Ročník 2002 · vyšlo 6. února 2003
Merkur 5/2002
Obsah čísla
Legionářské známky – 1. výročí vzniku ČSR
Jiří StupkaV katalogu POFIS (1) vydaném v roce 2001 se poprvé v historii katalogů Československých známek setkáváme u emise nazývané „Legionářské“ s rozdělením hodnocení do tří samostatných souborů.
Prvním souborem je hodnocení známek bez přítisku (nátisku), druhým souborem hodnocení známek s přítiskem (nátiskem) přes jednu známku, třetím souborem pak hodnocení známek s přítiskem (nátiskem) přes jednu čtvrtinu známky (celý nátisk pro čtveřici). V článku budu používat starší termín – nátisk.
Tato emise se v poslední době stala středem zájmu sběratelů, přestože po více než polovinu století byla pouze popelkou vzhledem ke stále nevyjasněným problémům, které tuto emisi od jejího vydání provázejí. Na rozdíl od ostatních vydání známek, která byla oznamována „Věstníkem ministerstva pošt a telegrafů“, bylo vydání emise těchto známek pouze publikováno v „Úředním listě ředitelství pošt a telegrafů“ v Praze. Znění vyhlášky (3) opisuji doslovně, protože je zajímavé:
Úřední list ředitelství pošt a telegrafů v Praze čís. 26 ze dne 17. října 1919
Příležitostné známky
Výnosem ze dne 4. října 1919, čís. 38989-VI-19, oznámilo sem ministerstvo pošt a telegrafů, že v nejbližší době dohotoveno bude 6 druhů příležitostních poštovních známek po 15.000 listech každého druhu a to jedno vydání znázorňující lva an láme okovy po 15, 25 a 50 h a druhé vydání znázorňující matku republiku s děckem k ní se utíkajícím po 75, 100 a 120 h.
Známky tyto budou rozeslány v přiměřeném množství všem erárním poštovním úřadům I. třídy, a to tak brzy, aby se s jejich prodejem mohlo určitě počíti dne 28. října t.r.: před tím dnem je prodej řečených známek v jakémkoliv množství bez výjimky přísně zakázán. Všechny uvedené druhy příležitostných známek budou se prodávati za cenu na nich vyznačenou.
Z množství přiděleného přepážce filatelistické v Praze 1 se však opatří oněch 2000 listů všech druhů razítkem v podobě lipového listu, a budou takto oražené známky prodávány s přirážkou 10 h za kus.
Platnost příležitostních známek je omezena na území Československé republiky a potrvá od 28. října až včetně do 3. listopadu t.r. Po tomto dni nutno nakládati se zásilkami opatřenými oněmi známkami jako s nevyplacenými. Při účtování není rozdílu mezi známkami příležitostními a obyčejnými a děje se toto obvyklým způsobem.
V Praze dne 10. října 1919.
První nesrovnalostí proti znění úředního listu je, že známky byly dány do oběhu již 27. října 1919. V Praze se však objevily již několik dní před tímto datem. Sběratelé byli překvapeni dvěma novými jevy. Jednak neobvykle krátkou dobou platnosti a jednak zvláštním nátiskem. Krátká doba platnosti je zarážející při vysokém nákladu.
Druhá nesrovnalost: úřední list uvádí 15 000 listů, tj. 1 500 000 sérií a pozdější literatura uvádí 5 000 000 sérií. Celá akce se jeví jako naprosto nepromyšlená. Dále se uvádí, že 3 500 000 sérií bylo věnováno „Pomocnému fondu legionářskému“, kterému také připadne výtěžek za každý nátisk v hodnotě 10 h. Počítáme-li nominální hodnotu emise 3,85 korun, mělo být fondem utrženo 13 475 000 korun. Nikde ale nebylo určeno, kam se má nátisk na známky otiskovat (na jednotlivou známku nebo na čtveřici známek). Budeme-li počítat pouze s tím, že se nátisk dával na čtveřici známek, vyjde nám na jeden tiskový list 25 otisků nátisku. Z úředního listu můžeme odvodit, že 2 000 tiskových listů pro šest hodnot je 12 000 tiskových listů, po 25 razítkách na jeden list je to 300 000 otisků a vybraná částka se rovná celým 30 000 korunám získaným za nátisky. Podle (3) bylo za nátisky získáno celkem 80 101 korun. To by znamenalo, že bylo celkem 80 000 nátisků. Pro fond byla ale tato akce danajským darem, protože veřejnost neměla o tuto emisi zájem. Nákupy u pošt pokryly zájem filatelistů i obchodníků, kteří si vytvořili dostatečnou zásobu. Tyto skutečnosti znehodnotily celkem málo dotčenou zásobu, kterou měl fond. V roce 1930 učinil fond pokus o zpeněžení obrovské zásoby, ale i tento pokus byl neúspěšný, a tak byl odprodej uskutečněn za pouhý zlomek nominální hodnoty.
