Ročník 2004 · vyšlo 30. června 2007
Merkur 4/2004
Obsah čísla
Také zkušební otisky rytin mohou mít svá tajemství
Jiří RyantK rozsáhlejší práci týkající se poznatků o československých státovkách tzv. londýnské emise, uveřejněné vloni v Merkur-Revue připojuji informaci, která navazuje na obsah dodatku „Úprava státovek „londýnské emise“ v poválečné ČSR“ [1]. Jde o využití zkušebních otisků portrétních rytin, kde je uvedeno, že jde o „jiné rytiny nesouvisející s výrobou peněz“1). V poválečném období tomu tak v tehdejší tiskárně platidel NBČS zřejmě bylo, avšak uvedené rytiny, přesněji jejich tiskové desky plnily v pozdějších letech ještě jinou úlohu a tato jejich epizoda s výrobou peněz, i když poněkud zprostředkovaně, skutečně souvisí.
Náhodné setkání v rámci mých dřívějších pracovních aktivit mne koncem roku 1979 přivedlo k laborantu tehdejšího specializovaného závodu národního podniku Barvy a laky v Praze, zabývajícího se výrobou barev pro Státní tiskárnu cenin. Využil jsem jeho pozvání k návštěvě pracoviště, kde mně jako zapálenému amatérskému numismatikovi v přípustných mezích umožnil nahlédnout do některých výrobních postupů souvisejících s činností závodu. Zejména pak šlo o náročnou kontrolu kvality jednotlivých sérií barev prováděnou na průběžně odebíraných vzorcích. Kvalitní suroviny a přesné dodržování technologických postupů pak zaručovalo dokonalý výsledný produkt, tj. zejména stálost barevného odstínu, dobrou roztíratelnost a přilnavost barev a další specifické vlastnosti, zabezpečující následně přesnou hromadnou reprodukci bankovkových obrazů z tiskových desek. Jedním z laboratorních testů byla kontrola schopností barev reprodukovat ostře a kontrastně i ty nejjemnější linky bankovkového obrazu z tiskové desky.
Právě k tomuto účelu používal výrobní závod Barvy a laky údajně do r. 1975 tiskové desky s vysoce kvalitními rytinami portrétů, zapůjčené tiskárnou cenin. Bohužel mi není známo, od kdy tomu tak bylo. Jednu z desek jsem si po vyjmutí z trezoru mohl dokonce prohlédnout a vychutnat při vhodném sklonu a osvětlení nevšední půvab rytých čar a porovnat jej s dříve provedeným otiskem. Shlédl jsem také archivovaný soubor zkušebních otisků portrétních rytin v hnědé a modré barvě2). Na některých byly dokumentovány závady vyskytující se ve vyrobené sérii barvy (splývání jemných linek, zrnění). Některé nedostatky pak bylo možno odhalit až pod mikroskopem. K popsaným kontrolním úkonům zde byly používány tyto originální TD:
– autoportrét Petra Brandla na rytině Bohumila Heinze z roku 1934, pro novoročenku státní tiskárny bankovek v Praze; rozměr rytiny je 55x77 mm,
– nesignovaný portrét dívčí hlavy zpředu v ozdobném rámci rovněž od Bohumila Heinze; rozměr rytiny je 74x74 mm,
– idealizovaný portrét knížete Václava v kruhovém medailonu podle předlohy Josefa Mánesa, vytvořený Jindrou Schmidtem přibližně roku 1931 pro novoročenku NBČS, o průměru 85 mm. Uvedené rytiny byly využity ke zkušebním otiskům kvality barev (na makulatuře bankovkový papíru bez průběžného vodoznaku) pro výrobu následujících bankovek:
– 10 Kčs, vzor 1960 (B-94), tmavohnědá, která byla v oběhu od roku 1961 do poloviny roku 1988,
– 25 Kčs, vzor 1961 (B-97), tmavomodrá, v oběhu od května 1962 do konce roku 1972,
– 20 Kčs, vzor 1970 (B-100), tmavomodrá, v oběhu od dubna 1971, do poloviny roku 1991. Zde šlo o výraznější odstín barvy.
