Ročník 2002 · vyšlo 7. února 2003
Merkur 6/2002
Obsah čísla
Holubice Jaroslava Bendy
Jiří StupkaSouhrn přípravných, kontrolních, zkušebních tisků, známky nevydané, úředně vydané, jejich použití a padělky.
Tato studie je pokračováním studií našich prvních československých známek a navazuje na studii „Osvobozená republika“ autora Vratislava Hugo Brunnera.
Jaroslav Benda se narodil v Praze 27. 4. 1882. Studoval na Umělecko průmyslové škole v Praze u profesora A. Hofbauera. V letech 1907 – 1912 redigoval časopis Světozor. Byl řádným profesorem Vyšší umělecko průmyslové školy. Věnoval se grafické úpravě knih a přispěl k rozšíření znalostí v problematice typografie, kde je jeho vrcholným dílem studie „Písmo a nápis“ vydaná v roce 1931. Je autorem mnoha knižních úprav, typů písem, bankovek, mincí a leptaných skel. V letech 1931 a 1932 vytvořil mozaiky pro budovu bývalého Ministerstva pošt a pro knihovnu Českého vysokého učení technického. V roce 1935 navrhl leptaná a vrstvená skla pro Městskou spořitelnu v Sobotce. V letech 1935 – 1937 vytvořil leptaná skla pro pohřební kapli Jana Amose Komenského v Naardenu v Nizozemsku. Společně se sochařem O. Španielem navrhli a vytvořili v roce 1923 rektorské řetězy pro bratislavskou univerzitu a v roce 1935 pro Masarykovu univerzitu v Brně. Významně se podílel na vzniku českého kresleného filmu. Mezi jeho žáky patřili mimo jiné J. Trnka, A. Strnadel, J. Šváb a Z. Seydl. Pro nás je ale zajímavá jeho práce na československých známkách. Mimo v roce 1920 vydané známky se symbolickým obrazem holubice je autorem dalších návrhů a známek. Tyto nevydané známky a návrhy budou zařazeny v závěru této studie.
Filatelistická veřejnost symbolickou holubici nepřijala příliš souhlasně. Sběratelé, odchováni ve své převážné většině realismem nebo jeho líbivými úpravami, odmítali plošnou stylizaci průbojného umělce. Umělečtí kritikové naopak prohlašovali Bendovu Holubici za vzornou ukázku moderního řešení přenosu obrazu na poštovní známku. Česká akademie věd a umění udělila Bendovi na návrh Jana Štursy výroční cenu za rok 1920. Filatelistická veřejnost mění svůj názor teprve po kladných ohlasech francouzských uměleckých kruhů v časopisu L’art et décoration, kde je Benda dáván za vzor francouzské známkové tvorbě.
Jaroslav Benda byl spolu s V. H. Brunnerem, A. Muchou a J. Obrovským vyzván k předložení návrhu na definitivní známky do tak zvané třetí soutěže vypsané dne 1. února 1920. Autor předložil návrh pod heslem PSANÍ. Návrh představoval stylizovanou kresbu holubice s dopisem v zobáčku, který na dlouhou dobu zůstal v naší známkové tvorbě nejdokonalejším známkovým obrazem. Jednoduchý námět symbolizující poštovnictví vyjádřil umělec osobitým způsobem a sladil hlavní motiv s orámováním, výplněmi, písmem a číslicemi, takže vytvořil stylově i kompozičně dokonalý celek, jakých najdeme na známkách málo. Bendův návrh prodělal tři změny, než byl uskutečněn. Na předběžné skice nakreslené tužkou na slabším zeleném papíru je datum July 23rd 1919 (23. července 1919) (obr. 1) Z toho můžeme usuzovat, že autor pro tuto tuto soutěž použil námět, který měl připraven pro některou z dříve vypsaných soutěží. Na této skice ještě nejsou hvězdičky. Hodnotový údaj je číslice 2 a přes ní překreslená číslice 5. Rozměry obrazové části jsou 111,0x130,0 mm.
Jako další doklad přeneseného návrhu je skica kreslená bělobou na fialově černém papíru. Zde již je vidět šest větších hvězdiček a patnáct bílých bodů. Hodnotové číslice jsou vlevo 5 a vpravo 2. V dopisu jsou šrafy. Rozměry obrazové části jsou 66,5x77,8 mm (obr. 2).
