Ročník 2000 · vyšlo 27. listopadu 2000

Merkur 6/2000

Obsah čísla

1. Dopisnice k 195. výročí bitvy u Slavkova

   V. Ustohal
   Hrabě Lev Nikolajevič Tolstoj, jeden z největších ruských spisovatelů, ve svém světoznámém románu Vojna a mír popsal bitvu, ke které došlo 2. prosince 1805 před branami Brna, avšak do historie vstoupila jako bitva u Slavkova – Bataille d’Austerlitz. Válečný střet byl v rozhodující míře střetem armády ruské s armádou francouzskou, protože podstatně méně početná a tedy i méně významná rakouská vojska tu hrála druhořadou roli. Už po řadu let se každoročně ve výroční dny scházejí na bývalém bojišti tisíce zájemců o vojenskou historii z řady zemí Evropy i zámoří, aby si tu na různých místech znovu připomněli událost, která na dlouhou dobu poznamenala nejen samotnou krajinu a lid v místě bitvy, ale svými politickými důsledky přinesla mocenské přerozdělení Evropy. Velmi aktívní v organizování těchto setkání je obec Tvarožná, v bitvě představující levý opěrný bod armády císaře Napoleona. Na katastru Tvarožné se každoročně znovu odehrává válečné drama se stovkami vojáků tří armád v dobových stejnokrojích, provázené řinčením šavlí, ržáním koní, rachotem bubnů a salvami dělových výstřelů. K letošnímu 195. výročí bitvy známé též jako bitva tří císařů obec Tvarožná vydala dopisnici s „přítiskem“ – vlepeným obrázkem tří vojáků - v celkovém počtu 579 ks. Ve výroční den bitvy tuto dopisnici místní poštovní úřad orážel pamětním razítkem (viz Merkur Revue č. 4, 2000, s. 31). Razítko bylo na požádání používáno již několik dní předem k orážení denní korespondence – pohlednic, dopisnic či dopisů a plnilo tak s předstihem svůj propagační účel - připomnět široké veřejnosti světově proslulou bitvu a upozornit a pozvat zájemce na akci, připravovanou na výroční den.

2. Emisní plán poštovních známek na rok 2001

   Datum Emise / Počet Nom. / Formát / Počet zn. / Způsob ZS
   vydání zn. hod. zn. na archu tisku Cart. max. 
   
   
   02.01. 
   První známka třetího tisíciletí 1 9,00 23 x 30 50 WIFAG
   
   
   20.01. 
   Tradice české zn. tvorby 1 5,40 23 x 40 30 WIFAG ZS-spec
   
   
   14.03. 
   Češi Evropě – J. A. Komenský 1 9,00 23 x 30 50 WIFAG
   
   
   28.03. 
   Tisíc let architektury A3 13,00 26 x 40 1 WAITE
   na území ČR 17,00 26 x 40 1 WAITE
   31,00 26 x 40 1 WAITE
   
   
   28.03. 
   Velikonoce 1 5,00 23 x 30 50 WIFAG
   
   
   18.04. 
   České barokní umění A1 50,00 40 x 26 1 KOMB.
   
   
   09.05. 
   EUROPA – České rybníkářství 1 9,00 40 x 23 8 WIFAG
   
   
   09.05. 
   ME ve volejbalu mužů 1 7,00 23 x 30 50 WIFAG
   
   
   31.05. 
   Dětem 1 5,40 30 x 23 30 WIFAG ZS-spec.
   
   
   31.05. 
   Osobnosti: Fr. Škroup 2 5,40 23 x 30 50 WIFAG
   Fr. Halas 16,00 23 x 30 50 WIFAG
   
   
   20.06. 
   Gratulační známka 1 5,00 23 x 30 50 WIFAG ZS
   
   
   20.06. 
   Chovatelství – psi 4 5,00 30 x 23 25 WIFAG 2 x ZS
   5,00 30 x 23 25 WIFAG 4 x CM
   5,40 30 x 23 25 WIFAG
   5,40 30 x 23 25 WIFAG
   
