Ročník 2003 · vyšlo 15. listopadu 2003

Merkur 5/2003

Obsah čísla

1. Pozor na falsa výrobních vad

   František Graman, Rudolf Oppolzer
   Známky nové České republiky se v posledních letech těší mimořádné oblibě. Mnozí filatelisté jim věnují pozornost až mikroskopickou a o některých se dá dokonce říci, že jsou doslova posedlí touhou získat za každou cenu vše „zajímavé“, co se vyskytne. A tak jsme často svědky zbrklých nákupů různých vad i „vad“. A právě před napodobeninami či přesněji falsy výrobních vad dnes chceme čtenáře varovat. Před několika lety filatelisté zaznamenali výskyt známek s částečným, výjimečně též s úplným zrcadlovým obtiskem ocelotiskové barvy na lícové straně především výplatních známek emise Znamení zvěrokruhu (tisk na strojích WIFAG). Obtisky se vyskytují jak u známek v neupotřebeném stavu, tak i na zaručeně nefilatelistických celistvostech. Logicky tedy vyvstala otázka, jak vlastně tyto obtisky vznikají. Na jednom setkání členů Společnosti sběratelů čs. známek SČF jsme se dověděli, že podle názoru pracovníka tiskárny, by „mohly vznikat na konci výrobního procesu při řezání již vytištěných a ozoubkovaných známek na jednotlivé přepážkové listy. Při této operaci by se mohl některý list náhodně otočit, a pokud by zároveň poslední tištěná barva (ocelotisková) nebyla zcela zaschlá, mohl by se obraz známky obtisknout na další arch“. Uvedené vysvětlení ale nezohledňovalo skutečnost, že známky s obtiskem se objevují relativně často, přičemž převracení listů při řezání tiskových listů jistě nemůže být častým jevem. Naše pochybnosti vyvolával i fakt, že okraje přepážkových listů nebývají stejně široké a při převrácení listu by tak měly být některé obtisky posunuty. To však neodpovídalo zkoumaným známkám s obtisky, které byly vždy otištěny v ose známky. Obr. 1: Padělané zrcadlové obtisky vzniklé „prožehlením“ obrazu známky do okraje PA , resp. do obrazu známky (viz dole vlevo). Na vysvětlení záhady těchto „vad“ nás nakonec přivedla náhoda. Abychom vznik „obtisku“ lépe pochopili, představme si nejprve přepážkový arch a způsob, jak z něj oddělujeme známky. Protože perforační otvory známek jsou většinou malé, je nutné známky v místě perforace několikrát přehnout – jinak bychom mohli jejich papír natrhnout, nebo alespoň poškodit zoubkování (tak jak je to často vidět na nefilatelistických celistvostech). Pokud přitom známky přeložíme obrazem k sobě a ještě přes ohyb přejedeme silně prsty, obtiskne se barva z obrazu známky na protilehlý papír (tedy do další známky nebo na okraj archu). Pokud použijeme místo prstů například kulatou stranu nůžek, případně hranu žehličky, a začneme „žehlit“ na tvrdší podložce, můžeme si vyrobit zrcadlové obtisky, nad nimiž se neinformovanému sběrateli tají dech (viz obrázky). Čím „čerstvější“ známka je (tj. čím kratší je doba uplynulá od tisku), tím lépe se „žehlí“. Obr. 2: S trochou fantazie dokáže padělatel vyrobit až absurdní “vzácnosti“, jimž podléhá srdce i peněženka nejednoho důvěřivce. Zrcadlovými obtisky ale možnosti padělatelů nekončí. Když použijeme vyrobený zrcadlový obtisk stejným způsobem znovu, získáme i normální obraz, který se může na okraji přepážkového