisky nezoubkovaného padělaného šestibloku 5 h v modré barvě (obr. 83/1), přičemž u originálních známek této hodnoty protisměrné dvojice vůbec neexistují. Perforované padělky této barvy nejsou známé.
   Z popsaných nezoubkovaných šestibloků byly levé protichůdné dvojice doperforovány řádkovým zoubkováním, které je blízké Řz 13 3/4 (obr. 86). perforační otvory ale mají oproti originálnímu zoubkování větší průměr.
   Padělky nezoubkovaných známek a perforovaných protichůdných dvojic z těchto tisků nejsou příliš rozšířené a celé šestibloky se prakticky vůbec na trhu neobjevují. Všechny padělky ke škodě sběratelů jsou bezcenné, ale lze je například použít jako srovnávací materiál ve studijních sbírkách.
   
   Další návrhy Jaroslava Bendy
   Na tomto místě bychom mohli tuto studii pomalu ukončit, ale myslím, že Jaroslav Benda si zasluhuje, abychom se seznámili i s jeho další tvorbou, hlavně s jeho návrhy nakonec nevydaných československých známek, které sběratelská veřejnost už tolik nezná.
   Jaroslav Benda se v letech 1919–1920 přihlásil do tří soutěží vypsaných Československou poštovní správou. Tyto soutěže bývají obvykle nesprávně nazývány veřejnými, by? se toto označení týkalo jen první z nich, zatímco další dvě proběhly jen v užším okruhu účastníků. Krátce po zřízení ministerstva pošt a telegrafů (14. listopadu 1918), tedy v době, kdy začínaly v tiskárně Unie přípravy k tisku prvních československých známek, vypsalo toto ministerstvo veřejnou soutěž na návrhy definitivních známek. Poštovní správa se ale dopustila při zadání řady chyb. Hlavní bylo již samo stanovení termínu uzávěrky soutěže na 18. leden 1919. Účastníci se tedy měli za necelé dva měsíce vypořádat s mnoha neznámými problémy, především však se základním poznatkem, jak vůbec vypadá poštovní známka a jaké reprodukční možnosti po stránce technické poskytují pražské tiskárny. Teprve pak mohli začít hledat vhodné téma, zvolit správnou uměleckou formu a nakreslit návrh, který podle znění podmínek měl být „proveden tak, aby byl reprodukce schopný“.
   Soutěž byla dotována čtyřmi cenami (1200, 1000, 800 a 500 korun), mohl se jí účastnit kdokoliv a veškeré předložené návrhy měly být veřejně vystaveny. V soutěžní porotě, které předsedal profesor Max Švabinský, bylo osm zástupců uměleckých sdružení, dva zástupci poštovní správy a dokonce dva zástupci filatelistů: Jaroslav Šula za „Klub českých filatelistů“ a Antonín Richter za „Sdružení přátel fialtelie“. A. Richter byl jako vrchní poštovní oficiál vlastně neoficiálním třetím zástupcem poštovní správy. Spolurozhodování filatelistů o nových známkách bylo nejen prvním, ale i posledním případem v předmnichovské republice.
   Soutěžní porota zhodnotila došlé návrhy už 24. ledna 1919. Hned na počátku muselo být množství návrhů ze soutěže vyřazeno pro nízkou uměleckou úroveň, protože soutěž obeslala i řada zneuznaných „umělců“, ale třeba i výrobce nálepek, reklamní podniky nebo vyslovení diletanti, kteří se chtěli proslavit pomocí poštovních známek. Přesný počet návrhů není znám, avšak podle pořadových čísel odměněných návrhů se dá soudit, že jich bylo kolem jednoho sta. První cenu získal František Kysela za návrh pod heslem „O“ (obr. 87); druhou cenu získal Alfons Mucha za návrh pod heslem „Pro naši věc“ (obr. 88), v literatuře bývá označován názvy „Slávie“ nebo „Dívka s ratolestí“; třetí cenu opět František Kysela za návrh pod heslem „Aby nás bůh miloval“ (obr. 89).
   Nás ale nyní zajímá nejvíc čtvrtá cena, kterou získal Jaroslav Benda za návrh pod heslem „1918“ (obr. 90). Bendův návrh byl určen pro novinové známky a dovoluji si tvrdit, že se k danému účelu hodil lépe než tehdy použitý návrh Muchův. Výhodou byl především osmiúhelníkový tvar, jímž by se tento druh známek výrazně odlišoval od ostatních. Ze čtyř cenami poctěných návrhů se také nejvíce blížil požadavku výstižného, ale přitom jednoduchého symbolického námětu (holubice*, která drží v zobáčku lipovou ratolest), v němž hlavní motiv není zatlačen do pozadí doplňky. Návrh se však nikdy nerealizoval a dochovaly se jen některé jeho zkusmé tisky.
   