Není mi známo, zda byly v tomto závodě vyráběny barvy pro tisk dalších bankovek, kupř. zelená pro stokoruny apod. Nebylo mi také sděleno, zda se provádějí tiskové zkoušky barev na nějakých jiných rytinách v období po roce 1975, kdy bylo jak dříve řečeno, používání zde popisovaných tiskových desek s rytinami ukončeno. Pro zjištění jejich další, možno říci zástupné funkce související s výrobou platidel však jsou sdělené údaje dostačující.
Zbývá ještě zmínit se o mém pokusu dozvědět se nějaké podrobnosti o původním účelu rytiny s portrétem knížete Václava. Nebylo možno vyloučit, že byla zamýšlena i k použití na připravované čs. bankovce o nominálu 5000 Kč, k jejíž realizaci pak z důvodu vývoje politické situace nedošlo. Obrátil jsem se s dotazem na autora Mistra Jindru Schmidta, se kterým jsem se osobně znal. S jeho stručnou, ale vyčerpávající odpovědí bych při této příležitosti čtenáře rád seznámil3). Znění dopisu ze dne 29. února 1980 je následující: „Vážený pane, na Váš dotaz o tisku medailonu sv. Václava podle kresby J. Mánesa, odpovídám, že tuto rytinu jsem provedl pro tisk novoročenky pro tehdejší Národní banku, přibližně v roce 1931. S touto rytinou nebylo nikdy počítáno pro tisk bankovek, co už také velikost rytiny dokazuje. Srdečně Vás zdraví Váš Jindra Schmidt.“4)
Pokud jde o zde popisované rytiny, zcela hypoteticky usuzuji, že mohly být v poválečném období využívány tiskárnou NBČS k ověřování kvality barev určených k tisku platidel a jiných cenin. Později v rámci racionální kooperace byly zapůjčeny přímo specializovanému výrobnímu závodu.
Jiří Ryant
Literatura:
[1] Daněk, J. – Moravec, M. Několik poznatků k československým státovkám tzv. londýnské emise (3). Merkur-Revue, 2003, č. 1, s. 27–32. Zde Dodatek s. 30–31 a vyobrazení na s. 32 vpravo nahoře.
Poznámky
1) Tato informace se netýká otisku „nesignované rytiny putti u vázy s květinami v ozdobné kartuši“, umístěné na vyobrazení zcela vpravo, v horním rohu, neboť o ní mi není nic známo.
2) Dokonce jsem několik duplikátů otisků získal, a tak mohu čtenářům jejich reprodukce nabídnout. Pro lepší optické srovnání jde o exempláře v tmavohnědé i tmavomodré barvě. Exempláře byly zřejmě odstřiženy z většího archu papíru na jednotlivé kousky.
3) Odpověď významného autora vynikajících ryteckých prací dokládá jeho mimořádné pochopení pro činnost sběratelů a zájemců o výtvarné umění, zejména pak o bankovkovou grafiku.
4) Osobně se domnívám, že pokud by rozměry zmíněné bankovky korespondovaly s tehdy obíhající bankovkou z produkce ABN Co New York, vzor 1920 (B-17), které jsou 203x112 mm, bylo by užití medailonu se sv. Václavem dispozičně přiměřené a reálné.
Obr. 1: Otisk rytiny B. Heinze s portrétem Petra Brandla a rytiny portrétu dívky od téhož autora, v hnědé barvě, pro zkoušku barvy pro tisk 10 Kčs bankovek (zmenšeno).