listu tvářit např. jako otisk molety! A pokud použijeme k výrobě „vad“ barevné testovací stupnice, dokážeme si s trochou šikovnosti zhotovit i „vady“, které lze snadno zaměnit se skutečnými vadami stěracího zařízení. Nejlepší „výsledky“ dává přitom papír označovaný filatelisty jako „ph“ či „F4“, který je k tisku známek hojně používám právě v současnosti. Při porovnávání našich domácích „výrobků“ s obtisky, o kterých jsme se původně domnívali, že vznikly v tiskárně, jsme nezjistili žádné rozdíly. Proto jsme přesvědčeni, že i v těchto případech šlo vždy o zrcadlový obtisk vzniklý následnou manipulací. Na tomto místě jsme si museli položit základní otázku, zda v tiskárně vůbec k obtiskům ocelotiskové barvy na lícní straně známky skutečně dochází. Vždy? na stejných strojích WIFAG se tiskly i československé známky, u nichž takovéto vady nebyly popsány. Faktem ale je, že tyto obtisky se postupně objevily až po zavedení nového papíru pro tisk známek v roce 1998.* Obr. 3: Padělaný otisk molety v okraji archu vznikl obdobně jako zrcadlové obtisky. Domníváme se, že vznik obtisků v tiskárně sice nelze zcela vyloučit, není však pravděpodobný. Tyto obtisky by navíc musely být podobné obtiskům na lepu. Ten je charakteristický plastickým nanesením ocelotiskové barvy (barva vystupuje nad povrch lepu). Takový obtisk nám však dosud znám není. V rozporu s tímto zjištěním není ani výše citovaný názor pracovníka tiskárny, který jejich existenci připustil. Tento výklad byl z jeho hlediska logický, nebo? reagoval na otázku, zda a kde mohla tato vada v tiskárně vzniknout a ne zda tam opravdu vzniká. Řezání archů byla jediná fáze výroby, kde to bylo technicky možné a o jiných možnostech (mimo tiskárnu) proto nejspíš vůbec neuvažoval! Popsané padělky mají různou nebezpečnost. Zrcadlové obtisky jsou snadno identifikovatelné, ovšem např. u napodobenin vad stěracího zařízení hlubotiskových barev (barevné skvrny ve známkách) je rozhodování, zda jde o pravou výrobní vadu či nikoli, obtížnější. V mnoha případech je však chybný stěr barvy nezaměnitelný. Výše zmiňovaný falešný otisk molety na okraji přepážkového listu lze od pravého rozeznat poměrně spolehlivě, nebo? umělý „výrobek“ vždy postrádá charakteristické plastické nanesení barvy (při zvětšení barva nevystupuje nad úroveň papíru). Pokusy jsme také zjistili, že obdobný obtisk na lepu známek nejde nejspíš „žehlením“ vyrobit (alespoň nám se to nepovedlo). Shrnuto a podtrženo: zrcadlové obtisky na známkách ČR je nutno považovat v nejlepším případě za známky neúmyslně poškozené při následné manipulaci, osobně jsme však přesvědčeni, že většinou jde o falsa ke škodě sběratelů. V případě napodobeniny „vad stěracího zařízení“ nebo „otisků molety“ na okraji přepážkového listu jde o padělky již zcela jednoznačně. Na závěr bychom rádi zdůraznili, že výrobní vady známek, třebaže zajímavé, nemohou být nosnou částí sbírky, nýbrž pouze jejím doplňkem. Kvalita sbírky je dána něčím zcela jiným – více či méně podrobnou sběratelskou dokumentací výroby a poštovního použití známek. Se znalostmi, které sběratel získá při budování takové sbírky, ho navíc různí „výrobci vzácností“ jen těžko napálí.
   