Na předloze zaslané do soutěže, která je uložena v Poštovním muzeu, vidíme již pouze hodnotu 2. Na obraze je šest hvězdiček, 14 bílých bodů, a v dopisu dva tmavé body. Kresba je provedena bělobou na černém papíru. Rozměry obrazové části jsou 110,0x128,0 mm (obr. 3). Tento návrh je přilepený na silném kartonu a na druhé straně je napsáno „převzato 3/2 1920, poctěno 1/4 celkové ceny a provedeno“. Z datumu převzetí také vidíme, že autor již druhý den po vypsání soutěže předává hotový návrh. Benda vypracoval předlohu pro tisk knihtiskovou technikou. Tiskárna Unie však provedla samovolným zásahem zkoušky neotypií, při čemž její kreslič nestylovým způsobem opravil číslice. Z tiskárenských zkoušek nacházíme soutisk Bendovy Holubice společně s Brunnerovým návrhem pod heslem 1918 a kolkem hodnoty 25 hal. Pod Bendovou Holubicí je zmenšenina návrhu rozměrů 4,3x5,0 mm. Rozměr obrazové části zkusmého tisku je 22,8x26,3 mm. Tisková technika hlubotisk na bílém papíru bez lepu (obr. 4). Tyto zkusmé tisky nemají v psaní tmavé body.
Další tiskové zkoušky provedla tiskárna knihtiskem. Rozměry obrazové části jsou totožné s hlubotiskovým provedením včetně zmenšeniny. U knihtiskových zkoušek bylo zkoušeno řádkové zoubkování 11 1/2 (obr. 5). Tyto zoubkované zkušební tisky jsou vzácné. Tisk byl poveden na bílém papíru a na známkovém papíru s lepem. Zkusmé tisky mají v psaní tmavé body. Jeden bod je vlevo od pečeti a dva body vpravo od pečeti. Zkusmé tisky byly tištěny v barvě oranžové, červeně oranžové, červeně hnědé, tmavě hnědé, světle a tmavě fialové, světle a tmavě modré, světle a tmavě zelené a šedé.
Tiskárna bez Bendova souhlasu připravila pro hlubotiskové zkoušky tři hodnoty 5, 10 a 15 hal, kde kreslič tiskárny necitlivě zasáhl hlavně do hodnotových číslic. Z této části známe soutisk v knihtiskovém provedení v barvě černé na hlazeném bílém křídovém papíru a porézním nahnědlém kartónovém papíru většího formátu. Velikost obrazové části jednotlivých hodnot je 38,2x44,4 mm. Zkusmé tisky mají tmavé body v psaní, jeden vlevo a jeden vpravo od pečeti. Soutisk má neopracované mezery (obr. 6). Zkusmé tisky vzniklé z předchozího černotiskového soutisku známe v hlubotiskovém provedení na listech bílého papíru nebo známkového papíru s lepem. Rozměry obrazu zkusmého tisku jsou 18,2x22,0 mm. Mezery mezi zkusmými tisky na soutisku jsou mezi hodnotami 15 a 10 hal 14,8 mm a mezi hodnotami 10 a 5 hal 15,5 mm. Zkusmé tisky mají v psaní po jednom barevném bodu vlevo i vpravo od pečeti (obr. 7). Tyto soutisky se vyskytují vzácně. Více se vyskytuje jednotlivých zkusmých tisků z těchto soutisků. Zkusmé tisky ze soutisku nacházíme také vzácně se zkusmým řádkovým zoubkováním 11 1/2 (obr. 8). Soutisky známe v barvách okrové, oranžové, červené, červeně fialové, fialové, hnědé, olivové, světle a tmavě zelené, modré, modrozelené a dalších odstínech. Současně s hlubotiskem zkoušela tiskárna také hodnoty 5, 10 a 15 hal v knihtisku. Je známo několik soutiskových sestav 10 + 5 + 15 hal (obr. 9). Rozměry obrazu zkusmého tisku jsou 18,2x21,0 mm. Vodorovné vzdálenosti mezi zkusmými tisky 10 a 5 hal jsou 25,0 mm a mezi zkusmými tisky 5 a 15 hal 24,5 mm. Zkusmé tisky jsou na známkovém papíru s lepem.
Zkusmé tisky mají v psaní po jednom barevném bodu vlevo i vpravo od pečeti. Použité barvy jsou světlých odstínů červené, zelené a modrozelené.
