Ročník 2004 · vyšlo 30. června 2007
Merkur 5/2004
Obsah čísla
Atraktivní letecká celistvost
Zdeněk FritzDnes vám chceme představit jednu zcela mimořádnou a navíc nefilatelistickou leteckou zásilku z roku 1946, tedy z roku vydání prvních poválečných čs. leteckých známek. Jde o neobvykle těžký letecký dopis formátu 250x175 mm (obálka z tuhého hnědého papíru), který nepochybně obsahoval dosti objemnou firemní korespondenci odesílatele, jímž byla „Akciová společnost, dříve ŠKODOVY ZÁVODY v Plzni, generální a obchodní ředitelství Praha II“, sídlící tehdy v Jungmannově ul. 29. Adresátem byla „SOCIÉTÉ COMMERCIALE IRANO-TCHÉCOSLOVAQUE“ (tj. Íránsko-československá obchodní společnost) sídlící v Teheránu (Írán).
Dopis byl odeslán 11.XII. 1946 (v 17 hodin) doporučeně a letecky z pošty Praha 1. Velkému formátu a hmotnosti zásilky odpovídalo i nezvykle vysoké poštovné, které je vyčísleno podací poštou na 176,50 Kčs (viz poznámka inkoustovou tužkou vpravo nahoře pod známkou 5,50 Kčs). V té době byl ještě poměrně striktně dodržován předpis o výhradním použití leteckých známek na úhradu poplatků u leteckých zásilek, a proto není divu, že jimi bylo uhrazeno poštovné až do výše 175,50 Kč. Teprve zbývající 1 Kčs je vyfrankována dvoupáskou standardních výplatních známek 50 h Masaryk z běžné série Portréty (Pof. 414). Důvodem byla skutečnost, že nejnižší nominále leteckých známek bylo 1,50 Kčs. Frankatura je navíc maximálně „úsporná“ a sestává jen z 5 leteckých známek, jmenovitě 1x 5,50 Kčs (L18), 1x 20 Kčs (L22) a 3x 50 Kčs (L24)*. I to naznačuje, že jde o běžnou obchodní zásilku, kterou příslušný zaměstnanec nefrankoval na efekt, ale tak, aby to bylo pro něj co nejjednušší.
Adresní strana dále obsahuje všechny potřebné provozní atributy doporučené letecké zásilky: R-nálepku na nažloutlém nekvalitním papíře, ještě s černým textem; velký červený otisk razítka DOPORUČENĚ; černý obdélníkový otisk razítka PAR AVION se siluetou letadla a konečně modrou standardní obdélnou nálepku „Letadlem / Par avion“. Na rubu obálky je dvojkruhové příchozí razítko TEHERAN - ARRIVÉE (text persko-francouzský) s datem a časovým údajem 22 XII 46 – 0oo.
Doba přepravy je zdánlivě dosti dlouhá – celých 10 dní. Musíme si však uvědomit, že v prvním poválečném roce letecké spoje ještě nefungovaly způsobem dnes obvyklým. Letecké spojení většinou nebylo ani každodenní (hlavně na „exotických“ trasách), ani přímé, takže se při přechodu z linky na linku přepravní časy samozřejmě prodlužovaly.
K použité frankatuře ještě dlužno poznamenat, že pravá známka dvoupásky 50 h obsahuje zajímavou a výraznou deskovou vadu – tmavohnědý svislý pruh v pravém dolním rohu vedle písmene „h“ hodnotového údaje. Celá celistvost je navíc výborně zachovalá, čistá a nenese příliš výrazné stopy provozního opotřebení.
Zdeněk Fritz
(Psáno pro Merkur-Revue a Zpravodaj SSČSZ)
* Jen na okraj: jde o vůbec nejvyšší nominální hodnotu, která se na čs. známkách objevila.Neuskutečněná idea Mistra Bedřicha Fojtáška
Jiří RyantPražský motiv grafika a rytce Bedřicha Fojtáška (1909–1990) realizovaný na stokorunové státovce z roku 1940 mohl mít své tematické pokračování na dalším nominálu papírových platidel vydávaných v bývalém protektorátu Čechy a Morava. Tolik k charakteristice obsahu informace, kterou zde čtenářům předkládám.
V odborné literatuře se setkáváme se jménem Mistra Fojtáška jako tvůrce i spoluautora našich papírových platidel poměrně často1). Jde o období let 1938 až 1953 (v reedici pak ještě 1962), které bylo z hlediska politických událostí mimořádně dramatické. Nelze se proto divit, že okolnosti pro realizaci autorsky i tematicky ucelené řady peněžních nominálů nebyly příznivé. Mistr Fojtášek si byl již v období zániku Československé republiky situace dobře vědom, a tak se snažil pracovat na vlastních návrzích, které by ve vhodné situaci bylo možné předložit.
Posoudíme-li charakteristiku jeho výtvarného projevu na papírových penězích, na jejichž tvorbě se ve větší či menší míře účastnil, nemůžeme nepostřehnout určitou geometrii členění kompozice tiskového obrazu, kupříkladu linkami pevně ohraničenou tiskovou plochu s volným kuponem vlevo a vedoucím obrazovým motivem umístěným vpravo. Z tohoto pohledu je do jisté míry výjimečné řešení tiskového obrazu Fojtáškem vytvořené lícní strany stokorunové státovky datované dnem 20. srpna 19402). Vůdčím motivem je vyobrazení Pražského hradu v pohledu od vltavského nábřeží, s Karlovým mostem v popředí, doplněné o plastiku rytíře Bruncvíka na pravé straně. Vyobrazení zaujímá podstatnou část plochy, přičemž textové náležitosti uvedené v německém a českém jazyce jsou umístěny do poměrně úzkých pruhů v horní a dolní části tiskové plochy. Kompozičně i typograficky jsou tak téměř potlačeny a symbolika tradiční české státnosti „Hradčany“ je zde dominantní, zatímco text vyjadřující okupační realitu při letmém pohledu působí spíše jako dekor3) (viz obr. 1).
Předcházející charakteristika stokorunové státovky byla třeba k bližšímu srovnání s nerealizovaným Fojtáškovým návrhem, jehož obsahem je jiný pražský motiv. Autor předpokládal uplatnění na nějakém jiném nominálu tehdy obměňovaných peněz bývalého Československa 4).
Jak je patrné z vyobrazení (obr. 2), byl zvolen pohled zcela opačný, a to z některé terasy či okna Pražského hradu směrem k Vltavě, až k části zástavby Starého a Nového Města. Typická uskupení malostranských střech doplněných několika dominantami chrámových věží pak tvoří popředí této autorské studijní grafiky. Rozměr je 146x56 mm a je vytištěna v černé barvě na silnějším hladkém papíru nahnědlého odstínu. Poněvadž k realizaci námětu na bankovce nedošlo, autor vyobrazení doplnil označením lokality „PRAHA“ dole uprostřed, které provedl zcela neobvyklým tvarem písma. Svoji studii později používal jako dárkový grafický list a v pravém dolním rohu jej podepisoval.
Nelze upřít, že v případě realizace námětu na některém z papírových platidel by vznikla pozoruhodná, tematicky související dvojice. Podle rozměru, který je o něco větší než v případě stokoruny, lze usuzovat i na vyšší nominál, snad pětisetkorunu. Rozměr ideového návrhu však nebyl jistě rozhodující. V poválečném období by pochopitelně opakovaný motiv Prahy nebyl únosný, ale v územně okleštěném území vazalského státního útvaru upřednostňoval sídlo tradiční české státnosti před diktaturou Berlína 5).
Otisk tohoto dalšího pražského motivu označil sám autor za studii, která měla být k dispozici při výběru motivu pro nově připravovanou bankovku či státovku. Upozornil, že nebyla ještě zcela dopracována, postrádala zejména náležitý kontrast. I tak při srovnání obou pražských témat, realizovaného i dalšího připravovaného, bezpečně postřehneme Fojtáškův osobitý výtvarný rukopis a kultivovaný záměr, především ve způsobu zobrazení jednotlivých staveb a vegetace.
Připomeňme si, že peněžní prostředky, ať jsou zhotoveny z kovu, či papíru, mají lidé denně v rukou. Vlastenecky smýšlející kompetentní činitelé si toho v historicky těžkých dobách byli vědomi a snažili se dostupnými prostředky prokázat kulturní i technickou vyspělost našich výtvarníků, rytců i tiskařů. V obyčejném elektrolytickém zinku, ze kterého byly raženy tehdejší mince a na papíru zhoršené kvality použitého k výrobě platidel, se podařilo tento záměr uskutečnit. Prohlédněme si v daných souvislostech objektivně produkty tehdejší Tiskárny platidel Národní banky pro Čechy a Moravu (TB NBČM) v Praze a porovnejme je s produkty Reichsdruckerei Berlin, které jako zákonná platidla na území Protektorátu obíhala. Výsledek je zřejmý pro nezaujatého laika i odborníka.