   František Graman Rudolf Oppolzer
   
   * Jde o tzv. „španělský“ papír, označovaný „ph“, na němž je nanesena vrstva luminoforu. Papír umožňuje mimořádně dokonalý přenos jak hlubotiskových, tak ocelotiskových barev.

2. Dvakrát měř a jednou řež aneb katalog není dogma

   Josef Dočkal
   Každý sběratel by si měl vždycky dvakrát rozmyslet, než vezme nůžky a vyrobí třeba i z napohled nepříliš zajímavé celistvosti výstřižek nebo z ní odlepí známky. Podobně ale musí s jistou obezřetností a nadhledem posuzovat i celé frankatury.
   Nejnovější filatelistická literatura konečně začala různé frankatury přehledněji členit, přičemž v principu logicky hodnotí výše jednoznámkové a vícenásobné. I díky tomu zřejmě zájem o ně v poslední době výrazně stoupá. Hodnoceny jsou úměrně podle cen samotných razítkovaných známek, jednonásobná či vícenásobná frankatura dražších známek pak bývá až na určité výjimky hodnocena více než tatáž frankatura u známek levnějších (viz např. 10 h Hradčany zoubkovaná a nezoubkovaná). Barevné a zejména kombinované frankatury jsou pak hodnoceny obvykle níže a podobně jsou posuzovány i frankatury smíšené (zvláště těch emisí, které společně platily delší dobu). Pro katalogové účely to patrně ani jinak nejde a ve většině případů tato logika odpovídá reálné vzácnosti materiálu. Přesto se pouze slepé spoléhání na katalogové údaje nemusí vyplatit, nebo? existují frankatury, které tyto katalogové konstrukce šmahem potírají. Jsou totiž mimořádné bez ohledu na to, že obsahují jen ty nejobyčejnější známky, které by smyté samotné zřejmě nedosáhly ani těch 50 h či koruny, které jim katalog přisuzuje, a že dokonce nejde ani o hledanou jednoznámkovou či vícenásobnou frankaturu. Pro lepší pochopení si porovnejme dvě vícenásobné a jednu smíšenou frankaturu na psaní do 20 g v I. TO (tedy prakticky nejběžnější druh zásilky, by? ne frankatury). Porto činilo 20 h a obě použité známky jsou samotné celkem běžné: 5 h Hradčany jsou haléřovou záležitostí, a 5 h Znak a 5 f Ženci Magyar posta s čitelným čs. razítkem jsou hodnoceny 5 Kč, resp. 10 Kč. Na celistvostech to však je už zcela jinak. Frankatura 4x 5 h Hradčany je sběrateli oblíbená a v dobré kvalitě hledaná, ale o žádnou vzácnost tu nejde – její cena se na trhu obvykle pohybuje mezi 10 a 50 Kč. To předběžná frankatura 4x 5 f Magyar posta by byla už jiná „třída“. Sám jsem takovou celistvost zatím nezískal, a přestože ji katalog hodnotí až příliš skromně (jen 200 Kč), jde o frankaturu, za níž by se nemusel žádný vystavovatel v exponátu stydět. Ovšem ještě zajímavější než obě tyto vícenásobné frankatury je smíšená frankatura známek stejných hodnot na psaní ze Slovenska (obr. 2). Psaní bylo vyplaceno známkami 3x 5 h emise Hradčany a jednou 5 f známkou Ženci (Magyar posta). Smíšená frankatura těchto dvou známek však nijak nesnižuje vzácnost této celistvosti (jak tomu mnohdy u smíšených frankatur bývá), ale v tomto případě právě naopak! Osobně jsem dokonce přesvědčen, že jde o unikátní či raritní výskyt a že cena takové frankatury by v aukci obě předešlé výrazně převýšila. Poněkud častější, ale přesto mimořádně zajímavé a rozhodně vzácnější než obyčejné vícenásobné frankatury, jsou i podobné smíšené frankatury z území Čech a Moravy. Pro zajímavost předkládám další dvě pětihaléřové kombinace (viz obr. 3 a 4). Také v tomto případě jde nejspíš o nefilatelistické zásilky, čemuž nasvědčují jak adresy odesilatelů i příjemců, tak i celková úprava dopisů. Pochopitelně lze najít i jiné kombinace s jinými známkami či na jiných druzích zásilek, za všechny uvádím frankaturu 10 h Hradčany + 10 h rak. znak rovněž na psaní do 20 g z I. TO (obr. 5). Kombinace čs. souběžných a definitivních známek mohly sice vzniknout jen v období 18.12. 1918 – 28.2. 1919, ale zajímavé smíšené frankatury se známkami stejných nominálů (apod.) se dají najít i z pozdějších let. Jak vidno – všechno jen úplně obyčejné známky, které kdybychom z dopisu zbrkle smyli, nikdo by si jich už ve sbírce víckrát nevšiml, pokud by se smyté do nějaké sbírky měly vůbec nárok dostat! Přesně tak ale zatím (až na výjimky) postupovaly všechny sběratelské generace před námi a také proto dnes existuje tolik známek v balíčkovém zboží a tak málo zajímavých celistvostí! Jsou-li však dochovány na obálce, může jít o celistvosti, které jsou ozdobou i těch nejvýznačnějších hradčanských exponátů, pokud je vůbec obsahují! A že je to v rozporu se zatím obecnou teorií hodnocení celistvostí? No jistě, vždy? výjimky vždycky potvrzují pravidla. A řekněte sami, nejsou právě výjimky na filatelii to nejkrásnější?
   