Nátisk jako takový neměl vůbec žádnou poštovní funkci, protože známky s nátiskem neztratily svou výplatní způsobilost. Zásilky se známkami s nátiskem měly být opatřeny denním poštovním razítkem vedle známky. Tento příkaz ale nebyl důsledně dodržován, a tak se setkáváme se známkami opatřenými jak nátiskem, tak denním razítkem. Razidla pro nátisk zhotovil Štencův grafický závod podle návrhu akademického malíře Aloise Mudruňky. Razidla byla zhotovena ve dvou různých formách, srdcovité (lipový list) a kruhovité. Nátisky lipového listu měly mít barvu zelenou, z praxe ale víme, že mají také barvu modrou, fialovou, červenou a černou. Třetí nesrovnalost: kruhovité nátisky, které v úředním listě nebyly hlášeny, měly mít barvu modrou, ale i zde můžeme nalézt tytéž barvy jako u nátisků lipového listu. Ministerstvo pošt a telegrafů si pro svou potřebu dalo udělat nátisky v barvě červené. Jsou snad proto červené nátisky „Ministerské“ jako u jiných emisí neúřední zoubkování, nebo se na to zapomnělo? Myslím, že byla snaha jen o zhodnocení těchto známek barvou nátisku pouze pro sběratele, kteří byli ochotní tyto barevné variace kupovat. Ostatně i alba na známky (jako například Stiburkovo) uváděla různé barvy pro nátisky. Takto vlastně mohl mít pilný sběratel ve sbírce minimálně dvě varianty nátisku po pěti různých barvách, pomineme-li dvě varianty nátisku lipového listu. Takto by již musel mít ve sbírce celkem 15 variant různých barev nátisku, a jak jinak než ve čtveřicích. A to přeci bylo pro obchodníky báječné! Vra?me se však k nátiskům.
Nátisk lipový list, jak je popsán v (2), má dvě varianty od sebe se lišící hlavně řapíkem lipového listu.
Po odprodeji zásob fondem obchodníkům se objevila nová razidla nátisku, o kterých se sice tvrdilo, že byla předána poštou společně se známkami. Dokonce je možné nalézt pamětní listy s vylepenou celou sérií známek a s těmito novými nátisky. Tyto pamětní listy se asi dostaly s neprodanými zásobami do rukou obchodníků a byly později přetištěny padělaným nátiskem. U těchto přetištěných známek, stejně jako u takovýchto pamětních listů, se jedná pouze o napodobeninu vedenou v literatuře jako padělek. Tyto padělky by měly být uváděny jako bezcenné, protože vlastní známku znehodnocují, by? by byla i v nejvzácnější variantě zoubkování. Tento nátisk je padělkem k oklamání sběratelů a nelze jej proto srovnávat s padělky vyrobenými za účelem oklamání pošty. Jedná se o napodobeninu nátisku lipového listu varianty II a kruhovitého nátisku:
Uváděných 200 000 sérií s pravými nátisky dle úředního listu v porovnání s nákladem 5 000 000 sérií je vlastně pouhými 4 % z celkového nákladu. Proto by měly být známky s pravým nátiskem 25x hodnotnější než známky bez nátisku. Budeme-li však přihlížet k úředním číslům, znamená 200 000 sérií s pravým nátiskem z celkového počtu 1 500 000 sérií, které zůstaly poště, že bylo zhruba 13 % známek přetištěno nátiskem. Poměr známek bez nátisku a známek s pravým nátiskem je pouze sedmi a půl násobkem, dle kterého by měly být známky s pravým nátiskem vzácnější proti známkám bez nátisku. Tato čísla jsou ale stále zavádějící, protože není známo, kolik známek a které druhy zoubkování se úředně přetiskly pravým nátiskem. Značné množství známek se vzácnějšími variantami zoubkování má právě padělky nátisků, které se u známek, které mají pouze čtvrtinový nátisk, dosti těžko prokazují. Bohužel se nikde nedochovaly jakékoliv úřední záznamy a? již o množství známek v jednotlivých variantách zoubkování nebo o množství provedených nátisků na známky.
Nyní se vrátíme k ohodnocení v (1), kde jsou hodnoceny dvě varianty nátisku. Většina známek byla opatřena nátiskem přes jednu čtvrtinu obrazu (nátisk pro čtveřici).
U hřebenového zoubkování 13 1/2 : 13 3/4 nebo (13 3/4 : 13 1/2) je výskyt levnějších hodnot známek s nátiskem asi o 50 % vyšší než známek bez nátisku. U dražších hodnot je tomu právě naopak. Ceny známek s nátiskem jsou o 50 – 60 % nižší než ceny známek bez nátisku (proč asi?). Hřebenové zoubkování pro hodnoty 15, 25 a 50 h je vlastně dle formátu známek na výšku ležmým hřebenovým zoubkováním. I na toto zatím literatura zapomněla.