   Jiří Stupka
   
   * Označení „holubice“ se sice traduje v odborné literatuře, podle mého názoru však jde o dravce, což potvrzuje i pozdější návrh se stejným symbolem a názvem „Fénix“.
   
   Popisky k obr.
   Obr. 83, 84 a 85: Kompletní otisk štočků padělaných známek 5 h fialová, 10 h olivová a 20 h oranžová.
   Obr. 87 - 90: Zkusmé tisky návrhů známek (zleva doprava) František Kysela „O“ ; Alfons Mucha „Pro naši věc“ (též Slávie či Dívka s ratolestí); František Kysela „Aby nás bůh miloval“ a Jaroslav Benda „1918“ (novinové).
   Obr. 91 (vpravo): Původní návrh novinové známky od Jaroslava Bendy (zmenšeno)
   
   Tabulka - popis padělků
   padělek 5 h fialová (obr. 83a–f) a: – v pravém dolním rohu psaní je přeruš. linka – pravý horní roh rámu vystupuje – barevný zářez vpravo od zobáčku b: – přerušená čárka nad písm. N ….BENDA – v písm. A …..POŠTA chybí barevný bod – přeruš. dolní barevná čára pod levou čísl. 5 c: – ve výzdobě pravého křídla bílý bod – horní linka spojena s rámem barev. body – bílý bod na čtvrtém hřebenu křídla d: – barevný bod na pravé horní příčce psaníčka – písm. J v JAR. s prodlouženým háčkem – barevné body na výzdobě pod pravou čísl. 5 e: – zářez v psaníčku vpravo nahoře – ve výzdobě pravého křídla bílá skvrna f: – bílý bod v pravé výzdobě na krku holubice – bílý bod pod V…SLOVE
   padělek 10 h olivová (obr. 84 a–f) a: – přetažená dolní pravá příčka v psaníčku – písm. J v JAR. spojena s rámem – v levém horním křídle spojeny první a druhá příčka b: – písm. D spojeno s písm. A v BENDA – písm. Á v ..NSKÁ není protaženo do rámu c: – v ozdobě pod psaníčkem vpravo barev. bod – v písm. E BENDA přerušená prostřed. příčka d: – nad písm. S v ČES…..čárka – písm. J v JAR. nemá oblouček (jen čárka) e: – bílý bod u 3. ozdoby křídla vpravo nahoře – bílý bod v 2. výzdobě vpravo od zobáčku f: – šikmá bílá čára přes křídlo vpravo – písm. J spojeno s písm. A v JAR. – zářez vpravo dole ve výzdobě
   padělek 20 h oranžová (obr. 85 a–f) a: – barevný bod v dolní části křídla vlevo od hlavičky – písm. A v …ENSKÁ téměř přerušeno b: – písm. Č v ČES… dole vyštípnuté – přerušená krajní výzdoba vpravo c: – barev. bod ve výzdobě vpravo pod čísl. 20 – přerušené písm. L v ….SLOVENSKO d: – písm. Č v ČESKO…spojeno s křídlem – chybí hrot hřebenu křídla vpravo e: – přeruš. horní oblouček písm. S v ČES… – přeruš. dolní nožička písm. K v ČESKO... f: – barevný bod v křídle vpravo – bílý výstupek ve výzdobě vpravo