   
   05.09. 
   Ochrana přírody: 4 5,00 40 x 23 25 WIFAG 2 x ZS
   - chráněná zvířata – ZOO 5,00 40 x 23 25 WIFAG 4 x CM
   5,40 40 x 23 25 WIFAG
   5,40 40 x 23 25 WIFAG
   
   
   09.10. 
   Krásy naší vlasti: Kroměříž 2 11,00 26 x 40 8 WAITE
   Holašovice 13,00 40 x 26 8 WAITE
   
   
   09.10. 
   Tech. památky: větrný mlýn 2 7,00 23 x 30 50 WIFAG
   vodní mlýn 8,00 23 x 30 50 WIFAG
   
   
   09.10. 
   Dialog mezi civilizacemi 1 9,00 23 x 30 50 WIFAG
   
   
   14.11. 
   Umělecká díla na známkách:
   Michael Jindřich Rentz 3 11,00 40 x 50 4 WAITE
   Cyril Bouda 17,00 40 x 50 4 WAITE
   Václav Brožík 26,00 40 x 50 4 WAITE
   
   
   14.11. 
   Vánoce 1 5,00 23 x 30 50 WIFAG
   
   
   CELKEM 31 335,80
   

3. Padělky přetisku SO 1920

   Jan Karásek, A.I.E.P.
   Dosti často jsou ke zkoušení pravosti předkládány čs. známky, zvláště emise Hradčan, s padělaným přetiskem SO 1920. Různé druhy padělků byly již několikrát popsány v odborných časopisech i knižních publikacích. Dnes předkládáme našim čtenářům zcela nový objev padělků, a to u nejhledanějších dvou hodnot – 10 h zelené a 20 h červené, obou nezoubkovaných. U těchto dvou hodnot je známo mnoho druhů padělků, kde základní známky byly padělány a na ně byl dodatečně proveden padělaný přetisk SO 1920. Pokud byly a jsou nalezeny padělky přetisku u těchto dvou hodnot na pravých známkách (neupotřebených nebo upotřebených), jedná se v naprosté většině o známky s odstřiženou perforací. Výjimečnost současného nálezu zobrazených dvou hodnot dokládá skutečnost zjištěná po delším zkoušení, že přetisk je padělán, a to velmi dokonale. Rozdíly v kresbě oproti pravému přetisku nacházíme v nepatrně větší výšce písmen SO a číslice 1920, a také v některých menších detailech tvaru písmen a číslice. Je také velmi zajímavé, že padělatel použil pro obě hodnoty pouze jeden, naprosto stejný štoček. Nebezpečnost podobných padělků je značná, zvláště pokud jde o uvedené dvě hodnoty. V tomto případě padělatel použil základní pravé známky v ceně asi 4 000 Kč, aby „vyrobil“ padělky v hodnotě asi 25 000 Kč. Sběratelskou veřejnost je proto třeba varovat a upozornit na uvedené skutečnosti.
   
   Jan Karásek, A.I.E.P.
   
   Literatura: J. Karásek: Československé poštovní známky a jejich padělky 1918 – 1939. Merkur Revue 1998.
   Der Autor beschreibt den neuen Fund einer Fälschung des Aufdruckes SO 1920 auf echten ungezähnten 10 h und 20 h Marken. Es geht um eine sehr gefährliche Fälschung.
   The author presents the new find of a counterfeited overprint SO 1920 on the 10 h a 20 h genuine imperforate stamps. The counterfeited overprint belongs among the very dangerous kinds of this sort.