   Josef Dočkal
   
   Obr. 1: Psaní do 20 g zaslané 2. února 1919 v rámci Prahy bylo vyplaceno čtveřicí známek Hradčany.
   Obr. 2: Psaní do 20 g zaslané 21.2. 1919 z pošt. úřadu Modor (Modra) do Vídně a vyfrankované známkami 3x 5 h Hradčany a 1x 5 f Ženci (magyar posta). Mimořádná smíšená frankatura.
   Obr. 3: Psaní do 20 g odeslané 1.2. 1919 z Valašských klobouků do Vídně a vyplacené 2x 5 h Hradčany a 2x 5 h rak. znak (navíc má každá z rakouských známek jiný barevný odstín a pochází z jiného tisk. archu).
   Obr. 4: Psaní do 20 g odeslané 19.2. 1919 z Postřelmova do hranic na Moravě a vyplacené známkami 1x 5 h Hradčany a 3x 5 h rak. znak.
   Obr. 5: Psaní do 20 g odeslané 20.1. 1919 z p.ú. Olomouc 3 (vzácné a atypické čs. provizorní pošmistrovské razítko) do Hranic na Moravě bylo vyplacené známkami 1x10 h Hradčany a 1x 10 h rakouský znak.

3. Příručka cenových propadů

   -zfz-
   POFIS 2004 - Československo 1945-1992; autor F. Beneš a kol.; vydal Pofis, Praha 2003; str. 272, černobílé ilustrace. Cena neuvedena, prodej za 328 Kč (pro KF Filatelie 298 Kč).
   Nové vydání „Specializovaného katalogu Československo 1945-1992 POFIS“ vyšlo v nedávných dnech se změněným podtitulem „Specializovaná příručka pro sběratele poštovních známek“. Abychom mohli nový katalog seriózně zhodnotit, je asi nutné v recenzi důsledně odělit jeho obsahovou a formální stránku od ocenění filatelistického materiálu. Úvodem je nutno říci, že se po obsahové stránce jedná o dobrý katalog prostě proto, že takovým byl i jeho předchůdce (II. vydání z r. 1998 v modrých deskách). Hlavní rozdíl, který sběratel na první pohled zaznamená je jen v barvě (nyní zelená) a grafice obálky; obsahová odlišnost je totiž minimální.
   Celá koncepce publikace, typografická úprava, 99 % černobílých ilustrací i popis filatelistického materiálu jsou až na drobné detaily zcela totožné s předchozí verzí. Pro lepší představu v období staré měny (1945 –1953) jsem napočítal pouhých 8 obsahových změn a doplňků, tedy jednu ročně(!), ale možná jsem nějakou drobnost přehlédl. Lepší to není ani v dalších ročnících. Nové doplňky, a to ani v případě tak podstatných změn jako je zavedení nových typů (např. košické 20 Kč či Sjezd Obránců míru 4 Kč, 1953), nemají ilustrační doprovod. Příručka tak prakticky neobráží nové poznatky o specializaci ČSR II z posledních let. Neobjevila se však ani řada logicky očekávaných úprav a doplňků. Stále např. chybí alespoň základní přehled a ocenění známkových sešitků či doplnění jmen autorů a rytců do základních údajů o emisi (jejich jmenný přehled, který býval na konci katalogu, byl dokonce ještě vypuštěn). Podobně z nového vydání zmizely všechny oblíbené a užitečné přehledy aršíků, PL, typů, FDC, odlišných papírů atd. Za přínos bych označil podrobnější zpracování celistvostí z období měnové reformy 1953, které je ale bohužel provedeno naprosto nepřehledně. Také formální zpracování nového katalogu je prakticky totožné s II. vydáním. To by nemuselo vadit, stejně tak jako není rozhodující, že byl zachován formát B5 a černobílé provedení (by? se očekával