U řádkového zoubkování 11 1/2 : 13 3/4 nebo (13 3/4 : 11 1/2) je cenová relace obdobná.
U řádkového zoubkování 11 1/2 : 10 1/2 nebo (10 1/2 : 11 1/2) je u levnějších hodnot poměr známek s nátiskem ke známkám bez nátisku asi o 30 % nižší a u dražších známek je tento propad ještě markantnější.
Podobně je tomu i u ostatních druhů zoubkování.
Nezoubkované známky s nátiskem mají cenové záznamy v poměru ke známkám bez nátisku nižší o 50 – 70 %.
Cenová relace je tedy řádně zamotaná, anebo autor (1) ví o poměru známek bez nátisku ke známkám s nátiskem. K tabulce hodnocení nátisku přes celou známku se vyjadřovat nechci, protože zde je situace poměrů známek bez nátisku a známek s nátiskem ještě spletitější.
Zoubkování známek tohoto vydání je více než problematické. Nikdo nedokáže určit, co bylo zoubkováno v roce 1919 a co mohlo být zoubkováno z neprodaných zásob fondu obchodníky, kteří získali i archy známek nezoubkovaných, vlastně až po roce 1930. Na perforovacích strojích v tiskárně Unie bylo možné provádět tyto kroky ještě po roce 1945. (Dle dr. Kubáta, autora Monografie I, se nezoubkované archy hradčanských známek zoubkovaly pro lepší manipulaci při výuce úřednic pro poštovní úřady.) Myslím, že jednodušší postup by byl napsat cenovou relaci v procentech a? již směrem dolů nebo nahoru u známek s nátiskem v poměru ke známkám bez nátisku. U každé známky je takto poměr jiný a nejsem přesvědčen, že odpovídá skutečnosti. Ceny dosahované při prodeji známek této emise se značně liší hlavně u hodnot, které mají vyšší katalogové záznamy. Ve skutečnosti je na trhu více známek s nátisky než známek bez nátisků.
Použijeme-li cenové záznamy katalogu Ekstein (4) z roku 1939, zjistíme, že tento katalog některé ceny pro jednotlivé známky u různých zoubkování vůbec neuvádí.
U HZ 13 1/2: 13 3/4 a ŘZ 11 1/2 : 13 3/4 u hodnot 15, 25 a 50 h nebo HZ 13 3/4 : 13 1/2 a ŘZ 13 3/4 : 11 1/2 u hodnot 75, 100 a 120 h jsou cenové záznamy u všech známek.
U ŘZ 10 1/2 : 11 1/2 není cenový záznam uveden pro hodnotu 120 h.
U ŘZ 10 1/2 : 13 3/4 není cenový záznam uveden pro hodnotu 50 h.
U ŘZ 13 3/4 : 10 1/2 není cenový záznam uveden pro hodnoty 75, 100 a 120 h.
U ŘZ 10 1/2 je situace ještě horší, protože cenové záznamy jsou uvedeny pouze pro hodnoty 15 a 25 h.
U ŘZ 11 1/2 není cenový záznam uveden pro hodnotu 100 h.
Nejlevnější varianta zoubkované série bez nátisku je zde uvedena ve výši 1,- Kč. Čtyřblok tedy 4,- Kč.
Čtveřice známek s nátiskem lipový list nebo kruhové razítko v barvě modré, zelené a fialové má záznam 4,- Kč, tedy stejně jako známky bez nátisku.
Čtveřice známek s nátiskem lipový list nebo kruhové razítko v barvě červené a černé má záznam 6,- Kč.
Naopak nejlevnější série známek s denním razítkem má záznam 3,50 Kč. Čtyřblok tedy 14,- Kč.
Je zajímavé, že tento tak fundovaný katalog ani po dvaceti letech od vydání této emise některé varianty zoubkování nezaznamenal, přestože na druhé straně, jako například u hradčanských známek, uvádí řádkové zoubkování 10 1/2 nebo jiné zajímavosti, na které se bohužel u pozdějších vydání katalogů pozapomnělo. U emise hradčanských známek například teprve po roce 1940 znalec Jan Mrňák rozdělil zoubkování na úřední a ostatní. Je velká škoda, že nevěnoval i více pozornosti této emisi, kde je situace daleko složitější.
Čtvrtá nesrovnalost: omezení použitelnosti známek pouze na území Československé republiky. Viděl jsem několik dopisů skutečně prošlých do ciziny bez pozastavení poštou. Jako ukázku uvádím (obr. 1) doporučený dopis do Londýna, uherské razítko Beszterczebánya 919.Okt.28, příchozí razítko Londýn Reg.3.Nov.19. Známky 15 a 25 h mají řádkové zoubkování 11 1/2 : 13 3/4. Známka 50 h má hřebenové zoubkování 13 3/4 : 13 1/2.