4. Naše pevnosti a filatelie

   M. Vostatek
   Filatelistický materiál z období pohnutého podzimu 1938 je bohatý a obsáhlý, avšak dokumentaci související s tehdejší výstavbou a obsazováním pohraničních pevností lze považovat za vzácnější. Vra?me se stručně do oněch dob... V březnu 1935 byl schválen plán opevňovacích prací naší republiky, protože hrozba hitlerovského Německa získávala stále reálnější rozměry. Hlavní štáb ministerstva národní obrany tedy zřídil Radu pro opevňování a jí podřízené Ředitelství opevňovacích prací. To mělo zkratku ŘOP a díky tomu se později vžilo pojmenování „řopík“ pro malé a „řopan“ pro velké pevnostní objekty. Na zemských vojenských velitelstvích byly opevňovací skupiny, z nichž vznikala ženijní skupinová velitelství označovaná římskými číslicemi. Tak např. 26. 6. 1935 vzniklo ŽSV III v Králíkách a po něm další. A právě v Králíkách se vybudovaly pokusné stavby lehkého opevnění. Zakrátko, v únoru 1936, počala výstavba mohutných objektů těžkého opevnění - tvrzí, z nichž první byla u Smolkova na severní Moravě. Náklady na výstavbu pohlcovaly obrovské sumy peněz a budování bylo časově rozloženo až do roku 1946. Události a předpoklady se však zakrátko změnily k nepoznání. Výše byla vyjmenována řada složek, podílejících se na opevňovacích pracích. Jejich doložení sběratelským materiálem není právě snadné. Lze konstatovat, že opevňovací práce byly akcí organizačně velice rozsáhlou a nebývale složitou. Podílely se na ní desítky stavebních firem, mnoho dodavatelů, i mohutných zbrojařských a průmyslových závodů. Předpokladem úspěchu výstavby muselo být i utajení, takže bylo nutno střežit bezpočet míst. Vznikaly strážní prapory, určené k ochraně objektů stálého opevnění, z nichž první vznikly již v srpnu 1936. Pro posádky pevností a bunkrů musely být vytvořeny nové speciálně vycvičené jednotky, tzv. hraničářské pluky a prapory (zvané i pevnostní). Pro ně se musela budovat kasárna, k pevnostem nové silnice, zdroje energie atd. Vojáci hraničářských jednotek byli speciálně vybíráni a prověřováni. Mnohé napoví čísla: 97% vojáků bylo české národnosti a jen 3% národností jiných. Na výložkách měli vojáci odznáček psí hlavy po způsobu chodských strážců hranic z dob minulých. Jako první vznikl hraničářský pluk 4 situovaný do prostoru Hlučínska, a to 15. 8. 1936. V září 1938 se v Hlučíně používalo tehdy oblíbené několikabarevné razítko Hlučín - Hlučínsko svému hraničářskému pluku (obr. 1). Výcvik důstojníků i vojáků pro naprosto odlišný způsob boje předpokládal jejich školení. K tomuto účelu byl v únoru 1937 zřízen Kurs pro zvláštní účely (KPZÚ) v táboře v Jincích v Brdech, kde velitelem byl škpt. Fr. Markalous. Zde na cílové ploše Jordán byl postaven zkušební objekt. Celkem se uskutečnilo 7 kursů a prošlo jimi 160 důstojníků, přes 60 rotmistů aj. Korespondence sem či odtud bezesporu patří mezi vzácnější (obr. 2). Ke dni 1.října 1938 měla čs. armáda 7 hraničních pluků: č. 3 Znojemsko (8/1938), vel. plk. Josef Skála *; č. 4 Hlučín (15.8.1937), vel. plk. Jan Satorie; č. 6 Šumperk (1.1.1938), vel. plk. Bohumil Borecký; č.11 Mikulovsko (8/1938), vel. plk. František Zatloukal *; č.17 Trutnov (1.8.1938), vel. plk. František Kouřil; č.18 Nové Město nad Metují (1.8.1938), vel. plk. Mikuláš J. Janovský; č.19 Kyšperk (1.1.1938), vel. plk. František Podhrázký. Poznámka: * – záměr v praxi nebyl zrealizován. K témuž dni bylo ustaveno 23 hraničních praporů. Za pozornost stojí např. hraniční prapor 1. - České družiny Děčín, 2. - Roty Nazdar Trutnov, 6. - Sibiřských úderníků Domažlice a 50. - Bratislava (15.7.1938 - vel. pplk. Fr. Kotrč), lišící se od ostatních tím, že byl předurčen k obsazování těžkých objektů opevnění. Stále se rozvíjely strážní prapory. Bylo jich 25 a měly označení římskou číslovkou od VI až po LI, přičemž číslování nevykazovalo plynulou posloupnost. Z výše uvedených útvarů lze řadu z nich dokumentovat na poštou prošlých celistvostech, avšak nejvíce je praporů a rot, z nichž jen díky zvláštní informaci lze rozluštit Hran. Prap. 1 „Čd“ (České družiny), viz. obr. 3. Tak např. na lístku prošlém polní poštou č. 6 (Olomouc) z 1.10.1938 (první den zahájení činnosti) psal zástupce velitele polní pošty por. F. Novotný: „Pozdrav čsl. mobilizace z opevnění a krásných našich hor.“ Polní pošta tehdy sloužila mj. útvarům střežícím hranici od Králík k Al-brechticím. Na adresu kpt. Vlad. Mazálka, který v r. 1937 absolvoval kurs v Jincích, směřoval dopis s datem 5. 5. 1938. To už zastával funkci velitele 3. roty - strážní prapor (SP) XI v Deštném v Orlických horách (obr. 4). Pozorný filatelista může najít podobných příkladů více, avšak dají se objevit i jiné zajímavosti. Na dopise z Betléma 12. 12. 1945 je adresa odesílatele Col. (plk.) J. M. Nováka, Czechoslovak Admin. Staff M. E. Jeruzalém. J. M. Novák byl jako major velitelem pevnosti Hanička v roce 1938 a za války sloužil v zahraniční čs. armádě (obr. 5). Mnoho bylo napsáno o smutném ústupu našich vojáků z hranice a opouštění pevností na rozkaz nejvyšších míst. Německá okupační armáda tak získala pevnosti bez boje a dodnes jsou vidět stopy jejích zkoušek odolnosti pevností. Tu Němci zkoušeli i na severní Moravě, a když se pak zde v jarních měsících roku 1945 bránili postupující Rudé armádě, mnozí jejich velitelé tyto zkoušky proklínali, nebo? pevnosti byly značně poškozeny. Podnikavci v „Sudetech“ opuštěné bunkry někdy fotografovali a vydávali je na pohlednicích (např. Vranov nad Dyjí). Pevnosti se dostaly i na poštovní razítko, a to v Králíkách. Pevnosti se staly atrakcí a text „Pozoruhodné bunkry“ hovoří za sebe (obr. 6). V zasuté a téměř zapomenuté dokumentaci naší novodobé historie je určitě ještě mnoho neobjeveného, nepochybně i vzácného materiálu pro naše filatelistické sbírky.
   M. Vostatek