Obr. 2: Otisk rytiny B. Heinze s portrétem Petra Brandla a rytiny J. Schmidta s portrétem sv. Václava, v modré barvě, pro zkoušku barvy pro tisk 25, později pak 20 Kčs bankovek (zmenšeno).Katalog příležitostných poštovních razítek ČSR 1918–39
Neumann Jiří, Václavovič Jiří: Katalog příležitostných poštovních razítek Československá republika 1918-1939. I. vydání, Plzeň, PRESSFIL 2004. Formát A5, 356 str., 1072 záznamů, 941 ilustr., 395 Kč.
Denní čs. poštovní razítka z období let 1918-1939 patří mezi dobře zpracované oblasti naší poštovní historie, a to zejména díky mimořádné práci dr. E. Votočka (viz Monografie čs. poštovních známek, díl XVI a XVII). Přesto však jejich zpracování nebylo dosud úplné - chyběl např. spolehlivý a úplný katalog příležitostných razítek. K dispozici byl pouze neúplný tematický soupis těchto razítek v katalogu V. Nebeského. Tuto mezeru nyní zaplňuje právě Katalog příležitostných poštovních razítek ČSR 1918 - 1939 autorů J. Neumanna a J. Václavoviče.
Úvod katalogu je věnován vývoji a dělení příležitostných razítek podle jejich typu a barvy. Vlastní katalogová část má 274 stran. Razítka jsou řazena postupně podle dat použití. Každé má své katalogové číslo (rok / poř. číslo), následuje přesný přepis textu razítka, dosud známá data jeho používání, jeho barva a konečně ocenění razítka na výstřižku a na kompletní celistvosti.
Závěr katalogu patří podrobnému rozlišení těch příležitostných razítek, kterých bylo ke stejné události používáno více a která přitom nebyla rozlišena např. písmeny. Načrtnuty jsou také možnosti uspořádání sbírky příležitostných razítek. Zejména sběratelé - regionalisté pak ocení rejstřík razítek podle pošt, na nichž byly použity.
Katalog je velmi dobře a přehledně zpracován, číslování razítek dostatečně srozumitelné a jednoznačné, ilustrace (byť nejsou k dispozici u všech razítek) dostatečně kvalitní. Přínosem je i střízlivé ocenění razítek, které konečně zřetelně zohledňuje i vzácnost jejich skutečného výskytu a popularitu. Katalogu by šlo asi vytknout jen to, že chybí rejstřík rozčleňující razítka podle námětů (např. na sportovní, výstavní, k výročím, osobnostem atd.).
Každopádně jde podle našeho názoru o jednu z nejpřínosnějších filatelistických publikací poslední doby, která by neměla chybět v knihovně žádného seriózního sběratele. Zájemcům jej proto v tomto čísle nabízíme i v naší zásilkové službě.10. aukce Filatelie – BURDA
Na druhou polovinu června 2004 připravil Richard Burda svou jubilejní 10. aukci a nutno předeslat, že opět příjemně překvapil. Nejen rozsahem nabídky (více než 3100 položek), ale i pestrostí sortimentu, doslova od klasiky po současnost. Převažoval materiál čs. provenience (na 2000 losů), ale ani jiné sběratelské obory a odvětví nepřišly zkrátka. Rovněž nabídka celých sbírek, partií a výstavních exponátů byla již opakovaně mimořádně rozsáhlá (tentokrát 267 položek), což je u písemných aukcí v ČR zcela bezkonkurenční a ze sálových aukcí mu v nabídce sbírek konkuruje pouze pražský PROFIL. Aukční katalog má kvalitní celobarevnou přílohu (430 položek) a samozřejmostí je i celý katalog s 2000 náhledy na internetových stránkách (www.filatelie-burda.cz). Mimořádným kladem těchto písemných aukcí je dobře promyšlený zákaznický servis, přičemž zákazníci zejména oceňují možnost prohlídky všech nabízených položek na několika místech, písemné vyrozumění o úspěšnosti svých nabídek do 4 dnů po uzávěrce a možnost osobního odběru zakoupeného zboží v odběrních místech v Praze a v Brně. Navíc jako druhá firma v ČR nabízí původním majitelům vyplacení peněz do 4 dnů po aukci!