přechod na barvu a formát A5). Překvapivé však je téměř otrocké dodržování původní úpravy (rozsah, ilustrace, způsob zalomení atd.), kterému se zdá být podřízena i věcná náplň katalogu (to by pak ovšem mnohé vysvětlovalo). Jako by tu byl doslova strach do katalogu „sáhnout“ a udělat jakoukoliv podstatnou změnu. Celkově se dá říci, že obsahový základ katalogu si sice podržel dobrou (tj. starou) úroveň, snížil se ale jeho uživatelský komfort. Navíc od katalogu vydaného s pětiletým odstupem sběratelé očekávali asi víc než jen drobné doplňky a kosmetické úpravy. Zcela jiná je ale situace u oceňování filatelistického materiálu. Dá se dokonce říci, že čeho se katalogu nedostalo v části obsahové a formální, vynahradil si u cen. Jak totiž naznačuje už předmluva katalogu, nejpodstatnější na něm je to, že obsahuje „tisíce nových cenových záznamů, z nichž řada bude pro mnoho čtenářů překvapením.“ Překvapení sběratelské obce je už při zběžném prolistování příručky opravdu veliké, ba dá se říci, že její „cenotvorný“ obsah vyvolal velké rozpaky, takže publikace asi nebude přijata zdaleka tak vlídně a s potěšením, jak by si asi autor předmluvy přál. Publikaci lze totiž po zásluze nazvat příručkou cenových propadů. Až na vzácné výjimky hladina cenových relací z vydání 1998 prudce poklesla, a to způsobem zcela nebývalým nejen u objektů (známek, aršíků, TL, PL) běžných, nýbrž i položek vzácnějších, nezřídka i do nedávné doby exkluzivních. Tuto cenovou aktualizaci (jinou aktualizaci, jak už víme, v příručce prakticky nenajdeme) se pokouší „POFIS Praha“ v předmluvě obsáhle zdůvodnit. Domníváme se však, že nejen tzv. tržní podmínky (používané dnes s oblibou ke zdůvodnění čehokoliv), nejen levný výprodej zásob čs. známek Slovenskou poštou*, nejen údajně upadající zájem zahraničních sběratelů o čs. známky jako objekty uzavřené sběratelské oblasti (a je tomu opravdu tak?) a nejen nezájem námětových a tematických sběratelů o známky se socialistickými motivy jsou příčinami, které lze považovat za pravé a jediné důvody propastných změn v uvedené příručce. Vždy? vrhání dosud skrytých, neskartovaných rezerv ze skladů jsme už totiž vícekrát zažili i na našem filatelistickém trhu, a přesto se nehroutil. Podstatným, by? nezmíněným důvodem, je i bezbřehé vyhánění cen některých „exkluzivit“ a „rarit“ (náležitě povzbuzované ve filatelistickém tisku) do nepřirozených výšin, které nutně vedlo po vystřízlivění a zjištění skutečného množství těchto „vzácností“ na trhu k jejich prudkému pádu. Vzpomeňme např. aršík A2597B „Mír světu…“ (bez čísel), nabízený donedávna na aukcích za cca 4000 Kč (katalog 1998 = 5000 Kč, 2003 = 1000 Kč) či sešitkový list Lodě 1989 (katalog 1998 = 7000 Kč, 2003 = 4500 Kč, na trhu však jen kolem 2000 Kč). A? už ale jsou uváděné příčiny jakékoliv, přece jen se cenové destrukce uváděné v příručce zdají nepřiměřené realitě. Tento „voluntarismus pádu“ tak spíše než o čemkoliv jiném svědčí o „voluntarismu závratných cenových vzestupů“ ve vydání tohoto katalogu z r. 1998. Nové ceny se pohybují vesměs na úrovni 60 či 50 % cen r. 1998 (u