5. Chybotisky

   Následující příspěvek popisuje na příkladu současných českých bankovek jednu z nejznámějších skupin typů chybotisků, vyplývajících z chybného založení papíru do tiskového stroje. Tyto chybotisky jsou nejsnadněji pozorovatelné podle odchylné polohy prvků nesených papírem vůči prvkům neseným tiskem, tedy nejčastěji podle polohy vodoznaku (případně ochranného proužku) vůči tiskovému obrazci. Chybotisky této skupiny typů vznikají buď lidskou chybou při vkládání papíru do podavače stroje nebo následnou chybnou činností tohoto podavače.
   
   Chybotisky zmíněné skupiny typů jsou schematicky znázorněny na bankovce 500 Kč, i když některé popsané typy chybotisků u této nominální hodnoty neexistují, resp. autorovi nejsou známy. Pod vyobrazením pak uvádíme nominální hodnotu, vzor, série a čísla zjištěných exemplářů (série a čísla vytištěná kurzívou zná autor pouze z písemné nebo ústní informace, ostatní prošly jeho rukama) a předpoklad sérií a čísel existujících exemplářů. Tento předpoklad však může být velmi nepřesný, nebo? vychází jen z obecného systému sériování a domněnky určitého rozpětí čísel. Skutečnost však může být jiná v obou směrech. „Rozpětí“ čísel a tudíž množství chybotisků může být větší, než se zdálo ze zjištěných exemplářů. Naopak předpokládáme, že například mezi dvěma chybotisky čísel 123456 a 123458 bude chybotiskem i exemplář číslo 123457. Skutečnost však může být jiná. Jednak mezi dvěma vadnými archy může ležet arch bezvadný, jednak mohly být chybotisky příslušných čísel zachyceny v některé etapě kontroly a nahrazeny bezvadnými bankovkami týchž čísel.
   