2. Ohlédnutí za slovenskými známkami 2002

   Zdeněk Fritz
   Třicet nových známek si mohli sběratelé zařadit do svých sbírek z emisního ročníku 2002 Slovenské republiky. Opět to byl ročník úspěšný, za jehož výsledky se lze ohlédnout s uspokojením a přesvědčením o kontinuitě již několikaleté dobré tradice.
   Jako obvykle byly využity všechny dosud používané a dostupné tiskové techniky (PTC Praha a.s.) od nejběžnějšího rotačního ocelotisku s hlubotiskem (18 známek) přes jednobarevný ocelotisk z plochy v kombinaci s barevným ofsetem (5 známek) až k vícebarevnému ocelotisku z plochy – ve světě unikátní, nejdokonalejší tiskové technice, která zejména v posledních letech umožňuje slovenské známkové tvorbě dosahovat světových úspěchů a uznání (7 známek – téměř čtvrtina roční produkce). Na tvorbě návrhů včetně grafických úprav se opět podílela plejáda nejpřednějších slovenských tvůrců, většinou ve známkové tvorbě dostatečně zkušených (Augustovič 1, Baláž 2, Benca 2, Cigánik 5, Čapka 1, Činovský 2, Felix 3, Grečner 1, Haščák 1, Horniak 1, Jančovič 1, Kállay 3, Ondreička 1, Piačka 1, Schurmann 2, Štanclová 1, Uchnár 1, Vojtášek 1), na rytinách pracovali všichni významní slovenští rytci (Cigánik 7, Činovský 3, Feke 2, Horniak 8) a vypomohli i rytci čeští (Fajt 4, Kovářík 1, Ondráček 2, Srb 2, Šneider 1).
   Pokusme se alespoň stručně a s použitím podobné metody jako v MR č. 2/2003 přiblížit čtenářům umělecké kvality slovenských známek a porovnejme je vzhledem k historicky nedávné společné výchozí tradici známkového umění letmo s emisním ročníkem 2002 známek českých.
   
   Koncepce a emisní plán
   Již několik let poukazuji na skutečnost, že základem úspěchů slovenské emisní činnosti jsou kvalitně a nápaditě sestavené emisní plány, v nichž se vydavatel snaží uplatňovat především nové nekonvenční podněty a v tradičních oblastech konkrétní náměty dosud nikdy ve známkové tvorbě nepoužité. V tomto směru jsou naši slovenští přátelé poněkud dále než v ČR (což bylo řečeno vícekrát a stále to platí). Jako příklad bych uvedl závody psích spřežení, stará gymnázia, vinařství, stará románská architektura, kardinál A. Rudnay, slovensko-čínské motivy, Apollo 17, dosud neznámá architektura měst atd. Tyto emise, mnohdy atraktivní, provázejí témata „klasická“ (umění, ochrana přírody, sport, osobnosti), jimž je věnována mimořádná péče již při výběru námětů a logicky i při výtvarném zpracování.
   Je pozoruhodné, že při realizaci emisí 2002 se slovenskému vydavateli podařilo vyhnout se známkám vysloveně slabým, a to jak ve výtvarném zpracování, tak v tiskovém provedení. Proto o nesporných negativech, jako tomu bylo u známek českých (viz opět MR č. 2/2003), v této recenzi hovořit nemusím, nebo? bychom je asi těžko hledali. A to je de facto první velmi pozitivní rys realizace slovenského emisního plánu 2002.
   
   Emise nepřekračující průměr
   Do skupiny nadprůměrně provedených emisí asi nemůžeme zařadit známku olympijskou, „sváteční“ známky velikonoční a vánoční, známku k výročí Technické univerzity v Košicích, ale ani Den poštovní známky – NITRAFILA. První z nich je sice graficky vyvážená, avšak přemírou různorodých zobrazených akcí poněkud nepřehledná. Velikonoční známka akcentuje pouze náboženský charakter svátku, vánoční emise sice záslužně využívá detailu díla lidového umění, je však ve své miniaturizaci a ploché barevnosti málo čitelná. Symbolika „košické“ známky je málo srozumitelná. „Den známky“ v Cigánikově impresivní kresbě (a rytině) a v příliš jemné barevnosti nepůsobí jako dokonale čitelný symbol.
   