Na druhé straně jsem ještě neviděl žádný dopis, který by pošta vrátila zpět pro nepřípustnost známek této emise do zahraničí. Pošta velmi pečlivě hlídala platnost známek, a proto neuznala známku 25 hal (obr. 2) s řádkovým zoubkováním 11 1/2 : 13 3/4 po více než jednom roce od ukončení platnosti. Dopisnice byla odeslána z Plzně 18. XII. 1920 a v Praze byla 20. XII. 20 zatížena doplatní známkou v hodnotě 50 h.
Použití vzácnějších zoubkování jsem zatím nezaznamenal. Proto lze předpokládat, že se v krátké době platnosti na přepážkách pošt neobjevilo. Většina celistvostí této emise se vyskytuje jako přefrankované dopisy, na kterých je celá série známek. Správně frankované celistvosti jsou vzácné a hledané. Pro ilustraci jsem vybral několik ukázek.
Doporučený dopis z Nových Zámků (obr. 3), R nálepka i razítko jsou uherské, Érsekújvár 919.Nov.3. Dopis je vyplacen pětipáskou 15 h známek v řádkovém zoubkování 11 1/2 : 13 3/4.
Doporučený dopis z Prahy 1, 3. XI. 19, příchozí razítko Bubeneč téhož dne (obr. 4). Dopis je vyplacen známkou a krajovou dvoupáskou známek 25 h v řádkovém zoubkování 11 1/2 : 13 3/4.
Doporučený dopis z Písku odeslaný 3. XI. 19 (obr. 5). Dopis je vyplacen třípáskou 25 h ve světle hnědé barvě s hřebenovým zoubkováním 13 1/2 : 13 3/4.
Spěšná dopisnice (obr. 6) odeslaná z Brna 31. X. 19. Známka 50 h má hřebenové zoubkování 13 1/2 : 13 3/4. Zajímavé jsou bezesporu doklady použití „Legionářských“ známek na balíkových průvodkách. Mohou být i v kombinaci se známkami hradčanskými. Celá emise poskytuje nepřeberné množství známkového materiálu, jako zkusmých tisků, vad zoubkování, vad tisku a poštovního použití a pro každého sběratele zábavu a studijní poznatky zvláště u knihtiskové části tisku.
Jiří Stupka
Literatura:
1. František Beneš, Katalog Československo 1918–1939, vydal POFIS, spol. s.r.o ve spolupráci s Klubem Filatelie, 2001.
2. Jan Karásek, Československé poštovní známky a jejich padělky 1918–1939, vydalo nakladatelství Merkur Revue, 1998.
3. Jan Karásek a kol., Monografie československých známek díl II., vydalo Nakladatelství dopravy a spojů, 1971.
4. V. Ekstein, Katalog československých známek 1939, ročník XIII, náklad vlastní, Praha XII, Škrétova 5, tisk J. Merey a syn, 1939.
varianta I.
1. Řapík má
prohnuté strany. 2. Svislá osa písmene S směřuje do středu nátisku.
3. Písmeno M má v přímce svislice.
4. Písmeno P je nepřerušeno.
5. Obě písmena A mají příčky téměř ve stejné výšce s příčkou písmene H.
6. Číslice 1 má odkloněnou čárku.
varianta II.
1. Řapík má rovné strany.
2,-6. Jako I.
Kruhový nátisk má variantu jednu.
1. Písmeno M má přímé svislice.
2. Písmeno E má střední vodorovnou čárku kratší.
3. Obě písmena A mají příčky téměř ve stejné výšce s příčkou písmene H.
padělek
1. Řapík má rovné strany a nesměřuje do středu nátisku.
2. Písmeno S je odchylného tvaru a šikmo posazené.
3. Písmeno M má šikmé svislice.
4. Písmeno P je v horní části přerušeno.
5. Obě písmena A mají příčky podstatně níže než příčka u písmene H.
6. Číslice 1 má krátkou odkloněnou čárku.
padělek
1. Písmeno M má šikmé svislice.
2. Písmeno E má střední vodorovnou čárku znatelně delší.
3. Obě písmena A mají příčky podstatně níže než příčka u písmene H.Několik poznatků k československým státovkám tzv. londýnské emise
Jiří Daněk a Jaroslav MoravecKaždý sběratel papírových platidel i každý zájemce o československou měnovou historii jistě dobře zná podrobně zpracovanou dvoudílnou publikaci Miroslava Mixy „Starosti s papírovými penězi ČSR za 2. světové války“. Její druhá část „Československé státovky a bankovky londýnské emise“ pojednává o výrobě papírových platidel, objednaných Ministerstvem financí československé exilové vlády v Londýně v britských ceninových tiskárnách. „Londýnská emise“ představuje státovky sedmi nominálních hodnot po 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1.000 Kčs. Není na nich vytištěno datum vydání ani letopočet, nebo? byly určeny až na uspořádání poválečného hotovostního peněžního oběhu a konec druhé světové války nemohl být v době jejich přípravy s větší mírou pravděpodobnosti ani odhadován. Podle bankovní praxe z let 1919 – 1992 je zpravidla označujeme jako „emise A“, případně pomocným označením „vzor 1945“, které však není jednoznačné vzhledem k existenci více typů některých nominálních hodnot (100 a 1000 Kčs) z téhož roku. Jejich tisk se uskutečnil ve třech britských cedulových tiskárnách. 5 a 10 Kčs vyrobila Thomas De La Rue & Company Limited se sídlem v Londýně a Haywards Heath (hrabství Sussex), 20 a 50 Kčs Waterlow & Sons Limited1 se sídlem v Londýně a 100, 500 a 1000 Kčs Bradbury, Wilkinson & Company Limited2 se sídlem v New Maldenu (hrabství Surrey).