   Popis typů chybotisků
   Typ 1
   Tisk je proveden na arch papíru otočený o 180°, v důsledku čehož není vodoznak pozorovatelný na vodoznakovém okraji, ale při pohledu na lícní stranu v pravé části bankovky pod tiskovým obrazcem otočený o 180° („hlavou dolů“) a ochranný proužek je blíže pravému okraji lícní strany bankovky.
   Typ 2
   Tisk je proveden na arch papíru zrcadlově otočený po delší straně bankovky, v důsledku čehož je vodoznak pozorovatelný na vodoznakovém okraji otočený o 180° („hlavou dolů“) a ochranný proužek nevystupuje na povrch papíru na lícní, ale na rubové straně, blíže pravému okraji rubové strany bankovky.
   Typ 3
   Tisk je proveden na arch papíru zrcadlově otočený po kratší straně bankovky, v důsledku čehož není vodoznak pozorovatelný na vodoznakovém okraji, na při pohledu na lícní stranu v pravé části bankovky pod tiskovým obrazcem a ochranný proužek nevystupuje na povrch papíru na lícní, ale na rubové straně, blíže levému okraji rubové strany bankovky.
   Typ 4
   Tisk je proveden na arch papíru posunutý ve směru vstupu archu do tiskového stroje („dopředu“ nebo „dozadu“), v důsledku čehož není vodoznak ve vertikálním směru na středu vodoznakového okraje, ale podle míry posunu se pohybuje kdekoliv mezi horním a dolním okrajem bankovky, přičemž do bankovky mohou zasahovat části vodoznaků dvou bankovek. V tom případě je při horním okraji bankovky viditelná dolní část jednoho vodoznaku a při dolním okraji bankovky horní část druhého vodoznaku (tzv. „přestřih“). Podle míry posunu může být na bankovce více či méně viditelná větší mezera mezi vystupujícími částmi ochranného proužku (u bezvadného tisku leží mezi posledními vystupujícími částmi proužku a okraji bankovky) nebo i oříznutí vystupující části proužku.
   
   Předpoklad dalších typů
   Kromě výše popsaných typů mohou se teoreticky vyskytnout i další typy v důsledku podobných chyb, autorovi však takové případy nejsou z praxe dosud známy.
   - Tisk je proveden na arch papíru posunutý kolmo ke směru vstupu archu do tiskového stroje („doleva“ nebo „doprava“), v důsledku čehož není vodoznak v horizontálním směru na středu vodoznakového okraje, ale podle polohy archu se pohybuje (teoreticky kdekoliv, prakticky podle konstrukce tiskového stroje) mezi levým a pravým okrajem bankovky. V tomto případě je však pravděpodobný určitý stupeň pomuchlání papíru při jedné straně archu a proto vysoká pravděpodobnost jeho objevení a vyřazení.
   - Chybotisky typu 4, případně i předpokládaného předchozího typu, se teoreticky mohou vyskytnout v kombinaci s chybotisky typu 1 nebo 2 nebo 3, jednalo by se však o méně pravděpodobné dvě chyby na jednom archu.
   - V případě tisku na čtvercové archy není teoreticky vyloučena možnost otočení nejen o 180°, ale také o 90° a 270°. Zejména u bankovek s průběžným vodoznakem je potom nezachycení takového chybotisku poměrně velká. U stávajících českých bankovek však taková chyba není dost dobře možná, nebo? všechny nominální hodnoty mají archy obdélníkové.
   