   Pozitiva výrazně převládají
   Všechny dále zmiňované emise lze bez výhrad pochválit, některé dokonce vyzvednout jako příkladné (viz dále). Hned začátek emisního roku přinesl kromě Balážových tradičně výtečných portrétních známek (rovněž vynikající rytiny F. Horniaka – v tisku by však měly být reprodukovány živější, „š?avnatější“ barvou) dvě atraktivní, tematicky zcela nové emise: „ME psích spřežení“ je výborné dynamické dílo se sugestivní atmosférou sněhové vánice. Emise starobylých gymnázií je skvělým nápadem, i když v provedení působí dosti nevyrovnaně trojím výtvarným řešením tří umělců. Je to však možná předností či záměrem, nebo? jde o velmi rozdílné objekty. Za nejlepší považuji řešení P. Augustoviče (dvě fáze sídla gymnázia).
   Dvě tradiční tříznámkové emise „ochrana přírody“ a „Krásy vlasti“ jsou i tentokrát vynikajícím přínosem. K. Felix pojal své tři chráněné motýly na výtvarně řešeném TL (aršíku) s grafickou exaktností sobě vlastní a přepečlivým propracováním, čímž vytvořil přitažlivý, ušlechtilý výtvarný celek. Emisí „Krás“ uvedl tentokrát vydavatel do povědomí veřejnosti tři vzácné raně románské a románské památky slovenské architektury, které nemusejí být obecně dobře známé (zejména klížský kostelík). Jsou to navíc zcela nové náměty, dosud nikdy na poštovních známkách nezobrazené. A tak to má být – jde o příkladnou popularizaci, ale i prezentaci pro zahraničí. V tomto je slovenský vydavatel výrazně avantgardní. Emise není koncepčně zcela jednotná (vertikální označení státu vedle skalické rotundy), každá ze známek je však individuálně výborná a nese znaky rukopisu svých tvůrců (Čapka, Grečner, Benca) a zejména tří rytců vícebarevných rytin (Srb, Fajt, Horniak).
   K výstavě SLOVENSKO 2002 byly vydány svěží a působivé známky, původně emisním plánem nepředpokládané. I. schurmann svou druhou sportovní známku roku (vítězství Slovenska na MS v hokeji) vyřešil nepochybně s obrovskou chutí, graficky dokonale a spolu s rytcem F. Horniakem v rekordně krátké době přispěli k oslavě světového sportovního úspěchu.
   Tzv. personalizovaná známka s půvabným motivem dvou holubic v záplavě květů (autor A. Vojtášek, ryl V. Fajt) slavila na výstavě premiéru s překvapivě živým zájmem veřejnosti.
   Přínosné jsou dvě atraktivní emise, tematicky zcela odlišné: slovensko-čínská emise (zámek Bojnice – terasy Handan) je jako celek se soutisky dvou známek řešena R. Cigánikem ve stylu staré čínské grafiky a její neobvyklý účin je také důsledkem vhodně volené techniky tisku (ocelotisk z plochy + ofset).
   Aršík „Apollo 17“ záslužně v působivém ztvárnění Igora Benci připomněl let amerického astronauta slovenského původu Eugena Cernana k Měsíci. V emisní produkci se tak znovu objevuje kosmonautické téma astrofilatelisty velmi žádané (v ČR jde o téma výrazně zanedbávané, téměř tabuizované: let V. Remka vůbec nebyl připomenut). Technická vyobrazení na známce a kuponu tohoto aršíku jsou precizně podána v rytině F. Horniaka, záměrně výtvarně oddělená od pásových barevných doplňků.
   
   Mimořádnosti
   Ponecháváme na závěr. Jsou to nepochybně nejlepší emise roku, o jejichž reálných ambicích v různých soutěžích nelze pochybovat. Vynikající vícebarevný rytecký přepis díla Emila Bačíka „Klaun s trubkou“ pro emisi EUROPA – Cirkus připravil R. Cigánik. Dílo neobyčejných kvalit se řadí po bok nejlepším realizacím emisí „Umění“, ač je koncipováno jinak a na jiném formátu. Je dokonce lepší než další velmi dobrá cigánikova rytina, jíž je přepis obrazu kolomana sokola „V ateliéri“. Vrcholné rytecké umění předvedl znovu Martin Činovský na rytině díla Majstra Pavla z Levoče „s?atie sv. Jakuba“. Nejen oficiální ocenění tohoto díla jako nejlepší známkové rytiny roku, ale především dokonalost, jemnost a barevná skladba rytiny přesvědčují o jejích kvalitách.
   Vynikajícím objektem je výstavní aršík „Kardinál A. Rudnay“ připomínající významnou historickou osobnost – uherského primase, jenž byl po celý život uvědomělým slovenským vlastencem. Návrh prof. Dušana Kállaye obdivuhodně převedl do decentně barevné, jemné a citlivé rytiny Fero Horniak.
   Prof. Kállay však připravil uměnímilovné veřejnosti ještě jedno vynikající překvapení v podobě dvou známek „Vinařství“, zajímavých a neobvyklých svým námětem a jemu adekvátním uměleckým ztvárněním (rytecky se podílel V. Fajt). Kterákoliv z obou známek pravděpodobně může pretendovat na jedno z čelných míst v žebříčku nejlepších známek slovenské produkce roku 2002.
   