běžných objektů), obvyklé jsou však také ceny na 40 %, 30 %, ba dokonce neuvěřitelných 20 % cen původních. Zcela absurdní je pak příklad pádu na méně než 10 %, např. u č. 1881yb „Lidová architektura“ 6 Kčs ze 400 Kč na 30 Kč! Sběratele nutně napadá, zda se v „modrém“ katalogu netvořily ceny „střílením od boku“, a pokud ano, jak se tvořily v katalogu novém? Ostatně ceny „odchylek papírů“ silně poklesly i u „raritních“ verzí (např. č. 1485xb „Města“ 1,60 Kčs z 15.000 Kč na 10.000 Kč). Cenové pády v katalogu ostatně „en bloc“ postihly i jiné vzácnější položky, např. aršíky, PL - desetibloky, PL Umění atd., a to nejméně o 20 %, ale také o 50 % i více. Typické jsou poklesy cen i u vzácných variant, které se na trhu příliš neobjevují. Za všechny uvedu aršík PRAGA 1955, č. 854B, II. typ (z 10.000 Kč na 4000 Kč); aršík A853/57B, IV. typ (z 20.000 Kč na 12.000 Kč), PL 2184B, „F. Lexa“ (z 22.000 Kč na 16.000 Kč) nebo populární „Horská služba“ PL 2369A (ze 7800 Kč na 5000 Kč) atd., atd. Záslužné je snad jen to, že ceny „neznámé“ (označované -.-) jsou v novém vydání (asi pokusně) zkonkretizovány; např. aršík „prezident Svoboda“ A2175 DO má záznam 5000 Kč. Cenová zvýšení jsou v této publikaci ojedinělá a týkají se hlavně exkluzivit (např. PL 2164xa, „Apollo - Sojuz“ (ze 7000 Kč na 16.000 Kč). Bude zajímavé sledovat, zda se díky tomu toto „nedostatkové zboží“ objeví na trhu. Zmatek je i u nově doplněných specialit. Např. již zmíněný II. typ známky č. 701 „Sjezd obránců míru“ je oceněn na 130 Kč, zatímco I. typ jen na 3 Kč (tj. 43 : 1). Protože počet známek I. a II. typu v PA je v poměru 9:1, je jedna z cen buď nesmyslně vysoká nebo nízká. Celkově lze říci, že cenová část příručky se jeví jako svérázný ceník obchodní firmy, než jako objektivní ukazatel skutečné tržní situace v oblasti čs. známek z let 1945-1992. Proslýchá se ostatně, že nesouhlas s cenovou filosofií nového katalogu je i důvodem jistě překvapivé absence jmen všech členů autorského kolektivu v čele s P. pažoutem v záhlaví publikace (ti jsou totiž uvedeni až okrajově v tiráži a jen jako autoři I. a II. vydání). Pokud vím, nebyl také katalog ani se SČF ani s obchodníky prakticky konzultován, což potvrzuje i fakt, že obchody (a prý ani sám POFIS) podle něho zatím „nejedou“. Nebylo by proto asi prozíravé „na povel“ přejít od cen „modrého katalogu“ k cenám „zelené příručky“. To ale bohužel neznamená, že „shození“ cen hluboko pod stůl nebude mít na trh žádný vliv. Ten se ale neprojeví ani tak na vlastních cenách materiálu (zvláště toho lepšího), jako v obecné rovině. V důsledku totiž může těžce zasáhnout důvěru ve filatelii jako celek a renomé ČSR II v očích našich i zahraničních sběratelů zvláště. Je proto věčná škoda, že dosud není k dispozici jiný katalog známek ČSR II, který by nabídl odlišný pohled, přístup či priority. Vzhledem k tomu, že jde o jednu z nejvýznamnějších sběratelských oblastí (nadto již uzavřenou), bylo by asi vhodné, ba nutné vytvořit pro ni hodnotový a cenový systém na objektivnějších základech. I proto se nejspíš k tomuto katalogu ještě jednou vrátíme.
   