Také u knihtiskových zkusmých tisků s hvězdičkami je známo zkusmé řádkové zoubkování 11 1/2 (obr. 10). Knihtiskové zkusmé tisky s hvězdičkami jsou vzácnější nežli hlubotiskové. Všechny zatím vyjmenované zkusmé tisky jsou bez monogramu autora. Jaroslav Benda protestoval v tiskárně jak proti použití hlubotisku, tak proti úpravě číslic a ihned předložil opravenou předlohu, která je v Poštovním muzeu (obr. 11). Na ní již vynechal hvězdy. Dále zjednodušil výzdobu v dolní části křídel tím, že krajkový ornament nahradil svislým čárkováním. Navíc přikreslil na peče? dopisu svůj monogram B. Současně dodal vzory číslic, aby znovu nedošlo k jejich slohové deformaci. Předloha byla pouze parafována Jar. Benda 1920.
Tato předloha má rozměry obrazové části 111,0x130,0 mm. Je nakreslena bělobou na černém papíru a přilepena na silný kartónový papír.
Hodnotové číslice jsou 30. Na zadní straně je napsáno:
Barvy: modrá, červená, zelená v prudkých odstínech a hustě tištěné.
Ke skice je přiložen průsvitný papír s rukopisnou poznámkou (obr. 12):
Budou-li ostatní známky označeny jmény autorů, dá se i tento text (papír se přiloží těsně k okraji kresby), a to do středu. Pak se ovšem B na pečeti zaretušuje.
Tiskárna však nepostupovala přesně podle pokynů autora a první zkoušky provedla, jak můžeme dokumentovat (obr. 13 a 14). Na předložených tiskových zkouškách v černé barvě provedených knihtiskem je monogram B v pečeti dopisu, ale i monogram Jar. Benda pod obrazem. Rozměry obrazové části u hodnoty 25 hal, I. typ jsou 36,0x44,0 mm a u hodnoty 30 hal jsou 77,9x91,2 mm. Hodnota 20 hal nevydaná se širokými nulami ve dvojici pochází ze 100 kusového archu a dokládá, že na 98. známkovém poli byl v pečeti dopisu taktéž monogram B. Rozměry obrazu jsou 18,0 x 21,5 mm. Deska je ještě s neopracovanými okraji.
Tyto tiskové zkoušky jsou tištěny na bílém hlazeném křídovém papíru.
Konečnou podobu již bez monogramu B v pečeti dopisu můžeme vidět na otisku s rozměry obrazové části 110,0x132,2 mm (obr. 15). Tisk je proveden knihtiskem na silném nahnědlém papíru, který má na rubové straně knihtiskový tisk knižní ilustrace. Barva tmavě modrá.
V této fázi tiskárna přistupuje ke zkouškám již dohotovených štočků v soutisku hodnot 10 + 20 + 25 + 5 hal. Otisky hodnot 10, 20 a 25 hal mají rozměry obrazové části 18,2x21,7 mm. Hodnota 5 hal je poněkud menší, s rozměry 17,9x21,4 mm. Zkušební tisky mají již pod obrazem monogram autora JAR. BENDA. Soutisky jsou v podobě neopracovaných mezer (obr. 16) i s opracovanými mezerami (obr. 17). Papír je silný křídový hlazený nebo známkový s lepem. Vyskytují se ve více barvách jako červené, světle a tmavě fialové, světle a tmavě modré, hnědé, světle a tmavě zelené, černé a dalších.
Tyto zkusmé tisky jsou provedeny knihtiskem a nevyskytují se zoubkované.
Jiří StupkaNěkolik poznatků k československým státovkám tzv. londýnské emise
Jiří Daněk a Jaroslav Moravec(Pokračování)
Produkce Bradbury, Wilkinson & Co. Ltd.
Odchylných tisků z produkce této tiskárny bylo zjištěno zdaleka nejvíce jak co do množství, tak co do rozmanitosti. Dochovaly se různé koláže, jednostranné podtiskové a hlubotiskové otisky, jednostranné i oboustranné tiskové zkoušky a vzorové nátisky v různých barevných řešeních hlavního tiskového obrazce i podtisků, anuláty, bankovní vzory s přetiskem VZOREK nebo SPECIMEN a nečíslované archivní exempláře. U rytiny hlavního motivu rubové strany stokoruny bylo vypozorováno šest variant, zřejmě představujících několik etap přípravy rytiny. Existence většího množství odchylných tisků, by? jen zčásti blíže specifikovaných, je dokumentována v korespondenci tiskárny s ministerstvem financí v Londýně1.