   Výplatní známky
   Tyto známky vycházejí v SR v dlouhodobě doplňované standardní řadě s náměty architektonických skvostů slovenských historických měst. Je jim věnována nemenší péče než známkám příležitostným, což je vzhledem k jejich nejširšímu použití správné a logické. Další dva přírůstky této řady jsou zdařilými autorskými díly F. Horniaka (10 Sk, Kežmarok) a M. Činovského (16 Sk, Levoča). Posledně jmenovaná známka s výbornou jemnou rytinou krásné levočské radnice v poněkud změněném pohledu opakuje motiv čs. známek z let 1928 (jubilejní, 40 h) a 1954 (Města, 60 h), což po tolika desetiletích není na škodu. Spíš mi trochu vadí, že erb města není proveden barevně jako u známky 10 Sk, čímž se poněkud narušuje základní koncepce této obsáhlé řady.
   
   Závěr
   Závěr této stručné recenze může být jen jediný: Úspěšný emisní rok 2002 je velkým závazkem do budoucna, nebo? pomyslnou la?ku úrovně slovenské známkové tvorby posunul opět o něco výše. Přejme vydavateli, výtvarným umělcům a rytcům, stejně jako kvalitně pracující tiskárně, aby se svého náročného úkolu zhostili co nejlépe nejen v roce 2003, ale i v letech následujících. bohatství slovenské kultury a vzdělanosti, přírody, dějin a života lidu k tomu poskytuje vynikající možnosti.
   