Snažil jsem se přiblížit jednu z neuskutečněných idejí Mistra Bedřicha Fojtáška, která dosud nebyla veřejnosti známa. V jistém směru to je připomínka umělce, od jeho narození letos uplynulo 95 let6).
Jiří Ryant
1. BAJER, J. Papírová platidla Československa 1919–1993, ČR a SR 1993–2003. Praha : Elektris 2003. Zde pak katalogová čísla: 30–33, 37, 40, 42, 46, 47, 52, 78, 79, 81, 83, N1, N2, N8, N9, N10, N10A, N11, N12, N13, N15.
VÁPENKA, I. Tvůrci čs. platidel. Hradec Králové : ČNS 1980. S. 30–31.
2. Bajer, J. Č. 32 (1. vydání), č. 33 (II. vydání), tmavomodrý ofset, tiskárna TB NBČM Praha, v oběhu od 15.8. 1941 do 31.10. 1945, II. vydání až od 29.2. 1944.
3. Obdobu nacházíme u lícní strany protektorátních mincí, kdy geometrické uspořádání kruhového opisu s označením názvu státního útvaru v německém a českém znění (dělicí znaménka v polovině kruhové plochy), odsouvají německé znění mající větší počet liter a psané švabachem do úlohy téměř pouhého dekoru. O tom již bylo v odborné literatuře v případě mincí psáno.
4. Informaci opírám o autorovo sdělení při jednom z osobních setkání a prohlídce jeho grafických prací a studií. Autorský nátisk s motivem Prahy, pokládaný za výchozí studii, jsem při této příležitosti získal darem a mohu jej tudíž z originálu přímo reprodukovat.
5. Je zapotřebí se vžít do atmosféry let 1940–1942, kdy naděje vlastenecky smýšlejících lidí zápasila s beznadějí vyvolávanou tehdejšími úspěchy nacistických armád na bojištích Evropy a tvrdými postihy projevů odporu a nesouhlasu s režimem.
6. Měl jsem příležitost poznat Mistra Fojtáška jako skromného, jemného člověka, ochotného každému poradit a pomoci.
Obr. 1: Protektorát Čechy a Morava, lícní strana stokorunové státovky datovaná 20. srpna 1940 (I. vydání), tisk TB NBČM Praha, autor Bedřich Fojtášek.
Obr. 2: Bedřich Fojtášek, ideová studie návrhu obrazového motivu bankovky s motivem Prahy. Autorský tisk v černé barvě, nerealizováno.Pozoruhodnost ze světa dopisnic
Z. Fritz, V. SchödelbauerLaskavostí sběratele pana Jaroslava Černého z KF 05-13 v Turnově jsme získali neobyčejně zajímavé ukázky výrobních vad dopisnice České republiky CDV 13A, číslo A 30/95 z emise „Architektonické památky ČR II“, rok vydání 1995. Tato emise, vydaná v nákladu 35 000 sérií bez přítisku a 15 000 s černým přítiskem stylizovaných kreseb vyobrazených objektů v levém dolním rohu, obsahuje 16 dopisnic s barevnými vyobrazeními převážně hradů a zámků ČR v levé části dopisnic. Přitištěná „známka“ hodnoty 3 Kč v barvě modré s motivem velkého státního znaku je grafickým dílem B. Housy. Fotografie historických objektů připravilo Studio Skala. Tisk byl proveden vícebarevným ofsetem v tiskárně Victoria Security Printing Praha na papíře „bp“.
Naše vyobrazení prezentují tři nehotové tisky této dopisnice, kdy barevný záběr zámku Sychrov je proveden jen jedinou barvou (šedočerná; obr. nahoře), dvěma barvami (šedočerná a azurová; obr. uprostřed), resp. třemi barvami (šedočerná, azurová a karmínová; obr. dole). Ve všech případech chybí barva žlutá. Na dalších dvou ukázkách (obr. vpravo) vidíme dopisnice správně vytištěné v kompletním barevném provedení, avšak ve dvou výrazných odstínech, lišících se tónem výsledné červené barvy horní části fasády zámku, jejího odrazu ve vodě a zdiva vlevo i cesty v pravém dolním rohu obrazu. Rovněž zelená barva trávníku je odlišná. Vše je determinováno odstínem základní karmínové barevné fáze.
Existence některých nehotových tisků byla již dříve známa u několika dopisnic této emise*, nikoliv však u A 30/95. V katalozích (Merkur-Revue, Pofis) jsou přitom podobné tisky poměrně vysoce hodnoceny. U našich ukázek je důležité, že všechny byly nalezeny v běžném stokusovém balíčku u poštovní přepážky. To znamená, že tyto nehotové tiskové archy byly omylem zařazeny mezi ostatní bezchybně vytištěné a s nimi pak rozřezány na jednotlivé dopisnice a složeny do expedičních balíčků. Jak se to stalo, se lze dnes jen dohadovat.
Osobně považujeme za nejpravděpodobnější, že do expedice bylo mezi bezvadné kusy omylem zařazeno i několik archů ze zkušebního rozjezdu tisku. V této úvodní fázi se totiž na tiskovém stroji seřizuje a kontroluje jak kresba obrazu u jednotlivých barev, tak i jejich sytost a vzájemný soutisk. Barvy se postupně přidávají tak, aby byl zajištěn správný soutisk a co nejlepší kvalita obrazu a optimální barevnost. Přitom se mění jak počet tištěných barev (od 1 do 4), tak i jejich sytost a výraznost (to má vliv na výsledné odstíny).
Pro správné seřízení je obvykle třeba potisknout alespoň několik set archů. Většina takto zhotovených archů se ihned vyřadí a buď se rovnou zlikviduje (např. u tisku známek), nebo se použije jako makulatura při dalších rozjezdech stroje. Po každém přerušení tisku je totiž třeba stroj znovu krátce seřídit a „zajet“, aby výsledný tisk i barvy z různých období tisku byly přibližně stejné. Na to se už ale v normálních tiskárnách nepoužívají čisté papírové archy (jsou drahé), ale právě různé dřívější částečně potištěné zkušební archy či archy vyřazené kontrolou (tytéž i několikrát). Tak vzniká typická makulatura známá našim sběratelům např. u čs. knihtiskových známek.
V tomto případě však zřejmě CDV nepocházejí ze standardní makulatury, ale z kontrolních otisků (řádově desítky archů), které si dává tiskař stranou při prvotních zkouškách a má je k dispozici po celou dobu tisku, aby je mohl průběžně porovnávat s definitivními tiskovými archy jak z hlediska kresby a sytosti jednotlivých barev, tak i jejich dílčích a celkových soutisků. Po dokončení tisku se sice také tyto archy likvidují, zde však nejspíš byly některé z nich omylem přiřazeny k hotovým výrobkům.
Nález další CDV (Sychrov) s vynechaným tiskem barev potvrzuje i předpoklad, že tyto výrobní vady existovaly a byly expedovány z tiskárny na všech CDV této emise (je to logické – na jednom TL je totiž všech 16 CDV série). Otázkou naopak zůstává, zda se všechny tyto CDV opravdu dochovaly. Minimálně některé z nich byly totiž použity a pak zničeny dřív, než se dostaly do rukou někomu, kdo byl schopen rozpoznat jejich výjimečnost.
Z. Fritz – V. Schödelbauer
* CDV s těmito VV byly zatím doloženy jen u dopisnic Bezděz (A17/95), Bouzov (A18/95), Bučovice (A19/95), Český Šternberk (A20/95), Jánský Vrch (A21/95), Praha - Belveder (A27/95) a Vranov nad Dyjí (A32/95).Četnost výskytu smíšených frankatur emise Hradčany s rakouskými a uherskými známkami
Jan Kypast, Miroslav ŠtefekV tomto článku jsme se zaměřili na smíšené frankatury známek Hradčany se souběžně platnými známkami rakouského a uherského původu v období od 18.12. 1918 do 28.2. 1919. Cílem bylo určit skutečnou frekvenci jejich výskytu v běžném provozu. Proto jsme v hodnocení vycházeli především z dochovaných balíkových průvodek a peněžních poukázek, které jsou v tomto ohledu jistě autentičtějším materiálem než listovní zásilky, na kterých je možno nalézt mnohdy až velmi absurdní kombinace smíšených frankatur.
Nejprve připomeneme několik základních údajů. Po vyhlášení nezávislé Československé republiky dne 28. října 1918 byly na základě zákona č.11/1918 Sb. Národního výboru československého o zřízení samostatného státu československého ponechány v platnosti všechny zemské a říšské zákony (viz čl. 2 zákona č.11/1918 Sb. „Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.“). V praxi to znamená, že vzniklá Československá republika přebírá i ceniny platné ke dni 28. října 1918 v Rakousko-Uhersku, tj. bankovky a mince Rakousko-Uherské banky a také poštovní známky rakouské a uherské pošty. Tyto poštovní známky jsou od data 28. října 1918 používány na území ČSR jako československé známky předběžné. „Předběžnost“ rakouských a uherských známek končí dne 18. prosince 1918 vydáním prvních definitivních československých známek emise Hradčany o hodnotách 5 a 10 haléřů. Od tohoto data jsou RU známky používány již jako souběžné, a to až do 28. února 1919, kdy jejich platnost končí. V praxi jsou však ještě nějakou dobu používány, o čemž svědčí nálezy celistvostí.