100 Kčs
Zřejmě prvním připraveným prvkem budoucí stokoruny byla květinová dekorace z tulipánů pod slovním označením hodnoty na lícní straně. Vznikla v takovém předstihu, že byla v tiskovém provedení použita již na nejstarších kolážích, kde je ručně nakreslen i Masarykův portrét, jehož rytina nebyla ještě hotova. Mohlo by se dokonce zdát, že tento prvek musel mít ateliér tiskárny připraven již dříve a možná tedy pro jinou zakázku. Ve fondu „Londýnská emise“ se sice nachází původní výtvarný návrh tohoto prvku a zdá se tak, že jeho příprava přímo souvisí s československou zakázkou, vyslovenou hypotézu to však nevylučuje. Vyobrazen je samostatný otisk tohoto prvku v původně zvažovaném barevném řešení, které bylo upraveno do konečné podoby až v rámci tiskových zkoušek kompletního podtiskového fondu.
V průběhu přípravy stokoruny vzniklo několik koláží, dokládajících původně uvažovanou převládající modrou barvu, která byla opuštěna až v etapě tiskových zkoušek. Některé z nich jsou však poškozené, nebo? zřejmě po předložení, neschválení a vrácení tiskárně z nich byly některé prvky strženy a použity na nové koláže.
Také na rubové straně byly zvažovány různé dekorace lemující panorama Prahy, jak dokazují vyobrazené rámečky. První z nich je tiskem provedeným technikou tzv. plošného reliéfu (pseudoreliéfu), druhý koláží tisku a ruční kresby. Jejich vnitřní části jsou vyříznuty, možná pro přiložení na koláž či nátisk jiné varianty. Není však také vyloučeno, že dekorace byly původně připraveny na jiné bankovky a vyříznutím části obrazce byl odstraněn motiv vztahující se k jiné zakázce. Zřejmě posledním ateliérovým návrhem byla vyobrazená koláž. Na líci jsou gilošové rámečky a tulipánová dekorace provedeny tiskem, ostatní prvky včetně Masarykova portrétu jsou nakreslené ručně. Na rubu jsou rámeček, giloše a panorama Prahy provedeny tiskem, ostatní prvky ruční kresbou. Na koláži rubu je použit otisk první varianty rytiny v nízkém stupni rozpracovanosti. Některé budovy jsou jen konturovány a chybí jemné šrafury ve výplních drobných ploch. Také tato koláž dokumentuje původně uvažované barevné řešení stokoruny, ale také již připravovanou změnu, nebo? schvalovací doložka ministra financí Feierabenda z 29.9.1942 zní „Design approved. (not the colours)“, tedy „Návrh schválen. (barvy nikoliv)“.
Po schválení poslední koláže se zřejmě naplno rozběhly rytecké a tiskařské práce. Z technické posloupnosti odchylných tisků usuzujeme, že dříve vznikala rubová strana, kterou mají oboustranné nátisky v pokročilejší etapě přípravy. Práce na rubové straně dokumentují jednostranné hlubotiskové otisky bez podtisků. Ojedinělý je otisk hlubotiskové části obrazce v černé barvě, jehož vnitřní část s panoramatem Prahy byla tak jako u některých koláží vyříznuta.
Další exemplář je oboustrannou tiskovou zkouškou, u níž je lícní strana v nižším stupni rozpracovanosti než strana rubová. Na líci jsou vytištěny jen podtiskové operace v částečně odlišných barvách, na rubové straně je hlubotiskový obrazec v modré barvě a podtisk v irisujících barvách modrá-oranžová-modrá. V této druhé variantě rytiny jsou již pozorovatelné drobné úpravy, stále je však v nízkém stupni rozpracovanosti. Exemplář je perforován dvěma otvory o průměru 5 mm a ručně popsán čísly a značkou * nezjištěného významu.
Další hlubotiskový otisk rubové strany je proveden v barvě modré. Třetí varianta rytiny vykazuje další změny, pozorovatelné zejména v stylizovaných oblacích a linkách rozvlněné hladiny Vltavy.