   Zdeněk Fritz

3. Válka proti terorismu

   M. Čech
   V noci ze 7. na 8. října 2001, tedy necelý měsíc po teroristickém útoku na newyorská dvojčata, bylo pod operačním názvem Operation Enduring Freedom (OEF) zahájeno bombardování pozic Talibanu a Al-Kajdá v Afghánistánu letouny a raketami vojenských vzdušných a námořních sil USA, Velké Británie a Francie za podpory vojenských jednotek a plavidel Austrálie, Kanady, Německa a Nového Zélandu. Do této operace se postupně zapojily další vojenské jednotky z Bahreinu, Belgie, České republiky, Dánska, Itálie, Japonska, Jordánska, Kataru, Nizozemí, Norska, Ruska, Španělska, Turecka a Spojených arabských emirátů (UAE), a to vesměs formou speciální, logistické, přepravní a zejména všestranné námořní podpory ve prospěch hlavních bojových sil. Celkový rozsah této operace zůstává pro většinu veřejnosti poněkud skryt ve stínu jednotlivých medializovaných akcí (např. válka v Afghánistánu), o jejím významu však svědčí jak počet zúčastněných zemí a nasazaných vojáků, tak i teritoriální a materiální rozsah operací.
   Operační prostor zahrnoval rozsáhlé teritorium od Středozemního moře, blízkovýchodních zemí a Afrického rohu přes Arabské moře, Indický oceán, Pákistán a severní sousedy Afghánistánu (Kirgizie, Tádžikistán, uzbekistán a Kazachstán). Hlavní bojové síly byly soustředěny v Perském zálivu (pod velením USA), v prostoru Afrického rohu, Somálska a Djibuti byla přítomna především vojenská plavidla a námořní pěchota pod velením Německa (Task Group Force) a v severním Arabském moři další uskupení pod velením Francie (Task Force 473). Ve vodách indického oceánu a arabského moře byla soustředěna bojová a podpůrná námořní plavidla Británie, USA a mnoha dalších výše jmenovaných zemí.
   Hlavními cíli bojových operací byly pozice a posádky teroristických sil na území Afghánistánu, bojová činnost byla vedena především leteckými a raketovými údery vzdušných sil a námořnictva spojeneckých vojsk. Vojenské operace probíhaly v této fázi pod společným názvem Operation Enduring Freedom (OEF), který je současně i názvem používaným pro americké síly v této akci. Některé národní kontingenty hlavních účastnických zemí používaly též vlastní národní označení, a to Operation Veritas (Velké Británie), Operation Heracles (Námořní síly Francie) a Operation Apollo (jednotky Kanady). Ostatní národní kontingenty používaly od počátku společný název Operation Enduring Freedom.
   Obr. 1: Enduring Freedom Calif./USA: příležitostná obálka při ustavení Centrální poštovní stanice pro operaci Enduring Freedom dne 5.11. 2001 v San José v Kalifornii, zaslaná na poštovnu 510, jednotky v Německu, APO AE 09102 (listovní zásilky v první fázi byly zasílány zásadně na krycí adresy).
   Obr. 2: Enduring Freedom Pacifik-Filipíny: Listovní zásilka ze společné filipínsko-americké protiteroristické operace na Filipínách, zaslaná bezplatně (FREE MAIL) z americké lodi Ford McHenry do Německa, APO AE 09102 (Operace nesla název Exercise BALIKATAN).
   Obr. 3: Francouzskou účast na OEF pod názvem OPERATION HERACLES zahájilo francouzské námořnictvo přesuny svých lodí do severní části Arabského moře. Námořní polní pošta byla organizována přes letadlovou loď Charles de Gaulle, velitelskou loď B.C.R.VAR (námořní polní pošta BUREAU POSTAL NAVAL 64), převážně však pytlovými zásilkami letecky do domovských přístavů a dále pravidelnou poštovní cestou k adresátům.
   Obr. 4: Přesun německého námořnictva do prostoru Afrického rohu a námořní pěchoty do Somálska a Keni probíhal přes středozemní moře a Suezský průplav. Dopis z lodě Freiburg byl odeslán v průběhu plavby do mise přes španělskou poštu do Německa.
   Obr. 5: Na logistické podpoře OEF se podílelo i japonské námořnictvo zajiš?ováním zásobování vojsk v Indickém oceánu. Dopis z japonské lodě Yokosuka ze 16.1. 2002.
   První fáze války proti terorismu skončila postupným obsazením části území afghánistánu, zejména pak hlavního města Kábulu a jeho okolí. Tím byly vytvořeny podmínky pro zahájení druhé fáze operace Enduring Freedom, jejíž příprava započala přijetím rezolucí Rady Bezpečnosti OSN č. 1368 a 1373 koncem roku 2001. Na jejich základě byla v prosinci 2001 v Bonnu přijata mezinárodní dohoda a RB OSN vydala mandát k druhé operaci války pod názvem international Security Assistance Force (ISAF), jejíž organizace a řízení se pro první období ujaly ozbrojené síly Velké Británie. Tato mise se týká výhradně části území Afghánistánu (severní oblasti až po hlavní město Kábul). Na ostatních územích v celém původním teritoriu (viz výše) pokračuje OEF. Z hlediska amerických a britských ozbrojených sil pokračovala hlavní činnost v podobě přípravy na válku proti Iráku.