V dalším se nebudeme zabývat rakouskými a uherskými známkami, které jsou v bohaté škále používány ve smíšených frankaturách, ale zaměříme se na hradčanské známky nezoubkované a jejich výskyt ve smíšených frankaturách v období od 18.12. 1918 do 28.2. 1919. Přehled známek emise Hradčany, které byly v této době již vydány a mohly být i použity ve smíšených frankaturách, je uveden v následující tabulce:
Emise
a hodnotaBarva Datum vydání stanoveno
(nezoubkované) dle VěstníkuDatum vydání stanoveno
(nezoubkované) dle nálezuHradčany 3 h fialová neuvedeno 21.12. 1918 Hradčany 5 h zelená 18.12. 1918 18.12. 1918 Hradčany 10 h červená 18.12. 1918 18.12. 1918 Hradčany 20 h modrozelená neuvedeno 30.12. 1918 Hradčany 25 h modrá neuvedeno 30.12. 1918 Hradčany 30 h žlutá neuvedeno 17.1. 1919 Hradčany 40 h oranžová neuvedeno 23.1. 1919 Hradčany 50 h fialová neuvedeno 27.2. 1919 Hradčany 100 h hnědá neuvedeno 14.1. 1919 Hradčany 200 h ultramarínová neuvedeno 14.1. 1919 Hradčany 400 h modrofialová neuvedeno 29.1. 1919
Kromě známek 5 h a 10 h není ve Věstníku konkrétní datum vydání uvedeno.
Na základě nám dostupných materiálů jsme se pokusili stanovit četnost zastoupení jednotlivých hodnot hradčanských známek ve smíšených frankaturách. K dispozici byl vzorek 205 kusů celistvostí a výstřižků jak listovních zásilek (84 ks), tak i balíkových průvodek a peněžních poukázek (121 ks). Statistické výsledky jsou shrnuty v následující tabulce:
Emise a hodnota Četnost použití (nezoubkované)* Průvodky a poukázky Listovní zásilky Hradčany 3 h 6 ks 4 % 27 ks 19 % Hradčany 5 h 25 ks 17 % 58 ks 41 % Hradčany 10 h 48 ks 34 % 40 ks 29 % Hradčany 20 h 44 ks 31 % 10 ks 7 % Hradčany 25 h 5 ks 4 % 3 ks 2 % Hradčany 30 h 5 ks 4 % 1 ks 1 % Hradčany 40 h 1 ks 1 % - 0 % Hradčany 50 h - 0 % - 0 % Hradčany 100 h 3 ks 2 % - 0 % Hradčany 200 h 4 ks 3 % 1 ks 1 % Hradčany 400 h - 0 % - 0 %
* K dispozici jsme měli také celistvosti se zoubkovanými hradčanskými známkami (8 ks se známkou Hradčany 5 h zoubkování 11 1/2 a 2 ks Hradčany 10 h zoubkování 11 1/2), tyto však nejsou kvůli přehlednosti do statistiky zahrnuty.
Na základě vyhodnocení uvedeného vzorku nám dostupných materiálů, který nemusí být statisticky zcela relevantní, docházíme k následujícím zjištěním:
1. Použití hradčanských známek 50 h a 400 h ve smíšené frankatuře s rakouskými nebo uherskými známkami použitými jako československé souběžné se nám nepodařilo prokázat ani na průvodkách či poukázkách, ani na listovních zásilkách.
2. Použití hradčanských známek hodnot 40 h a 100 h se nám zatím nepodařilo doložit na listovních zásilkách (a to ani na filatelisticky laděných), známé je jen použití na balíkových průvodkách.
3. Používání hradčanských známek hodnot 25 h, 30 h, 40 h, 100 h a 200 h bylo zřejmě velmi omezené; ze vzorku vyplývá, že jen do cca 4 % celkového objemu používaných známek emise Hradčany.
Obracíme se proto tímto na všechny sběratele, kteří disponují materiálem, který by zásadním způsobem doplnil zde uvedené informace, aby laskavě poskytli naskenované obrázky příslušných materiálů, zvláště chybějících dokladů o použití těch hodnot hradčanských známek, které nemáme k dispozici. Za spolupráci předem děkujeme.
Jan Kypast – Miroslav Štefek
Použitá literatura:
1. Zákon č.11/1918 Sb.
2. Beneš, František. Československo 1918–1939. Praha : Pofis 2002.
3. Příručka pro sběratele československých známek a celin. Praha 1988
4. Dvořák, František. Smíšené frankatury čs. souběžných známek a emise Hradčany I a II. Filatelie, 1991, č. 22 a 23.
5. Klim, Jan – Schödelbauer, Vladimír. Československo 1918–1939, specializovaný katalog známek a celistvostí. Brno : Merkur-Revue 2002.
6. Tovačovský, O. – Kypast, J. – Schödelbauer, V. Frankatury československých listovních zásilek v letech 1918 – 1939 (2). Filatelie, 2000, č. 11.
Obrázky:
Obr. 1: dva díly z dobírkové poštovní poukázky zaslané 27.2. 1919 ze skalice a vyplacené známkami 3 h a 20 h Hradčany a dále uherskou známkou Ženci 2 h.
Obr. 2 (vpravo): dva díly z peněžní poukázky odeslané z Nagy Topolcsány 28.2. 1919, frankována známkou Hradčany 5 h a uherskými známkami Parlament 50 f a Karel 10 f.
Obr. 3 (vlevo): Ústřižek peněžní poukázky odeslaný z Prahy 26.2. 1919 a vyplacený známkou Hradčany 3 h a rakouskou Koruna 12 h.
Obr. 4: dva díly z dobírkové poštovní poukázky zaslaná 28.2. 1919 ze Žilošic do Strážnice na Moravě; vyfrankována byla rakouskou známkou Znak 1 K a zn. Hradčany 10 h.
Obr. 5 (vlevo): Ústřižek balíkové průvodky odeslaný ze Žiliny 20.2. 1919 a vyplacený známkami Hradčany 10 h a uherskými Parlament 75 f a 2 K.
Obr. 6 (vpravo): Dva díly dobírkové poukázky odeslané z Nitry 4.3. 1919; frankována známkou Hradčany 20 h a uherskou Ženci 5 f.Britské monografie o českých vojácích za druhé světové války
Lubor KuncPalkoska, V. - Hornung, O. (RDP): The Czechoslovak Legion in Poland and Russia 1939–1941 Czechoslovaks in the Middle East 1940–1943, Monograph no. 16, 2003, 46 stran. Cena 14,25 Ł.
Reader, R.E.: Czechoslovak Army in France 1939–1945, Monograph no. 5, 1994, 99 stran včetně dodatků. Cena 12,70 Ł.
Beith, R.: The Postal History of the Free Czechoslovak Forces in Great Britain 1940–1945, Monograph no. 15, 2002, 90 stran. Cena 14,50 Ł.
Vydavatelem všech tří monografií je Czechoslovak Philatelic Society of Great Britain, Mr. R. Beith, 14 Middlecroft, Guilden Sutton, Chester, England CH3 7HF, Velká Británie; http://www.cpsgb.freeserve.co.uk/
V roce 2003 byl vydán poslední díl britské monografie zabývající se českými vojáky a jejich polními poštami za druhé světové války. Knihy se zaměřují jak na západní, tak východní odboj, i když těžiště tohoto díla spočívá v západním odboji a situace v Polsku a SSSR je popisována zejména jako vysvětlení k formování čs. jednotek na Blízkém východě. Knihy obsahují informace jak poštovně-historického charakteru o práci polních pošt či cenzurních středisek, tak i historické informace a dokumenty o popisované době, stejně jako podrobné informace o čs. vojenských jednotkách.
Pro účely této recenze si dovolím jednotlivé díly zpřeházet a budu postupovat dle časového období jednotlivých monografií. Začněme tedy knihou týkající se čs. vojáků v Polsku, SSSR a na Blízkém východě 1939–1943. Zde autor začíná útěkem čs. vojáků z protektorátu Čechy a Morava. Popisuje jejich přesun z Polska do Rumunska, během něhož byli na území SSSR v září 1939 internováni Rudou armádou, takže rumunského území dosáhla pouze malá část jednotky, která se odtud přesunula přes Turecko do Francie. Významná část knihy se týká období internace čs. jednotek sovětskými orgány v letech 1939–1942. V roce 1942 pak sovětské orgány povolily zformování čs. armády v SSSR, toto období však kniha již nepopisuje.