   Schéma vložení archu papíru do tiskového stroje
   Bezvadný tisk Chybotisk 1 Chybotisk 2 Chybotisk 3 Chybotisk 4
   Schematická znázornění polohy vodoznaku a ochranného proužku vůči tiskovému obrazci
   Bezvadný tisk
   Schematické znázornění části archu papíru s bezvadným tiskem
   Chybotisk typ 1
   Schematické znázornění části archu papíru chybotisku typu 2
   Nominál Vzor 100 Kč 1993 100 Kč 1995 200 Kč 1993 1.000 Kč 1993 2.000 Kč 1996
   Chybotisk typ 2
   Schematické znázornění části archu papíru chybotisku typu 2
   Nominál Vzor 200 Kč 1993
   Chybotisk typ 3
   Schematické znázornění části archu papíru chybotisku typu 3
   Nominál Vzor 100 Kč 1997
   Chybotisk typ 4
   Schematické znázornění části archu papíru chybotisku typu 4 s posunem o polovinu šířky bankovky
   Schematické znázornění vzhledu některých exemplářů chybotisků typu 4 z různých fází posunu archu papíru
   Nominál Vzor 500 Kč 1997 1.000 Kč 1993

6. Nerealizovaný alternatívny návrh na stokorunáčku z roku 1953

   Zbyšek Šustek
   V ostatných rokoch sa podarilo postupne získa? viacero donedávna neznámych informácií o vzniku papierových platidiel, ktoré ruská ceninová tlačiareň Goznak tlačiareň navrhla a vytlačila na objednávku československej vlády na uskutočnenie peňažnej reformy v roku 1953, ako aj kópie ich výtvarných návrhov (Šustek 1997, 1998).
   Nedávno sa podarilo získa? aj jediný (dochovaný) alternatívny návrh týchto platidiel. Ide o návrh stokorunáčky. Predstavujú ho dve do podrobností prepracované akvarelové kresby nakreslené na bielom kartóne a označené v archíve Goznaku ako neschválený návrh líca (Obr. 1) a rubu (Obr. 2). Rozmery bankovkového poľa i okrajov (154x80 mm) sa presne zhodujú s rozmermi realizovanej podoby stokorunáčky vzoru 1953.
   Obraz lícnej strany (Obr. 1) tematicky zodpovedá požiadavkám stanoveným ministerstvom financií v Prahe, t.j. symbolizuje zväzok robotníkov a roľníkov. Postavu kovorobotníka z realizovanej podoby stokorunáčky však nahrádza baník. Na rozdiel od realizovanej podoby bankovky, sú obe postavy umiestnené v ležatom elipsovitom medailóne (65x40 mm) uloženom v strede hornej polovice bankovkového poľa. Z oboch postáv sú zobrazené iba ich poprsia. Roľník držiaci v náručí snop obilia je vyobrazený v čelnom pohľade a baník so zbíjačkou položenou na ľavom pleci v trištvrtinovom pohľade zľava. Zvolený spôsob a veľkos? vyobrazenia oboch postáv však umožnil autorovi návrhu – grafikovi I. I. Dubasovovi oveľa podrobnejšie prepracova? ich tváre a účes ako tomu je na realizovanej podobe tejto bankovky. Zobrazenie baníka nápadne pripomína postavu baníka na líci sovietskej jednorubľovej štátovky vzoru 1938 od toho istého autora (Obr. 3).
   Na bokoch medailónu sú umiestnené dve zložité gilošové ružice s hodnotovou číslicou 100 uložené na pozadí jednoduchého rastlinného ornamentu. Spodný okraj medailónu čiastočne prekrýva v dvoch riadkoch dvojjazyčný názov emisnej banky. Úprava názvu je veľmi podobná jeho úprave na realizovanej podobe bankovky, písmo i celý nápis sú však trochu širšie. Pod názvom emisnej banky leží v strede bankovkového poľa zložitá gilošová kartuša s hodnotovou číslicou 100 a štítkom s rokom vydania 1953. Pozadie kartuše tvorí nepravidelná gilošová ružica v kontrastujúcej belasej farbe. Na bokoch kartuše je slovné vyznačenie hodnoty – vpravo česky, vľavo slovensky. V pozadí sú náznaky rastlinného ornamentu. Pod slovným vyznačením hodnoty sa na