   Poštovní služby a vojenské polní pošty organizované ve prospěch sil zapojených do Operace Enduring Freedom byly zpravidla jednou z prvních podpůrných služeb. Opět se potvrdilo, že prioritním úkolem velení a řízení amerických a spojeneckých ozbrojených sil je zabezpečit rychlé a spolehlivé spojení účastnících se vojáků s domovem. Oproti dosavadním zvyklostem však dokumentování poštovních služeb v této fázi komplikují dva výrazné faktory:
   1. zvýšená bezpečnostní opatření na ochranu odesílatelů a hlavně jejich adresátů doma,
   2. podstatný nárůst rychlého telefonického spojení a používání zpráv SMS mobilními telefony s využitím satelitních spojů.
   Obr. 6: Z operací na území Afganistánu bylo možné odesílat dopisy pouze z tzv. kontingentních polních pošt (např. MPO APO AE 09311), které doprovázejí jednotky po dobu nasazení. Zásilky do 20gr byly bezplatné (FREE MAIL) a s poměrně vysokým stupněm utajení. Obálka od příslušníka 18. speciální úkolové skupiny (USA) z prostoru nasazení v oblasti města Kandahár.
   Obr. 7: Dopis příslušníka německého praporu námořní pěchoty působícího v Somálsku s velitelstvím v Djibuti. Z prostoru Afrického rohu i z německých lodí byly dopisy zasílány zásadně v pytlovkách do smluvních poštovních center (Briefcentrum) v Německu a pak dále běžnou civilní poštou k adresátům. Část byla též dosílána přes domovské přístavy německého námořnictva (podobně jako u Francouzů).
   Obr. 8: Kanadské ozbrojené síly v misi nasazené v prostoru Arabského poloostrova používaly permanentní polní poštu CFPO 5113 v Ománu (Operace APOLLO).
   Přesto však na možnosti korespondenčního spojení bylo dobře pamatováno. Již od 24.10. 2001 zavedlo Ministerstvo obrany USA pro všechny americké vojáky v OEF bezplatný tarif (Free Mail) pro soukromé dopisové zásilky do 20 gr ze všech míst jejich dislokace. V San José v Kalifornii byla zřízena Hlavní poštovní stanice Operace enduring Freedom Station (viz obr. 1). Současně byly aktivovány permanentní poštovní úřady a stanice v teritoriu nasazení (APO - pozemní a let., FPO - námořní). Pro jednotky na přesunech byly aktivovány tzv. kontingentní APO, což je forma mobilních polních pošt americké armády. Tyto polní pošty doprovázejí vysílané jednotky z domovských posádek do míst nasazení (viz obr. 6). Podobně reagovala na poštovní služby britská armáda, která povolila bezplatný tarif pro dopisy a aerogramy (do 20 gr) jako USA.
   Zřejmě z důvodů již zmíněných bezpečnostních opatření a utajování přesunů jednotek byly listovní zásilky soustřeďovány nejprve v poštovnách vyšších velitelství, na leteckých základnách a na některých lodích, a odtud pak přepravovány do sběrných pošt v domovských základnách či přístavech, nebo do vyčleněných středisek pro listovní zásilky (např. v Německu tzv. Briefzentrum Nr. 51 apod.). Přeprava dopisů byla prováděna pytlovými zásilkami (Pouch Mail). Doručování do rukou adresátů pak realizovaly poštovní úřady pravidelné civilní poštovní služby v jednotlivých zemích.
   K rozšíření polních poštovních úřadů a jejich služeb dochází teprve od zahájení druhé fáze války proti terorismu od ledna 2002 – tedy zahájením mise ISAF v Afghánistánu.
   Obr. 9: Účast Evropských vzdušných sil na OEF spočívala v podpoře dopravními i bojovými letouny ze základen v Kirgizii, tádžikistánu a Uzbekistánu. Společné evropské letecké jednotky (EPAF = EUROPEAN PARTICIPATING AIR FORCES) zabezpečovaly OEF z letecké základny Manas a Bishkek v Kirgizii. Společné jednotce Holandska, Norska a Dánska velel holandský důstojník. Poštovní služby zajiš?ovala holandská polní pošta NAPO 30. Dopisy byly dopravovány v pytlovkách do Utrechtu (hlavní voj. PP NAPO 500) a poté k adresátům podle určení. Nahoře dopis od příslušníka Detašmánu letounů F-16 holandské letky z Manas, dole je visačka pytlovky z hlavní PP v Utrechtu pro EPAF - PP NAPO 30 v Manas.
   Obr. 10: Dopis příslušníka české chemické jednotky v Kuvajtu, Camp Doha přes místní civilní poštu Doha/Kuwait do ČR.
   Obr. 11: Doporučený dopis z ČR do Kuwaitu pro příslušníka českého praporu chemiků v Camp Doha s registračním příchozím razítkem mezinárodního letiště v Kuwaitu z 20.4. 2003 a na poště v Campu Doha z 21.4. 2003 (dopis byl odeslán z ČR 28.3. 2003).
   Součástí války proti terorismu byla také společná operace filipínské a americké armády na Filipínách, vedená proti teroristickým skupinám rebelů Abu-Sayyaba (viz obr. 2). Z hlediska poštovních služeb se této operace týkala stejná opatření, jaká platila pro operaci Enduring Freedom.
   
   M. Čech