Spojnicí mezi zdánlivě nesouvisejícími pobyty vojáků v SSSR a na Blízkém východě je povolení pro část internovaných čs. vojáků k přesunu na Blízký východ, udělené Sověty v roce 1941. Tito vojáci prošli Ukrajinou, Bulharskem a Tureckem do Palestiny. Od roku 1939 se nacházeli v Libanonu čs. vojáci sloužící ve francouzské armádě a z těchto dvou jednotek byl následně vytvořen čs. sbor na Blízkém východě. Publikace detailně zaznamenává způsob styku vojáků s příbuznými v Protektorátu a na Slovensku a zabývá se i známou Čs. misí v Jeruzalémě. Její význam je umocněn i řadou osobních vzpomínek a dobových dokladů O. Hornunga, který sám sloužil v čs. jednotce na Blízkém východě.
Další z knih se týká čs. jednotek ve Francii v letech 1939–1940 (do pádu Francie) a 1944–1945 (od vylodění spojenců v Normandii). Kniha popisuje cesty, kterými v letech 1938–39 utíkali naši vojáci do Francie, a pokračuje místy, kde působili. Hlavní část je věnována poštovní historii, počínaje katalogem poštovních i příležitostných razítek čs. polní pošty ve Francii, přes francouzské známky s přetisky „ČSP / Zahraniční pošta 1944“ a celiny a konče vlasteneckými nálepkami a pohlednicemi. Přínosný je i seznam dat používání jednotlivých poštovních, útvarových a cenzurních razítek, celin a R-nálepek či přehled francouzských poštovních sazeb a seznam vojenských hodností československé, francouzské a britské armády.
Poslední monografie se zabývá čs. jednotkami ve Velké Británii od počátků formování čs. vojska (seznam konvojů z Francie do Británie vč. jmen lodí a počtu přepravených mužů) až po pobyt první obrněné brigády v západních Čechách 1945. Kniha poskytuje seznam táborů vč. dobových fotografií. Speciální pozornost je věnována čs. interbrigadistům internovaným v Británii. Vlastní kapitoly mají i čs. letci sloužící v RAF s detailním přehledem jejich základen a leteckých útvarů.
Poštovněhistorická část knihy se zabývá mimo jiné poštovními i příležitostnými razítky (vč. typů a četnosti výskytu jednotlivých razítek), R-nálepkami či cenzurními razítky. Pozornost je věnována i propagandistickým materiálům, jakým byly propagační nálepky, pohlednice či pamětní listy. Z méně známých filatelistických materiálů se zabývá novinami přepravenými čs. polní poštou. Závěr knihy pak tvoří přehled britských poštovních sazeb z let 1940–1945. Uvedené knihy tvoří vynikající komplet s množstvím informací v historické i filatelistické části. Významnou předností je zahrnutí obdobných kapitol, což umožňuje ucelený přehled např. sběratelům R-nálepek či razítkářům.
Žádné lidské dílo není dokonalé a jistě si lze představit, že by měly monografie obsahovat i další informace. Musíme však vzít v úvahu, že nejsou psány pro několik málo jedinců se specifickými sběratelskými zájmy, ale naopak se snaží být užitečné pro širokou sběratelskou veřejnost, takže žádnou z kapitol „nenafukují“ na úkor jiné. Za určitou chybu lze asi pokládat to, že nezahrnují úplné spektrum komunikačních kanálů mezi Protektorátem a zahraničními vojáky; český čtenář si však může tyto informace doplnit ze starších čísel našich časopisů (např. informace o poštovní schránce New York 252 najde v Merkur-Revue č. 4/98, str. 18–19).
Knihy jsou psány v angličtině, což může řadě našich sběratelů komplikovat práci s nimi, na druhé straně angličtina umožňuje rozšířit zájem o náš zahraniční odboj doslova po celém světě, a to i mimo krajanské skupiny. Zároveň se tak otevírá cesta k propagaci našich polních pošt mezi jurymany mezinárodních a světových výstav, kteří dosud neměli o tomto tématu ucelenou představu. To může zvýšit význam a hodnocení exponátů, které se našimi polními poštami zabývají, a pomoci sběratelům, kteří se jimi teprve zabývat budou.
Díky vydání těchto britských monografií lze říci, že existuje literatura poskytující ucelený přehled o západním odboji. Zájemce o východní odboj lze pak odkázat na knihu pana Fialy „Polní pošta Československých vojsk v SSSR 1942–1945“ (SČF, 1989), která byla vydána v rámci souboru příruček Společnosti teritoriální filatelie SČSF a která vyčerpávajícím způsobem popisuje poštovní historii našich jednotek zformovaných v SSSR v roce 1942, čímž navazuje na britskou monografii č. 16.
Jsem rád, že se vydáním těchto knih podařilo splatit alespoň část dluhu, který máme vůči našim bývalým vojákům bojujícím na různých frontách druhé světové války za samostatnost Československa.
Lubor Kunc
lubor.kunc@seznam.cz
Obr.: dopis zaslaný na čs. letce RAF, který se nacházel na ostrůvku Man v Lamanšském průlivu, doručený prostřednictvím čs. polní poštyNěkolik poznámek k problematice čs. předběžných cenin
Ing. Josef Weissenstein„Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu.“ [1].
Tento úvod z Provolání Národního výboru československého o samostatnosti Československého státu, ze dne 28. října 1918, jsem si připomněl při čtení článku Československé předběžné známky a celiny, autora ing. Františka Beneše st. (Filatelie č. 8/2003, s.10–17) v návaznosti na texty, které Fr. Beneš zmiňuje či rozebírá. V této souvislosti mě vždy zajímala analýza dvou z uvedených problémů, které v dané souvislosti považuji za základní.
První otázkou byl výčet předběžných (souběžných) poštovních cenin s požadavkem, aby byly formálně platné na daném území ke dni jejich recepce (převzetí). Ostatní ceniny, které se v tu dobu nacházely v zásobách (v depozitních skladech) na území utvářející se Československé republiky (dále jen ČSR) a mohly být teoreticky úředně aktivovány (což ovšem není známo), jsou považovány za neoficiální, a tedy za ceniny II. kategorie. A to i přes to, že existují nejrůznější provizoria, která jsou sice nikoliv de iure, ale de facto obecně uznávána a následně i oceňována.
Uvedený postoj k tomuto problému svědčí o tzv. pozitivistickém přístupu k jeho právní podstatě a, pokud i ostatní aspekty (dále zmiňované) budou takto vnímány, lze s touto koncepcí jen a jen souhlasit.
Avšak, pokročíme-li ke druhé otázce týkající se definice daného území, kde lze převzaté poštovní ceniny považovat za předběžné (souběžné) československé, pozitivistický přístup k řešení se rozplývá a my selektivně zjišťujeme (dohledáváme), zda se určitý poštovní úřad (poštovna) nacházel(a) na svrchovaném československém území a tedy byl(a) v československé správě. Zde je, myslím, nutné doplnit některá fakta, která v diskusi dosud nezazněla.
Především je třeba zdůraznit, že poštovní úřady byly podřízeny nikoliv tzv. politické správě daného území, nýbrž poštovní správě. Delegovanou právní subjektivitu v té době měla ředitelství pošt a telegrafů se sídlem v Bratislavě, Brně, Košicích, Opavě a v Praze (ředitelství pošt a telegrafů v Pardubicích bylo zřízeno až vládním nařízením č. 229/1919 Sb., ze dne 29. dubna 1919). Dosud se sledovala pouze loajalita poštmistrů k územní politické správě, resp. k místní samosprávě (která se automaticky předpokládala), nikoli však k nadřízené poštovní správě.
Jak problematické by bylo dohledávání náležitosti lokalit pod příslušnou „veřejnou správu“, demonstruji na příkladu obce Litoměřice.
Němečtí poslanci z Čech se nechtěli smířit s vývojem událostí a 29. října 1918 se sešli ve Vídni, kde proklamovali vytvoření samostatné „provincie Deutschböhmen“ (Německé Čechy), jež měla zahrnovat jejich západní, severozápadní a severní území. Sídlem provincie namísto původně uvažovaného Ústí nad Labem učinili Liberec. Deutschböhmen měly být součástí republiky Deutsch-Österreich (byla konstituována 12.11. 1918).
Pokud jde o Litoměřice, náležely z vojenského hlediska do oblasti tvořícího se pražského vojenského inspektorátu (z poštovního hlediska do správního okresu ředitelství pošt a telegrafů v Praze). Stále zde ovšem působilo velitelství 9. teritoriálního sboru původní rakousko-uherské armády. Velení nad ním převzal 6. prosince sám vrchní velitel vojsk „provincie Deutschböhmen“ generál Goldbach, který si ovšem plně uvědomoval neudržitelnost svého postavení. Ve městě totiž exis-tovalo vedle starého sborového velitelství (podléhajícího prostřednictvím vlády „provincie Deutschböhmen“ v Liberci ústřední vládě ve Vídni) také československé posádkové velitelství. Obě velitelství měla k dispozici jednu společnou bezpečnostní jednotku, kterou řídil pořádkový výbor složený ze šesti českých a šesti německých důstojníků.