Z přípravy této emise se v různých sbírkách dochovaly různé předměty, zejména podklady pro návrhy, studie, výtvarné návrhy, koláže, tiskové zkoušky, vzorové nátisky, bankovní vzory a další materiál. Dochovány jsou v množství, které je zřejmě větší než u všech ostatních emisí československých papírových platidel, snad vyjma prvorepublikových státovek a bankovek z produkce American Bank Note Company. Větší zastoupení ve sbírkách zřejmě vyplývá z toho, že doprovodný materiál emisí tištěných v tuzemsku byl obvykle z větší části předán vydavateli nebo skartován za jeho dohledu, zatímco část doprovodného materiálu tří britských tiskáren byla předána československému Ministerstvu financí v Londýně, odkud byla po skončení války předána Ministerstvu financí v Praze a později Národní bance československé (dále jen „NBČS“). Na této „dlouhé cestě“ přešla většina exemplářů z fondu „Londýnská emise“ do soukromých sbírek. Část doprovodného materiálu (zejména z Thomas De La Rue a Waterlow & Sons) však nebyla československé straně nikdy předána a zůstala v legální či nelegální držbě příslušných tiskáren, jejich zaměstnanců nebo jiných osob pohybujících se kolem této zakázky. Odtud se pak různé předměty dostaly do různých zahraničních a později i tuzemských soukromých sbírek.
Účelem tohoto příspěvku je popis některých zjištěných odchylných tisků, tedy tiskových produktů lišících se od státovek ze sériové výroby a doložení některých poznatků z úřední korespondence konkrétním materiálem. Záměrně se věnujeme jen tiskovým produktům a nikoliv i výtvarným návrhům, které by měly být předmětem jiného pojednání. Takových návrhů a dílčích studií k nim existuje větší množství. Realizované i nerealizované návrhy pocházejí jak od autorů a z ateliérů tiskáren, které příslušné nominální hodnoty vyráběly, tak od autorů a z ateliérů tiskáren, které nakonec tiskly jiné nominální hodnoty. Podíl jednotlivých tiskáren na československé zakázce totiž nebyl v počáteční etapě stanoven a ještě v průběhu přípravy návrhů byl měněn. S ohledem na množství, rozmanitost a těžkou dostupnost sledovaného materiálu (uložení ve více sbírkách) se však nemůže jednat o soupis s nárokem na úplnost, a proto se pokusíme převážně jen o typový popis jednotlivých skupin odchylných tisků. Popis je přitom v některých případech velmi problematický, nebo?
a) pojmenovat některé barvy použité v pestrobarevných podtiscích a definovat místa jejich uložení v irisových přechodech je obtížné a přesahuje rámec tohoto příspěvku,
b) rozdíly mezi některými exempláři jsou tak nepatrné, že je těžké rozhodnout, zda se jedná o jinou tiskovou variantu, další exemplář téže varianty nebo důsledek dlouhodobého uložení v rozdílném prostředí, c) několik exemplářů bylo zkoumáno jen z více či méně kvalitních reprodukcí, zpravidla barevných elektrografických kopií,
d) jednotlivé exempláře nemohly být z objektivních důvodů (rozptýlení v různých sbírkách) zkoumány současně a i sebelepší popis, kvalitní reprodukce či grafická informace mohou být zavádějící. Nelze proto vyloučit, že totožný exemplář popíše jiný autor nebo i stejný autor s časovým odstupem odlišně.
Náš příspěvek je třeba přijímat s vědomím těchto skutečností.
V textu se přidržujeme zkratky československé peněžní jednotky „Kčs“ platné v době, kdy se sledovaná platidla stala zákonnými penězi (1.11.1945), i když státovky, na nichž byl název československé koruny zkrácen (5 a 20 Kčs), nesou ještě prvorepublikovou zkratku „Kč“. Touto zkratkou byly všechny státovky této emise označovány i v úřední korespondenci, a to nejen do ledna 1943, kdy padl návrh na změnu zkratky, ale převážně i nadále až do roku 1945. Taktéž hovoříme jen o státovkách, jak byly připravovány, i když nominální hodnoty 100, 500 a 1.000 Kčs byly již při svém vydání prohlášeny bankovkami3 NBČS.