   -zfz-
   
   * Co se však například stalo s depozity čs. známek v majetku České republiky po rozpadu federace – mohl by nám to někdo objasnit?

4. Obrácené rámcové zoubkování na známce Pof. 232 Český kreslený humor 4,60 Kč

   Marcel Arbeit
   Dne 20. října 1999 vyšla již potřetí (poprvé v roce 1995 a podruhé o dva roky později) emise Český kreslený humor. Hodnoty 4,60 Kč, 5 Kč a 7 Kč představily kresby oblíbeného malíře a karikaturisty Miroslava Bartáka. V největším nákladu vyšla hodnota 4,60 Kč, nebo? v době vydání šlo o základní sazbu za dopis v tuzemsku. Známka zaujala sběratele jednak svým vtipným motivem (lékař v masce klaunu držící smějícího se novorozence), jednak několika zajímavými deskovými vadami a odchylkami, z nichž uveďme alespoň dvě, které se zaslouženě dostaly až do katalogů: DV 19/2 – světlá mlha nad hlavami a u zkratky „Kč“, DO 23/2 – rysky v podpaží (stopy po dvojité moletáži). Až s odstupem čtyřech let, v době, kdy již známky této nominální hodnoty beznadějně zmizely z pošt, se zjistilo, že malá část nákladu této známky měla obrácené rámcové zoubkování, tzn. že známky prvního svislého sloupce byly operforovány postupně dvěma údery perforačního rámce. Ten byl sestaven z perforačních jehel průměru 1,06 mm; šlo tedy o rámec, označovaný sběrateli jako SPO*. V předešlých případech však byl pro perforaci známek tohoto formátu používán jiný rámec s jehlami tohoto průměru, který měl vychýlený PO mezi ZP 15 a 16. U známky č. 232 byl ale poprvé (pokud víme) použit nový perforační rámec se stejně velikými perforačními otvory (1,06 mm), kde toto vychýlení chybí. Výše popsaným rámcem byl operforován celý náklad známky. Tisk byl proveden na stroji WIFAG 3 ve dnech 31.8. až 7.9. 1999 a jsou doložena data ze všech šesti dnů tisku. Vzácná varianta s ORZ se vyskytla jen na PA z 2.9. 1999, tedy ze třetího dne tisku. Odchylka byla sběrateli pozdě rozpoznána nejspíš z toho důvodu, že údery rámce na sebe mimořádně přesně navazovaly, takže charakteristická rozdílná mezera mezi 1. a 2. PO u známek prvního sloupce je obvykle pouhým okem téměř nerozpoznatelná. Exempláře, na nichž je „odskočení“ úderu rámce dobře patrné, se v tomto případě vyskytují ojediněle. Jedná se přitom většinou o známky z PA 2, u PA 1 bývá nový úder nasazen velmi přesně. Dosud doložená čísla PA s ORZ ze dne 2.9. jsou v rozmezí 259.. až 287.. Hlášeno sice bylo i číslo PA 45547, avšak v tomto případě byla identifikace ztížena, nebo? se nedochovala levá rohová známka pásu. Nikdo dosud nepředložil PA z tohoto data s normálním rámcovým zoubkováním; vyzýváme tedy sběratele, aby se podívali do svých zásob, zda ho právě oni nemají. Zatímco dne 3.9. byl prokazatelně po celý den rámec namontován v normální poloze, je možné, že se ORZ vyskytuje také v části dne 1.9, i když PA 003.. z tohoto data má prokazatelně RZ v poloze normální. Také tady mohou ostatní sběratelé výrazně pomoci při určování nejnižšího existujícího čísla s ORZ. Pro pořádek uveďme, že se jedná už o čtvrtou známku České republiky, u níž bylo doloženo ORZ. Po výplatních známkách 4,60 Kč Slohy (Pof. 140), 4,60 Kč Václav Havel (Pof. 168) a 9 Kč Zvěrokruh – Váhy (Pof. 218), jde však o první nález ORZ u známky příležitostné. Vzhledem k pozdnímu nálezu ORZ a relativně přesné návaznosti úderů perforačního rámce na většině PA, však budou zřetelná (tj. okem rozpoznatelná) ORZ nejspíš vzácná. Dosud se totiž nalezlo, pokud vím, jen několik desítek známek s výraznější ORZ a pravděpodobnost dalších nálezů je malá. Zásluhu za objevení nového ORZ si může připsat pana Škarvada z Poděbrad, na zpřesnění informací se podíleli především Josef Fronc a Antonín Prouza.
   
   Marcel Arbeit
   
   Literatura: jf [Josef Fronc]: „Zajímavosti na našich známkách.“ Zpravodaj: Časopis pro členy Společnosti sběratelů československých známek Svazu českých filatelistů 29, 2003, č. 2, s. 34. * Poznámka: Pro úplnost dodávám, že tiskárna má pro perforaci známek tohoto formátu k dispozici také dva různé rámce s jehlami o průměru 1,0 mm (tj. s malými perforačními otvory), a jeden rámec s jehlami o průměru 1,12 mm.
   Obr.: U některých archů je ORZ patrné v levém okraji PA pouhým okem – u krajních známek ozoubkovaných dvěma údery perforačního rámce nenavazuje v tomto místě přesně perforace.