Přebírání Litoměřic do rukou československé vlády zahájilo předsednictvo zdejšího národního výboru 9. prosince. Odpoledne 11. prosince k tomu byla pro různé nepokoje z německé strany nasazena jedna setnina terezínského 42. pěšího pluku. Akce byla bez použití zbraní dokončena 12. prosince. „Provincie Deutschböhmen“ ukončila ovšem svou existenci až o dva dny později, a to obsazením jejího centra Liberce československým vojskem (bez jediného výstřelu) [2].
Pokud bychom tedy chtěli příslušnost dané pošty determinovat podle toho, zda náležela pod československou správu či nikoliv, museli bychom si položit minimálně dvě zásadní otázky.
1) Pod jakou správu patřila obec Litoměřice v době od vzniku ČSR do faktického ustavení „provincie Deutschböhmen“?
Je totiž známo, že občané německé národnosti projevovali své separatistické postoje postupně, a to pod vlivem informací o událostech v daném prostoru, které se tehdy šířily pomaleji než je tomu dnes. Jak se uvádí v [2] ... „Místní německé obyvatelstvo přihlíželo zpočátku k vyhlašování samostatnosti Československé republiky převážně netečně. Brzy však začalo pod dojmem zpráv o vytváření separatistických provincií v českých zemích přistupovat k rozmanitým protiakcím různého rozsahu i významu.“
2) Hovoříme-li o správě, máme na mysli správu státní, politickou nebo samosprávu?
Pokud jde o Litoměřice, oba dobové poštovní úřady patřily z hlediska státní správy do správního okresu ředitelství pošt a telegrafů v Praze, a to i v době existence „provincie Deutschböhmen“.
Chceme-li argumentovat příslušností obce Litoměřice jako takové k „provincii Deutschböhmen“, která se přihlásila k republice Deutsch-Österreich, museli bychom připustit, že obě litoměřické pošty nejsou československé, ale že jde o poštovní úřady republiky Deutsch-Österreich, která je ovšem nikdy nespravovala. Existence separatistických provincií měla totiž z hlediska vazby na státní správu republiky Deutsch-Österreich pouze deklarativní charakter. Tyto oblasti se nikdy nestaly oficiální součástí republiky Deutsch-Österreich a nikdy neměly ani vlastní suverenitu (svrchovanost) z hlediska mezinárodního práva.
Z toho ovšem vyplývá další závažná otázka. Je stávající koncepce pro definici daného území, kde lze převzaté poštovní ceniny považovat za československé předběžné (souběžné), relevantní a není dokonce v rozporu s principem legality?
Tuto nejasnost nám možná pomůže vyřešit zjištění, jak byly ve sledované době definovány státní hranice ČSR. Především, a to je podle mého názoru nejdůležitější, existovala ke dni 28. října 1918 zemská hranice pouze u zemí České koruny (tj. Čech, Moravy a Slezska). Definovaná byla i severní hranice Slovenska, ale zároveň tehdy neexistovala jižní hranice mezi Slovenskem a Uherskem (Maďarskem). Jak se brzy ukázalo, tato skutečnost se stala zdrojem velkých problémů, resp. konfliktů při jejím utváření.
Problémy týkající se státních hranic u zemí České koruny byly v naprosté většině jiné kvality. Zde šlo především o iredentistické snahy německé menšiny uvnitř území, jehož hranice (původně zemská, poté státní) byla jasně definována*. Diskuse o příslušnosti poštovního úřadu k té či oné „správě“ je samozřejmě možná, ale její výsledek by de facto znamenal pouze konstatování, zda daný poštmistr postupoval podle platného práva, či nikoliv. A právě v tomto případě to můžeme porovnat s pozitivistickým postojem, který byl zaujat ve věci legality poštovních cenin jako takových. Za předběžné (souběžné) jsou totiž považovány pouze ty ceniny, které byly platné k 28.10. 1918. Pokud jde o poštovní úřady, za československé by tedy měly být považovány pouze ty, které se nacházejí v prostoru definovaném státní hranicí, a to bez ohledu, jakou osobní pozici vůči ČSR zaujal jednotlivý poštmistr. Tento postup, jak jsem naznačil a jak později prokážu, platí pro naprostou většinu poštovních úřadů situovaných v zemích České koruny, nikoli však pro poštovní úřady situované v jižní části Slovenska.
Daleko účelnější by v uvedené souvislosti proto bylo sledování změn (vývoje) státních hranic, než zjišťování pro, resp. protičeskoslovenských postojů poštmistrů, neboť podle principu legality (na němž jsme se shodli) je československým poštovním úřadem každý, který se nachází na území ohraničeném státní hranicí ČSR a každá převzatá, platná poštovní cenina, která byla v té době na takovém poštovním úřadě použita, je československou předběžnou (souběžnou) ceninou.
Navíc, utváření a změny státních hranic lze exaktně definovat, zatímco politické postoje poštmistrů zřejmě nikoliv.
Vraťme se ale nyní k problematice jižního Slovenska. J. Klimko v publikaci Politické a právne dejiny hraníc predmníchovskej republiky (1918–1938) právní situaci výstižně charakterizuje takto: „Je nesporné, že zákon Národného výboru o zriadení samostatného československého štátu (vrátane Provolania k čs. ľudu z toho istého dňa) sa vzťahoval aj na Slovensko. V oboch týchto aktoch jednoznačne používané termíny ´československý ľud´, ´župné úrady´ neodporovali v zásade skutočnosti – na Slovensku v prvých mesiacoch existencie dosť variabilnej – a dávali jej takto aj formálne vyjadrenie. … Pomery na Slovensku neboli vtedy relatívne ešte dlhší čas konsolidované. Slovensko ešte takmer 3 mesiace fakticky v Československej republike nežilo. V tejto relácii preto aj pri jednoznačnom akcentovaní stanoviska, že ´územie Slovenska bolo podľa zákona z 28. októbra 1918 čs. štátnym územím a tvorilo súčasť čs. štátu na základe zhodnej vôle slovenského a českého ľudu realizovaného na principe práva národov na sebaurčenie´, nemožno prehliadnuť určité závažné momenty, ktoré charakterizovali variabilnosť faktickej možnosti uskutečněnia vôle zákonodarcu. … Neexistencia politických hraníc Slovenska v Uhorsku na rozdiel od českých krajín, ktorých historické hranice boli nesporné … umožňovala totiž maďarskej vláde machinácie nielen na okrajových, resp. pohraničných úsekoch, ale na závažnej časti slovenského územia“ [3].
V této situaci bylo proto třeba nalézt autoritu, která by problém legality hranic ČSR vyřešila. Kromě mezinárodně politických důvodů to bylo nezbytné hlavně z důvodů zcela praktických (rozhodně přitom nešlo ani zdaleka o poštu či dokonce filatelii), neboť bylo zejména třeba jednoznačně určit platnost zákonů a právních aktů uskutečněných na území ČSR v přechodném období**. Touto autoritou byl dobový Nejvyšší správní soud (dále NSS), který v případě českých zemí „zaujal stanovisko, že ich treba považovať za územie, na ktorom sa uplatňovala československá štátna moc hneď od vzniku československého štátu, a to bez ohľadu na skutočnosť, že čs. štátna správa sa tam rozširovala len postupne“ [3]. Zde tedy byla situace jednoduchá.
Naproti tomu vydal NSS 14. dubna 1919 usnesení č. 352, pres., které pro území Slovenska stanovilo:
„1. Zákony Československé republiky platí v okupovaném území (míněna okupace čs. státní mocí, pozn. aut.) teprve od té doby, kdy okupace byla provedena.
2. Dobou provedené okupace jest doba, kdy ústřední správa byla tam etablována, t.j. kdy župan byl jmenován a nastoupil v úřad.
V tomto zmysle znel aj nález NSS zo dňa 24.3. 1921, č. 3336/21“ [3].
Důsledek rozboru této judikatury je pro filatelii překvapující. Poštovní ceniny Maďarské republiky, pokud měly platnost na daném území před provedením okupace čs. státní mocí, tj. před určením definitivní státní hranice, a pokud byly použity následně po určení definitivní státní hranice na převzatém území ČSR, jsou nutně čs. předběžnými (souběžnými) ceninami, podobně jako např. německé poštovní ceniny na Hlučínsku. Zásilky podané na daném území před jeho obsazením čs. státní mocí pak nejsou čs. předběžnými celistvostmi, ale celistvostmi maďarskými (podobně jako jsou takové celistvosti z Valticka a Vitorazska do r. 1920 celistvosti rakouské a z Hlučínska německé). To nic nemění na tom, že jde ve všech případech o celistvosti vrcholně zajímavé se silným vztahem k ČSR, které je vhodné do sbírek Československa zařazovat (ovšem správně určené a popsané). Ze sběratelského hlediska je to však značný praktický problém, neboť dosud neexistuje přehled, k jakému datu (alespoň přibližně) byly jednotlivé slovenské pošty převzaty čs. státní mocí.