Aukce se zúčastnilo více než 600 příkazců, což je na naše poměny úctyhodné číslo svědčící o tom, že pokud je nabídka pro kupujícího zajímavá (např. cenou, kvalitou či ojedinělým výskytem), je zájemců a potenciálních zákazníků dostatek. Celková prodejnost činila v den uzávěrky 61 % a po započtení položek prodaných do 7 dnů po uzávěrce přesáhla 66 %, přičemž v segmentu sbírek a partií byla dokonce vyšší než 86 %! Opět se tak potvrdil trend posledních 2–3 let, že největší zájem u nás je o celé sbírky a partie. Nakonec nejvyšší dosažená cena na této aukci, 87.450 Kč, byla zaplacena za sbírku celých archů ČR z let 1993–2000, obsahující kompletní tiskové formy a tím i samozřejmě velké množství různých DV a DO. Richard Burda se programově zaměřil na materiál cenově dostupný každému sběrateli, neboť naprostá většina všech položek byla prodána za cenu do 1000 Kč, v nabídce však nechybějí ani položky desetitisícové.
Tradičně obsažná byla nabídka ČSR I (přes 870 položek). Z emise Hradčany stojí za zmínku půlarch hodnoty 1000 h (Pof. 26), přiklepnutý za 17.000 Kč přesto, že obsahoval i několik kusů poškozených známek, nebo svislá 2-páska se spojenými spirálovými typy u hodnoty 75 h (Pof. 18 STs), za kterou nový majitel zaplatil solidních 13.750 Kč. U přetiskové emise PČ 1919 se za solidní peníze prodaly i dražší položky se stopou po nálepce, např. 5 h zelený trojúhelník (Pof. 56) za 27.000 Kč nebo 5 f černé číslo (Pof. 128) za 31.350 Kč.
Z ostatních položek ČSR I byla např. nezoubkovaná 2-páska 125 h TGM se spojenými typy (Pof. 140N ST) prodána za 4.750 Kč, 125 h Červený kříž 1920 (Pof. 172) s DV „krátká příčka“ za 2090 Kč, svěží 500 h HaV 1920 (Pof. 168B) za 3.850 Kč a série Praha–Tatry (Pof. 225–28) s průsvitkou č. 8 za 770 Kč.
Vůbec nepřekvapil zájem o kvalitní celistvosti a celiny prakticky ze všech období československé filatelie, mnohé byly prodány za velmi zajímavé ceny. Nadprůměrná byla i nabídka filatelistického materiálu z období protektorátu Čechy a Morava (přes 230 losů), prodejnost však zůstala tak trochu za očekáváním. Zdá se, že tento segment trhu je u nás už poměrně nasycen.
Z Československa po roce 1945 (375 losů) zůstaly neprodány i některé oblíbené položky, jako jsou např. aršík A. Zápotocký II. typ (Pof. A967), dvoupáska 60h A. Mrštík (Pof. 1175 II.) s oběma známkami II. typu, desetiblok Horská služba s Rz 11 3/4 (Pof. PL 2369A), TL Lodě pro sešitek (Pof. SL2888/9) a další, u kterých byly evidentně nasazeny příliš optimistické ceny. Z nabídky ČR (90 losů) se ale prodalo více než dvě třetiny položek, což je úspěch.
Z evropských zemí bylo nejlépe zastoupeno Rakousko (přes 250 losů), prodalo se jich však jen asi 45 %. Zdá se, že přepočet 8–10 Kč za 1 Michel-Euro nebo ferchenbauer-Euro až na ojedinělé výjimky náš trh není ochoten akceptovat. Burdova aukce potvrdila, že i mimoevropské známkové země mají u nás své příznivce, solidní zájem byl opět téměř o všechny položky anglických kolonií, naopak celistvosti Číny tentokrát zcela propadly. O sbírkách už byla řeč, staly se skutečným fenoménem našich aukcí.