oboch stranách opakuje séria a číslo bankovky. Sériové písmená ID sú iniciálami mena autora návrhu a šes?miestne číslo 240153 predstavuje zakódovaný dátum vzniku návrhu – 24 január 1953. Bankovkové pole lemuje tmavý rámik s náznakmi negatívnej giloše, výrazne odlišnej od realizovanej podoby bankovky. V dolnej časti rámika sú umiestnené štítky s trestnou vyhrážkou. Pozadie bankovkového poľa je béžové, bez náznaku predpokladaného podtlačového rastra. Vedúca farba líca je béžová a hnedá, medailón je ružovkastý.
   Na návrhu (údajne) rubovej strany (Obr. 2) v strede bankovkového poľa dominuje malý štátny znak ČSR, na jeho bokoch je slovné vyznačenie hodnoty v troch riadkoch, vľavo česky, vpravo slovensky. V pozadí v podtlači sú zakreslené tmavo béžové hodnotové číslice. Pod slovným vyznačením hodnoty je obojstranne umiestnená séria ID a číslo 200153. Opä? ide o iniciály autora a zakódovaný dátum vzniku návrhu – 20 január 1953. V hornej časti rámiku je uložený tmavomodrý pás s názvom emisnej banky. po jeho bokoch, v horných rohoch bankovkového poľa sú hodnotové číslice 100. Stred spodnej časti rámika prekrýva široká stuha s dvojjazyčnou trestnou vyhrážkou. V jej strede je malá gilošová ružica s rokom vydania bankovky 1953 V oboch dolných rohoch sú hodnotové číslice jednoduchého geometrického tvaru. V podtlači bankovkového poľa sú náznaky bohatého rastlinného ornamentu. Vedúce farby sú tmavomodrá (hlavné prvky obrazu a nápisy) a okrová (ochranné podtlače).
   Samotná kompozícia, výrazné opakovanie názvu emisného ústavu, nápadné slovné vyznačenie hodnoty umiestené na oboch stranách rube, ktoré je dokonca omnoho výraznejšie ako na líci, opakovanie trestných vyhrážok, roku vydania a do určitej miery i číslovania (ktoré má však na návrhoch aj identifikačnú funkciu) však vnucujú otázku, či je archívne označenie jedného návrhu za líc a druhého za rub správne. Približne rovnaká dominantnos? oboch obrazov a modrá vedúca farba návrhu údajného rubu vybočujúca zo systému farebnosti definitívnej podoby monochromatických bankoviek (rad – 1, 10 a 100 Kčs hnedá, 3 a 25 Kčs modrá, 5 a 50 Kčs zelená) naznačuje, že môže ís? v skutočnosti o dve nepoužité alternatívne riešenia lícnej strany stokorunáčky. Túto hypotézu podporuje aj časová postupnos? návrhov – ”modro-okrový” návrh z 20. januára ešte vybočuje z uvedeného farebného systému, zatiaľ čo ”okrový” návrh z 24. 1. už korešponduje s farebnos?ou definitívnej podoby bankovky (ružovkastá farba medailónu sa na definitívnej podobe prenáša do oválnej ružice v pozadí slovných vyznačení hodnoty). To zároveň umožňuje vyslovi? aj hypotézu, že na návrhu z 20. januára si autor ešte len ujasňoval systém farebnosti budúcej navrhovaných štátoviek a bankoviek.
   Oba návrhy sú pozoruhodné aj z kompozičného hľadiska. Návrh (rubu) z 20. 1. 1953 viditeľne opakuje kompozičnú schému rubu 5-korunáčky tvaru A z roku 1945 navrhnutej Charlesom Meronkim (Obr. 4). Stuha s nápisom REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ je na nerealizovanom návrhu transformovaná do pásu s názvom emisnej banky. Tvar štítu s malým štátnym znakom ČSR je štítu na pä?korunáčke viac ako podobný. Číslice 5 na bokoch štátneho znaku nahrádza na stokorunáčke slovné vyznačenie hodnoty a gilošový pás v ich pozadí nahrádzajú okrové hodnotové číslice 100 v podtlači. Kompozičnú analógiu ratolestí možno vidie? v stuhe s trestnou vyhrážkou. Inšpirovanie sa rubom staršej československej štátovky však do istej miery podporuje možnos?, že tento návrhu bol ozaj myslený ako návrhu rubu, zhodne z jeho označením v archíve Goznaku.