Jsem si vědom, že přijetí výše uvedeného výkladu může být komplikováno zněním §7, zákona č. 64/1918 Sb. ze dne 10. prosince 1918 o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku a to, že „ode dne převzetí správy může býti užito jen takových kolků, směnkových tiskopisů a poštovních známek, které vláda Československé republiky opatřila svým označením“.
Striktní dodržení litery tohoto zákonného opatření by ve svém důsledku znamenalo, že poštovní známky cizích poštovních správ, převzaté československou poštovní správou, pozbývají na území Slovenska platnosti v původním stavu, tj. „bez označení“ příslušnosti k Československé republice, dnem 16. prosince 1918, kdy zákon č. 64/1918 Sb. nabyl účinnosti. Jak ale víme z praxe, nebyl na Slovensku tento zákon (zřejmě z technických důvodů) dodržován. Nových čs. známek zde byl nedostatek a plánované úřední přetiskování uherských známek (Šrobárův přetisk) začalo až v polovině ledna. Mezitím se vnitropolitický vývoj posunul natolik, že už nebylo jejich vydání a distribuce žádoucí, a proto byly po dohodě pražské poštovní správy s Vavro Šrobárem staženy.
Znění §7, zákona č. 64/1918 Sb. jistě dobře znali úředníci ministerstva pošt a telegrafů, kteří připravovali výnos č. 1966-VI-18 ze dne 17. prosince 1918 o platnosti rakouských známek, převzatých československou poštovní správou a nepokládali za nutné zmiňovat se o známkách uherských. Ty totiž již zřejmě v původním stavu (tj. „bez označení“ příslušnosti k ČSR) nepovažovali za platné. Na druhé straně ale existuje další výnos ministerstva pošt a telegrafů, a to č. 3426-VI-19 ze dne 8. února 1919 o „zastavení platnosti rakouských a uherských známek na území státu Československého“, kde se známky uherského původu (myšleny zřejmě známky bez označení příslušnosti k Československé republice) vysloveně uvádějí:
„Platnost starorakouských a uherských známek na území státu Československého zastavuje se koncem měsíce února 1919, takže od 1. března 1919 mají výhradní platnost známky československé. Zastavení vztahuje se na všechny druhy známek, a to na známky výplatní, doplatní, spěšné a novinové. Poštovní celiny platí prozatím i dále, bude však jich platnost také v době nejbližší zastavena“ (stalo se tak výnosem ministerstva pošt a telegrafů č. 33.530-VI-19 ze dne 20. září 1919). Rozpor ve znění tohoto výnosu a §7, zákona č. 64/1918 Sb si lze vysvětlit nesjpíše tak, že o dva měsíce později vydaný výnos prostě reflektoval reálný stav, který se na Slovensku vytvořil a který bylo třeba právně i organizačně uzavřít.
Zbývá ještě další problém v souvislosti s dodatečnými úpravami státních hranic, který ing. Beneš st. nediskutoval, totiž zda poštovní ceniny Německa, Maďarska, Polska či Rakouské republiky, platné na postoupených územích a převzaté čs. poštovní správou, jsou předběžné (souběžné) čs. ceniny i v nepoužitém stavu? To je však již otázka pro jinou diskusi.
Ing. Josef Weissenstein, soudní znalec
Poznámky:
* Úmyslně zde pomíjím pozdější dílčí úpravy hranic v oblasti Valticka, Vitorazska a Hlučínska či Těšínska v důsledku poválečných mezinárodních dohod a arbitráží.
** Vyjasnění těchto otázek bylo nutné především kvůli právní jistotě obyvatelstva, podnikatelů i úřadů a kvůli jasným pravidlům při případných soudních sporech. Bylo totiž třeba jednoznačně určit, v jaké době, na jakém území a podle jakých zákonů (rakouských, uherských, československých, maďarských) mohly být jednotlivé právní akty uzavřeny, aby byly platné. Podobně bylo třeba určit, odkdy byly závazné nové čs. zákony. Toto rozhodnutí se zásadně dotýkalo všech oblastí života počínaje např. legalitou úředních sňatků, přes závaznost obchodních smluv či povinnosti placení daní až třeba k trestní odpovědnosti za porušení nových čs. zákonů.
Použitá literatura:
[1] Galandauer, J. Vznik Československé republiky 1918. Praha : Svoboda 1988. S. 315.
[2] Vojenské dějiny Československa, III.díl. Praha : Naše vojsko 1987. S. 29, 31, 33.
[3] Klimko, J. Politické a právne dejiny hraníc predmníchovskej republiky (1918–1938). Bratislava : Veda 1986. S. 25–26.
[4] Roubík, V. Hranice státu československého. In: Ročenka Československé republiky 1925. S. 16–18.
[5] Janák, J. – Hledíková, Z. Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha : SPN 1989. S. 389–396, 400, 411, 443.37. aukce Filatelie–Klim
Vladimír DražanNa druhou sobotu v říjnu připravila brněnská firma Filatelie-Klim v pořadí již 37. aukci poštovních známek a dalšího filatelistického materiálu, včetně zajímavých sbírek. Součástí aukce byla i nabídka pohlednic. Na aukci, uspořádané opět v hotelu International Brno, bylo nabídnuto celkem 2.121 položek, z nichž cca 51 % tvořil filatelistický materiál čs. provenience. Pestrá nabídka celé řady hledaných poštovních známek a celistvostí přilákala do sálu jak naše i zahraniční sběratele a vystavovatele, tak i obchodníky. Dobře připravená podzimní aukce s překvapivě velkým počtem písemných příkazů přinesla celou řadu zajímavých příklepových cen, a to zvláště u Hradčan, některých položek z emisí TGM 1920 a SO 1920 a zejména u předběžných celin z období protektorátu Čechy a Morava. Celková prodejnost (bez pohlednic) dosáhla 52 %. V současných evropských podmínkách lze tento výsledek hodnotit jako standardní.
Úvod aukce patřil tradičně celistvostem s čs. předběžnými a souběžně platnými známkami, výsledky lze charakterizovat jako přiměřené. Nabídka s položkami Hradčan (přes 160 losů) byla velmi zajímavá a tomu odpovídaly i dosažené ceny. Např. svěží nezoubkovaná známka 30 h světle fialová (č.13a) stála 3.500 Kč (raz. pak 2.600 Kč) a 30 h tmavě fialová 5.400 Kč. Ze 60 položek hradčanských celistvostí byl největší zájem o R-dopis z druhého dne platnosti známek, vyplacený svislými třípáskami známek č. 3 a č. 5 s podacím razítkem Praha 1/ 19.12. 1918, jehož cena se vyšplhala z 9.000 Kč na 15.000 Kč. Rovněž o R-dopis s 6ti-blokem 10 h známek č.6 C s rámečkovým typem (ST) byl sveden souboj s výslednou cenou 11.500 Kč. Naopak malý zájem byl o ústřižky průvodek.
Zájem o známky i celistvosti emise Legionářské 1919 trvá. Emise Pošta československá 1919 byla dobře zastoupena (75 losů), dosažené ceny se však blížily katalogu jen v ojedinělých případech. Tak např. kompletní série maďarských doplatních známek 1 f – 30 f (č. 130–263) „odešla“ za 8.200 Kč. Ve většině případů se ale dosažené ceny pohybovaly mezi 60–70 % katalogu. Nejdražší položkou celé aukce byla známka 2 K znak tmavěmodrá úzká s přetiskem II. typu (č. 48a I), prodaná do sálu za vyvolávací cenu 110.000 Kč. Z dalších položek zaujala cena 55.000 Kč, dosažená za 10h známku Merkur (č. 59) s okrajem archu, a dále částka 11.500 Kč, zaplacená za 50h doplatní známku malé číslo (č. 79). Převis nabídky nad poptávkou se u této emise zákonitě promítá do cen a tak ani nepřekvapilo, že např. letecká provizoria (č. 52 II–54 II) a některé další, zejména dražší položky z této emise, zůstaly neprodány.