Zřejmě nejvíce bylo zhotoveno kompletních jednostranných nátisků rubové strany z dalších tří variant rytiny v různých stupních rozpracovanosti, přičemž šestá varianta je konečným provedením. Liší se zejména detaily ryteckého přepisu Hradčan a Malé Strany. Jsou to zkoušky ve více barevných variantách hlubotiskového obrazce (modrá, zelená a jejich odstíny), kombinované s různými barevnými variantami podtisku (žlutá, oranžová, modrá, fialová, šedá a další). Některé podtisky jsou tak výrazné, že na první pohled mění barevný dojem z hlavního obrazce, zatímco mezi jinými jsou tak malé rozdíly, že je obtížné rozhodnout, zda se jedná o jiné provedení nebo další exemplář téhož provedení. Takových tiskových zkoušek bylo zjištěno kolem zmiňovaných deseti2, z nichž barevně nejvýraznější jsou zde vyobrazeny. Většina tisků byla rovněž ve výrobním procesu označena čísly. V této etapě zřejmě padlo konečné rozhodnutí o barevném řešení, nebo? jeden exemplář nese ručně vepsaný text „Approved for colours – NOT for engraving.“, tedy „Barvy schváleny – rytina nikoliv.“ a datum „27/10/42“.
V návaznosti na ostatní tiskové prvky probíhala příprava rytiny portrétu T. G. Masaryka. Vznikly nejméně dvě zcela odlišné rytiny, nejlépe rozpoznatelné podle výrazu zobrazené osoby a polohy linek ve vázance, přičemž druhá rytina se až na menší detaily shoduje s konečným provedením. Zatímco u první rytiny byl zjištěn jediný otisk v modré barvě, u druhé rytiny tři otisky v modré, černé a tmavozelené barvě, přičemž první dva nesou ozdobu ve vázance, která byla nakonec odstraněna. Poslední otisk se kromě chybějícího textu „T.G.MASARYK“ neliší od použité varianty.
Další dva exempláře zřejmě zachycují moment, kdy byla dopracována kompletní hlubotisková část lícní strany, tedy ruční rytina, mechanická rytina a lepty na jedné tiskové formě. U prvního exempláře je kromě podpisu ministra financí a číslování dokončen tiskový obrazec líce, avšak tvar „zeslabení“ tisku v prostoru slovního označení hodnoty a barevné řešení podtisků jsou odlišné. Na rubu je vytištěn jen podtisk v odlišných irisujících barvách zelená-modrá-zelená. Druhý exemplář je jednostrannou tiskovou zkouškou lícní strany rovněž s tvarově odlišným „zeslabením“ tisku v prostoru slovního označení hodnoty, bez podpisu ministra financí a bez číslování, ale už v barvách téměř shodných s konečným provedením. Oba nátisky jsou rovněž označeny čísly nezjištěného významu.
Následující exemplář je přilepen na kartonu a tedy vypraven stejným způsobem jako koláže. Chybí ještě podpis ministra financí a číslování, ale výtvarné a barevné řešení včetně „zeslabení“ na líci jsou konečným provedením.
Dva jednostranné otisky hlubotiskových forem v tmavozelené barvě představují konečné provedení hlubotiskových partií včetně tvaru „zeslabení“ na líci a rytiny na rubu. Na lícním otisku je však ručně zakroužkováno místo v pravé části oválného orámování Masarykova portrétu, na němž byla ještě v této etapě zjištěna drobná vada a musela být provedena nepatrná úprava.
U provedení, které lze snad označit jako konečné, i když podtisk na některých exemplářích je nepatrně tmavší, byly zjištěny dva typy anulátů série GA, zřejmě definitivních vzorových nátisků. První má barvu číslování červenou, druhý černou. Černé číslování bylo zjištěno na více exemplářích, z nichž jeden má v levém horním rohu lícní strany ručně vepsaný text „2ND FULL PROOF“, tedy „2. úplný nátisk“. Z písemných pramenů jednoznačně nevyplývá, zda také u této nominální hodnoty byla barva číslování předmětem jednání mezi ministerstvem financí a tiskárnou, jedna zmínka to však naznačuje: „...zahajujeme v této době tisk 47 000 000 státovek po 100 Kč se sériovým číslováním provedeným v černé barvě“3.
(Pokračování příště)
Jiří Daněk, Jaroslav Moravec
1) MIXA 1983, s. 125.
2) MIXA 1983, s. 123.
3) MIXA 1983, s. 125.