Obecně o anulátech
Druhá část publikace4 uvádí a na více místech pomocí písemných pramenů (nikoliv však na konkrétním materiálu) dokumentuje, že od každé číselně dokončené série byl vytištěn 1 000 000 kusů státovek. Avšak šesticiferné číslovače, použité na všech státovkách „londýnské emise“, umožňují očíslování jen 999 999 kusů v číselné řadě od 000001 do 999999. Z tohoto rozporu vycházejí dvě obecně známé domněnky, k nimž na základě znalosti dosud nepublikovaného exempláře připojujeme třetí, totiž že v každé číselně dokončené sérii
a) bylo vyrobeno jen 999 999 kusů nebo
b) byl vyroben anulát, tedy exemplář s číslem 0000005 nebo
c) byl vyroben exemplář s číslem 1000000.
Ad a) První domněnka vychází převážně ze znalosti tuzemské emisní praxe a pozorování sběratelů. I když je v korespondenci mezi objednatelem a dodavatelem (nabídky, objednávky, faktury) uváděn náklad zaokrouhlený na celé miliony nebo jiné řády, tiskárna dodá jen množství, odpovídající možnostem daného typu číslování (v tomto případě 999 999 kusů). Přesto v dokladech výrobců6 mnohdy nalezneme údaj, že byly vyexpedovány exempláře čísel 000001-1000000, ačkoliv poslední exemplář nemůže fyzicky existovat, nebo? by to znamenalo použití jiného, sedmiciferného číslovače. Ve výrobní praxi se proto chybějící miliontý exemplář každé série nahradí exemplářem jiné, zpravidla číselně nedokončené série.
Ad b) Teoreticky je samozřejmě možné doplnit každou sérii anulátem, avšak exempláře s „nulovým číslem“ se do peněžního oběhu nevydávají. Této druhé domněnce také nic nenasvědčuje. Anuláty jednotlivých vyráběných sérií nejsou známé z bankovní praxe a nebyly ani zjištěny sběrateli, i když pravděpodobnost jejich úspěšného vyhledání v oběhu je nepatrná (1:999 999 v každé číselně dokončené sérii), stejně jako pravděpodobnost jejich náhodného dochování z peněžního oběhu z doby zákonné platnosti. Nelze ani vyloučit jejich skutečné vyrobení a pozdější úřední zničení, ale vyhledávání anulátů každé série bankovními úředníky není opět příliš pravděpodobné. Vznik anulátů jako důsledek techniky číslování není pravděpodobný také proto, že v některých případech 1) je známá existence více totožných anulátů téže série (např. 100 Kčs GA 000,000),
2) je známá existence více anulátů téže série s rozdílnou barvou číslování (např. 100 Kčs GA 000,000) a
3) anuláty mají jiná barevná provedení hlavních tiskových obrazců či podtisků (např. 1000 Kčs BF 000,000) nebo jiné odlišnosti, spočívající např. v absenci deskových značek nebo použití jediného sériového písmene (např. 20 Kčs B 000000).
Tyto uvedené možnosti se u některých anulátů dále kombinují.
Ve většině případů jsou tedy číslem 000000 označeny exempláře, lišící se od konečného provedení a tedy nepocházející ze sériové výroby. Existence anulátů jako miliontých kusů každé série je tak méně pravděpodobná. Naopak vše nasvědčuje tomu, že existující anuláty patří do kategorie vzorových nátisků, předkládaných v různé době různým pověřeným osobám k informaci nebo schválení.
Ad c) Číslování na jednom vzorovém nátisku nasvědčuje tomu, že přestavba šesticiferného číslovače na sedmiciferný resp. použití jiného číslovače se stejným řezem číslic, nemusela být pro realizující tiskárnu velkým problémem. Stavět hypotézu o číslování v sériové výrobě na vzorovém nátisku vyrobeném ve velmi omezeném množství či snad jediném kuse je však problematické. Nadále proto považujme za pravděpodobnější, že při sériové výrobě sedmiciferný číslovač nebyl použit.
Tiskové zkoušky a vzorové nátisky
Produkce Thomas De La Rue & Co. Ltd.
Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo zjištěno nejméně, od každé nominální hodnoty po jedné koláži a po jednom nátisku.