Z knihtiskových emisí se ultramarínové známky 125 h TGM 1920 (č. 140 Nc) prodávaly za 2.400 Kč (I. typ), resp. 6.800 Kč (II. typ) a nezoubkovaná série (č. 140N–142N) byla přiklepnuta za rovné 2.000 Kč. U Holubice zaujaly sběratele zejména různé zkusmé tisky, dobře se prodaly i některé celistvosti. Např. oběžník ředitelství pošt v Bratislavě s nalepeným padělkem známky 100 h OR (č. 158F) za 1.600 Kč. Solidní zájem byl též o zajímavý filatelistický materiál po roce 1923. Např. 60h známka TGM neotypie (č.189x), dolní rohový kus s DČ „13/VI“ a průsvitkou č. 4, byla přiklepnuta za naprosto nečekaných 19.500 Kč (vyvolávací cena 3.800 Kč) a svěží 3 Kč TGM 1925 I. typ s průsvitkou č. 1 (č. 192A) změnila majitele za krásných 19.000 Kč (katalog 10.000 Kč). Hledaná razítkovaná 2 Kč známka z emise Praha – Tatry s průsvitkou č. 1 (č. 225) byla prodána za vyvolávací cenu 30.000 Kč, zato kdysi velmi oblíbené aršíky „Kde domov můj?“ (č. A 283–4) vyvolané za 14.000, resp. 15.000 Kč, zůstaly neprodané.
Z leteckých známek se nejlépe prodala 24 Kč / 500 h, II. typ s Hz 13 3/4 : 13 1/2 (č. L2B), za kterou zaplatil nový majitel 6.200 Kč. U celistvostí došlo v řadě případů k zajímavým nárůstům vyvolávacích cen. Například cena bohatě dofrankované dopisnice 50 h znak, přepravené 1. září 1927 letecky z Brna do Poznaně, vzrostla z požadovaných 500 Kč na 6.000 Kč!
I tato aukce potvrdila, že zájem o emisi SO 1920 přetrvává a většina zajímavých exemplářů našla svého kupce. Velmi zajímavá byla tentokrát i nabídka celistvostí čs. polních pošt (42 losů), dosažené ceny však nevybočily z obvyklých relací. Pražské revoluční přetisky z r.1918 – velký znak (RV č.22–42) se prodaly za 8.000 Kč, o přetisky „malý znak“ (RV č.1–21) za 7.000 Kč nebyl zájem.
Prodejnost celin ČSR I. byla velmi slabá (pouhých 30 %), přestože nabídka byla dostatečně reprezentativní (108 položek), s celou řadou zřídka nabízených položek. Zájem byl jen o ojediněle se vyskytující exempláře, celiny velkých formátů zcela propadly. Zdá se, že i tento sběratelský obor v poslední době stagnuje, realizované ceny jsou hluboko pod katalogovými záznamy.
Z období protektorátu Čechy a Morava (80 losů) byl zájem zejména o poštovně prošlé celistvosti. Propagační aršík pro Červený kříž v hnědé barvě (PrA 1a) s nízkým evidenčním číslem (č. 049) změnil majitele za 5.500 Kč a stejný aršík v černé barvě (PrA 1b) byl přiklepnut za 6.000 Kč. Největší zájem byl o předběžné celiny, u kterých byl průměrný cenový nárůst 300–400 %! Ze Slovenska se kompletní série nezoubkovaných doplatních známek (D 13N – 27N) prodala za vyvolávací cenu 19.000 Kč, rohový čtyřblok 60 h modrý Štefánik s DČ 1 stál 3.100 Kč, s DČ 1A dokonce 3.500 Kč. Celistvosti se prodaly všechny, nejdražší byl novinový výstřižek z roku 1944 s provizorní nálepkou NOVÉ SLOVO Banská Bystrica, přiklepnutý do sálu za 8.200 Kč.
Z předložené nabídky Československa po roce 1945 (přes 150 losů) se velmi dobře prodalo jen několik položek. Patřily mezi ně např. Košické velké kříže (MX č.354–6), které byly vydraženy za 29.500 Kč, nebo známky č. K 458 a K 459 s tiskovou vadou v letopočtu 1947, které změnily majitele za 3.000 Kč. Naprostá většina dosažených cen však zůstala hluboko pod katalogem.
Odpolední část aukce byla zahájena nabídkou čs. celin po roce 1945, výsledek byl podobný jako u celin ČSR I. Česká republika byla zastoupena jen 18 položkami, nejvyšší částka byla zaplacena za razítkovaný aršík č.1 VV s odlišným ořezem, a to 3.800 Kč. Nabídka pohlednic byla tradičně obsáhlá (přes 220 losů) a dostatečně pestrá (český i zahraniční místopis, zajímavé náměty atd.), přesto jejich prodejnost nedosáhla ani 50 %.
Z celkového počtu 86 nabídnutých sbírek a partií jich tentokrát zůstalo 59 neprodáno! Tak nízká prodejnost (32 %) je u nás ojedinělá a hlavní příčinou jsou nepochybně vysoko nasazené vyvolávací ceny, zejména u sbírek a partií zámoří. Nejvyšší částky byla zaplaceny za sbírku celin ČSR II (35.000 Kč) a mírně specializovanou sbírku svěžích známek ČSR II (30.000 Kč). Příjemně překvapil zájem o zepelínovou poštu, prodala se většina nabídnutých celistvostí, včetně R-dopisu z r. 1932 s čs. frankaturou (9. SAF), za který nový majitel zaplatil 9.000 Kč.
Evropské státy byly zastoupeny velkým počtem položek (570 losů), největší nabídka byla již tradičně u Rakouska (225 losů) a Německa (118 losů), dobře byly zastoupeny i u nás sběratelsky oblíbené země jako Maďarsko, Rusko / SSSR, Francie, Švýcarsko a Itálie. Prodejnost v tomto segmentu trhu byla průměrná, překvapil poměrně malý zájem o Rakousko, a to jak o období 1850–1918, tak zejména o známky z let 1918–1945. Z dosažených cen stojí za zmínku populární „masky“ z r. 1946 (Michel č.VI. a č. VII.), za něž nový majitel zaplatil 30.500 Kč. Pokud jde o Německo, podařilo se jen v ojedinělých případech dosáhnout příklepové ceny ve výši odpovídající přepočtu 10 Kč za 1 MichelEuro. Většina položek byla prodána v poměru 6–8 Kč : 1 €.
Ze zámoří se dobře prodalo několik losů bývalých anglických kolonií, položky Číny a celistvosti z Mandžuska či Severní Koreje. Z námětů byl největší zájem o judaiku a olympijské hry.
Aukce byla velmi dobře připravena (stažena byla jen 1 položka) a k jejímu klidnému průběhu bezesporu přispěl i výborný licitátor. Ačkoliv termín příští, 38. aukce, nebyl dosud oznámen, můžete už dnes do ní nabídnout svůj zajímavý filatelistický materiál. Adresu zní: Filatelie-Klim, P.O.Box 472, 660 72 Brno 2.
Vladimír DražanPodzimní aukce firmy Majer
Vladimír DražanI letošní podzimní sezónu zahájila aukční firma Jiřího Majera, která na sobotu 11. září 2004 připravila v pořadí 7. (resp. 27.) aukci. Aukce se opět uskutečnila v pražském hotelu Olympic v době konání mezinárodního veletrhu sběratel, což bylo, jak ukázala vysoká návštěvnost, prozíravé. Atraktivně prezentovaná nabídka (barevný katalog), možnost dražit po telefonu, ojedinělý zákaznický servis a občerstvení (jak při prohlídce losů tak i během aukce) potvrzují, že tato firma oprávněně zaujímá jedno z předních míst na našem filatelistickém trhu.
Z nabídky 1.716 losů jich přes 3/4 připadlo na období ČSR I. Celková prodejnost pak dosáhla velmi solidních 74 % a mohla být i vyšší, nebýt nečekaného propadu položek Československa II a České republiky.
Ze 190 položek Hradčan vzbudilo největší pozornost svislé meziarší hodnoty 30 h (Pof. 12M), přiklepnuté za 111.000 Kč. Aukce potvrdila, že zájem o svěží a zajímavé (tj. katalogizované) barevné odstíny a ojediněle se vyskytující zoubkování trvá. Např. hodnota 30 h tm. fialová (Pof. 13a) se prodala za 6.800 Kč, 120 h stříbřitě šedá (Pof. 21b) za 10.000 Kč a čtyřblok 1000 h v modrofialové barvě (Pof. 26a) přišel na 8.900 Kč. Ze zoubkovaných známek se 15h cihlově červené s Řz 13 3/4 : 10 3/4 (Pof. 7H) prodávaly v rozpětí 3.400 Kč až 4.000 Kč, 30h tm. fialová Řz 13 3/4 : 13 1/2 (Pof. 13Aa) dokonce za 32.500 Kč! Prodaly se i všechny položky s přetiskem „Vzorec“, převrácené i za několikanásobek katalogu. Tento trend trvá již třetí rok. Dobře se prodaly i zkusmé tisky, zejména hlubotiskové. Obecně menší zájem byl o razítkované známky, Vejprtské padělky hodnot 100, 200 a 300 h se opět neprodaly (u J. Majera již počtvrté za sebou). O různé příčkové, spojené a rámečkové typy byl zájem spíše vlažný. Např. 20 h červená (Pof. 9 II.) s příčkovým typem (ZP 65/I) 20.000 Kč, či rohový čtyřblok 25 h (Pof. 11D II.) se dvěma příčkovými typy (ZP 81 a 82./I) 14.000 Kč. Z meziarší se za obvyklé ceny prodaly jen hodnoty 20 h a 25 h, z nabídnutých 10 ks různých meziarší hodnoty 10 h zůstalo 6 ks neprodáno. (Pozn.: tak velká nabídka podobných položek v jedné aukci je zřejmě na škodu věci).