   Návrh z 24 januára 1953 zasa nápadne pripomína kompozíciu bankoviek po 1. 5, 10, 50 a 100 wonoch vzoru 1947 (Obr. 5) navrhnutých a vytlačených v Goznaku pre Centrálnu banku severnej Kórey zhruba rok pred vyhlásením dnešnej KĽDR (12.9.1948). Ide hlavne o centrálne uloženie ležatého vodorovného oválu s postavami kórejského roľníka a robotníka. Nápadnú zhodu vidie? aj v riešení rámika oválneho medailónu, ktorý v strede horného okraja a na bočných okrajoch prechádza na kórejských bankovkách i na nerealizovanom návrhu do nenápadných rozvilin a rastlinného dekóru.. Väzba na tieto kórejské bankovky, najmä vyšších hodnôt, je však voľnejšia ako medzi návrhom z 20. januára 1953 a rubom pä?korunáčky tvaru A z roku 1945.
   Návrhy ostatných štátoviek a bankoviek vzoru 1953 síce nie sú s výnimkou návrhu definitívnej podoby stokorunáčky (6. 2. 1953) kódovane datované (c. f. Šustek 1998, s. 51-52, obr. 27-32), ale časový odstup medzi nerealizovaným návrhom I. I. Dubasova na stokorunáčku z 24. 1. 1953 a jeho realizovaným návrhom z 6. 2. 1953 (Obr. 6) (pozn. realizovaný návrh 100 Kčs I 1953 bol nesprávne pripísaný S. Pomanskému na základe preukázateľne mylnej písomnej informácie, c. f.. Šustek 1997, s. 81, obr. 1, Bajer 1999), ako aj spracovanie realizovaného návrhu líca 100-korunáčky na základe kompozičnej schémy prevzatej z líca trojrubľovej štátovky z roku 1938 (Šustek 1997, s. 85, obr. 8) a postupné, čoraz voľnejšie odvodzovanie návrhov líca 50- a 25-korunáčky z tejto schémy ukazuje, že v januári a na začiatku februára 1953 postupne kryštalizoval názor vedúceho ateliéru Goznaku I. I. Dubasova, na koncepciu stvárnenia líca navrhovanej emisie československých bankoviek po 25, 50 a 100 Kčs. Príznačné je aj to, že návrhy líca 50- a 25-korunáčky podľa tejto schémy už spracovával jeho vtedajší podriadený S. Pomanskij. Ak je naznačená hypotéza pravdivá, možno oba nerealizované návrhy z uvedených dôvodov považova? skôr za podrobne rozpracované študijné kresby ako za samotný návrh stokorunáčky.
   Existencia týchto návrhov na stokorunáčku ďalej ukazuje, že napriek značnému časovému tlaku na celú zákazku (pôvodný termín dodávky vytlačených štátoviek a bankoviek bol 5. 4. 1953 pričom tlač bankoviek nebola v priamo v Goznaku objednaná skôr ako začiatkom decembra 1952 -c. f. Jirásek & Šůla, 1992) sa návrhom štátoviek a bankoviek venovala pomerne značná pozornos?. I keď s ohľadom na mimoriadnu časovú tieseň všetky štátovky a bankovky vzoru 1953 používajú kompozičné riešenia prevzaté zo starších sovietskych i zahraničných papierových platidiel, ktoré v Goznaku vznikli, možno výtvarnú stránku týchto štátoviek a bankoviek hodnoti? za maximum dosiahnuteľné v daných podmienkach.
   
   Literatúra
   Bajer, J., 1999: Papírová platidla Československa 1919-1993, České republiky, Slovenské republiky 1993-1999. Praha.
   Jirásek, Z., Šůla, J., 1992 Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1, Praha.
   Šustek, Z., 1997: Neznámi autori československých papierových platidiel z rokov 1944, 1953 a 1961. Numizmatika, 15: 80-89.
   Šustek, Z., 1998: Neznáme návrhy československých vojenských poukážok z roku 1944 a štátoviek a bankoviek vzor 1953. Numizmatika, 16: 40-64.
   
   Pramene
   Obrazová dokumentácia v archíve kombinátu GOZNAK, Moskva.