5 a 10 Kčs
První dva, resp. čtyři jednostranné exempláře patří mezi tzv. koláže. Jsou to typické práce ateliérů ceninových tiskáren zejména z angloamerické oblasti, známé v československé emisní praxi především u platidel realizovaných v American Bank Note Company. Tiskárny je připravovaly pro své zákazníky jako jediné nebo alternativní návrhy v rozměrech budoucího platidla k informaci či schválení. Koláže představují spojení ručně nakreslených partií (obvykle portréty a texty), otisků prefabrikovaných tiskových prvků (zejména rámečky a giloše), někdy i fotografií a podle stavu rozpracování i jedinečných prvků daného platidla. Někdy byly dokonce připraveny nátisky jakéhokoliv platidla určité nominální hodnoty, na něž byly v případě volby zákazníka ručně dokresleny chybějící atributy (název státu nebo emisní banky, název peněžní jednotky, funkce a faksimile podpisů představitelů emitenta apod.). Koláže jsou tedy určitým stupněm mezi výtvarnými návrhy a prvotními tiskovými zkouškami konkrétního platidla. V některých případech však zcela přejímaly funkci výtvarných návrhů, nebo? u některých platidel vytvořených výtvarníky ateliérů tiskáren „klasické“ umělecké návrhy (obvykle kresby a malby v násobcích rozměrů budoucího platidla) vůbec nevznikly. Rovněž koláže dvou nejnižších nominálních hodnot z ateliéru Thomas De La Rue jsou kombinací tisku a ruční kresby. Stojí tedy na samotné hranici mezi tiskovými produkty, které jsou předmětem tohoto příspěvku a návrhy, kterými jsme se záměrně nezabývali. Jsou adjustovány na větším kartonu se schvalovací doložkou ministra financí Feierabenda, zde jsou však vyobrazeny jen vlastní koláže.
U pětikoruny byl dále zjištěn jediný nátisk, anulát série AB, která v sériové výrobě nebyla použita7. Barva sériování a číslování (dále jen „číslování“) přitom není tmavomodrá, ale černá, podtisk na líci není žlutý, ale zelený.
U desetikoruny byl rovněž zjištěn jediný anulát série AB, také nepoužité v sériové výrobě8. Barva číslování není červená, ale černá.
Oba anuláty se velmi blíží konečnému provedení a lze je považovat za vzorové nátisky. V pravých dolních rozích lícních stran pětikoruny i desetikoruny jsou vepsána čísla nezjištěného významu. Podobná označení, čísla, celé texty a symboly se vyskytují i na státovkách jiných nominálních hodnot včetně exemplářů, které neprošly soukromými sbírkami. Proto je považujeme za pravděpodobná označení dodavatelů nebo objednatele s určitým technickým nebo evidenčním významem a nikoliv za popisy sběratelů.
Produkce Waterlow & Sons Ltd.
Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo rovněž zjištěno menší množství. Jsou to dva anuláty dvacetikoruny a tři anuláty padesátikoruny, zřejmě vzorové nátisky a čtyři exempláře dvacetikoruny bez číslování, zřejmě vzorové nátisky přetisku na rubové straně. Anuláty mají sérii tvořenou jedním písmenem, zatímco v sériové výrobě byla použita dvě sériová písmena9. Dále postrádají deskové a doprovodné značky, které jsou na sériově vyráběných státovkách, u dvacetikoruny nad rámcem v pravém dolním rohu a u padesátikoruny v dolní části pod vyznamenáním na Štefánikově hrudi. Dva exempláře dvacetikoruny bez číslování deskové a doprovodné značky mají (písmeno P s „tečkou nad“ resp. písmeno J s „tečkou pod“), třetí má na stejném místě značku ve tvaru písmene I bez patek. Není však zřejmé, zda se jedná o deskovou značku I nebo dosud nepopsaný typ doprovodné značky známé z některých sériově vyráběných státovek10 či nějaký jiný symbol. U čtvrtého exempláře nebylo možné existenci značek ověřit, nebo? jsme měli k disposici jen jeho nedostatečně kvalitní vyobrazení. Pojmy desková značka a doprovodná značka používáme jako pomocná označení, nebo? jejich význam nebyl dosud spolehlivě zjištěn a systém úplně zdokumentován.
20 Kčs
Dva exempláře jsou anuláty jednopísmenové série B 000000, přičemž u jednoho je barva číslování červená a u druhého černá. Tyto vzorové nátisky jsou fyzickým dokladem jednání československých představitelů s tiskárnou o barvě číslování11. Zatím však nebylo zjištěno dnešní uložení exempláře s oranžovým číslováním, které požadovala československá strana předtím, než se rozhodla pro barvu černou12. Oba exempláře jsou perforovány třemi otvory o průměru 2,5 mm. Rozložení otvorů je na každém exempláři jiné, z čehož lze usuzovat, že se nejednalo o perforační zařízení s pevným rozložením tří vřeten, ale o prostý děrovač s jedním vřetenem, který byl použit třikrát.