Zájem přetrvává o emisi Legionářské 1919, zejména o známky bez nátisků s lepšími variantami zoubkování. Krajová dvoupáska 15 h šedozelená (Pof. 27H) byla přiklepnuta za 7.200 Kč a hodnota 25 h hnědá (Pof. 28J) za 6.300 Kč. Překvapivá byla i cena 5.900 Kč za nezoubkovanou známku 15 h světle zelenou (Pof. 27Na).
Nejširší nabídka byla u emise Pošta Československá 1919 (na 330 losů), přičemž většina dražších hodnot byla zastoupena 3 až 5 exempláři a navíc ještě 4-bloky. Přestože vyvolávací ceny byly v řadě případů o 5–10 % nižší než na předchozí aukci, zůstala i tentokráte řada dražších položek a zejména čtyřbloků neprodána. Prodejnost 75 % zde byla dosažena jen díky velkému počtu sběratelsky zajímavých variant a odchylek (tlusté papíry, podtypy a různě převrácené přetisky). Největší zájem byl o úředně nevydané známky s přetisky „Hadi segély“ a „Köztársaság“. U standardních položek stojí za zmínku 32.000 Kč, za kterou byl přiklepnut oblíbený 5h zelený trojúhelník (Pof. 56). Letecká provizoria (Pof. 52 II–54 II) stála ** 22.000 Kč (resp. raz. 18.000 Kč). Za zajímavé varianty však zájemci platili i násobky katalogových cen. Např. spěšné známky 2 h se smíšeným Řz 11 1/2 : 12 1/2 (Pof. 57C), resp. Řz 12 1/2 : 11 1/2 (Pof. 57D) po 10.000 Kč, úředně nevydaná 30 f Turul s přetiskem A byla přiklepnuta za 14.5000 Kč a 40 f Zita s přetiskem druhu F a současně i s přetiskem „Köztársaság“ dokonce za 15.000 Kč.
Z dalších emisí ČSR I zaujala solidní prodejnost všech knihtiskových vydání. Za krajovou dvoupásku 125 h TGM ultramarin se spojenými typy (Pof. 140a ST) zaplatil nový majitel 4.200 Kč, táž známka ve II. typu s populární DV „krátká příčka“ (Pof. 140II.a DV) „odešla“ za 19.000 Kč a krajové čtyřbloky 500 h a 1000 h (Pof. 141N–142N) za 14.000 Kč (!). Nezoubkovaná 20 h Holubice II. typ (Pof.148N II.) se prodala za 12.000 Kč, OR 150 h s Řz 13 3/4 za 2.200 Kč a čtyřblok 50 h červené s DV „bez hlavy“ na nahnědlém papíru (ZT 155 DV) za 45.000 Kč. Nečekaný zájem byl o zkusmé tisky přetisků u emise Červený kříž a velmi dobře se prodaly téměř všechny známky s DČ (HaV 1923 i TGM 1923–26). Hodnota 3 Kč TGM I. typ (Pof. 192 IA) se svislou průsvitkou stála 24.000 Kč, nezoubkovaná 40 h Státní znak II. typ (Pof. 253 N II.) 2.400 Kč a meziarší 50 h Nitra (Pof. Ms 273) 6.000 Kč. Za totéž krajové meziarší s DČ 1A zaplatil nový majitel 10.500 Kč.
Z leteckých známek I. emise se prodaly nezoubkované čtyřbloky (Pof. L1–L3) za 10.000 Kč, táž položka s převrácenými přetisky (Pof. L1 P–L3 P) dokonce za 69.000 Kč a kompletní série II. emise s převrácenými přetisky (Pof. L4 P–L6 P) za 12.000 Kč. Ze III. emise leteckých známek se hodnota 20 Kč s Řz 13 3/4 : 12Ń (Pof. L14 C) prodala za 26.500 Kč. VII. typ novinového aršíku (Pof. ANV 18) za 15.000 Kč kupce nenašel.
Oproti jarní aukci 2004 byl zvýšený zájem o emisi „SO 1920“, prodala se většina položek a zaznamenán tu byl i rekordní cenový nárůst: krajová 2 h Sokol (Pof. NV 1) s modrým přetiskem „SO 1920“ (vyvolána za 800 Kč) byla po dlouhém boji vydražena za 19.000 Kč! Nejdražší známkou aukce (202.000 Kč) se stala 10h skautská sv. modrá s přetiskem „Příjezd“ (Pof. SK 3a). Aukce potvrdila zájem o revoluční přetisky z r. 1918 (prodány téměř všechny), naopak o zkus-mé tisky (rytiny) známek ze 30. let byl zájem malý, příčinou zřejmě byly vysoké vyvolávací ceny (2 až 3 tis. Kč za kus).
Rohová protektorátní připouštěcí známka Terezín stála 4.000 Kč, přetisková série ve čtyřblocích (Pof. 1–19) 3.200 Kč a dolní 20-pásy novinových známek s DČ (NV 10–18) 7.400 Kč. Ze Slovenska dosáhly svěží série s přetiskem „Slovenský štát“ 6.000 Kč, resp. 6.800 Kč (* 3.800 Kč). Zájem byl o nevydané známky, např. nezoubkované meziarší 10 Ks Tiso změnilo majitele za 21.500 Kč.
Odpolední část byla zahájena nabídkou celých sbírek a partií. Zájem o koupi těchto losů trvá a v řadě případů došlo k zajímavým nárůstům vyvolávacích cen. Nejvyšší částka na celé aukci byla zaplacena za sbírku ČSR I., kterou licitátor nakonec přiklepnul za 330.000 Kč. Přestože nabídka položek Československa po roce 1945 byla velmi zajímavá, zájem byl nečekaně slabý. Prodalo se jen 57 % nabídnutých losů, přičemž neprodány zůstaly nejen dříve hledané položky, např. II. typy aršíků Květen (Pof. A 435) nebo Zápotocký (Pof. A 967), ale i exkluzivní materiál jako např. nezoubkovaná série SNP z r. 1945 (Pof. 403N–407N), svislá nezoubkovaná meziarší z emise Motýli 1961 (Ms 1219N, Ms 1223N), meziarší 30 h Čs. televize (Pof. 2339), nevydaná 1 Kčs známka k OH v Los Angeles (Pof. 2663N), desetibloky Lázně 1951 (Pof. PL L 33) atp. Opět propadly známky na odlišných papírech (Pof. 1106xb, 2203xa, 2303ya) – ceny okolo 50 % katalogu nejsou pro kupující zajímavé. Naopak trvá zájem o výrazné, a tím i sběratelsky zajímavé odchylky, např. vynechané či posunuté perforace, nedotisky barev atd. Z dosažených cen snad stojí za zmínku chybotisk 30 h A. Novotný (Pof. 1091X) přiklepnutý za 2.200 Kč a ve dvoupásce za 4.200 Kč nebo desetibloky Kroje I. (PL 840–843) prodané za 4.400 Kč. Za populární „Prádlo“ (Pof. A 1216A) stačilo nabídnout jen 750 Kč. Díky nízkým vyvolávacím cenám (v rozmezí 25–50 % katalogu) se prodaly všechny příležitostné tisky, výsadní tisky a ministerská FDC! Jestliže po letošních jarních aukcích bylo možné současný trh se známkami ČSR II hodnotit jako silně rozkolísaný, první podzimní aukce naznačila, že útlum trvá a cenový pokles se ještě nezastavil. Podobná je i situace u České republiky, z nabídnutých 11 položek se prodaly pouze dvě.
U celistvostí a celin (339 losů) byla prodejnost 63 %. Letecký dopis I. emise z 4.10. 1920 adresovaný do Londýna (původně 1. let, zásilky přepraveny vlakem) byl přiklepnut za 63.000 Kč, o letecké celistvosti dalších emisí byl zájem menší a o zepelínovou poštu až mizivý. Slabá byla paradoxně i prodejnost celistvostí s revolučními přetisky 1918. U standardních celin nedošlo k žádným mimořádným cenovým výkyvům, nezájem o celiny velkého formátu přetrvává.
Na příští aukci, která byla ohlášena na sobotu 27.11. 2004, bude kromě jiného nabídnuto několik zcela ojediněle se vyskytujících spojených typů Hradčan a rozprodána velká sbírka celistvostí pražské potrubní pošty. Všem zájemcům bude na požádání (telefonicky nebo faxem na čísle 281 970 425, písemně na adrese Jiří Majer - Aukce, Klešická 941, 190 16 Praha 9) zaslán aukční katalog zdarma.
Vladimír Dražan