Se zájmem proto budeme sledovat, jakou nabídkou nás tato firma překvapí příště.Zneužité poštové pečiatky
Jozef TekeľV poslednom čase sa opäť objavili na výmennom stredisku v Bratislave (a pravdepodobne aj na iných miestach) zaujímavé celistvosti alebo výstrižky z obdobia rokov 1939–1945. Žiaľ, všetky sú vyrobené ako falzifikáty na škodu zberateľov. Použitie čs. novinových známok (bez pretlače, prípadne s pretlačou O. T.) na území protektorátu Čechy a Morava na výstrižku alebo na úplnej celistvosti je zberateľsky zaujímavé. Pretože pravých dokladov je málo, objavili sa falzifikáty, ktoré predstierajú použitie známky aspoň na výstrižku.
Tieto falzifikáty sú hromadne vyrábané pomocou odcudzenej protektorátnej pečiatky s legendou PRAG 4 / PRAHA 4 / 3a. Na novinových známkach Sokol s pretlačou O.T. je nastavený časový údaj 12. VII. 39 -9, na novinových známkach bez pretlače nájdeme časový údaj 13. VII. 39 -9 (hodnota 30 h) alebo časový údaj 14. VII. 39-9 (hodnota 100 h) (obr. 1). Hromadnú výrobu falzifikátov pomocou odcudzenej pečiatky potvrdzuje nielen použitý papier, ale aj skutočnosť, že výrobca upraví dátumový mechanizmus pečiatky na „nový“ dátum. Po znehodnotení nalepených známok rozstrihá hárok papiera na menšie časti. Technológiu výroby falzifikátov možno dokázať zložením pôvodného tvaru väčšieho výstrižku. Pečiatka PRAG 4 / PRAHA 4 / 3a bola zneužitá aj na výrobu falzifikátov celistvostí s „revolučnými“ pretlačami protektorátnych známok z mája 1945.
Séria 6 pamätných známok s portrétom J. Tisa (1 Ks až 10 Ks) bola vydaná 14. marca 1945. Vzhľadom na aktuálny vývoj vojensko-politickej situácie na Slovensku na jar 1945 tieto známky sa predávali v Bratislave (možno aj na niektorých poštách na západnom Slovensku), a preto boli minimálne použité v poštovom styku. Vznik väčšiny zásielok má zberateľskú motiváciu. Obsadením Bratislavy (4. apríl 1945) sovietskou armádou skončilo reálne používanie známok, ale známky úradne stratili platnosť 30. apríla 1945. Použitie najvyššej hodnoty (10 ks) na skutočne prepravenej a správne vyplatenej celistvosti je veľmi vzácne, pretože muselo ísť o náhlu a doporučenú zásielku do cudziny (poštový poplatok 2.00 + 3.50 + 5.00 Ks, prípadne 2.50 + 3.50 + 5.00 Ks). Ak boli známky použité, väčšinou boli použité na pošte Bratislava 1 alebo na väčšej pošte v oblasti západného Slovenska.
Celistvosť s odtlačkom pečiatky ČIERNA PRI BIELI / a / 28. IV. 45 -9 (obr. 2 a 3) je ukážkou novodobého falzifikátu na škodu zberateľov. Nalepená známka bola znehodnotená odcudzenou pečiatkou poštového úradu, ktorý v apríli 1945 neexistoval (!). Preto upozorňujem zberateľov na to, aby venovali zvýšenú pozornosť celistvostiam (výstrižkom) s odtlačkami pečiatky PRAG 4 / PRAHA 4 / 3a, resp. ČIERNA PRI BIELI / a, pretože obe pečiatky môžu byť opäť zneužité.
Jozef Tekeľ