Exempláře bez číslování jsou vzorové nátisky přetisku, zaslané tiskárnou londýnskému ministerstvu financí. Na rubové straně mají obě zkratky peněžní jednotky z let 1919 – 1939 „Kč“ přetištěny budoucími zkratkami peněžní jednotky z let 1945 – 1992 „Kčs“, ovšem verzálami a bez diakritiky, tedy „KCS“. Požadavek přetištění vyplynul z návrhu na změnu zkratky úředního názvu československé koruny ze začátku roku 194313. Přetisk byl „brutálním zásahem do grafiky státovky“14 a bylo od něj upuštěno snad i z časových a cenových důvodů, nebo? přetištění znamenalo určité zdržení a další finanční náklady. Každý vodorovný přetisk má rozměr cca 16x8 mm a je proveden tiskem s výšky. Podle písemných pramenů15 existovaly čtyři exempláře. Kromě již dříve popsaných přetisků barvy černé a červené16 byly nyní v soukromých sbírkách zjištěny přetisky barvy modré a velmi tmavé modročerné. Logicky vznikla úvaha, zda již publikovaný černý přetisk není jen nepřesně popsaným modročerným přetiskem, tedy zda se nejedná o totožný exemplář. Tuto možnost však vyvrací mírně odlišná poloha přetisku vůči hlavnímu tiskovému obrazci a poloha perforačních otvorů prokazující, že se jedná o dva různé exempláře. Všechny čtyři popsané exempláře jsou perforovány čtyřmi otvory o průměru 2,5 mm v mírně odlišných pozicích. Opět lze tedy usuzovat na děrovač s jedním vřetenem, který byl použit čtyřikrát.
50 Kčs
U této nominální hodnoty byly zjištěny tři různé exempláře, všechny anuláty jednopísmenové série A 000000 s číslováním černé barvy. První dva mají odchylné barvy podtisků na líci, třetí je „prostým“ anulátem definitivního barevného provedení. Iris v podtisku lícní strany tvoří na konečném provedení barva žlutá a žlutozelená, zatímco na prvním exempláři žlutá a oranžová a na druhém exempláři žlutá a zelená. Rubová strana je u všech nátisků prakticky shodná s definitivním provedením. Všechny anuláty jsou perforovány třemi otvory o průměru 2,5 mm, přičemž rozložení otvorů je na prvním exempláři jiné, než na dalších dvou. O použití děrovače tedy zřejmě platí totéž, co bylo řečeno u dvacetikoruny. Stejnou polohu otvorů na dvou exemplářích lze vysvětlit tím, že byly perforovány současně. Tento postup byl ve výrobní i bankovní praxi obvyklý i na jiných místech a v jiné době. Všechny popsané anuláty padesátikoruny nesou již konečnou podobu slovního označení hodnoty ve slovenštině Pä?DESIAT. Pravopis tohoto slova (PäDESIAT, PäDESIA?, Pä?DESIAT, Pä?DESIA?) byl předmětem dlouhých diskusí, vyplývajících z neznalosti slovenštiny mezi členy exilové vlády a ze zmatků, způsobených prvorepublikovými snahami o úpravy slovenského pravopisu. V říjnu 1942 došlo dokonce k dočasnému pozastavení přípravy státovky17. Existují též paspartované jednostranné návrhy série a čísla A 013256 s původně připravovaným tvarem slova PäDESIAT18 a se schvalovací doložkou ministra financí Feierabenda, nejedná se však o tiskový produkt a proto do tohoto přehledu nepatří.
Pokračování příště.
Jiří Daněk
Jaroslav Moravec
Detail jednoho z nátisků tisícikoruny.
Detaily lokalit s deskovými značkami: 20 Kčs ze sériové výroby, anulát bez deskové značky a nečíslovaný exemplář se značkou I.
Detaily lokalit s deskovými značkami: 50 Kčs ze sériové výroby a anulát bez deskové značky.
Schéma perforace na anulátu s červeným číslováním
Schéma perforace na anulátu s černým číslováním
Schéma perforace
Schéma přetisku
Obálka londýnského ministerstva financí, v níž byly původně uloženy čtyři nátisky s přetiskem KCS. Dnes je prázdná, nebo? jednotlivé exempláře byly rozptýleny do soukromých sbírek.
1) Jako samostatný subjekt tiskárna již zanikla, její provozy se v roce 1961 staly součástí společnosti Thomas De La Rue.
2) Jako samostatný subjekt tiskárna již zanikla, její provozy se v roce 1986 staly součástí společnosti Thomas De La Rue.
3) Vyhláška ministra financí č. 92/1945 Sb., o nových platidlech československé měny.
4) MIXA 1983, s. 28, 77.
5) MIXA 1983, s. 28, 50, 77.
6) MIXA 1983, s. 83, 95, 114, 126, 128, 166; dodací listy GOZNAK z let 1964-1965; dodací listy TDLR z roku 1993.
7) BAJER 1999, s. 99.
8) BAJER 1999, s. 100.
9) BAJER 1999, s. 101-102.
10) MIXA 1983, s. 97-102.
11) MIXA 1983, s. 74, 76.
12) MIXA 1983, s. 76.
13) MIXA 1983, s. 79.
14) MIXA 1983, s. 80.
15) MIXA 1983, s. 79.
16) MIXA 1983, s. 80.
17) MIXA 1983, s. 73.
18) MIXA 1983, s. 72.