Šest zjištěných vývojových etap rytiny hlavního motivu rubové strany (vyznačeny jsou vždy některé rozdíly oproti předcházející variantě).Známky čs. vojska na Rusi (1)
Miroslav VostatekKdyž byla v roce 1923 vydána útlá brožurka „Polní pošta čs. a spojeneckých vojsk na Rusi a její poštovní známky“ [1], měl její autor Antonín Novotný události této slavné etapy čs. legií ještě v živé paměti. Byl zakladatelem a velitelem této polní pošty. O jejím zřízení bylo usneseno v létě roku 1919 v Čeljabinsku, kde se konal sjezd čs. vojska, a prozatímní výkonný výbor už 10. 7. 1919 pověřil A. Novotného její organizací. Dne 16. září téhož roku vyjela první poštovní ambulance pod velením poštovního zřízence bratra Hampejzka z Čeljabinsku do Syzraně, města vzdáleného 1 165 verst, tedy 1 243 kilometrů. Trasa spojů polní pošty provozované v neuvěřitelných podmínkách později měřila asi 8 000 km.
Ve vzpomenuté publikaci A. Novotný popisuje záležitosti spojené s chodem polní pošty. V závěru je několik málo stránek věnováno poštovním známkám, které současné katalogy uvádějí jako známky vojenské. I když od té doby uplynuly již desítky let, stále lze objevit řadu skutečností, ke kterým je vhodné vyjádřit se ještě dnes.
Kdo byl Antonín Novotný? Narodil se ve vlastenecké rodině dne 27. 4. 1882 v Náchodě. V tomto městě získal základní školní vzdělání [2]. Do obchodní akademie nastoupil v Hradci Králové, ale dokončil ji v Prostějově v roce 1899. Jako mladík pracoval u různých firem, jako praktikant sloužil mimo jiné u pošty v Náchodě a v Praze na Žižkově. V roce 1903 narukoval do bosenského Sandžaku Novopazarského, kde si ho při návštěvě všiml a pohovořil s ním císař Franz Josef I. Vojnu skončil jako kadet a v roce 1905 už zastával funkci správce telefonu na poště v Turnově.
Při mobilizaci v roce 1914, kde měl hodnost záložního poručíka, A. Novotný veřejně zaujal prosrbský postoj, tedy vyjádřil své sympatie s nepřítelem. Udání na sebe nedalo dlouho čekat a záhy dostal upozornění, že mu hrozí obvinění z velezrady. Zachránil ho urychlený odjezd s jednotkou 54. pěšího pluku z Olomouce na frontu v Haliči. První boje prodělal již 7. 8. 1914. Považoval za svou povinnost přeběhnout k Rusům, což se mu na třetí pokus podařilo. Rusky znal ze školy, proto mohl ruské velení informovat o pozicích slovanských jednotek. A právě v těchto místech se Rusům podařil průlom.
Díky znalosti ruštiny a odbornosti v obsluze telefonní sítě A. Novotný dostal možnost pracovat u ruské pošty ve Voroněži a Samaře. Do čs. legií byl přijat v Čeljabinsku. Zde ho odbočka České národní rady pověřila úkolem založit polní poštu pro čs. vojsko. Šlo o úkol nadmíru obtížný, přesto však dostal ke své práci jen starý jízdní řád a několik tužek s připomínkou, že je po válce má vrátit. V Čeljabinsku se oženil s Litevkou a narodil se jim zde syn Jiří.
Po návratu do vlasti A. Novotný pracoval jako inspektor Ministerstva pošt a telegrafů. V roce 1937 se stal přednostou hlavní pošty v Jindřišské ulici v Praze a zde také prožil mobilizaci jako štábní kapitán. Za okupace byl jako legionář předčasně penzionován, přesto se však aktivně zúčastňoval odbojové činnosti. Zemřel 27. 7. 1950 v Praze.
První poštovní známka související s československým vojskem na Rusi byla známka ruská 10 kopějek v modré barvě (Mi č. 70), jejímž autorem byl R. Sarinč. Byla opatřena chybným přetiskem v azbuce ČEŠSKJA POČTA. Správné znění mělo být ČEŠSKAJA. Přetisk byl proveden na žádost generálního ředitele ruských polních pošt v Čeljabinsku. Schvalovací dokument má číslo 11723/Pp. – IV poštovní správy, tč. v Omsku. Známka měla sloužit ruským občanům k frankování dopisů adresovaných příslušníkům čs. vojska. Vysvětlení je nasnadě: v roce 1918 čs. armáda na Sibiři neměla právo bezplatné korespondence. Teprve poté, kdy správa čs. polní pošty podala žádost na ruské Ministerstvo pošt v Omsku, byl její požadavek kladně vyřízen. Ruská známka s přetiskem tímto krokem pozbyla uplatnění a od pořizování dalších případných přetisků bylo upuštěno [3].
Novotný se také zmínil o tom, že v uvedeném časovém období nebyl čas starat se o „filatelistiku“. Proto děkoval přednostovi ruské polní pošty v Čeljabinsku, že mu opatřil několik exemplářů známek s přetiskem. Podle odhadu A. Novotného mohlo existovat 30 až 50 známek poštovně nepoužitých, zatímco použitých mohlo být asi 1 000.
Letmý pohled na vysoké cenové záznamy těchto známek v současných katalozích ukazuje, že běžný sběratel nemůže na jejich koupi ani pomyslet. O to více překvapující je sdělení olomouckého filatelisty ing. Vratislava Šrámka, který mi vyprávěl o tom, že před lety byl na zájezdu v Irkutsku, kde v hotelu Aurora navštívil filatelistickou výstavu, snad mládežnickou. Ke svému úžasu na ní viděl část archu (15 až 20 známek) této české pošty bez jakéhokoliv upozornění, že jde o velkou vzácnost. E. Hirsch aj. Franěk ve své dnes už legendární publikaci [4] uvedli, že přetisk byl proveden knihtiskem v Čeljabinsku. Vycházeli při tom z podkladů A. Novotného, avšak připojili kritická slova.
Novotný ve své brožuře uvedl, že právě tento přetisk na ruské známce ho přivedl na myšlenku, aby čs. polní pošta měla své poštovní známky. Jeho nápad odsouhlasil pplk. Klecanda, tehdejší ubytovatel čs. vojsk [5], avšak podotkl, že s jejich realizací zřejmě budou nemalé technické potíže. Novotný pak pověřil svého náměstka bratra Červinku, aby známku navrhl. Ten svůj návrh předložil pplk. Klecandovi. Vzpomínaná brožurka ukazuje, jak návrh vypadal. Údajně byly na jaře 1919 v Čeljabinsku vytištěny vzorky návrhů, avšak pokud tomu tak bylo, potom se žádný z nich zřejmě nedochoval. Zájemce o zkusné tisky, perforaci, padělky apod. najde informace v současných katalozích, proto považuji za zbytečné stejné údaje zde opakovat.
(Pokračování příště)
Miroslav Vostatek
Prameny a poznámky
[1] Novotný Antonín: Polní pošta čs. a spojeneckých vojsk na Rusi a její poštovní známky. Vydalo Tiskové, vydavatelské a nakladatelské družstvo Moravský Legionář. Brno 1923.
[2] Náš rozhovor. O Antonínu Novotném hovořil syn Jiří. In: Informace skupiny poštovní historie Východočeského kraje, č. 87, s. 149. Hradec Králové, listopad 1987.
[3] Katalog POFIS 2002: ČESKOSLOVENSKO 1918 – 1939, s. 190.
[4] Hirsch Ervín, Franěk Jaroslav: Československé známky. F. Borový, Praha 1935.
[5] Klecanda Vojtěch Vladimír (1880 – 1946), původně ředitel filiálky automobilky Laurin a Klement v Charkově. Za 1. světové války organizátor České družiny a čs. legií v Rusku. Po válce čs. generál.
Obr. 1 Ukázka dopisu s datem 3. 10. 1919, který došel od ruského občana na adresu Evžena Rubíka, dělostřelce 2. pluku dělostřelectva, 1. lehká baterie. Na dopisu je razítko vlakové pošty č. 387 Novo-Nikolajevsk – Semipalatinsk a razítko ruské polní pošty Glav. pol. poč. k – ra (Glavnaja polevaja počtovaja kontora) = Hlavní úřad polní pošty. Obr. 2 Část ilustrace z humoristického časopisu čs. vojsk Houpačky, zobrazující kpt. A. Novotného a polní poštu. Obr. 3 Nákres polní poštou proponovaných známek z publikace A. Novotného. Obr. 4 Foto z cesty vojenského transportu na provizorně upravené sibiřské trati. Obr. 5 Foto I. čety 6. setniny 7. pěšího pluku – Tatranského při cestě na východ (pořízeno dne 4. 5. 1918).